neděle 2. října 2011

Jaroslav Sovinský: Anna Boleynová (několik úvodních informací před přenosem z MET)





V sobotu 15. října letošního roku bude zahájena další sezóna (v případě ČR již sezóna pátá) přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery. Zahajovacím představením bude opera Gaetana Donizettiho, Anna Boleynová (Anna Bolena). Uveďme si tedy před nadcházejícím přenosem k opeře, jejímu autorovi a historickému pozadí díla několik úvodních slov.

S díly G. Donizettiho (1797-1848) se v přenosech z Metropolitní opery setkáváme poměrně často. Pro připomenutí: v sezóně 2007/2008 byla přenášena jeho komická opera Dcera pluku, v sezóně 2008/2009 tragická opera (dramma tragico) Lucia z Lammermooru a v loňské sezóně komická opera Don Pasquale a opět Lucia z Lammermooru; nyní přichází na řadu tragická opera (tragedia lirica) Anna Boleynová.

Bližšímu seznámení s G. Donizettim, představitelem raně romantické předverdiovské italské opery a současníkem dvou dalších neméně proslulých italských operních skladatelů té doby, s nimiž bývá často společně zmiňován, G. Rossiniho (1792-1868) a V. Belliniho (1801-1835), jsme se věnovali již v úvodu k Donu Pasqualovi (viz zde):
a v příspěvku k Lucii z Lammermoru (viz zde):

Zde budou tedy uvedeny jen základní vstupní informace a poté přejdeme přímo k opeře Anna Boleynová. Spolu s uvedenými dvěma kolegy patří Donizetti k představitelům belcantové opery, v níž se uplatňují především mohutná ariosní čísla (včetně koloratur), které mají svojí silou působit na diváka. Jejich opery se vyznačují velikou melodičností. Ve své době jejich díla slavila zpravidla veliké úspěchy, později však postupně ustoupila operám druhé poloviny 19. a poč. 20. stol., verdiovskému romantismu, neoromantismu a verismu. Svůj podíl na tom mohlo mít mj. to, že byť se v těchto operách objevují efektní, strhující a dramaticky mocně působící scény (typicky v opeře seria), pozdější opery jako celek vykazují mnohem více divadelnosti. Po druhé světové válce dochází k postupné renesanci raně romantické belcantové opery, a to mj. díky vysokým pěveckým kvalitám tehdejších interpretů. Pokud jsou díla tohoto typu dynamicky režírována a obsazena odpovídajícími pěvci, kteří jsou s to zvládnout velmi náročné pěvecké party, mohou se stát skutečným klenotem operní scény.

Donizetti se operní tvorbě věnoval cca 30 let (1816-1843/45) a celkem napsal cca 70 oper. Byť již jeho operní díla z 20. let 19. stol. dosáhla úspěchů, nebyl Donizetti ještě mezinárodně znám. Mezinárodní uznání mu přinesla až Anna Boleynová, před níž již napsal více než třicet oper; díky této opeře se stal takřka okamžitě slavným po celé Evropě. „Z dosud neznámého skladatele, žijícího ve hvězdném stínu Gioacchina Rossiniho, se stal oslavovaný operní velikán. Stalo se to tak, že skupina lombardských šlechticů převzala vedení milánského divadla Carcano a přizvala k spolupráci dva nejtalentovanější mladé italské skladatele té doby. Byli to Vincenzo Bellini a Gaetano Donizetti. Měli pro tuto scénu každý napsat jednu efektní operu s obtížnými pěveckými party. Bylo tomu tak proto, že soubor disponoval dvěma evropskými hvězdami - primadonou, která se jmenovala Giuditta Pasta a tenoristou s oslnivými výškami - Giovannim Battistou Rubinim. ... V souboru byla rovněž mladá, nadějná mezzosopranistka Elisa Orlandi a zkušený basista Filippo Galli, pro něhož role Jindřicha VIII. byla jako stvořená“ (viz zdroj č. 3).

Libreto k Anně Boleynové napsal Felice Romani (1788-1865), který psal libreta i pro Rossiniho, Belliniho a další skladatele. Libreto zpracoval podle díla „Enrico VIII ossia Anna Bolena“ („Jindřich VIII. aneb Anna Boleynová“) italského básníka Ippolita Pindemonteho (1753-1828) a podle dramatu „Anna Bolena“ benátského dramatika Alessandra Ercole Pepoliho (1752-1796). Uvádí se i drama „Jindřich VIII.“ francouzského básníka a dramatika Marie-Josepha Blaise de Chéniera (1764-1811; byl mladším bratrem básníka André Marie Chéniera, 1762-1794, jehož osudy zpracoval v opeře Andrea Chénier skladatel Umberto Giordano).

Opera je inspirována životním osudem anglické královny Anny Boleynové, druhé manželky Jindřicha VIII. Tudorského (v angličtině Anne Boleyn, italsky Anna Bolena). Tudorovským obdobím anglických dějin se zabývají i další Donizettiho opery, a to Maria Stuarda (1835, tedy Marie Stuartovna, pojednávající o skotské královně, příbuzné anglické královny Alžběty I. Tudorovny, sama Alžběta I. /byla dcerou Anny Boleynové/ je jednou z hlavních postav opery), Roberto Devereux (1837, titulní rolí je hrabě z Essexu, vlivný člen dvora již jmenované Alžběty I.; i zde je Alžběta I. jednou z hlavních postav opery). K „tudorovským“ Donizettiho operám patří též Il castello di Kenilworth (1829, tedy Hrad Kenilworth – i v této opeře se objevuje Alžběta I.).

Premiéra Anny Boleynové se v Teatro Carcano konala 26. prosince 1830. Hlavní role zpívali již výše uvedení vynikající pěvci, jež mělo divadlo v souboru. G. Pasta (1797-1865, italská „sopranistka něžného zjevu, obvykle označovaná jako belliniovská múza“ – viz zdroj č. 1 str. 148), se chopila titulní role, F. Galli (1783-1853), jak již naznačeno, role Jindřicha VIII., G. B. Rubini (1794-1854) role Lorda Percyho a E. Orlandi (1811-1834) role Jany Seymourové (italsky Giovanna di Seymour, anglicky Jane Seymour); role Lorda Rocheforta se chopil Lorenzo Biondi, role Sira Herveye Antonio Crippa a role Smetona se chopila Henriette Laroche.

Později byla Anna Boleynová uvedena též v Londýně (1831), v americkém New Orleans (1839) a v Barceloně (1847). Občas se objevovala na operních scénách i v druhé polovině 19. stol. a na poč. 20. stol. Po II. světové válce se začala objevovat častěji, v 50. letech se v titulní roli opery proslavila Maria Callas (1923-1977). Na rozdíl od „šťastnějšího“ osudu této opery obě její další „královské“ souputnice (Marie Stuartovna a R. Devereux) upadly v zapomnění (s výjimkou několika koncertních provedení) až do doby, kdy se americká sopranistka Beverly Sills (1929-2007) „nechala přesvědčit americkým dirigentem Juliem Rudelem (nar. 1921), aby „se chopila rolí všech tří královen v řadě za sebou“ (na poč. 70. let minulého století v New York City Opera – viz zdroj č. 2 str. 76). K dalším nedávným interpretkám titulní role opery Anny Boleynové patří též Montserrat Caballé, Edita Gruberová, Renata Scotto či Joan Sutherland. Naposled uvedená pěvkyně poprvé ztvárnila tuto roli v 58 letech v Torontu – viz zdroj č. 3.

Anna Boleynová dnes sice nepatří mezi Donizettiho nejhranější opery, ale (jak již bylo výše naznačeno) při patřičném dynamickém režijním provedení a příslušném obsazení náročných pěveckých partů může být pro diváky skutečným obohacením. V newyorské Metropolitní opeře byla letos 26. září uvedena tato opera vůbec poprvé, v titulní roli s Annou Netrebko, která se této role zhostí i v nadcházejícím přímém přenosu. Dodejme, že role Anny, „které se obávají i ty nejrenomovanější zpěvačky“, „byla považována za jednu z nejobtížnějších, ovšem part její protihráčky Giovanny je ještě náročnější“ (viz zdroj č. 1, str. 148 a zdroj č. 3).

Po Anně Boleynové později následovala Donizettiho nejslavnější (a dnes nejznámější) díla, mezi nimi Nápoj lásky (1832), Lucrezia Borgia (1833), Lucia z Lammermooru (1835), Dcera pluku (1840), Favoritka (rovněž 1840) a Don Pasquale (1843).

