čtvrtek 4. srpna 2011

Komedianti – veristické operní drama Ruggiera Leoncavalla na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově


Přestože od devadesátých let minulého století probíhají mezi odborníky diskuse ohledně vymezení, případně hodnocení pojmu operní verismus, jeho přínos k dramaturgii přitažlivých představení zůstává nesporný. Estetické hledisko verismu ve smyslu uměleckého ztvárnění pravdy bez příkras na hudebním jevišti je respektováno stejně jako skutečnost, že verismus jako odnož hudebního realismu navazuje na vrcholná díla Verdiho. Přes případné výhrady k negativním účinkům na kvalitu pěveckého umění interpretů při ztvárňování mnohdy rafinovaných hlasových efektů ve scénách příkrých hudebně dramatických kontrastů, pěvci i publikum nadále miluje stěžejní veristická díla, tradičně pojímaná jako průkopnická. Poetika verismu je totiž silně emotivní. Ve slovesných předlohách je realita ztvárňována se všemi drsnými projevy lidské přirozenosti a nepokrytě odhaluje vášeň v lidském nitru. V italské opeře na přelomu obou předchozích století tomu odpovídá hudba pramenící ze zdrojů italské melodiky, obohacená o nové harmonické útvary. V tomto duchu proto bezvýhradně zvítězila nejen na domácích jevištích úvodní veristická opera Sedlák kavalír Pietra Mascagniho mimo jiné též spádným dějem , kde citové vztahy hlavních postav přes lyrické vzněty nabývají dramatického vzestupu až ke katastrofickému vyznění.


Obdobný věhlas provázel Leoncavalla, operního dramatu o dvou jednáních s prologem, Komedianti. Leoncavallo, původem z Neapole, absolvoval Konzervatoř sv. Petra z Majelly. Nedařilo se mu tvůrčími výsledky proniknout, musel se dlouho spokojit s existencí učitele klavíru za hranicemi své vlasti. Toužil především komponovat operu, žánr v Itálii nejoblíbenější. Podařilo se mu zaujmout vlivného nakladatele Eduarda Sonzognu partiturou opery Komedianti natolik, že osobně prosadil její premiéru v roce 1892 v milánském divadle Teatro dal Verme. Libreto si vypracoval skladatel sám, když si připomněl z dětství událost ze života italské vesnice. Tenkrát došlo mezi kočujícími lidovými herci k manželské nevěře, vrcholící dvojnásobným zabytím ze žárlivosti, policejní výslech pak vedl autorův otec. Opera, s důsledně rozvíjenou orchestrální složkou, je částečně komponována v oblíbením tvaru divadla na divadle a od prvních tónů zaujme vnitřním napětím. Ve druhém jednání při výstupech komediantů v orchestru zaznívají stylizované parafráze starých barokních tanců. Převládá emotivní, rytmický proud prokomponované melodie, hudebně – dramatický charakter má špičkový výstup Cania Vesti la giubba. Píseň Neddy, motivována její touhou po svobodě s metaforou letících ptáků, připomíná obvyklou árii. K mimořádnému úspěchu prvých veristických opere Sedlák kavalír a Komedianti přispívají velké pěvecké příležitosti. Autoři zde dokázali při dokonalé hlasové i herecké souhře sólistů plně vyjádřit tragiku osudů žen i mužů v osidlech milostných vztahů. Rušným dějem a sugestivní hudbou naplněná opera Komedianti v žádném směru nepopře citovou vřelost a spontánnost jihoitalského temperamentu.



Jihočeské divadlo České Budějovice ve spolupráci s Mezinárodním hudebním festivalem Český Krumlov

Premiéra 5. srpna 2011, reprízy 6. až 10. srpna 2011

Režie: Josef Průdek
Hudební nastudování: Mario De Rose
II.dirigent: Martin Peschík
Scéna: Pavel Krejčí


Obsazení:

Canio – José Cura/WeiLong Tao
Nedda – Jana Šrejma Kačírková, Gabriela Kopperová
Tonio – Marco Danieli/ Alexandr Beň
Beppe – Josef Moravec/ Aleš Vorášek
Silvio – Jiří Brückler/ Svatopluk Sem

Žádné komentáře: