pátek 21. října 2011

Jaroslav Sovinský: Don Giovanni - rozbor jednotlivých scén



Pořadí vybraných scén:
Zpracováno podle zdroje č. 6 (viz soupis zdrojů v úvodním pojednání k opeře; překlad textu libreta do češtiny Marie Kronbergerová) a dalších textů libret (odkazy viz v úvodním pojednání k opeře). Ukázky, není-li uvedeno jinak, jsou z představení MET 1990 (odkaz viz v úvodním pojednání k opeře); odkazy na časy se vztahují k příslušné nejbližší následující ukázce.

Předehra (od počátku ukázky):


I. dějství:

Obraz I. (v noci na zahradě u domu komtura):

1. výstup (Leporello, donna Anna, don Giovanni, komtur, od 5.56):

Notte e giorno faticar...“ („Ve dne v noci se dřít...“); arioso Leporella; přemítá o tom, jak těžký má život, když slouží takovému pánovi, jako je don Giovanni. Když slyší, že je někdo na blízku, jde se skrýt. 

„Non sperar, se non m'uccidi...“ („Nedoufej, že tě nechám utéci...“; od 7.32); prohlašuje donna Anna pronásledující svého svůdce. Krátký recitativ (donna Anna a Don Giovanni) a tercet (přidá se skrytý Leporello). Giovanni prohlašuje, že Anna nezjistí jeho totožnost. Leporello komentuje situaci, že pán má zase malér. Anna volá sluhy, aby svůdce chytili a svolává na něho pomstu. Giovanni ví, že to teď nebude mít jednoduché.

„Lasciala, indegno!“ („Nech ji, lotře!“, od 8.52); vykřikne přiběhnuvší komtur a vyzývá Giovanniho na souboj; ten to odmítá; krátký recitativ a tercet (komtur, Giovanni a Leporello, který by se chtěl nejraději někam ztratit); komtur trvá na duelu; Giovanni ho v boji usmrtí. Leporello vyjadřuje nad tím, co se stalo, své zděšení. Dokončení tohoto výstupu již ve 2. ukázce.



2. výstup (don Giovanni, Leporello, od 1.37): 

„Leporello, ove sei?“ („Leporello, kde jsi?“), ptá se Giovanni. Recitativ; Leporello s Giovannim probírají výsledek duelu a poté zmizí.  


3. výstup (donna Anna, don Ottavio, od 2.09):

„Ah, del padre in periglio in soccorso voliam. “ („Pojďme honem otci na pomoc, je v nebezpečí.“); vyzývá Anna Ottavia. Ottavio je k pomoci odhodlán. Recitativ.

Ma qual mai s'offre, o Dei...“ („Ó, Bože, co to vidím!“, od 2.22), zvolá Anna, když nalezne tělo otce. Recitativ (Anna, Ottavio). Oba zjistí, že komtur byl zabit. Anna vyjadřuje svůj žal. Ottavio prosí kolemjdoucí o pomoc pro Annu, a aby odnesli komturovo tělo a Annu utěšuje.

Fuggi, crudele, fuggi!“ („Pryč ode mne, ty krutý!“, od 4.57), žádá Anna Ottavia. Recitativ vrcholící duetem. „Nech mě také zemřít, teď, když je mrtev ten, ó Bože, kdo mi dal život.“, pokračuje Anna. Ottavio ji ujišťuje o své lásce. „Teď máš ve mně muže i otce.“ Anna ho žádá, aby přísahal, že pomstí smrt jejího otce. Ottavio to odpřisáhne. 


Obraz II. (na ulici ve městě):

4. výstup (don Giovanni a Leporello, od 9.03):

„Orsù, spicciati presto. Cosa vuoi?“ („No tak, ven s tím...co chceš?“); ptá se Giovanni Leporella. Recitativ. Leporello má výhrady k životnímu stylu svého pána. Giovanni si do toho ovšem nenechává mluvit a ptá se sluhy: „Víš vůbec, proč jsem tady?“ Leporello sice neví, ale tuší, že zase půjde o další svůdný čin: „Asi v tom bude zase nějaká nová kořist? Já to musím vědět, abych ji zapsal do seznamu.“ Giovanni ho zpraví, že je zamilován do jedné krásné dámy. Dokončení výstupu již ve 3. ukázce.



5. výstup (donna Elvíra, don Giovanni, Leporello, od 0.23):

Ah, chi mi dice mai Quel barbaro dov'è ...“ („Ach, řekne mi někdy někdo, kde je ten barbar...“); árie. Donna Elvíra, dáma, kterou kdysi Giovanni svedl a opustil, na svého někdejšího svůdce nezapomněla a pátrá po něm. Po tom, jehož „jsem bohužel milovala a on nedodržel svoje sliby.“ A prohlásí, že pokud ho najde, a pokud se k ní Giovanni nevrátí tak „já ho tak příšerně znectím, srdce mu vyrvu z hrudi“. Giovanni a Leporello ji ve skrytu pozorují. 

„Udisti? Qualche bella dal vago abbandonata.“ („Slyšel´s to! To je nějaká kráska, kterou nechal ctitel.“, od 1.34); říká Giovanni svému sluhovi. Jeho poznámky se střídají se vstupy Elvíry, která zakončuje svoji árii. Pak pokračuje samostatně. A že dámu je třeba utěšit. Leporello to komentuje slovy: „Takhle už utěšil osmnáctset žen.“ Poté Elvíra opakuje árii, v zásadě i se vstupy obou výtečníků.

„Signorina...“ („Slečno...“, od 3.42); Giovanni se vydává dámě vstříc. Recitativ (Giovanni a Elvíra se vstupy Leporella). Tu však oba zjistí, kdo je kdo. Elvíra mu vyčítá, že ji opustil. Giovanni na to, že měl své důvody. A nechává na Leporellovi, aby věc vysvětlil, že jí má říci všechno. Leporello dumá, jak to má provést a Giovanni zmizí. Když si toho Elvíra všimne, Leporello prohodí: „Ale nechte ho, ať si jde. On si nezaslouží, abyste na něj myslela...“ A snaží se ji utěšit tím, že nebyla, není a nebude ani první ani poslední. A ukáže jí knížku, „ne zrovna malou“, obsahující seznam (či chcete-li rejstřík či katalog) naplněný jmény krásek jeho pána. „Každý dům, každé město, každý kraj jsou svědky jeho dámských tažení.“



Madamina, il catalogo è questo Delle belle che amò il padron mio...“ (Milá dámo, tohle je seznam krásek, které můj pán miloval...“; od počátku ukázky); proslulá „rejstříková árie“. Leporello se Elvíře svěří, že seznam dělal sám, a svěřuje jí počty oněch Giovanniho krásek: v Itálii 640, v Německu 231, ve Francii 100, v Turecku 91, ale ve Španělsku je jich už 1003! A jde o ženy „všech vrstev, tvarů, každého věku“.  A dodává, které typy a proč a kdy má pán v oblibě.


6. výstup (donna Elvíra):

„In questa forma dunque mi tradì il scellerato!“ („Takže takhle mě ten darebák podvedl.“), říká si donna Elvíra a vyjadřuje v tomto ariosu svoji touhu po pomstě. Výstup chybí v nahrávce MET 1990; lze ho shlédnout v níže uvedené ukázce mimo pořadí (MET 2000 – viz odkaz v úvodním pojednání k opeře; od 6.33 do konce).



Obraz III. (na venkově; opodál stojí palác dona Giovanniho obklopený parkem):

7. výstup (Zerlina, Masetto a sbor):

Giovinette che fate all'amore, Non lasciate che passi l'età!“ („Dívenky ve věku milostných her, využijte svůj čas!“ - od 5.30); ariosa a duet Zerliny a Masetta se sborem. Venkované oslavují svatbu Masetta a Zerliny. 


8. výstup (don Giovanni, Leporello, Zerlina, Masetto, od 7.00):

„Manco male, è partita. Oh guarda, che bella gioventù; che belle donne! “ („Ještě že odešla. Podívejme se, to je ale pěkná mládež! A ty ženy!“); říká Giovanni svému sluhovi, který dodá, že když je jich tu tolik, tak tu „bude něco i pro mne.“ Recitativ. Giovanni se obrátí ke svatebčanům a blíže se s nimi seznamuje a pozve je do svého paláce, aby se tam dobře pobavili a současně že pobude sám s Zerlinou. Masetto ovšem nechce nechat Zerlinu o samotě. Giovanni ho uklidňuje, že bude Zerlina v „rukou šlechtice“. Zerlina říká Masettovi, že se tedy nemusí bát. Giovanni pak nespokojenému Masettovi jasně naznačí, že teď zde jeho přítomnost není žádána. 