Než přejdeme k rozboru rolí a děje Anny Boleynové, řekněme si ještě něco k historickému pozadí této opery. Jak již výše uvedeno, opera se odehrává v tudorovském období anglické historie. Dynastie Tudorovců vládla v Anglii v l. 1485-1603. Prvním z této dynastie byl Jindřich VII. Tudor (vládl 1485-1509), po matce byl z rodu Lancasterů, za ženu měl Alžbětu z Yorku. Jeho nástup na trůn následoval poté, co v bitvě u Bosworthu padl jeho předchůdce, Richard III. z Yorku. Jindřichova vláda ukončila předcházející sérii válečných střetnutí mezi vedlejšími větvemi rodu Plantagenetů, Yorky a Lancastery, známou jako Války  růží.



Po Jindřichovi VII. nastupuje na trůn jeho syn Jindřich, jako Jindřich VIII. (jeho matkou byla již zmíněná Alžběta z Yorku). Narodil se r. 1491, vlády se chopil v r. 1509 a vládl až do své smrti (zemřel 28. ledna 1547). Srovnáme-li období jeho vlády s paralelními dějinami naší země, odpovídá doba jeho vlády vládě Jagellonců (Vladislava II. a Ludvíka II.) a Ferdinanda I. Habsburka. Jindřich VIII. je znám mj. tím, že se za svůj život šestkrát oženil. Jeho první ženou byla Kateřina Aragonská (1485-1536). Jindřichovou ženou byla od r. 1509; sama byla v době sňatku s Jindřichem již vdovou, jejím prvním manželem byl Jindřichův starší bratr Arthur, který zemřel v r. 1502. S Kateřinou měl Jindřich několik děti, včetně synů, avšak jen dcera Marie se dožila dospělosti (později se jako Marie I. stala anglickou královnou). Jejich manželství bylo nejprve šťastné, ale Jindřich VIII., který toužil po mužském potomkovi, který by po něm převzal vládu, si postupně uvědomil, že od Kateřiny se ho již nedočká. Začal tedy uvažovat o tom, že by si našel novou ženu a jeho dosavadní manželství s Kateřinou mělo být prohlášeno za neplatné. K tomu však potřeboval souhlas papeže, který ho však odmítal dát. Výsledkem sporu bylo odloučení církve v Anglii od církve římskokatolické, kdy se do čela církve v Anglii postavil sám panovník, tedy král Jindřich. Anglický klérus a parlament potvrdili v l. 1533/34 neplatnost jeho manželství s Kateřinou (zemřela 7. ledna 1536, méně než půl roku před popravou Anny Boleynové, tedy té, která se dostala na její místo; šířily se zvěsti, že měla být otrávena, buď Annou nebo Jindřichem, ale dnes se soudí, že zemřela na rakovinu). Nehledě na krátké období obnovení unie s Římem za královny Marie I. zůstala uvedená odluka (obnovena za Alžběty I.) zachována až do dnešní doby.

V lednu r. 1533 (ještě před výše uvedeným potvrzením neplatnosti jeho prvního manželství) si Jindřich, kterému tehdy bylo skoro 42 let, tajně vzal Annu Boleynovou (byla v té době již těhotná a král chtěl, aby syn, v jehož narození věřil, byl legitimním potomkem). Není přesně známo, kdy se Anna narodila, uvádějí se roky 1501 či 1507. Jejím otcem byl anglický šlechtic a diplomat Thomas Boleyn. Dostalo se jí velmi solidního vzdělání v Holandsku a ve Francii, později byla k dispozici u dvora králově první ženě, již jmenované Kateřině Aragonské. Zde se do ní zamiloval anglický šlechtic Henry Percy, hrabě z Northumerlandu, a uvádí se, že Anna jeho lásku opětovala; měli být dokonce tajně zasnoubeni. Percyho otec však jejich vztahu nepřál a Percy se musel oženit s Lady Mary Talbotovou; jejich manželství nebylo šťastné, Mary se vrátila k otci.

O Annu Boleynovou se začal cca od r. 1526 zajímat král Jindřich. Anna však nechtěla hrát roli milenky, kterou vůči Jindřichovi předtím hrála její sestra Marie, chtěla být královnou. Od r. 1527 král činil již výše uvedené snahy o neplatnost manželství s Kateřinou a nakonec se s Annou o šest let později oženil.

V r. 1532 se dostal do potíží Percy, jehož žena usilovala o neplatnost manželství s ním, a argumentovala, že byl nelegálně zasnouben s Annou Boleynovou. Percy však toto nařčení pod přísahou odmítl a jeho manželství s Mary zůstalo v platnosti. V l. 1533-1536 působil v královských službách, byl předsedou správního orgánu, tzv. Rady severu, se sídlem v Yorkshiru. V r. 1536, s podlomeným zdravím, byl členem rady, která se zabývala procesem s Annou Boleynovou. Uvádí se, že Anna se k tajnému zasnoubení s ním přiznala, neboť věřila, že si tak zachrání život. Po vynesení rozsudku nad Annou Percy omdlel a musel být odnesen. Dlouho Annu nepřežil, zemřel r. 1537.

Vraťme se nyní k Jindřichovu novému manželství. Král věřil, že se jeho těhotné ženě narodí syn, ale Anna mu porodila dceru (narodila se 7. září 1533, dostala jméno Alžběta; později se stane královnou, jako Alžběta I.). Její další těhotenství se nevydařila. Král byl nespokojen a postupně se zahleděl (cca od r. 1535) do jedné z Anniných dvorních dam, Jany Seymourové (nar. cca 1508, byla dcerou jednoho z Jindřichových dvořanů, Sira Johna Seymoura; roli dvorní dámy plnila již pro Kateřinu Aragonskou). Ani Jana nechtěla hrát roli královy milenky. Do věci se zapojil králův první ministr Thomas Cromwell (pokud jde o zbavení Anny její postavení) a výsledkem byla vlna zatýkání. Mezi zatčenými byl i Mark Smeaton (nar. cca 1512; též se objevuje v opeře), královnin hudebník; přiznal se, že byl královniným milencem (ovšem uvádí se, že mohl být mučen). Spolu s ním bylo ovlivněno z poměru s královnou několik dalších osob, včetně jejího bratra Georgea Boleyna (nar. cca 1503/1504 – též je jednou z postav opery). 2. května byla zatčena sama královna a obvinění znělo na cizoložství, incest a velezradu (má se za to, že k obvinění z cizoložství došlo proto, aby se král mohl oženit s J. Seymourovou). 12. května byl Smeaton spolu s několika dalšími odsouzen k smrti, 15. května byli shledáni vinnými Anna a její bratr. Již 14. května bylo manželství Anny a krále prohlášeno za neplatné. 17. května byl popraven Annin bratr a další obvinění muži včetně Marka Smeatona. Ráno, 19. května byla popravena Anna.




Již 20. května se konaly zásnuby Jindřicha VIII. s Janou Seymourovou a 30. května se vzali. Uvádí se, že ji král měl skutečně velmi rád. Dala mu také vytouženého následníka; 12. října 1537 porodila syna, dostal jméno Edward a později se stal králem (jako Edward VI.). 24. října však Jana zemřela na poporodní komplikace.

Další ženu si Jindřich vybral podle portrétu, Annu Klevskou (1515-1557). Když však dorazila k jeho dvoru, vůbec se mu nelíbila. Přesto se sňatek uskutečnil (6.1.1540). Jindřichova nespokojenost však přetrvala a nakonec se dohodli na zrušení manželství (Anna získala významné „odstupné“); manželství skončilo již 9.7.1540. Pátou Jindřichovou ženou se stala Kateřina Howardová (nar. cca 1520/1525), sestřenice Anny Boleynové. Vzal si ji ještě r. 1540. Podstatně mladší žena však začala být manželovi nevěrná; jejího milence popravili již r. 1541 a o rok později byla popravena i Kateřina. V r. 1543 se Jindřich oženil naposled, s Kateřinou Paarovou (1512-1548); stárnoucímu muži byla svým způsobem ošetřovatelkou. Přežila ho zhruba o rok, po jeho smrti se znovu vdala (již před sňatkem s Jindřichem byla dvojnásobnou vdovou), za bratra Jany Seymourové Thomase a porodila mu dceru; zemřela na poporodní komplikace.

Po Jindřichu VIII. vládl jeho syn Edward VI. (1547-1553; při nástupu na trůn mu ještě nebylo deset let, zemřel v cca 16 letech). Po jeho smrti měla na trůn nastoupit Jindřichova praneteř Jana Greyová, ale prosazena byla brzy Jindřichova dcera Marie (Marie I., vládla v l. 1553-1558). Po její smrti nastoupila na trůn Jindřichova další dcera Alžběta (jako Alžběta I., vládla v l. 1558-1603). Po ní nastoupil na trůn syn skotské královny Marie Stuartovny (byla Alžbětinou příbuznou přes Jindřicha VII.) Jakub Stuart (již dříve panoval ve Skotsku). Obě země byly spojeny personální unií, kterou od r. 1707 nahradil jednotný britský stát.    

