neděle 5. června 2011

RADIM DOLANSKÝ – MANAŽER A VELKÝ OPERNÍ SRDCAŘ

Dnes Vám přinášíme rozhovor s panem Radimem Dolanským:

Pane Dolanský, na úvod obligátní otázka. Jak jste se vlastně potkal s operou?

Pocházím z Loštic, malého moravského městečka, velmi kulturního mimochodem, nicméně k opeře to tam máme přece jen trochu daleko. Měl jsem ale vždycky štěstí na pedagogy. Když mi bylo asi 12 let, suplovala u nás ve třídě hudební výchovu paní učitelka Večerková, milá dáma, která nám tenkrát barvitě povídala o milánské La Scale. Náhodou ten den šel v televizi záznam představení z La Scaly, říkal jsem si, že se na to chvíli podívám, jen tak, abych byl tzv. v obraze, ovšem stalo se nečekané, díval jsem se až do konce a naprosto jsem opeře propadl. Bylo to představení Verdiho opery Ernani, dirigoval Muti a zpívali Domingo, Bruson, Ghiaurov a můj miláček Mirella Freni. Tenkrát ještě nebylo tak snadné dostat se k operním nahrávkám, mluvím o roku 1989, abych mohl za operou vycestovat do zahraničí, na to jsem si musel ještě nějakou chvíli také počkat. Vzpomínám, když jsem končil střední školu (obchodní akademii), nahlásil jsem místo konání povinné praxe Moravské divadlo v Olomouci. Chvíli mě tam ze školy nechtěli vůbec pustit, říkali, že mám jít raději někam do účtárny, ale pořád jsem tvrdil, že stejně půjdu k divadlu a nápad jsem si nakonec prosadil. Když jsem praxi dokončil, byl jsem si už naprosto jistý, že chci zůstat u divadla. Po maturitě jsem začal pracovat jako produkční v Operním studiu na HAMU, posléze jsem byl přijatý do Národního divadla a před šesti lety jsem přešel do Státní opery. Byly to krásné roky, potkal jsem spoustu skvělých lidí, mimořádných umělců a kolegů. Vždycky jsem měl štěstí na kolektiv, ve kterém jsem pracoval. Ať už to bylo v Národním divadle, nebo teď ve Státní opeře. Všechno to jsou pro mě naprosto nezapomenutelné okamžiky, jsem rád a vděčný za každou minutu, kterou v divadle s těmito lidmi prožiji.


O opeře se odjakživa mluví jako o prostředí plném intrik, žárlivostí a rozmarů primadon. Jak to vnímáte vy?

K divadlu to samozřejmě patří. Všichni si hned jistě vzpomenou na intriky a rozmary Callasové, Tebaldiové apod. Nic podobného jsem ale naštěstí nezažil. Moje zkušenost je následující, čím větší umělec, tím menší primadona v tom špatném slova smyslu. Vlastně když se nad Vaší otázkou zamyslím, víte, kdo jsou největší primadony u opery? Nejsou to, až na výjimky, zpěváci, ale většinou režiséři a dirigenti. Dirigenti často bývají oříškem. Jde ale o to, vždycky na každého najít svůj vlastní recept, což někdy trvá pěkně dlouho. Není tomu zase tak dávno, kdy jsem pracoval s jedním významným dirigentem, nebudu jmenovat. Ten jednou neváhal a klidně mi zavolal o půlnoci s tím, že prý mám změnit zkoušky se sólisty druhý den ráno. Před pár lety bych do rána nespal, protože bych si s tím nevěděl rady. Přece nemůžete volat sólistům o půlnoci, že zítra ráno mají přidanou zkoušku…? A víte, jak jsem to vyřešil? Nikomu jsem nevolal, protože jsem si byl naprosto jistý, že ten dirigent bude hned ráno volat znovu a bude to chtít zase úplně jinak. Volal hned v sedm… Samozřejmě jsem se na pana dirigenta dost zlobil, ale pak si vezme taktovku, stoupne si před orchestr, slyšíte tu nádheru a všechno mu rázem odpustíte… A přesně o tom ty rozmary primadon u divadla vlastně jsou.


Jak hodnotíte současnou situaci kolem Státní opery Praha? A tušíte jak to vše dopadne?

Tuším, co nás čeká v nejbližších dnech, ale vůbec nemám zdání, jak to všechno dopadne. Jeden známý, který má blízko k Ministerstvu kultury, mi říkal, že v celé této naší kauze nejde o umění, ale o peníze. Prý je v plánu prodej dílen ND na Flóře, skladů u Apolináře a Anenského kláštera. Prý se má vedle Státní opery zbourat parking Slovan a na jeho místě se má postavit nová administrativní budova Státní opery Praha. Ta stávající má připadnout Národnímu muzeu. Někde za Prahou se má postavit velký areál, ve kterém budou nové dílny, sklady a zkušebny. Uznávám sice, že to jsou nepotvrzené spekulace, ale pokud má můj známý pravdu, člověka až zamrazí! Potom už chápu, proč ministerstvo kultury odmítá tým Koenig/Padmore. Světoznámému dirigentovi a ředitelce Královské opery v Londýně by šlo především o umění, což zřejmě nemá být alespoň v nejbližší době naší prioritou.


V současnosti pracujete na přípravě pondělního galakoncertu, který nese název SOP svým přátelům. Jaké je poselství tohoto koncertu a na co se mohou diváci těšit?

Státní opera Praha se v posledních měsících nachází ve velmi složitém období. Já obdivuji všechny zaměstnance i hosty Státní opery, že v této atmosféře vůbec mohou pracovat. Hodně nám v tom pomáhá podpora, kterou pociťujeme každý večer od našich věrných diváků. Za posledních několik měsíců nám neuvěřitelně stoupla návštěvnost, naši petici za zachování samostatnosti Státní opery Praha a obou jejich souborů již podepsalo přes 15 tis. diváků. Toho si všichni moc vážíme a právě proto jsme se rozhodli, že uspořádáme tento koncert, kterým našim divákům chceme vyjádřit poděkování za jejich podporu a zároveň tím chceme demonstrovat náš nesouhlas se záměrem Ministerstva kultury sloučit Státní operu s Národním divadlem.
Na koncertě vystoupí orchestr, sbor a balet SOP, děti z baletní školky paní Olgy Kyndlové, dále se představní přední baletní i operní sólisté a hosté. Diváci se mohou těšit na ukázky z Labutího jezera, Giselle, Spící krasavice, Otella, Nabucca, Aidy, Trubadúra, Komediantů aj. Taktovky se ujme již zmíněný Jan Latham Koenig. V pátek jsem se byl podívat na zkoušce, když sbor zpíval Salve Regina z opery Arriga Boita Mefistofeles, slza mi ukápla, taková to byla nádhera. Věřím, že opět potvrdí má slova o kvalitách našich obou souborů a divákům tento koncert udělá radost.

Moc Vám děkujeme za rozhovor!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

přeju hodně štěstí. z toho, co jsem si přečetla, je mi dost smutno. Některé žánry u nás zdaleka nejsou prioritou, ač je faktem, že naše popňúzik sem asi turisty nenaláká, jméno si s ní ve světě taky neuděláme, mládež nám asi taky nezkultivuje:-( Nic proti ní, ale stát by se o svou kulturu měl starat líp, začíná to už tím, kolik nezájmu budí opera a balet v naší milé veřejnoprávní televizi.
Pan Dolanský přišel před x lety domů a náhodou si pustil v televizi Ernani, to by dneska musela být zatracená náhoda, aby si to dnešní školák po vyučování mohl dopřát, že?
Hanka

Anonymní řekl(a)...

Situace v SOP je nepochybně velmi složitá a budoucnost bohužel moc optimisticky nevidím. O to víc se těším na dnešní koncert!!!
Jitka