Ho capito, signor sì...“ („Jo, už chápu, pane...“; od počátku ukázky); árie Masetta; dává najevo, že se podrobuje a Zerlině vyčítá její počínání.


9. výstup (don Giovanni a Zerlina - od 1.33):

„Alfin siam liberati, Zerlinetta gentil, da quel scioccone.“ („Milá Zerlinko, konečně jsme osvobozeni od toho hlupáka.“), říká Giovanni Zerlině, když osaměli, a dodá, že takové děvče, jako je ona, nemůže být ponecháno nějakému venkovanovi. Recitativ. Zerlina se brání, že dala Masettovi své slovo. Giovanni na to, že to slovo nic neznamená a již se snaží ji získat. Zerlina ovšem tvrdí, že by nechtěla být nakonec podvedená. „Já vím, že šlechtici jsou málokdy k ženám poctiví a upřímní.“ Giovanni na to, že je to nesmysl a nabídne jí sňatek a dodá, že ten altánek (na který ukáže) je jeho, a že tam budou sami a tam se vezmou (a vyzývá ji, aby tam s ním šla – viz následující scéna). Pozn.: Giovanni při svádění Zerliny přirovnává její půvaby mj. k sýru „giuncata“; šlo o oblíbený sýr L. da Ponteho, který ho uctil jeho uvedením v libretu opery. Podobně L. da Ponte uctil své oblíbené alpské víno marzimino (je uvedeno v XVII. výstupu II. dějství jako „eccellente marzimino“, tedy „vynikající marzimino“). Označuje se také jako „marzemino“. 

Là ci darem la mano, Là mi dirai di sì.“ („Tam si podáme ruce, tam mi řekneš své ano. “, od 3.35); vyzývá Giovanni Zerlinu a dodává: „Vidíš, není to daleko, pojďme, miláčku můj.“ Duettino. Zerlina váhá, ale naznačuje, že by byla šťastna. Ale Masetta je jí líto. Ale nakonec se nechá přesvědčit a svorně s Giovannim prohlašuje: „Pojďme, miláčku, utěšit strasti nevinné lásky. “


10. výstup (donna Elvíra, Zerlina, don Giovanni - od 6.44):

„Fermati, scellerato!“ („Zadrž bídáku!“), vykřikne donna Elvíra, která se právě objevila na scéně a vyslechla, co Giovanni plánoval. Recitativ. Elvíra naznačuje, jaký je pravý Giovanniho charakter a Zerlina neví, na čem je. Giovanni odpoví, že Elvíra je do něho zamilovaná a on ze soucitu musí předstírat lásku, protože je „velký dobrák“.

„Ah, fuggi il traditor!“ („Jdi pryč! Ten zrádce“ - od 7.29); árie Elvíry; vyzývá Zerlinu aby uprchla, protože Giovanni ji oklame. A Elvířino trápení nechť je Zerlině poučením. A poté ji odvádí pryč. 


11. výstup (don Giovanni, don Ottavio, donna Anna):

„Mi par ch'oggi il demonio si diverta d'opporsi a miei piacevoli progressi vanno mal tutti quanti.“ („Dneska se snad samo peklo baví tím, že mi hatí plány! Všechno mi jde špatně.“), zlobí se osamělý Giovanni. Tu se objevují Ottavio s Annou; Ottavio pozná dona Giovanniho, ale má ho za solidního muže (nezná jeho skutečný charakter). Anna prosí Giovanniho o pomoc, kterou tento „ochotně“ nabízí. Recitativ.



12. výstup (donna Elvíra, donna Anna, don Ottavio, don Giovanni - od 10.01):