---------------------------------------------------------------------

ANNA BOLENA, osoby a obsazení:
Enrico VIII (Jindřich VIII.), král Anglie – bas; Anna Bolena (Anna Boleynová), jeho žena – soprán; Giovanna di Seymour (Jana Seymourová), Annina dvorní dáma – mezzosoprán; George Boleyn, Lord Rochefort, Annin bratr – bas; Lord Riccardo Percy (Lord Richard Percy), Annin ctitel – tenor; Smeton (Mark Smeaton) – Annino páže a hudebník – mezzosoprán či kontraalt; Sir Hervey, králův úředník – tenor; dvořané, úředníci, panstvo, lovci, vojáci. Odehrává se v Anglii, roku 1536. Zpracováno podle publikace č. 2 a dalších zdrojů.

Obsazení v MET (15.10.2011):
Enrico VIII: Ildar Abdrazakov; Anna Bolena: Anna Netrebko; Giovanna di Seymour: Jekatěrina Gubanova; Lord Riccardo Percy: Stephen Costello; Smeton: Tamara Mumford; režie David McVicar; dirigent: Marco Armiliato.



Obsah:
podle anglické verze ze stránky:

I. dějství se odehrává na hradě Richmondu (a v přilehlém parku), ale uvádí se i hrad Windsor (a přilehlý park). Hrad Richmond (Richmond Palace) byl královskou rezidencí vystavěnou Jindřichem VII. a užívanou i Jindřichem VIII. Mnoho času zde trávila i Alžběta I., která zde zemřela. V 17. stol. byl palác rozebírán na stavební kámen, dnes z něho zůstalo zachováno jen málo. Lokalita se nachází na západním předměstí Londýna. Hrad Windsor se nachází v hrabství Berkshire, v městečku Windsor, cca 30 km západně od Londýna. Mohutný hrad je jednou z rezidencí královské rodiny. Založen byl za panování Viléma I. Dobyvatele (1066-1087) a postupně byl přestavován a rozšiřován dalšími panovníky. Stavební aktivitu zde prováděl i Jindřich VIII., který měl hrad v oblibě. II. dějství opery se odehrává v londýnském Toweru, pevnostní stavbě na východním okraji centra města, na severním břehu řeky Temže. I její výstavbu zahájil Vilém Dobyvatel. V dějinách měl různé využití, kromě toho, že se sloužil jako královská rezidence, plnil mj. i funkci vězení (zejména v 16. a 17. stol., tuto funkci však plnil ještě za II. světové války).


I. dějství:

Na hradě Richmondu rozebírají dvořané současnou situaci u královského dvora: hvězda královny Anny pohasíná od té doby, co se král Jindřich VIII. zamiloval do jiné ženy. Objevuje se Jana Seymourová, Annina důvěrnice a dvorní dáma, následována královnou, která se Janě svěřuje, že jí není lehko. Anna žádá své páže, Smetona, aby zazpíval píseň, která by každého povzbudila. Jeho slova jí připomínají čas radostí její první lásky, jíž se vzdala, aby si vzala krále. 

Jana, která je ve skutečnosti královou novou milenkou, si o samotě ve své ložnici uvědomuje svou zradu. Objevuje se král Jindřich, vášnivě jí vyznává lásku a slibuje jí, že si ji vezme, a že bude Jana žít ve slávě. Jana má obavy z Jindřichových hrozeb, pokud jde o Anninu budoucnost, ale chápe, že je již příliš pozdě na to vše vrátit zpět.

