pátek 4. listopadu 2011

5 dní - 4+1 představení

Po dlouhé době se mi zase jednou naskytla možnost absolvovat menší divadelní maratón a musím říct, že až na pár výjimek jsem si ho pořádně užila!!!

Ve středu 26. 10. jsem ho zahájila v Janáčkově divadle nádherným představením Labutího jezera. Divadlo téměř praskalo ve švech a celý večer měl fantastickou atmosféru. Seděla vedle mě malá holčička, která z toho byla velmi nadšená a nezapomínala občas nahlas komentovat výkony během baletu. Musím hodně vysoko vyzdvihnout orchestr, který hrál s naprostou jistotou a lehkostí. Všichní sólisté i baletní sbor podali vynikající výkony a publikum je odměnilo nekonečným bouřlivým potleskem.


Druhý den bylo slavnostní představení Prodané nevěsty k výročí založení Republiky. Znovu téměř vyprodané divadlo. Když vstoupil na jeviště ředitel Dvořák, někteří z publika ho neopoměli přivítat bučením a pískáním. Jako obrovský protiklad následovala Státní hymna. Jako by přinášela ještě jiný význam - tak dlouho se český národ snažil získat svobodu, až se mu podařilo založit Republiku. A teď toto "malé" divadlo neustále balancuje v nejistotě, co ho čeká příští rok. Věřím, že i jemu se podaří vyhrát! Už je to na dobré cestě.

Představení bylo nádherné, až na dvě výjimky (Principál a Mařenka) byly hlasy perfektně vyrovnané a publikum se spontánně bavilo. Velmi oceňuji paní Zerhauovou a pana Kamase jako rodiče Mařenky. Nejen, že to výborně zazpívali, ale i zahráli. Jen sledování jejich gest a mimiky bylo vtipné. Martin Gurbaľ jako Kecal převyšoval všechny ostatní svou postavou a jako by mu z kapes koukaly svazky peněz. Byl skvělým dohazovačem, držgrešlí i kombinátorem. Moc se vždycky těším na jeho představení. Zoltán Korda se svým Vaškem nemá konkurenci! Divím se, že nekoktá po odchodu z jeviště. :-) Jeho árie "To mi v hlavě leží" byla tak dobře zahraná a zazpívaná, že sklidila velký potlesk!

V roli Mařenky se představila na jevišti Janáčkovy opery debutující Aprile Milo a bohužel se neuvedla zrovna dobře. Měla nepříjemně "roztřepaný" hlas (jinak se to snad nedá ani lépe vystihnout), výšky nebyly jisté a zůstával mi rozum stát, proč před každým nástupem několik taktů předem už otevírala pusu, jako by si snad nebyla jistá, kdy má začít zpívat??? Paní šéfka opery Blahová sice slibovala v našem nedávném rozhovoru, že nebude protěžovat své studenty, ale s nepříjemným překvapením se stačí podívat na obsazení operních představení a v mnohém najdete neznámé jméno - její žáky. Divadlo nemá peníze a takhle nesmyslně vyhazuje za neustále obsazování HOSTŮ na úkor domácích sólistů? Kdyby to alespoň stálo za to, neřeknu ani slovo. Pěkně divně je teď opera vedená, jen co je pravda!!!

Velký potlesk si za tento večer vysloužil vynikající Aleš Briscein za roli Jeníka. Vedle akrobatických dovedností předvedl i svůj skvělý smysl pro humor a improvizaci. Hrál svou roli s úplnou lehkostí a byla radost ho poslouchat.

Nemůžu samozřejmě zapomenout na náš skvělý sbor a orchestr!!! Jak to svrbělo začít zpívat s nimi. :-) Publikum bylo velmi nadšené a odměnilo všechny bouřlivým potleskem vestoje. Nepamatuji si, že bych zažívala tak vyprodaná představení a tak dlouhé a bouřlivé potlesky. Je vidět, že diváci mají o toto divadlo velký zájem, že nejsou lhostejní k jeho osudu a podporují ho!


V pátek jsem se přesunula do Prahy a večer šla do Národního divadla na Libuši. Překvapilo mě sice vynechání hymny, ale už první tóny předehry mě přesvědčily, že nás čeká nádherný zážitek. O Libuši jsem psala už loni a asi bych se hodně opakovala. Jen tedy několik postřehů. Stejně jako minule i tentokrát mi velmi vadila absence českých titulků. Až na pár světlých výjimek nebylo nikomu rozumět ani slovo - ať už jste seděli na balkóně nebo v první řadě v přízemí.

U některých pěvců by bylo možná nejlepší, kdyby už nezpívali. Valentin Prolat bohužel nezklamal a byl velice nevýrazný a nepřesný. Helena Kaupová, težko říct zda neměla svůj den, Krasavu téměř neuzpívala. U Luďka Veleho jsem si také bohužel nebyla jistá, jak dopadne, protože jsem ho téměř neslyšela (asi nebyl v kondici, protože druhý den předvedl vynikajícího Leporella). Moc se mi líbila Kateřina Jalovcová jako Radmila - hlas krásně zněl a bylo jí celkem dobře rozumět. Roman Janál rozhodně nezklamal a zněl jako by vůbec do tohoto obsazení nepatřil a byl o několik příček nad ostatními pěvci. Opět to nebyla malá role a vychutnávali jsme si jeho part.

Velkým zážitkem byl i výstup Martina Bárty coby Přemysla. Nikdy mě moc nenadchla árie o lípách, ale tentokrát mě přímo dojala. Náááádhera! Eva Urbanová zazpívala Libuši se ctí, ale bohužel by bylo co jí vytknout. Už to nebyla taková čistota a líbezný hlas, jako minule. Přesto její proroctví mohutnělo s každým tónem a bylo největším zážitkem z opery. Nezapomenu však na osobní setkání s touto pěvkyní po představení, kdy byla velmi příjemná a po celou dobu našeho povídání mi držela pevně ruku. Líbil se mi sbor i orchestr pod vedením Tomáše Netopila. Všichni odvedli vynikající práci a jak jinak, následoval potlesk vestoje. :-)


Sobota byla mimořádným dnem především proto, že uplynulo přesně 224 let od premiéry Dona Giovanniho ve Stavosvkém divadle. Nešlo odolat a nejít na večerní představení! Odpoledne jsem navštívila Zrcadlový sál v Klementinu a podařilo se mi dostat se na kúr k varhanům, na které hrál Mozart. Usednout za ně a alespoň "nasucho" (nepodařilo se nám varhany rozjet) si zahrát stálo rozhodně za to!!!

Po celé představení Dona Giovanniho jsem měla pocit, jako by tam Mozart někde skutečně stál a spokojeně se usmíval. Viděla jsem Giovanniho už po páté a toto bylo opravdu nejlepší představení. Nenašel se jediný chybný článek, nic co by vybočovalo, nebo nějak vyčnívalo.

Představení opět dirigoval Jan Chalupecký se svým neodmyslitelným zpíváním si a líbí se mi, že nikam "nespěchá", nechá doznít jednotlivé fráze a pohrává si s nádhernou hudbou. Od prvního tónu předehry po závěrečný Giovanniho vstup na scénu mělo všechno perfektní spád a šmrnc.

Jiří Kalendovský byl hodně dobrým Komturem a svým dunivým hlasem v předposlední scéně jen podporoval děsivý děj. Jen u toho šermování na začátku vždycky trnu hrůzou, že už ho Giovanni skutečně zapíchl. :-)

Poprvé jsem viděla Zdeňka Plecha jako Masetta a musím říct, že jsem od dávného představení Macbetha, kdy jsem ho slyšela naposledy, úplně zapomněla, jak nádherný má hlas! Jemný, čistý... Moc velké překvapení pro mě. I postava Masetta v jeho podání dostala úplně jinou tvář. Proti ostatním "hubeným mladíkům" tady stál pořádný venkovský "chlap", který se na druhou stranu umí chovat jako malé dítě - kňourat, když ho něco bolí, dělat "ksichty" a pořád od každého vyžadovat odpovědi a ujištění - "otravovat".

Lucie Fišer Silkenová se mi moc líbila coby Zerlina. Její árie v Masettově přítomnosti až dojímaly nádhernou melodií a jejím zpěvem. Krása!!!

Paní Jitka Svobodová byla ráznou Donnou Elvírou, které jsem fandila od začátku do konce! Její mimika se opět plně projevila a vyvolávala salvy smíchu. Hodně dobře celou operu i zazpívala a klobouk dolů, tuto roli zpívala tentýž den už odpoledne!!!

Luděk Vele je kouzelný Leporello. Jeho katalogová árie neměla chybu a obecenstvo nešetřilo smíchem! (moc se mi líbilo, jak Elvíra z Leporellova koše s odporem špičkami prstů odhodila sluhův klobouk, oprášila horní desku a usedla) Hrál si se svou rolí, bylo na něm vidět, že je ve svém živlu a že ho to velmi baví. Scénu, ve které převlečený za Dona Giovanniho svádí Elvíru byste museli vidět. Co ten předváděl, nemožno popisovat! :-) Z tragické opery se díky němu nejednou stala velmi komickou.

Aleše Brisceina jsem slyšela jako Dona Ottavia poprvé a byla jsem nadšená. Moc krásně to zazpíval, v jeho hlase byla něha, účast a odhodlání. Pobavil mě, jak zápolil s pistolí ve scéně na plese u Giovanniho, jak nevěděl, kde co zmáčknout, a okolo stojící dámy mu to musely ukazovat, lomily rukama nad jeho neschopností, až mu Giovanni pistoli jednoduše vytrhl z ruky. :-D

Marie Fajtová byla velkou ozdobou představení! To byla radost poslouchat. Přenádherný hlas, jemně zazpívané koloratury, až to lahodilo v uších. Kéž bych ji mohla slýchat častěji!

Roman Janál suverénně zazpíval Giovanniho a sklidil za něj bouřlivý potlesk. Těžko říct, po kolikáté už ho zpíval, ale je vidět, že svou roli velmi dobře zná, že si může pohrát s každým gestem a tónem. Měl velmi jemné pohyby rukou a, když učil Leporella, jak svádět Elvíru, bylo to ještě jasněji vidět. La ci darem la mano, Šampaňská, Deh vienni alla finestra... člověk se jen těšil na každou další árii a duet a obecenstvo nešetřilo na potlesku! Do scény s příchodem Komtura dal úplně všechno, předvedl čistý vysoký tón, když měl vykřiknout "NO", aby se pustil Komturovy ruky. Dlouho budu na toto představení vzpomínat! A myslím, že se mnou téměř všichni diváci, kteří opět povstali při závěrečné děkovačce a ne a ne s potleskem přestat.


V neděli jsem udělala bohužel obrovskou chybu a vydala se na odpolední představení Lucie z Lammermooru do Státní opery. Opět bylo téměř vyprodáno (samými důchodci). Nebudu se o tom raději složitě rozepisovat.

Scéna v prvních částech opery působila velmi zajímavě a, ač bylo jevitě téměř prázdné, líbilo se mi to jako dobrý nápad. Když však nedocházelo k téměř žádné změně, stávala se scéna nudnou a nezáživnou. Režie nepřinášela nic zajímavého - opera vestoje bez nějakých emocí s odporným momentem, kdy si Lucia podřezala žily a udělalo se mi tak špatně, že jsem málem odešla z představení. Jen jsem s hrůzou čekala, jakou nechutnost nám předvede Edgardo při svém probodávání na konci - spíš k smíchu pak vypadalo jeho "bodnutí se" a ani kapička krve. Jeho bílá košile zářila naprostou čistotou. Poprvé mě závěrečná árie nedojala, spíš jsem se začala smát a jen si oddechla, že už je konečně po něm.

Bohužel kromě orchestru a celkem povedeného sboru se nedalo o nic opřít. Vyzdvihnout mohu akorát Miloše Horáka za roli Raimonda. Skoro bych řekla, že pro toto představení ho bylo až škoda! Jeden hlas vedle druhého byl nejistý, téměř neslyšitelný a roztřepaný. Lubomír Havlák, Jana Horáková Levicová úplně zapadli, Miguelangelo Cavalcanti vůbec nepředvedl svůj výborný hlas z loňského Rigoletta a jako by zápasil s každým tónem. U Václava Sibery si nejeden v hledišti zamnul ruce, že ho Lucie konečně zprovodila ze světa, protože to, co ze sebe vydával, nemělo se zpěvem vůbec nic společného. Nikolaj Višňakov byl obrovským zklamáním. Vedle mladičké Lucie vypadal směšně, jako by byl jejím otcem a hlavně nebyl skoro vůbec slyšet. Režisér dostal šílený nápad na začátku druhé části pustit větráky, aby tvořily mlhu. Přes nepříjemný hukot se Edgardova árie úplně ztrácela (ne, že by bylo o co stát). Mary-Jean O´Doherty sice Lucii jakž takž zazpívala, ale nejednou ji zcela přehlušil orchestr a jako by úplně zapomněla hrát. Chodila po jevišti sem a tam, nějaké emoce vůbec nedávala najevo. Když už vypadalo, že všechno jakž takž zachrání scéna šílenství (nebylo to sice ono...), přejela si nožem po rukou a v tu chvíli mě přestala úplně zajímat.

Těžko říct, zda to bylo jen představení pro diváky se slevou, nebo toto předvádí i při běžném večerním. Vypadalo to jako jeden velký omyl.


Jen mě to utvrdilo v tom, že všude dobře, ale doma stejně nejlépe. Mohu přinést dobrou zprávu, mnozí z vás už to vědí, divadlo se nebude zavírat ani se nebude propouštět!!! První velký boj za záchranu opery jsme vyhráli. Přesto ještě není dobojováno!

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím, pan Vele je moc dobrý Leporello. a v Olomouci máme taky dva dobré Vašky, Koplíka a Vlčka:) to jste to ale měla náročné :). to já měla dvě opery a dva koncerty 28.10.-30.10., takže jsem se taky moc nezastavila:)))
ve Státní opeře jsem navštívila nedávno Trubadúra a tam se mi taky ta jejich režie zdála hodně nic moc:(

Anonymní řekl(a)...

Když člověk čte od Vás hodnocení jednotlivých oper, tak se hned pozitívně naladí, že opera není na vymření. Vás by si divadla měla hýčkat.

Dana Šimková řekl(a)...

:-D Díky! Nebojte, hýčkají - některá více, některá méně... Operu rozhodně vymřít nenechám!

Anonymní řekl(a)...

Paní autorko. Jednou budete taky důchodce. A to dřív, než si dneska vůbec dovedete představit.

Anonymní řekl(a)...

U některých slečen by bylo možná nejlepší, kdyby už nepsali.

Anonymní řekl(a)...

slečny obvykle píšou s tvrdým ýýýýýý