„Ah, ti ritrovo ancor, perfido mostro!“ („Už jsi tady zase, ty proradná stvůro?“); vykřikne právě se objevivší Elvíra na Giovanniho (viz ještě předchozí ukázka). Následuje kvartet (již ukázka č. 6) všech zúčastněných („Non ti fidar, o misera Di quel ribaldo cor...“ - „Špatně dopadneš, jestli uvěříš tomu ničemovi!“), varuje Elvíra Annu, s tím, že i už zradil a totéž se stane Anně. Ottavio i Anna projevují Elvíře svoji účast s jejím zármutkem. Giovanni prohlásí, že Elvíra nemá v pořádku rozum. Elvíra se brání, že mu nemají věřit. Anna s Ottaviem dumají, kdo z těch dvou má tedy pravdu. Anna má za to, že Elvíra podle tváře a mluvy na šílenou nevypadá. Elvíra nakonec prohlásí, že každému poví, co Giovanni provedl. Anna a Ottavio se postupně přikloní na její stranu. Elvíra pak odchází a za ní i Giovanni, „aby neudělala něco nerozvážného“; Anně a Ottaviovi nabídne, že pokud pro ně něco může udělat, čeká na ně ve svém domě.


13. výstup (donna Anna a don Ottavio - od 4.39):

Don Ottavio, son morta!“ („Done Ottavio, umírám!“); zoufale prohlašuje Anna. Recitativ. Na dotaz Ottaviův, co se stalo, mu Anna vyjeví, že v Giovannim po hlase poznala vraha svého otce. A vypráví mu, co se předtím odehrálo: do jejího pokoje, kde byla sama, se vloudil v plášti zahalený muž, kterého měla za Ottavia. Brzy však poznala svůj omyl. Vetřelec ji objímá, ona se marně brání. Když začala křičet, zakryl jí ústa. Nakonec se mu vysmekla a utekla mu. Pak začala křičet o pomoc, a neznámého, který se dal na útěk, začala pronásledovat na ulici. Pak se objevil její otec a v boji byl zabit oním neznámým.



Or sai chi l'onore Rapire a me volse...“ („Teď víš, kdo mě chtěl připravit o čest ...“); árie Anny; vyzývá Ottavia, aby ji pomstil. Od počátku ukázky č. 7.


14. výstup (don Ottavio):

„Come mai creder deggio, di sì nero delitto capace un cavaliero! “ („Jak jen mám uvěřit, že by šlechtic byl schopen tak strašlivého zločinu!“, od 3.14); přemítá don Ottavio, který osaměl na scéně. A prohlašuje, že se musí dopátrat pravdy, a že je jeho povinností, aby buď Annu vyvedl z omylu nebo pomstil.

Dalla sua pace la mia dipende...“ („Klid tvůj ochráním...“, od 3.49); árie Ottavia, v níž dává najevo, že to co prožívá Anna, prožívá on s ní, včetně snu o pomstě. Tato árie nebyla součástí verze pražské premiéry, byla přikomponována pro premiéru ve Vídni, kde nahradila Ottaviovu árii „Il mio tesoro“, která byla pro vídeňského představitele Dona Ottavia příliš náročná. Jsou ovšem nastudování, kde se objevují obě tyto Ottaviovy árie.  


15. výstup (Leporello, don Giovanni, od 8.05):

„Io deggio ad ogni patto per sempre abbandonar questo bel matto... “ („Já musím v každém případě navždycky odejít od toho povedeného blázna.“); říká si Leporello. A pokračuje: „Tady ho máme! Podívejte se, jde si jakoby nic!“ Recitativ. Giovanni se ho vyptává, „jestli jde všechno dobře?“ Leporello na to, že podle rozkazu vzal svatebčany do paláce a snažil se je tam rozptýlit a dal jim napít. Když už byli jaksepatří rozjařeni, objevila se Zerlina s Elvírou. Leporellovi se však podařilo Elvíru dostat z paláce.



Finch'han dal vino Calda la testa...“ („Dokud jsou rozpálené z vína...“); árie Giovanniho. Giovanni nařizuje Leporellovi, aby na zámku připravil slavnost, pokud potká na ulici nějakou dívku, má ji vzít s sebou, a sám se už těší na další milostná dobrodružství. A zakončuje slovy: „A zítra ráno zapíšeš do seznamu dalších aspoň deset žen.“ Tato árie se někdy označuje jako tzv. „šampaňská“. O šampaňském se v ní však v originále nehovoří, pouze o víně. Uvádí se, že název vnikl podle německého překladu, kde se slovo „víno“ kvůli rýmu nahradilo slovem „šampaňské“.


Obraz IV. (za soumraku v parku před palácem dona Giovanniho):

16. výstup (Zerlina, Masetto – od 1.30):

„Masetto... senti un po'... Masetto, dico.“ („Masetto! No tak, slyšíš, Masetto.“); volá Zerlina na svého ženicha. Recitativ. Masetto jí vyčítá, že je nevěrnice, a že ho zostudila. Zerlina ho uklidňuje, že se jí Giovanni ani nedotkl. 

