pondělí 25. července 2011

Severní Itálie - nejen pokladnice opery - 1. díl


Když se mi naskytla možnost oslavit narozeniny ve veronské aréně představením Aidy, neváhala jsem ani minutu a vyrazila do severní Itálie. Tento článek bude nejen o dvou úžasných operních představeních, která jsem tam viděla, ale i menším pozváním na místa známá i neznámá. To všechno se mi podařilo projít a vidět za 2,5 dne.


Miláno a nečekaná návštěva La Scaly

V Miláně jsou minimálně 4 místa, která je téměř "povinností" navštívit - hrob Verdiho, Vinciho Poslední večeře, milánský dóm a La Scala.


Verdi je pochovaný v Casa di riposo per musicisti, který sám založil. Vstup je volný, projdete jen přes vrátnici a dvůr. Nástěnné mozaiky v hrobce velmi připomínají styl Alfonse Muchy. Nalezneme zde Guiseppe Verdiho, Giuseppinu Streponiovou, pamětní desku Verdiho první manželky a dětí, adoptované dcery Marie a, když se nakloníte přes zábradlí, pod Vámi je i deska Terezy Stolzové, která se postarala, aby byl Verdi pochoavný právě zde, a spravovala tento dům. Sama je pochovaná někde jinde.




Pokud máte zájem podívat se na Vinciho Poslední večeři, doporučuji objednat si prohlídku minimálně 2 týdny dopředu na této adrese: www.cenacoloviciano.net. Vstupenka stojí 6 euro a na fresku se budete moci dívat 15 minut. Ve všech kostelích v Itálii platí zákaz vstupu s odhalenými rameny a koleny! Raději vkládám takové varování, člověk si to neuvědomí a málem jsem se nedostala do milánského dómu. Trvají na tom dost přísně!!!



Scala byla vždycky mým snem a už jen to, že jsem najednou stála před ní, byl obrovský zážitek. Pročetla jsem si vyvěšený plakát na Verdiho Attilu a napoprvé přehlédla datum představení. Naštěstí jsem si ho přečetla ještě jednou. Konalo se přesně v ten den - 8. 7. V roli Ezia měl zpívat Leo Nucci. Pořídila jsem si vstupenku za 24 euro a seděla jsem na 1. galerii na 5. sedadle od portálu přímo nad orchestřištěm. Původní domněnka, že nic neuvidím, se rychle vytratila. Chyběl mi jen kousek jeviště a díky výbornému místu jsem měla pohled na celé divadlo. V žádném případě to nebylo jako s místem ve Vídeňské Opeře. Už od prvních tónů předehry mi bylo jasné, že tak nádherný zvuk neuslyším nikdy u nás, ani ve Vídni. Byl zcela čistý, orchestr nepřehlušoval pěvce a ani vysoko posazené místo nepřišlo o všechny škály barev a hlasitosti.


Už několik let mám doma na DVD Attilu s Rameyem a Studerovou. Myslela jsem si, že jdu na stejnou inscenaci. Několik detailů bylo stejných, ale opera dostala novou moderní podobu. První dějství se odehrávalo v ruinách a s každým dalším dějstvím se kulisy přibližovaly "dnešní době". Poslední scéna už byla v rozbořeném divadle se skládacími křesly. Časový posun mi poněkud unikal. Kostýmy hlavních hrdinů v žádném případě nekopírovaly antické období opery, ale zároveň nijak nerušily.

Po hudební stránce to bylo nádherné představení. Hlas Michele Pertusiho, který ztvárnil hlavní roli Attily, zněl doslova jako zvon. Tak kovově znějící baryton jsem naživo snad ještě neslyšela. V hlase bylo obsaženo všechno - síla neohroženého bojovníka i lidskost obyčejného muže. Doufám, že ho budu moci někdy znovu slyšet naživo!


Lea Nucciho jsem nikdy moc neměla ráda, nevím proč. Po Attilovi se však můj názor výrazně změnil. Obavy některých mých známých, že už má svá nejlepší léta za sebou, zahnal už první árií. Pořád je v jeho hlase jistota a herecky ztvárnil Ezia velmi věrohodně. Vyzařovala z něj skutečně úcta a starost o Řím a celou jeho vlast.

Pravým klenotem představení byla Odabella Lucretie Garcii. Divadlo se mohlo zbořit pod náporem mohutného potlesku a provolávání BRAVA po každé její árii. A důvod byl oprávněný. Nádherný čistý hlas, který si vyhrál s každou koloraturou, obtížný part Odabelly odzpívala se suverénní jistotou a její výšky lahodily uchu. Navíc je to krásná žena, která má velmi zářivý úsměv!


