pátek 9. prosince 2011

Jaroslav Sovinský: Charles Gounod: Faust (Faust a Markétka) - pořadí vybraných scén opery



Níže jsou uvedeny i citace (tučně zvýrazněný text v uvozovkách) z českého překladu libreta od Evy Bezděkové (1929-1992), který byl použit ve filmovém zpracování opery (odkud citace pocházejí): Faust a Markéta, Československá televize Praha, scénář a režie Petr Weigl, 1972.

Kompletní záznam opery: Faust: Roberto Alagna; Markétka: Angela Gheorgiu; Mefisto: Bryn Terfel; Valentin: Simon Keenlyside; Siebel: Sophie Koch; dirigent: Antonio Pappano; orchestr a sbor Královské opery Covent Garden, Londýn, režie: D. McVicar, 2004. S anglickými titulky.



Tento záznam je použit pro ukázky níže uvedené (odkazy na časy odpovídají tomuto záznamu).

Předehra: od 0:00:30.

I. dějství:

01) Faustův vstupní monolog („Rien! En vain j'interroge, en mon ardente veille...“): od 0:07:30;

Faust, jako letitý stařec sedí ve své pracovně.

„Faust:
Nic! Nač mám ještě bdít a ptát se ještě dále,
znaven tím už je můj duch!
Chci pravdu znát a přece mlčí stále,
i příroda i Bůh!
Srdce pusté po klidu žízní,
srdce pusté po klidu žízní,
nehledá nic víc, než-li jen cestu z těchto pout,
jež je trýzní!
Nevidím nic, nechápu nic,
nic, nic!“

Orchestrální vstup – apoteóza „mládí“.

„Faust:
V temnoty klín, vniká paprsek záře,
a rána jas, už plaší stín!
Zas další den! Zas další den mám žít!
Jen pojď, pojď smrti blíž,
dopřej mi klidu zdání!
Že ne? Smrt si mne nechce vzít!
Však mohu přece sám jít za ní!
Jak pták, životu sbohem dám,
jak pták, ti, žití, sbohem dám!
Jen blázen by se bál, teď míru dojdu záhy,
díky tobě, nápoji drahý,
mohu osudu vládnout sám, 
díky, ó díky nápoji můj drahý, 
mohu osudu vládnout sám.“

Vstup sboru mladých dívek: „Ah! Paresseuse fille Qui sommeille encor!“ Ach! Lenošná dívka, jež dosud dřímá!“  

„Faust:
V tento vír marno zpět mne lákat,
ne ne, ne ne, já mám svůj cíl,
svůj cíl, svůj cíl!
Proč chvěješ se mi v rukou,
číše když´s tak milá,
vždyť já příliš dlouho jsem žil?
Vždyť já příliš dlouho jsem žil?“

Sbor ženců a mladých dívek a ženců: „Aux champs l'aurore nous rapelle! … Beni soit Dieu!  „Úsvit nás volá zpět do polí. … Buď Bohu chvála.“

Faust:
„Bůh, Bůh, Bůh!
Ale čím je mi Bůh? Ach čím?
Mně sotva lásku dá, nebo víru, to už vím!
A já proklínám touhu,
která žít nám káže,
pouto, které nás váže,
zemi, jež je k nám tolik zlá,
i to vše, co nás krásou svádí,
marnou víru našeho mládí,
lásku a cit, slávu i moc,
štěstí, mizivý sen, i rozumy, jež se mýlí!
Kletba má, klamům těm!
Sem, ďáble, tě zvu v tuto chvíli,
sem ďáble pojď,
pojď sem!“

02) Recitativ Mefista a Fausta s ariosy vrcholící duetem (Mefisto: „Me voici!“): od 0:15:55.

„Mefisto:
Tady jsem!
Proč najednou váháš, a přivítat mě, se tak zdráháš,
mám pero i meč, jak sluší sem jít,
zlato v míšku cinká a plášť mi krásně padne!
Nu zkrátka, máš před sebou pána!
Co měl bys rád, co po mně chceš,
nu tak, řekni!
Bojíš se snad?

Faust:
Ne!

Mefisto:
V moc mou víry máš tak málo?

Faust:
To spíše!

Mefisto:
Já tě přesvědčím záhy!