Batti, batti, o bel Masetto, La tua povera Zerlina... “ („Můj krásný Masetto, nabacej svou chudinku Zerlinku...“, od 10.06); v árii Zerlina prosí Masetta o odpuštění a chce, aby se spolu usmířili.


17. výstup (Masetto, don Giovanni, Zerlina – od 6.37):

„Guarda un po' come seppe questa strega sedurmi! “ („Podívejme, jak mě ta čarodějnice zase svedla.“), říká si Masetto. Tu se ozve hlas Giovanniho: „Připravte všechno na velkou slavnost!“ Recitativ a duet (Zerlina a Masetto). Zerlina uvažuje o útěku. Masetto má za to, že to chce Zerlina udělat, protože by se poznalo, jak to mezi ní a Giovannim „vypadá, po tom co se stalo“. A chce se sám někam schovat („Presto, presto, pria ch'ei venga, Por mi vo' da qualche lato...“, „Honem, než sem přijde, já se zatím někam schovám...“, od 7.15). Zerlina ho prosí, aby to nedělal. Naopak Masetto chce sledováním případného setkání jeho nevěsty s Giovannim zjistit, co se mezi nimi stalo, a jestli mu byla Zerlina věrná. 


18. výstup (don Giovanni a sbor - od 8.12):

„Sù! svegliatevi da bravi! Sù! coraggio, o buona gente! “ („No tak, tak se pěkně probuďte, odvahu, přátelé!“); Giovanni v ariosu vyzývá hosty k zábavě. Sbor opakuje jeho výzvu.


19. výstup (Zerlina, don Giovanni, Masetto, od 9.05):

„Tra quest'arbori celata, Si può dar che non mi veda. “ („Když se schovám mezi ty stromy, třeba mě neuvidí.“), říká si Zerlina. Giovanni ji však zahlédne a opět se k ní má: „Pojď chvilku sem, chci tě taky potěšit.“ Zerlina na to, že jestli to uvidí její ženich, něco se stane. Giovanni ji vezme za ruku a obejme ji. Recitativ vrcholící duetem. Když pak z úkrytu vyleze Masetto, který předchozí scénu sledoval, Giovanni se ho ptá, proč se schovával. Že už Zerlina bez Masetta nemůže vydržet. Masetto na to: „Ano, rozumím, pane.“ Giovanni pak oba bere k sobě do paláce. Recitativ vrcholící tercetem. Dokončení této scény již v ukázce č. 9.



20. výstup (donna Elvíra, don Ottavio, donna Anna, Leporello, don Giovanni, od 1.12):

„Bisogna aver coraggio, O cari amici miei, E i suoi misfatti rei Scoprir potremo allor. “ („Musíme mít odvahu, moji drazí přátelé, abychom mohli odhalit jeho mrzké zločiny.“), říká Elvíra Ottaviovi a Anně, když se všichni tři objeví na scéně. Na tvářích mají masky. Zahlédne je Leporello a  upozorní na ně svého pána: „Pane, podívejte se, to jsou půvabné masky.“ Giovannimu mu nařídí, aby masky pozval do paláce, což tento učiní. Ottavio za všechny tři pozvání přijímá a obrací se k dámám: „Pojďte mé krásné družky.“ Leporello konstatuje: „Můj přítel si je vyzkouší z lásky.“ Recitativ a duo/trio Elvíry, Anny a Ottavia.


Obraz V. (sál v paláci donna Giovanniho; zrovna končí tanec):

21. výstup (don Giovanni, Leporello, Masetto, Zerlina, od 6.00):

„Riposate, vezzose ragazze.“ („Odpočiňte si, půvabné dívenky.“), vyzývá Giovanni. Leporello vyzývá mladíky k osvěžení. Zerlina a Masetto komentují situaci: „Začíná to až příliš dobře, mohlo by to špatně skončit.“ Giovanni se opět věnuje, k Masettově nevoli, Zerlině. Leporello se věnuje jiným děvčatům. Recitativ a dueta a kvartet.


