pátek 7. října 2011

Dokonalé Mozartovo Requiem v Brně

5. 10. konečně přišel večer, na který jsem se už dlouho dopředu těšila. Agentura Amneris pořádala v brněnském kostele sv. Janů (u minoritů) koncert, na kterém zaznělo Mozartovo Requiem. Zešeřelý kostel byl zaplněný po posledního místa (někteří i stáli) a s naprostým klidem jsme poslouchali hudbu, která nás zcela obklopovala. Vysoko nad námi se tyčil strop plný nádherných fresek. A přece tentokrát jsem se nerozhlížela po výzdobě kostela, který patří v Brně k těm nejkrásnějším, ale jako očarovaná jsem sledovala ruce dirigenta, hru orchestru a nástupy sboru a sólistů. Co jsem znala, to jsem zpívala potichu s nimi - jinak to ani nešlo.

Obdivovala jsem nádhernou výslovnost (středoevropskou nikoli italskou, se kterou se skoro pořád setkávám) latiny. Pokud budete mít někdy chvíli a dosud jste tak neučinili, přečtěte si český text Requiem. Tam je tolik nádherných pasáží - obzvlášť Recordare, Ingemisco...! Jeden je zde a na tomto odkaze najdete celý text Dies irae, Recordare, Ingemisco a Lacrimosa.

Sólových partů se ujali Tereza Merklová-Kyzlinková soprán, Jitka Zerhauová alt, Ondřej Koplík tenor, Jan Šťáva bas. Od pěvkyní jsem seděla asi na půl metru a to byl teprve zážitek! :-) Paní Kyzlinková se svou zajímavou barvou hlasu nádherně zaplnila celý kostel a byla snadno rozeznatelná mezi ostatními hlasy, paní Zerhauová se svým nezaměnitelným kovovým hlasem dávala celému textu tu správnou důležitost a naléhavost. Bylo jí nádherně rozumět. Pan Koplík mě svým hlasem vždycky potěší, a ač jsem na něj měla špatný výhled přes dirigenta, jako bych ho stále viděla před sebou. Byl jako andělský hlas, který zněl jemně a svým způsobem smutně až dojemně. Byla to nádhera ho poslouchat. Pan Šťáva je pro mě jedno velké překvapení za druhým. Velmi bravurně zvládl part Requiem (moc bych si přála ho někdy slyšet ve Verdiho Requiem - úplně slyším, jak by zazpíval Tuba mirum!).

Sólistům se ve všem vyrovnávaly sbory BAS a Gaudeamus, jejichž složení jsme mohli slyšet už loni ve Dvořákově Stabat Mater na Petrově. Paní sbormistrině Daša Briškárová, která rovněž ve sboru sama zpívala, odvedla obrovskou práci. Má můj hluboký obdiv. Zúčastnila jsem se jedné její zkoušky a sledovat její práci a zpívat pod jejíma "rukama" byl velký zážitek.

Orchestr Czech Virtuosi nás provedl celým večerem bez jediného zaváhání s čistým zvukem a naprostou jistotou. S potěšením jsem poznávala některé hráče z orchestru Janáčkova divadla. Za dirigentským pultem stanul pan Dirigent Kyzlink. Už nevím, jakými slovy bych ho mohla znovu a znovu pochválit a vyslovit svůj obdiv a nadšení. Budu se jistě opakovat, ale je radost ho sledovat. Jako by se díval na každého z hráčů, pěvců, sboristů, je zcela soustředěný a přece ne "chladný", diriguje doslova celým tělem a i laik by věděl, co má přesně dělat. Mám nový sen, který, kdo ví, zda se mi někdy splní, zazpívat si někdy ve sboru, který bude on dirigovat!

Moc se mi líbil i tištěný program ke koncertu, kde byli představeni všichni účinkující a kde paní Hana Procházková stručně napsala i o tom, jak Requiem vzniklo. Z celého koncertu byla pro mě osobně nejkrásnější a zároveň nejdojemnější část Lacrimosa. Když jsem si pak ve vlaku přečetla, že uprostřed jejího komponování Mozart zemřel, bylo to o to silnější.

Rozhodně všem děkuji za mimořádný večer. Do divadla se teď dostanu jen někdy a, když pak večer prožiji s takovými nádhernými zážitky, jako bylo právě toto Requiem nebo Svatá Ludmila, mám dlouho na co vzpomínat!

Jen tak pro zajímavost, zde je seznam skladatelů, kteří vytvořili Requiem. Nechce se mi ani počítat, kolik jich je. :-)

Žádné komentáře: