čtvrtek 20. října 2011

Óóóóóuvej, konec ráááádostííííí..., aneb Když se jde zachraňovat divadlo

Když jsem se po včerejším protestním pochodu bavila s lidmi z divadla, nešetřili na slovech nadšení - takovou účast nikdo nečekal. Davy lidí byly k nespočítání, podpisové archy petice se rychle plnily a u každého se tvořila fronta. Někteří novináři mluvili o tisícovce lidí, jiní o několika tisících.

Divadlo vstoupilo do ulic se "vší parádou" a lidé, kteří se k němu přidávali, dávali zřetelně najevo, jak si ho váží. Během chůze neustále zněl pochod z Prodané nevěsty, před a po projevu zazněly fanfáry z Libuše a sbor na každé zastávce přidal slavný Sbor židů z Nabucca doplněný o Proč bychom se netěšili na Moravském náměstí.

Zaměstnanci divadla ve stručném, ale velmi výstižném prohlášení přiblížili lidem situaci, která se nyní v divadle děje a jaké kroky má magistrát a vedení divadla v následujících měsících v plánu uskutečnit. Nejednou se ozývalo během projevu hlasité bučení, zvonění a pískání. Zaslechla jsem i trefnou poznámku "Nechceme Daniela, chceme Antonína Dvořáka!" Vše začalo před Janáčkovým divadlem, kde se shromáždili zaměstnanci divadla a část jeho příznivců. Další vlna se připojila během prvního projevu u Mahenova divadla, pochod pokračoval ulicí Kobližnou, kde do sebe pojímal další, kteří tudy právě procházeli a znovu se zastavil na Náměstí Svobody symbolicky pod povedeným předraženým orlojem. Dav tento fakt vyburcoval k dalšímu hlasitému protestu proti činnosti úředníků na magistrátu. Celá skupina se pak přesunula na Moravské náměstí před Galerií, které zcela zaplnila.

Přišli i studenti středních škol (některé školy dokonce přerušily vyučování a přišly protestovat s námi), konzervatoře, z JAMU, viděla jsem tam i některé své spolužáky z Masarykovy univerzity, zaměstnanci dalších divadel a především příznivci Janáčkovy opery. Zpěv, který se pokaždé ozýval, jak mi někteří ze sboru potvrdili, dojímal dokonce spousty lidí k slzám. Je možné si vůbec představit Brno bez opery?

Jako takové ještě větší zadostiučinění večer proběhlo představení Verdiho Aidy ve špičkovém obsazení. Už u vchodu do divadla stály členky souboru a upozorňovaly diváky na petici. Nezůstavalo to bez odezvy. Řada lidí se přiznávala, že byla už odpoledne na pochodu, a ptali se, kolik už divadlo získalo podpisů. Zaslechla jsem číslo přesahující 3000.

Nálada během představení byla velmi zvláštní. Všichni jsme seděli v hledišti v naprostém klidu, odměňovali jsme účinkující v každou možnou chvíli nekončícím potleskem a provolávali bravo. Sbor včera zpíval "jako o život" (někdo ze sboru se mému přirovnání zasmál, že jim o život opravdu jde...). S každým představením teď vidím, s jakým obrovským nasazením všichni vystupují, vydávají ze sebe všechno, "užívají" si je a prožívají jednotlivé příběhy...

Včerejší Aida byla jiná, než jaké jsem dosud viděla. Režie (stále znamenitá) jako by získala malou dávku lidského tepla. Viděla jsem pohyby sboristů i sólistů, které děláme my všichni zcela běžně, když jsme rozčílení, zamilovaní, nešťastní, ale na jevišti je tak často nevidím. Amneris, která se zastavila a začala zhluboka dýchat, aby se uklidnila a mohla s klidným hlasem promluvit s Radamem, dav zajatých Etiopanů, kteří nestáli jen v pozoru nebo neklečeli, ale komunikovali mezi sebou, sledovali, co se kolem děje, kdo co říká...

Obdivuji Denisu Hamarovou za její včerejší Amneris. Zcela nenápadně přecházela mezi jednotlivými tóny, obdivovala jsem její bravurní koloratury a ona ani na vteřinu nevybočila ze své role. Fantasticky zazpívané a zahrané! Rafael Alvarez za svého Radama právem sklidil velký potlesk. Měl krásné výšky a s jistotou vedený hlas. Patřil do tohoto představení se vším všudy.

Na Aidu už nějakou dobu chodím hlavně kvůli hlavní postavě a Amonasrovi. Já se na ten jejich duet, pokud zpívá Csilla Boross a Vlado Chmelo, prostě nesmím dívat. :-) Pořád trnu hrůzou, kdy nám naši primadonu host Metropolitní opery konečně zapíchne. Jakmile se Aida zeptá, kdo by mohl od Radama vyzvědět cestu, kterou vyjde egyptské vojsko, naskočili jsme do rozjetého rychlíku, který se nedá zastavit. Chmelo měl včera odpočatý a silný hlas a Csilla Boross ve svém hlase během prázdnin získala ještě větší jemnost a čistotu. Slyšeli jsme od ní včera nejedno pianissimo, se kterým si bravurně pohrála. Dokonce i členové sboru, kteří mají mnohem víc šancí ji slyšet, než my diváci, se přiznali, že je dojala svým zpěvem k slzám.

Náš úžasný sbor, orchestr a pan Kyzlink... No, co vám mám povídat? Copak bychom mohli vůbec dopustit, aby se tato vynikající skupina někdy rozdělila???

Stále je ještě možné podepsat petici. Konec je zatím předběžně naplánovaný na úterý. Kéž by se nám opravdu podařilo zabránit tomu nesmyslnému propouštění a trvalému zničení tak vzácného pokladu, který máme!

Žádné komentáře: