středa 31. srpna 2011

Plácido Domingo, aneb Splněný sen

Od 13 let, kdy jsem poprvé viděla na VHS filmovou Carmen s Domingem a Mighenes-Johnesovou, nepřála jsem si nic jiného, než vidět a slyšet Dominga naživo. Že se mi to někdy skutečně splní, to by mě ani ve snu nenapadlo. Díky tomuto Blogu a díky Mezinárodnímu hudebnímu festivalu v Českém Krumlově se stal sen skutečností.

První setkání se uskutečnilo 18. srpna na tiskové konferenci v Praze (mé první), kde jsem úplně náhodou usedla vedle ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu. To má taky jeden štěstí... Plácido Domingo byl velmi sympatický, působil klidně, spokojeně, uměl se zasmát a měla jsem z něj úžasný pocit. Po tiskovce a dalších rozhovorech přišel mezi nás a podepisoval se. Ochranka nás sice odháněla, ale maestro tomu nevěnoval pozornost a ochotně se podepsal snad všem, kdo jsme tam stáli. K mému obrovskému údivu mi věnoval zářivý úsměv a mohla jsem s ním prohodit alespoň dvě slova. Možná se někteří z vás usmívají, že to není nic "extra", ale pro někoho, kdo začínal úplně od základů a všechno si musel vybojovat sám, byl tohle jeden z jeho největších vrcholů.

V sobotu 20. 8. se konal v Českém Krumlově závěrečný koncert festivalu. Obdivovala jsem sehranou organizaci, příjemné jednání s těmi, kdo se podíleli na přípravě koncertu a festivalu a výborný nápad umístění na tom parkovišti. Usedla jsem do 20. řady, kde už na mě čekala nachystaná deka, noviny a další informace o festivalu. Pohodlí tedy bylo zajištěné a koncert mohl začít.

Dirigent Eugen Kohn zahájil se Symfonickým orchestrem Českého Rozhlasu celý koncert předehrou z Prodané nevěsty. Těžko říct, zda doplatili na ozvučení, nebo se stala chyba někde jinde, zdálo se mi, že slyším jen "druhý hlas" a první vedoucí mi zanikal. Na druhou stranu kdy jindy se mi podaří takhle slyšet předehru? :-)

Po ní už vystoupil na jeviště Plácido Domingo za obrovského potlesku. Zazpíval árii Rodrigua z Massenetova Cida. V této a následující E lucevan le stelle nebyla v jeho hlase cítit jistota. Téměř jsem se obávala, jak celý koncert zvládne. Jako by pořád hledal správné rejstříky a opatně volil sílu hlasu.

Velkým překvapením byla Ana Maréa Martínez, která hned po Massenetovi přišla zazpívat Měsíčku na nebo hlubokém s výbornou výslovností češtiny (ř vyslovovala jako r a taky to šlo) a nádherným jemným hlasem. Sklidila za svůj výkon nekončící ovace, které ji znovu vyvolaly na jeviště. Nejinak tomu bylo u árie Wally od Catalaniho, která následovala po Domingově Tosce.

Pak už se vrátil na jeviště Domingo a zazpíval barytonovou árii Nemico della patria z Andrey Cheniéra. V tu chvíli jako by se vrátil jeho nádherný sytý hlas, který všichni tak dobře známe, a v tu chvíli už byl před námi skutečný Domingo. Nepotřebuji od něj slyšet vysoká c, chci slyšet jeho hlas a od této chvíle se mi to splnilo. Potlesk, který následoval, byl skutečnou odměnou. Publikum se dočkalo svého Krále opery.

Následovala předehra k Donizettiho opeře Don Pasquale. Eugene Kohn se nám ukázal i v roli "showmana", kdy si neodpustil nejedno vtipné gesto během dirigování a obecenstvo odpovídalo smíchem. Po nejistém začátku dostával koncert tu správnou pohodovou náladu.

Po tomto orchestrálním čísle následoval další můj obrovský sen - slyšet Dominga zpívat Otella. Duet Gia nella notte densa vyzněl tak jemně a opravdově, že jsem při závěrečných slovech Otella vzhlédla k nebi, zda tam skutečně nesvítí plejády a Venuše. Už se pomalu stmívalo a nádherné hlasy nás doslova objaly kouzlem hudby a textu. Asi od Dominga neuslyším celého Otella, ale toto úplně stačilo.

Přenesli jsme se do operety. Začala to předehra k operetě Básník a sedlák a po ní už následovala slavná árie Dein ist mein ganzes Herz, se kterou si Domingo bravurně pohrál a byla jedním z jeho nejlepších čísel večera.

Ana María Martínez nás oslnila dokonalým čardášem Heia, heia, in den Bergen ist mein Heimatland. Koloratury zpívala s naprostou lehkostí a vysoké tóny zvonily čistým jasným zvukem. Nádhera!

Nemohl rozhodně chybět duet Lippen schweigen s tradičním valčíkem. Domingo vyzval nás diváky, abychom zpívali tančenou mezihru. Takže jsem si nakonec i "zazpívala" s Domingem. :-) S každým číslem působili oba sympatičtěji a pohodověji. Atmosféra byla stále víc příjemná a osobně jsem se těšila na každé další vystoupení.

Následovaly zarzuelové árie. Oba byli v tu chvíli ve svém živlu. Nestačilo než jen obdivovat, jak zvládli nesmírně obtížné party, před kterými se musí nejedna operní árie doslova červenat. Představili nám více i méně známá jména skladatelů - Luna, Torroba, Barbieri a Mariezcurrena.

Po těchto áriích následoval mohutný potlesk vestoje, který neměl konce stejně jako věčně se vracející hostesky s náručemi plnými kytic. Rozhodně jsme nemohli nechat Dominga jen tak odejít a přídavky hned následovaly. Po prvním Domingově se vrátila na jeviště Martínez a jen "tak mimochodem" rozezpívala publikum s písní Lízy z My fair Lady. Musím uznat, že byla lepší než Flemingová před dvěma lety! Od tohoto přídavku už jsme za každou árií znovu a znovu povstávali při bouřlivém potlesku. Domingo nezapomněl zakončit koncert fantastickou Granadou, kterou jsme už v prvních tónech ocenili potleskem.

Všechno vyšlo naprosto perfektně - počasí, výkony pěvců i orchestru, který, nepočítaje Prodanou nevěstu, hrál skvěle a obzvlášť u Rusalky, Toscy a Otella jsem si vychutnávala všechny orchestrální mezihry a party sólistů. Don Pasquale přímo zvedal ze židle, zněl hravě a velmi lehce.

Můj obrovský dík patří všem, kdo se podíleli na pořádání festivalu v Českém Krumlově a především paní Lucii Johanovské za poskytnutí novinářských a soutěžních vstupenek a za možnost účasti na tiskové konferenci. Dlouho jsem se opět nesetkala s někým, z koho by vyzařovalo tak obrovské nadšení a chuť do práce. To je člověk na pravém místě!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

naprosto chápu:-)) já jsem Plácida Dominga viděla poprvé živě na Salzburském festivalu, kde měl zarzuelový koncert a po představení jsem čekala u stage door - opravdu rozdával podpisy a fotil se neúnavně se všemi a byl neskutečně milý...od té doby se snažím dostat na co největší počet jeho evropských vystoupení - můj soukromý vrchol bylo gala představení k 40.výročí jeho působení v La Scale (koncertní provedení Valkýry), kde jsem seděla ve 4.řadě přímo před ním, navíc dirigoval Daniel Barenboim - naprosto nepopsatelný zážitek!!!