V roli Foresta se objevil Guiseppe Gipali namísto původně hlášeného Fabia Sartori. Gipali jediný mi připadal, jako by do společnosti ostatních pěvců nepatřil. Zpíval krásně, to všechna čest, jen byl jeho hlas docela potichý a nevýrazný v porovnání s ostatními a působil herecky trochu prkenně.


Dirigent Nicola Luisotti vytvořil nádhernou hudební atmosféru a melodie této nádherné opery, které se díky jeho jistě vedeným rukám ozývaly, mě téměř dojímaly. Sbor i orchestr neměly jediné slabé místo a mohu jen potvrdit, že Scala je opravdu hodně vysokou špičkou nad ostatními operními domy. Budu muset na tohle všechno "zapomenout", až půjdu na představení u nás nebo třeba ve Vídni. Tím nechci snižovat výkony ostatních divadel! Scala je velký poklad, který se člověku neotevře denně!




V příštím povídání vás zavedu do rodného domu Donizettiho v Bergamu, k jeho hrobu, na antické památky Brescie a Verony a na představení Aidy ve veronské aréně.

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dano, jednalo se o zcela soukromý výlet? Jak jste všechno zařizovala? Děkuji za odpověď.

Anonymní řekl(a)...

báječné, hezká dovolená:)ale stejně bych zkusila aspoň tu Vídeň, i když to nezní jak Scala.

ten petrusi, to je michele pertusi ?
ohledně nucciho jsem četla nějaké názory, že mu to pořád zpívá dobře:)

Dana Šimková řekl(a)...

Zdravím vás obě/oba,

výlet byl skutečně jen soukromý, jediné, co bylo předem zařízené, byly letenky tam a zpět Praha - Bergamo a vstupenka do Areny di Verony. Plán cesty se měnil přímo na místě (původně měl vypadat úplně jinak) a ubytování se bralo první, co bylo.

V Miláně je skvělý hostel San Tomaso - 30 euro za noc, nedaleko od nádraží (hned u něj je cedule, která vás nasměruje), chvilka procházky od Scaly, asi 100 m od nejhlavnějšího metra v Miláně. V Brescii uvidíte hotel Albergo Astron hned, jak přijíždíte vlakem (pokud vám nevadí trocha toho rámusu) u kolejí, tam dvoulůžkový pokoj se snídaní a výborným, příjemným!!! majitelem vyšel na 75 euro. Ve Veroně je hotel San Michel asi 300 m od Arény (směrem k nádraží, projdete pod bránou) ze stejné skupiny hotelů, jako ten v Brescii, a tam je dvoulůžkový za 80 bez snídaně, 85 byl, myslím, se snídaní. (o pár metrů blíže byl, myslím, Leonardo za 120!) Kdyby vás zajímalo ubytování a nechtěli jste jet naslepo, můžete si je vyhledat tady: www.hostelworld.com - bezvadná stránka (najdete tam i Českou republiku).

A Scala teď asi nebývá úplně vyprodaná (ani Aréna), takže vstupenky ještě seženete. Do Arény kdykoli, Scala otevírá pokladnu v 6 večer.

Doprava byla v pohodě vlakem (stačí úplně místní vlaky, jezdí tam i Intercity, ale ten je hodně drahý!, přesto aspoň nezastavuje za každým bukem. :-D) Ještě jedna super věc na italské dopravě - všechno jezdí včas - od vlaku přes autobusy městské dopravy. Jediný IC měl zpoždění, ale to hravě dohnal a možná jsme přijeli ještě i o chvíli dříve.

Celkem ten výlet pro jednoho vyšel asi na 8000,- (plus mínus).

Petrusi je opravdu Michel Petrusi. Jeďte do Vídně! Určitě doporučuji. Každé divadlo má své kouzlo, svoji vůni... (zvlášní, že Scala nijak nevoněla, zato Aréna ano!)

Však pozítří tu budete mít pokračování. Kdyby cokoli, klidně se ptejte! :-)) Mějte se všichni krásně!

Anonymní řekl(a)...

Musím poděkovat za informace. Pro operní fandy lákavé. Napadlo mě, co si to tak zopakovat za rok z kraje prázdnin. Busem, odjezd z Brna večer, 1 noc třeba v Milaně, po druhé opeře zpět domů. S cestovkou LIDO ve 7 nebo 9 lidech by to nemuselo vyjít draho.

Anonymní řekl(a)...

je to Michele Pertusi a ne Petrusi :)

Dana Šimková řekl(a)...

Červenám se až za ušima, že neumím číst. :-DDD Děkuju za to upozornění, jdu to opravit. Teď už si ho budu pamatovat!