Faust:
Jdi pryč!

Mefisto:
Aj, co náhle se s tebou stalo?
I Satan sám, přec jen má rád,
zdvořilejší tón, dej si říci!
Kdo mu přijít přikáže, ten se se zlou potáže,
když ho vyhnat chce na ulici!

Faust:
A co mi můžeš dát?

Mefisto:
Vše, vše! Však dřív řekni sám, co po mně chceš!
Chceš zlato mít?

Faust:
Ne, to ne, mně zlato spíš vadí!

Mefisto:
Ne? Já tuším už, co tě svádí!
Ty mít chceš slávu!

Faust:
Já chci víc!

Mefisto:
Moc tě láká!

Faust:
Ne, co já chtěl bych mít,
v tom je skryto vše,
chci mít zase mládí!
Chci rozkoše znát, co svět po nich šílí,
chci být plný síly, chci láskou se hřát,
ať žár mě vznítí, v tváři plát mi dá,
mé srdce ať cítí a lásku ať zná!
Chci znát city mládí, a vír jeho dnů,
ať závratně pádí, čas lásky a snů,
ať závratně pádí, čas lásky a snů!


Mefisto:
To vše ti dám, to vše ti dám!
A rád vyhovím tvému přání,
a rád vyhovím tvému přání!

Faust:
Však co tobě pak dám za to já?

Mefisto:
Míň než nic, míň než nic!
Zde já ti sloužit budu stále,
ale tam, budeš ty zas můj!

Faust:
Že tam?

Mefisto:
Až tam. Nu, tak, podpiš!
Co je? Proč ta bázeň?
Či snad mám závdavek ti dát?
Tady máš, to je mládí,
Můžeš si více přát?
(Mefisto vyčaruje obraz Markétky.)

Faust:
Jaký zázrak!

Mefisto:
Nu tak, co jí říkáš?

Faust:
Dej sem!

Mefisto:
Tedy přec? (Faust podepíše.)
Svou vezmi číš, pane,
Teď já ti z ní dám pít,
ne však jed, smrt a zkázu,
jen vezmi číši svou a neměj strach
a neboj se pít, v ní je mládí!

Faust:
Chci pít, chci pít, chci pít,
to na kouzlo tvé,  krásu tvou!“
(Faust omládne.)


II. dějství:

03) Sbor studentů, vojáků a občanů města se vstupem Wagnera („Vin ou bière... Víno či pivo...“):
       od 0:25:00

04) Valentinova modlitba („Avant de quitter ces lieux...“); od 0:31:21. 
 
„Valentin:
Do války já táhnout mám,
opouštím svůj dům i chrám,
můj Bože, Ty teď slyš mne sám,
chraň mou sestru vlídně,
shlédni k ní z výše své,
chraň ji a odvrať síly zlé,
k sestře mé shlížej vlídně,
k ní shlédni z výše své,
a odvrať zlé, a odvrať síly zlé,
Ty z výše své.

Sejmi tíž strasti té z ducha mého,
a já statečně půjdu,
já půjdu kam volá mě vlast,
chci se bít, jako lev,
a budu schopen všeho,
nemůže žádný odpor mi klást.

Mne k sobě snad povoláš spíše,
pak střežit chci ji sám tam z výše,
ó, sestro, moje.

Do války já táhnout mám,
opouštím svůj dům i chrám,
můj Bože, Ty teď slyš mne sám,
chraň mou sestru vlídně,
ó, Bože, já ji v lásce mám,
pak místo mne mou sestru,
chraň Ty sám.“

05) Píseň o zlatém teleti (rondo Mefista) se vstupy sboru měšťanů: „Le veau d'or est toujours debout!“ „Zlato vládne jak vládlo dřív!“ (od 0:36:30).

06) Sbor studentů a mladých dívek, valčík (Ainsi que la brise légère...“„Právě jako lehký vánek...“); od 0:44:50. Scéna pak pokračuje prvním setkáním Fausta a Markétky.   


III. dějství:

07) Píseň Siebela („Faites-lui mes aveux...“ „Květy, vyznejte jí lásku mou...“ /překlad Jindřich Böhm/ ); od 0:55:30.

08) Kavatina Fausta („Quel trouble inconnu me pénètre? ... Salut! demeure chaste et pure “; „Jaký neznámý cit mě nyní naplňuje? … Zde rájem líbezným to dýchlo...“ / „Buď zdráv, ty milý koutku vlídný...“ - překlad J. Böhm); od 1:00:25.

„Faust:
Zde rájem líbezným to dýchlo,
zde rájem, líbezným to dýchlo,
mávl snad anděl svými křídly,
co nad krásou bdí, jež tu sídlí.

Ten chudý dům, je bohat kouzlem svým,
a vše tu zdá se, vonět mírem tím,
tím klidným kouzlem,
ten chudý dům je bohat kouzlem svým,
a vše tu zdá se, vonět mírem tím.

Krása tvoje, zde léta tiše marně zrála,
jak růže vonný květ.
Tobě vůni dal máj, slunce nádheru svou.
Mír dechem svým tě hýčkal,
víra svou září hřála,
teď láska kráse tvé,
to posvěcení dá, nad kterým žasne svět.
Toť ráj, ach, toť ráj.

Zde rájem líbezným to dýchlo,
zde rájem, líbezným to dýchlo,
mávl snad anděl křídly svými,
co nad krásou bdí, jež tu sídlí.
Toť ráj, zde rájem líbezným to dýchlo!
Mávl snad anděl křídly lásky?
Co chrání tu krásu, jež tu sídlí.“

Kavatina Fausta v podání Enrica Carusa (1873 – 1921; digitálně remasterovaná nahrávka):

09) Píseň Markétky o králi z Thule („Il était un roi de Thulé Qui, jusqu'à la tombe fidèle...“; „Byl kdysi v Thule skvoucí až ve hrob věrný král...“ - překlad J. Böhm); od 1:10:00.

10) Árie (píseň) Markétky o špercích („O Dieu! que de bijoux! … Ah! je ris de me voir, Si belle en ce miroir!“; „Ó, Bože, jaký šperk! … Ach! Jak se raduji, když vidím, jak krásně vypadám v tomto zrcadle!“); od 1:14:30.

11) Kvartet Fausta, Markétky, Mefista a Marty (Faust: „Prenez mon bras un moment.“; „Přijměte na chvíli mé rámě.“); od 1:22:35.

12) Arioso Mefista: „Il était temps! sous le feuillage sombre Voici nos amoureux qui reviennent!“; „Byl věru čas, vůní a stínem háje, náš pár opilý láskou se vrací!“; od 1:28:58.

13) Duet Markétky a Fausta: „Il se fait tard,…adieu!“; „Je pozdě již, čas jít.“; od 1:30:40.

„Markétka:
Je pozdě již, čas jít.

Faust:
Ó nechoď ještě spát, je čas.
Hle ručka tvá, v ruce mé jak se ztrácí.
Nech mě dál, nech mě dál,
v krásu tvé tváře zírat,
nech mě dál v krásu tvé tváře zírat.
Bledá zář, světla hvězd, v očích se zrcadlí.
Oblaků záře skvoucí, jak jsi krásná!
Jak mám tu krásu snést!

Markétka:
Jak je krásně, já snad sním,
tajemné blaho cítím,
tajemný divný žár, v srdci cítím.
Opilá jsem už tím,
teď chápu, rozumím,
kam to jdu, ó kam se řítím,
a slyším hlas, o němž dávno sním.

Teď chvilku jen mě pusťte.

Faust:
Načpak to?

Markétka:
Je to jen hra. Však já ji ráda mám.

Faust:
Co to má být, co si říkáš?

Markétka (otrhávajíc okvětní lístky u květiny):
Mně rád má, ne, mě nemá rád,
mě rád má, ne, mě rád má, ne,
mě rád má!

Faust:
Ba, ten kvítek to ví, snad lépe než-li vy!
Osud tvůj mluví jím,
jí vítězím v té sázce, věř lásce!
Přece víš, co znamená mít rád.
Mít rád, toť věčně plát,
věčně dávat, neznat stání.
Spi jen se citem svým,
věčně jásat, v onom plání.

Oba:
Věčně jásat, v onom plání!

Faust:
Tvůj hebký stín, teď skryje nás,
ó noci, vítej nám, teď lásky nastal čas,
kráso ty krás,
nám sladké blaho skýtej!

Markétka:
Já ráda mít chci tebe jen,
mluv jen dále.
Jsem přece tvá, mám tě ráda,
i život svůj ti dám.
Tvá jsem, mluv jen dále,
já mám tě ráda,
i život svůj ti dám, já vše ti ráda dám.“

14) Poslední dvě scény III. dějství (Mefisto, Faust a Markétka); Mefisto: „Tête folle!“; od 1:39:27.

Markétka poprosila Fausta, aby odešel, čemuž Faust vyhověl. Mefisto však poté přesvědčí Fausta, aby vyčkal a ukáže mu, že Markétka právě otevírá okno svého příbytku. Faust tak přihlíží Markétčinu vroucnému vyznání lásky a touhy se s ním opětně shledat. Nato se Faust vydá k ní a oba si padnou do náručí... Ze zahrady se ozve Mefistův cynický výsměch.

„Mefisto:
Kampak, blázne?

Faust:
Poslouchal jsi nás?

Mefisto:
Bodejť ne!
A je to štěstí náramné,
vždyť vás třeba vést nyní rázně.

Faust:
Nech mě být.

Mefisto:
Jen počkejte chvíli tu sám, radím vám,
poslyšte, co bude hvězdičkám říkat. Vy, dítě!
Je zde, a teď vyzná se skrytě!

Markétka:
Mne rád má! Mne rád má!
Ten dlí v srdci mém!
Pták to zpívá,
a s ním i vánek,
sladce ten hlas ruší můj spánek,
zní to bdělými sny:
mne rád má, mne rád má.
A v lásce žít je krásné.
Tak zřím prvně dnes,
hvězdy jasné, hvězdy jasné.
Láskou chví se všechno a zní.
Lásce vzdát se já snad jen váhám?
Však zítra, však zítra!
Ó, kéž bys přišel dřív,
miláčku můj, přijď, přijď!

Faust:
Lásko drahá!

Markétka:
Ach!

Mefisto:
Cha cha cha cha.“


IV. dějství:

15) Píseň u kolovrátku (Markétka): „Elles se cachaient...Il ne revient pas!“; „Skryly se! … Již se nevrátí!“ Patricia Biccirè: http://www.youtube.com/watch?v=KcwmMxm4NRY

16) Romance Siebela: „Si le bonheur à sourire t'invite...“ („Pokud štěstí k úsměvu tě zve...“), od 1:10. http://www.youtube.com/watch?v=Kv5fFWFmJCE

17) Scéna v chrámu (viz II. ukázka výše – od začátku), Markétka, Mefisto a sbor; Markétka: „Seigneur, daignez permettre à votre humble servante De s'agenouiller devant vous!“ 

„Markétka:
Ty´s Pán, na služku svou, pohleď vlídně teď z výše.
Hleď, jak toužím být v stínu Tvém.

Mefisto:
Ne, v pekle místo tvé,
ne, v pekle místo tvé,
tam kde hříchu je říše.
Přízraky zlé, k ní spějte již!“


Markétčina modlitba (od 0:08:04):

„Slyš nás!
My dobrotu Tvou dobře známe,
Ty vlídně suď nás.
V sílu lásky Tvé víru máme,
Ty shůry, Bože, spas!

My dobrotu Tvou dobře známe,
dobře známe, Ty vlídně suď nás,
v sílu lásky Tvé víru máme,
v sílu lásky Tvé víru máme,
Ty nás, Bože, spas!

Mefisto:
Slyš, Markéto!
Prokleta jsi!
Toť zkáza tvá.“


18) Sbor vojáků: „Gloire immortelle De nos aïeux...“; „Nesmrtelná slávo našich předků...“; od 0:13:33.

19) Mefistova serenáda: „Vous qui faites l'endormie N'entendez-vous pas...“; od 0:18:52.

„Mefisto:
Jen se netvař jako spící,
což mě neslyšíš,
což mě neslyšíš?
Vzbuď se, milá, zapal svíci,
pusť mě k sobě blíž,
pusť mě k sobě blíž.

Když tě milý takto volá,
když tě milý takto volá,
ty mu věříš snad?
Cha cha cha cha!

Máš mu věřit jenom zpola,
pozor líp máš dát,
máš mu věřit jenom zpola,
pozor líp máš dát,
pozor líp máš dát.

Já tě v srdci věrně nosím,
proč mě odmítáš,
proč mě odmítáš?
Viď, že když tak strašně prosím,
hubičku mi dáš,
hubičku mi dáš?

Když tě milý takto svádí,
když tě milý takto svádí,
ty mu věříš snad?
Cha cha cha cha!

Máš líp střežit svoje mládí,
pozor líp máš dát,
máš líp střežit svoje mládí,
pozor líp máš dát,
pozor líp máš dát.
Cha cha cha cha!“

20) Soubojový tercet (Valentin, Mefisto, Faust); Valentin: „Que voulez-vous, Messieurs?“; „Co si přejete, pánové?“; od 0:21:45.

21) Valentinova kletba (se vstupem sboru): Valentin: „Écoute-moi bien, Marguerite...“; od 0:27:20.

„Valentin:
Teď, Markéto, slyš, co ti říkám!
Je to má sudba, vím,
a já si nenaříkám.
Co stát se má, stane se včas,
každý musíme jít,
kdy Pána káže hlas.

Však ty, však ty,
zvolila´s dráhu hříchu,
cti své se vzdáš,
abys mohla si žít,
ve věčných rozkoších,
v neřesti, smíchu,
zaplatit vším,
co má kdy dívka mít.“

od 0:28.37

„Ty, skloň k zemi svou šíji,
a já jsem tomu rád,
to mi dodává síly.
Pán, ve tvé poslední chvíli,
přec ti odpustí snad,
však na zemi této,
však na zemi této,
kletba má, stihnout tě má.

Vstup sboru.

Valentin:
Sestro bídná, zemřeš záhy,
prokleta buď,
Bůh sám tě suď.
Já však mám čistý štít,
mohu se ctí teď jít.“


V. dějství:

22) Sbor bludiček: „Dans les bruyères, Dans les roseaux...“; „Ve vřesovištích, v rákosí...“; od 0:33:15.

23) Slavnost o Valpuržině noci: Mefisto, Faust a sbor; Mefisto: „Jusqu'aux premiers feux du matin...“; „Až do prvních záblesků rána... “; od 0:36:15. Od 0:40:15 balet. 

24) Tercet - finále (ve vězení): Mefisto, Faust a Markétka; Mefisto: „Alerte! alerte! ou vous êtes perdus!“; „Pospěšte, nebo jste ztraceni!“ („Tak pojďte, jen pojďte...“); od 1:02:20.

„Mefisto:
Tak pojďte, jen pojďte,
na to není teď čas,
neboť pak ani já,
nemohu chránit vás.

Markétka:
Ďábel sám, ďábel sám,
je tu zas, tam v tom stínu.
Má oči hrůzně ohnivé.
Co asi chce?
Na svatém místě zde!

Mefisto:
Jak šíp se čas řítí a úsvit už plá,
váhat nelze dále,
jen pojď, rychle pojď,
toť záchrana tvá.
Pojď, nutno jít.
Jen málo času nám teď zbývá.

Markétka:
Kéž Bůh mne chrání sám!“

...

Markétka („Anges pure, anges radieux...“); od 1:03:15.
„Já se dám, v ráj, anděli nést,
duši mou k Pánu račte vznést!
Můj Bože, já Tě o soucit žádám,
vše své do rukou Tvých teď skládám!
Já se dám, v ráj, anděli nést,
duši mou k Pánu račte vznést!“

Faust a Mefisto vyzývají k odchodu. Markétka Faustovo naléhání, aby šla s ním, odmítá a posílá ho pryč. A pak bez života padá k zemi. Mefisto prohlašuje: „Odsouzena!“ Tu se však ozve andělský chór, který zjevuje, že Markétka došla spásy.   

2 komentáře:

Eurydike řekl(a)...

Pane Sovinský, doufám, že bude recenze. Vaše mám nejradši :)
hanka

Anonymní řekl(a)...

Hanko, díky moc za milá slova, už na recenzi pracuji. Měl jsem tu návštěvu, dříve jsem se k tomu nedostal. J.