22. výstup (Leporello, don Giovanni, donna Anna, donna Elvíra, don Ottavio, Masetto, Zerlina, od 7.17 a ukázka č. 10):

„Venite pur avanti, Vezzose mascherette!“ („Pojďte dál, půvabné masky!“), zve dovnitř Leporello tři příchozí (Elvíru, Annu a Ottavia). Scéna obsahuje recitativy a ansámblové partie. Giovanni prohlásí: „Je otevřeno pro každého, ať žije svoboda!“ Masky vyjádří svoji vděčnost. Giovanni pak zve k tanci a Leporello dostane za úkol zadržovat Masetta. Giovanni se věnuje Zerlině. Anna se děsí své vlastní přítomnosti v sále, ale její společníci ji povzbudí: „Předstírejte něco.“ Giovanni se pokouší zavést Zerlinu do vedlejší místnosti, ta však volá o pomoc. K té jí přispějí Masetto, Elvíra, Anna a Ottavio. Giovanni však ze svádění Zerliny obviní svého sluhu. Avšak Anna, Elvíra a Ottavio sejmou masky a spolu s Zerlinou a Masettem obviňují Giovanniho a svolávají na něho pomstu. Giovanni tuší, že mu hrozí něco hrozného, ale vyjadřuje se, že se strachu nepoddá (tutéž myšlenku vyjadřuje, o svém pánovi, jeho sluha). A se zbraní v ruce se Giovannimu podaří se z dané situace zachránit.



Pozn.: „V plesové scéně z finále 1. aktu učinil Mozart z hudby předmět děje. Nezdolnému donu Giovannimu vyhrávají k tanci hned tři orchestry: první hraje galantní menuet; druhý k tomu hraje contredans v sudém taktu; třetí pak intonuje – v tvrdém protikladu k oběma „dvorským“ tanečním formám – rychlý valčík („německý“), jak ho za Mozartových časů tančili prostí lidé. Smyslem této sukcesivní hudební koláže (2. a 3. orchestr navíc pro své vystoupení ještě ladí) je vyostření situace: slavnost se pokazí, když Zerlina ve vedlejším pokoji začne křičet o pomoc.“ Viz Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta, Praha, 1996, str. 270.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

II. dějství (schéma pořadí hlavních scén):

Obraz I. (v noci na ulici ve městě u domu donny Elvíry): výstupy 1.- 6.

1. výstup – duet „Eh via buffone“ (G.: „Ale jdi, ty šašku...“); don Giovanni a Leporello. Sluha chce opustit svého pána, ale nakonec si dá říci a zůstane ve službě.

2. výstup – tercet „Ah taci, ingiusto core“ (E: „Mlč, ty mé neposlušné srdce.“), donna Elvíra, don Giovanni a Leporello. Elvíra stále miluje Giovanniho, chce však umlčet hlas svého srdce. Giovanni jí pod oknem vyznává „lásku“ a (správně) předpokládá, že tato vyjde z domu.

3. výstup – canzonetta „Deh vieni alla finestra, o mio tesoro“ („Přistup k oknu, poklade můj“); don Giovanni zpívá zastaveníčko Elvířině komorné. 

4. výstup – árie „Metà di voi qua vadano“; „Polovina z vás půjde sem...“; don Giovanni se snaží zmást Masetta a ostatní, kteří po něm pátrají. 

6. výstup – árie „Vedrai carino“ („Uvidíš, můj milý“); Zerlina utěšuje zbitého Masetta. 


Obraz II. (noc, temná chodba v domě donny Anny /uvádí se i kostelní chodba/): výstupy 7. - 14.

7. výstup – sextet: „Sola sola, in buio loco“ (E: „Jsem tu sama samotinká...“); Elvíra, Anna, Zerlina, Ottavio, Leporello a Masetto; Leporello provází Elvíru v přestrojení za svého pána, a je „dopaden“ ostatními (mají ho za Giovanniho). 

9. výstup – árie: „Ah pietà, signori miei“ („Slitování, panstvo...“); Leporello prosí výše uvedené o milost.

10. výstup - árie: „Il mio tesoro intanto“ („Jděte zatím utěšit můj poklad“); Ottavio prosí ostatní, poté co Leporello uprchl, aby Annu (jeho poklad) utěšili a vydává se za pomstou.  