Annin bratr, Lord Rochefort, je překvapen tím, že potkává v richmondském parku někdejšího královnina ctitele, Lorda Richarda Percyho. Percy, jenž byl povolán králem zpět z exilu, se dozvěděl o Annině trápení a vyptává se na ni. Rochefort mu odpovídá vyhýbavě. Percy se vyjádří, že jeho vlastní život byl nešťastným od té doby, co se musel od Anny odloučit. S loveckou družinou přijíždí král, následován Annou a jejími dvorními dámami. Poklidně zdraví svou ženu a poté říká Percymu, že má co děkovat královně za to, že byl omilostněn. Ve skutečnosti však král nastrojil Percyho návrat jako léčku na Annu a s vážnou tváří se baví pohledem na jejich citové pohnutí a rozpaky, když se oba navzájem pozdraví. Jednomu ze svých dvořanů nařídí, aby párek špehoval.       
Smeton, jenž královnu miluje, se vydává do jejích komnat, aby tam vrátil medailonek s jejím vyobrazením, který ukradl. Skryje se, když se objeví Anna s Rochefortem, jenž svou sestru přesvědčuje, aby přijala Percyho. Percy vchází a vyznává jí, že ji stále miluje. Anna připustí, že ji král nenávidí, ale zůstává neústupnou a snažně prosí Percyho, aby si našel jinou ženu hodnou jeho citů. Právě když Percy tasí svůj meč a hrozí, že se zabije, vpadne do místnosti král. Smeton prohlašuje, že královna je nevinná. Rozzuřený král se však zmocní onoho medailonku, s Anniným vyobrazením, což mu dává vítaný důkaz o nevěře, byť zdánlivé, jeho ženy. Anna, Percy a Smeton jsou uvězněni.
II. dějství:
Anna byla uvězněna ve svých londýnských komnatách. Přichází Jana a říká jí, že se může vyhnout popravě, když se přihlásí ke své vině a přizná se ke své lásce k Percymu, což umožní králi, aby se mohl znovu oženit. Anna odmítá, proklínajíc ženu, jež přijde na její místo. Jana se přizná, že onou ženou je ona sama. Šokovaná Anna ji zavrhuje, ale poté podlehne Janině zoufalé obhajobě, a má za to, že nikoliv Jana, ale král je vinen. 
Smeton byl falešně usvědčen, že je královniným milencem, s vírou, že svým přiznáním může zachránit Anně život. Ve skutečnosti však zpečetil její osud. Anna a Percy jsou předvedeni před radu peerů. Anna řekne králi, že je připravena zemřít, ale žádá ho, aby ji ušetřil pokoření, že bude souzena. V následující konfrontaci Percy prohlašuje, že on a Anna byli oddáni před tím, než se Anna stala královou ženou. Ačkoliv má král za to, že je to lež, triumfálně reaguje, že na trůn nastoupí jiná, ctihodnější žena. Percy a Anna jsou odvedeni. Jana snažně prosí krále o záchranu Annina života, ale král její prosby nebere v úvahu. Tu je oznámeno rozhodnutí rady: královské manželství je zrušeno a Anna a její spolupachatelé mají být popraveni.   
Anna zešílela. Vidí se na své svatbě a poté si vybavuje svou dívčí lásku k Percymu. Tu jsou přivedeni její spoluvězni. Smeton viní sám sebe, že je původcem Anniny nadcházející smrti. Když se ozvou zvony a výstřel z děla, ohlašující královu novou ženitbu, Anna najednou opět nabude smyslů. Zuřivě proklíná královský pár a vydává se vstříc své popravě.
---------------------------------------------------------------------
Libreto:




---------------------------------------------------------------------

Zde je k dispozici záznam opery z vídeňské Státní opery z letošního roku. Enrico VIII: Ildebrando D'Arcangelo; Anna Bolena: Anna Netrebko; Giovanna di Seymour: Elina Garanča; Lord Riccardo Percy: Francesco Meli; Smeton: Elisabeth Kulman; Lord Rochefort: Dan Paul Dumitrescu; Sir Hervey: Peter Jelosits; dirigent: Evelino Pido.

---------------------------------------------------------------------
Ke zpracování výše uvedeného textu byly mj. využity tyto zdroje:

1) Trojan J., Dějiny opery, nakl. Paseka, Praha, 2001,  str. 147-148;

2) Eaton Q., Opera, a pictorial guide, Abaris Books, New York, 1980, str. 75-78,

3) Ruml I., Donizettiho Anna Boleynová, viz:


Fotografie hradu Bamburghu a katedrály v Durhamu laskavě poskytl skotský cestovatel a fotograf Hugh Penney; viz též jeho webovou stránku: http://handknittedphotos.smugmug.com/

The photos of Bamburgh Castle and Durham Cathedral were kindly granted by Scottish traveller and photographer Hugh Penney; see also his website:

Fotografii hradu Windsoru laskavě poskytl kolega a cestovatel Václav Stehlík.

Všem divákům přeji krásný operní zážitek.
Jaroslav Sovinský

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Vážený pane Sovinský, děkuji za přiblížení opery. Děkuji za odkaz na stránky, kde jsou celé opery, velmi mě potěšil. Na přenosech, krom jiného, vítám české titulky. Škoda, že nejsou opery s českými titulky.