11. výstup - duet „Per queste tue manine“ (L: „Pro tvé malé ručky“); Leporello a Zerlina (komický duet). Zerlina přitáhne za vlasy na scénu Leporella, který prosí o milost. Zerlina však odmítá a přiváže ho k židli, chvíli ho trápí a nakonec odejde. Leporello se pak dá na útěk. Duet nebyl součástí verze pražské premiéry, byl přikomponován až pro vídeňskou premiéru. 

14. výstup – recitativ a árie: „In quali eccessi, o Numi … Mi tradì quell’alma ingrata“ („Ó jaký život vede... Bezcitně mě opustil...“); Elvíra naříká nad tím, jaký je Giovanni člověk a kvůli tomu, jak se k ní zachoval. Tato partie nebyla součástí verze pražské premiéry, byla přikomponována až pro vídeňskou premiéru.  


Obraz III. (na hřbitově; kolem náhrobky a kříže, opodál socha komturova; je noc, svítí měsíc; socha komturova je ve stínu):

15. výstup – duet „O statua gentilissima Del gran Commendatore... “ (L: „Ó, přemilá socho velkého Komtura...“); Leporello, Giovanni; sluha plní příkaz svého pána a zve sochu komtura na večeři.


Obraz IV. (sál v domě donny Anny):
                                       16. výstup – recitativ a rondo „Crudele? Ah no, mio bene!Non mi dir, bell’idol mio“ („Krutá! Ale ne, miláčku... Neříkej mi...“); Anna reaguje na Ottaviu žádost, aby si ho vzala; říká mu, že v tak smutné chvíli to není možné. 


Obraz V. (sál v domě dona Giovanniho): výstupy 17.- 20.

17. - 20. výstup – finále: „Già le mensa è preparata“ (G: „Stůl už je připraven.“); Giovanni, Leporello, Elvíra, socha komtura, sbor z pekel. Scéna Giovanniho večeře, příchodu sochy a Giovanniho propadnutí peklu.

20. výstup: „Ah! Dove è il perfido?“ („Kde je ten darebák?“), ptají se Anna, Elvíra, Zerlina, Ottavio a Masetto. Od Leporella se dozvědí, co se stalo jeho pánovi. Všichni pak přemítají o své budoucnosti a komentují Giovanniho osud: „Jaký život, takový skon!“

----------------------------------------------------------------------------
Pozn.: „Hudba, kterou si don Giovanni nechá hrát k večeři v 2. aktu“ (17. výstup), „je „hudbou v hudbě“; soubor dechových nástrojů hraje (na jevišti nebo za ním) různé melodie z tehdejších oblíbených oper, tak jak to bývalo zvykem ve vznešených domech při slavnostních příležitostech (hudba k slavnostní tabuli, dostaveníčka). O úryvcích, které hraje Giovanniho domácí kapela a které Leporello komentuje během jídla, mohl Mozart r. 1787 předpokládat, že budou pro pražské publikum známými „šlágry“: nejdříve citát z opery“, kterou napsal španělský skladatel Vincente Martín y Soler (1754 – 1806), na libreto L. da Ponteho, „Una cosa rara, ossia Bellezza ed onestà“ („Vzácná věc, aneb Krása a poctivost“) - premiéru měla ve vídeňském Burgtheatru 17. listopadu 1786. Mozart cituje hudbu k ansámblu  „O quanto in sì bel giubilo“. Leporello výkon kapely komentuje slovy: „Bravi! Cosa rara!“ („Jsou skvělí, to je „Cosa rara“).

Následuje „sestřih“ z opery „Fra i due litiganti il terzo gode“ („Když se dva perou, třetí se směje“) od italského skladatele Giuseppe Sartiho (cca 1729 – 1802 ) - premiéru měla v milánské Scale 14. září 1782; Mozart cituje árii „Come un agnello“. Leporello zvolá: „Evvivano i litiganti.“ („Ať žijí „Litiganti“.); „litiganti“ znamená italsky „jsoucí ve sporu“.

Nakonec se objevuje „nápad, který publikum rozesmál, citát z Figarovy árie „Tak mu dnes přestal čas snů“ („Non più andrai, farfallone amoroso“); Mozart tedy cituje sám sebe (Figarovu svatbu). Leporello komentuje: „Questa poi la conosco pur troppo.“ („Tuhle znám, až moc dobře.“). 

Viz Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta, Praha, 1996, str. 271.
-----------------------------------------------------------------------------

Žádné komentáře: