čtvrtek 30. června 2011

Velký klenot na "závěr sezóny"



Na náhody věřím už hodně dlouho a i tentokrát jsem měla štěstí. V květnu vyšel na Opera Puls rozhovor s paní Alžbětou Poláčkovou, která se zmínila o chystaném koncertu Mahlera a Liszta v Kroměříži společně s Romanem Janálem. Kroměřížský sněmovní sál je nádherný, Mahlera miluju a tyto dva interprety mám spojené se skvělým Donem Giovannim v Praze. Nešlo odolat!


Kroměřížský zámek a přijehlý park včetně květné zahrady určitě stojí za návštěvu a může ji velmi zpříjemnit 12. ročník festivalu Hudba v zachradách a zámku Kroměříž 2011. Jsme teprve na jeho začátku, takže ještě máte pořád příležitost se přijet podívat! Opravdu to stojí za to.



Do nádherného sálu, kde se kdysi točil Amadeus, vstoupila půvabná Alžběta Poláčková a už jen svým úsměvem vnesla příjemnou náladu. Oslnila nás křišťálově čistým hlasem, když zpívala Lisztovy písně. Sama si tu hudbu užívala. Působila jistě, klidně, dávala textům jemný náznak příběhu svou mimikou... Slyšela jsem tyto písně poprvé a moc se mi v jejím podání líbily.


Po nich následoval hlavní "cíl" mé cesty - Mahlerovy Lieder eines fahrenden Gesellen. Na Mahlerovi se mi moc líbí, že v jeho písních je vždy smutná část, která najednou přejde do radostné, kdy se všechno jakoby rozzáří a v závěru někdy se ještě vrátí smutek. Vybízí interpreta k vyprávění příběhu, k "zahrání". Pan Janál se tohoto úkolu zhostil naprosto úžasně. Vešel do sálu veselý, usměvavý, ale jak se rozezněly první tóny Wenn mein Schatz Hochzeit macht, úsměv se vytratil, změnil se ve smutný nepřítomný výraz a s jemností v hlase začal s hlubokým prožitkem zpívat vážnou píseň. Přesně věděl, o čem zpívá! Jeho němčině bylo nádherně rozumět, vyhrál si doslova s každým písmenem. Moc se mi líbí jeho zřetelné vyslovení posledních písmen jako třeba ve slově "macht", "Welt"... Pak se nálada písně změnila a opěvoval květiny, zpěv ptáků... Opět se rozzářil, usmíval se, hlas dostal úplně jinou barvu... a nezapomněl opět posmutnět v závěru. Třetí píseň z tohoto cyklu vyrážela dech. Fortissima s dlouhou akustikou sálu vytvářela nádherný zvuk. Pronikala až do morku kostí. A poslední (moje nejoblíbenější) Die zwei blauen Augen hladila po duši. Když zpíval o lípě, pod kterou jako tovaryš usnul, zavřela jsem oči a viděla lípy v Kalištích. Jako bych se tam najednou ocitla a viděla všechna místa, o kterých zpívá.


Následovala dvě klavírní čísla Sonetto del Petrarca 123 a 104 od Ference Liszta v podání vynikajícího Karla Košárka. Tyto obtížné skladby zahrál s naprostou lehkostí a klavír pod jeho rukama se rozezníval v nádherných čistých tónech. Zrovna se zmíním i o jeho interpretaci Mahlerových písní, která mě obzvlášť zaujala. Znám Potulného tovaryše v provedení Hampsona doprovázeného Wolframem Riegrem. V jejich podání jsou písně docela pomalé a jako by hledali tu největší nádheru v samotné hudbě, v každém tónu, který dostal svůj čas, aby vyzněl. U Košárka byly písně o poznání rychlejší, ale na kráse neubíraly. Měly v sobě svěžest, život... Celé jádro jako by spočívalo v pěvcově vyjádření a klavír jako by vykresloval náladu a celé pozadí příběhu. Moc krásná interpretace!


Po přestávce se hned v úvodu vrátila paní Poláčková, aby zazpívala Mahlerovy písně. Do svého projevu vložila dávku herectví a odvyprávěla celý příběh. Bylo jí nádherně rozumět a hlavně bylo velmi příjemné její hlas poslouchat. Téměř mě dojímal svou lehkostí.


Následovala dlouhá Mahlerova píseň Der Schildwache Nachtlied opět v podání Romana Janála. Dalo by se říci, že s každou další písní a skladbou vzrůstala už tak dost vysoká kvalita koncertu. Obecenstvo odměňovalo interprety velkým potleskem a nebylo tomu ani teď jinak.



Velmi obtížná Lisztova Koncertní etuda "Un Sospiro" zněla v Košárkově provedení jako procházka růžovým sadem. :-) Úplně lehce si vyhrál s kažou notou skladby a dlouho na ni budu pamatovat. Ve velmi silné konkurenci vynikajících písní tato skladba byla pro mě asi největším vrcholem večera!



Na závěr přišla úplná třešnička na dortu - dva Mahlerovy duety. Trochu jsem se ztrácela v německém textu, ale překlad jsem snad ani nepotřebovala. V prvním "Verlohne Müh´!" zpívala nádherně především paní Poláčková a pan Janál reagoval téměř po celou dobu jen svou vynikající mimikou a občasným opakováním stejné věty. Někdy gesta poví více, než slova! :-) Přála bych Vám vidět tuto skutečnou hereckou etudu! A druhý duet jen nádherně završil celý podařený koncert. Bylo zajímavé sledovat oba pěvce. Paní Poláčková "stojí na jednom místě" a celé kouzlo jejího zpěvu tkví v nádherně posazených tónech, jemné mimice a gestech. Pan Janál je výborný herec. Doslova řečeno "nepostojí", nýbrž zpívá celým tělem. Ti dva dohromady vytvořili skvělý pár, který se krásně doplňoval.



Jediné, čeho by se dalo za celý večer litovat, byla malá návštěvnost. Věřím, že se podaří získat pro další koncerty více posluchačů. Jako opravdu luxusní doplnění celého nádherného zážitku musím připojit i velmi vřelé přijetí od pořadatelů festivalu. Opět se potvrdilo, že čím "méně známý" festival nebo orchestr (teď to nemyslím ve špatném), tím příjemnější a pokornější lidé! Moc ráda, pokud mi to vyjde, se na tento festival vrátím a půjdu ještě na nějaké koncerty a vás všechny na ně srdečně zvu!



Program:

Listz:
Oh, quand je dors
Freudvoll und leidvoll
Kling leise, meil Lied
(Alžběta Poláčková, Karel Košárek)

Mahler:
Lieder eines fahrendes Gesellen:
Wenn mein Schatz Hochzeit macht
Ging heut Morgen über´s Fels
Ich hab´ ein glübend Messer
Die zwei blauen Augen
(Roman Janál, Karel Košárek)

Liszt:
Sonetto del Petrarca 123
Sonetto del Petrarca 104
(Karel Košárek)

Mahler:
Rheinlegendchen:
Wo die schönen Trompeten blasen
Das irdischi Leben
Lob des hohen Verstands
(Alžběta Poláčková, Karel Košárek)

Mahler:
Der Schildwache Nachtlied
(Roman Janál, Karel Košárek)

Liszt:
Koncertná Etuda "Un Sospiro"
(Karel Košárek)

Mahler:
Verlorne Müh´!
Lied des Verfolgten im Turm
(Alžběta Poláčková, Roman Janál, Karel Košárek)



DALŠÍ PROGRAM FESTIVALU:

7. 7. 2011, 19.30 hod.
Rotunda Květné zahrady
Renesanční jazz
Societas incognitorum a PaCoRa trio
Program: Vokální tvorba renesančních autorů (Jacobus Handl Gallus, Clément Janequin, Thomas Weelkes aj.) za doprovodu jazzové improvizace (housle, cimbál, kontrabas)
více informací

14. 7. 2011, 19.30 hod.
Rotunda Květné zahrady
Pocta Josefu Antonínu Štěpánovi - Koncert pro kladívkový klavír, smyčcový soubor a horny
Kladívkový klavír: Ilona Růčková
Program ze skladeb J. A. Štěpána z hudebního archivu kroměřížského zámku
více informací

21. 7. 2011, 19.30 hod.
Sněmovní sál Arcibiskupského zámku
Kroměřížský komorní orchestr, dirigent Marek Čermák, sólo viola - Bohuslav Matoušek, housle - Adam Novák
Program: W. A. Mozart - Koncertantní symfonie pro housle a violu; Adagio a fuga c moll
B. Martinů - Divertimento (Serenáda č. 4) pro housle a violu a komorní orchestr
J. Puschmann - Sinfonia in B
více informací

27. 7. 2011, 19.30 hod.
Sněmovní sál Arcibiskupského zámku
Verdiniana - předehry a árie z oper G. Verdiho, G. Rossiniho, R. Leoncavalla, G. Donizettiho, G. Pucciniho
Moravská filharmonie Olomouc, dirigent Petr Šumník, Barbara Sabella - soprán, Jakub Rousek - tenor, Jiří Přibyl - bas.
Ve spolupráci s Artcollegiem 2002

4. srpna 2011, 19.30
Rotunda Květné zahrady
Cercle Interfacultaire de Musique Instrumentale
Smyčcový univerzitní soubor Belgie
Program: Johann Sebastian Bach, Johann Heinrich Schmelzer, Joseph Haydn, Georg Philipp Telemann

úterý 28. června 2011

Rozhovor s Jaromírem Boháčem, ředitelem MHF Český Krumlov


O přítomnosti i budoucnosti Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově si s jeho ředitelem Jaromírem Boháčem povídali editoři Opera Dreamu.

Je červen a za Vámi je velký kus práce na přípravě letošního festivalu. Těšíte se na jeho již 20. ročník?

Určitě. Vše co jsme poslední tři roky jak v myšlenkách tak fakticky připravovali se částečně upínalo k letošnímu 20. ročníku. Nevím, který ředitel festivalu by se v Čechách netěšil na takový program jaký se nám podařilo letos připravit.


Je vůbec ještě kam stoupat co se týká dramaturgie nebo výběru interpretů. Máte vizi kam půjde festival v horizontu příštích 5-10ti let?

V následujících ročnících bude potřeba nastolenou interpretační laťku udržet. Už to samo o sobě nebude nic jednoduchého. Už nemáme problém s tím, aby u nás pravidelně účinkovali velké světové hvězdy, ale musíme zajistit vždy takový objem finančních prostředků, abychom mohli v započaté cestě pokračovat. Tím, že v současné době je festival více žánrový, tak si myslím, že i v dalších letech budeme v tomto trendu pokračovat.


Co chystáte na příští rok?

Tak to Vám neprozradím, ale pokud se všechna jednání podaří, tak bude neméně hvězdný.


Je program na příští rok už kompletní?

Není. Ještě na něj pracujeme. Věřte, že některá jednání jsou opravdu hodně složitá.


Proč myslíte, že by měl člověk co vážnou hudbu neposlouchá, neorientuje se v ní, navštívit MHF v Českém Krumlově?

Zaprvé. Atmosféra exteriérových koncertů je úplně jiná. Pokud nám přeje počasí, tak je to nádherný zážitek. Za druhé. Vzhledem k tomu, že máme i koncerty z jiných žánrů, tak si myslím, že si u nás může vybrat i člověk, který nechce jít na tzv, vážnou hudbu.


Kdo vlastně festival pořádá a spolupořádá?

Pořadatelé jsou tři: Auviex s.r.o., Společnost Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, občanské sdružení a Památkový ústav České Budějovice.


Ještě k místu konání festivalu… Máte nějaké ohlasy z řad rezidentů/občanů České Krumlova?

Určitě. Řada občanů jednoznačně oceňuje, že můžou vidět takové hvězdy jako jsou např. P.Domingo, J.Cura, M.Vargas nebo A. Sandoval a přitom za nimi nemusí nikam cestovat.


Na závěr máme poslední otázku. Je něco, co byste rád na festivalu změnil?

Chtěl bych realizovat někdy v dalších letech divadelní provedení některého ze slavných muzikálů se zpěváky z divadel na Broadway. Rád bych změnil částečně i financování festivalu, ale to je v našich podmínkách nesmírně těžké.


Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.

neděle 26. června 2011

Jiří Urban: Cardillac, zastávka na cestě ostravské opery


Jacek Strauch (Cardillac)

Premiéra moderní opery Cardillac (1926) německého hudebního skladatele Paula Hindemithe (1895-1963) byla v českém prostředí očekávána s velkou zvědavostí. Ví se, že byla napsána na motivy až psychologicky hororové povídky E.T.A. Hoffmanna, přitom do romantického pojetí má daleko. Ví se, že existují dvě verze opery, přičemž ta první klade velký důraz na dualismus tvůrčího ducha a díla. Ví se, že opera nebyla v Čechách uvedena více než 80 let, zájemci o první verzi se v loňském roce museli rozjet až do vídeňské Státní opery. Pojednává se v ní o tom, jak se geniální zlatník Cardillac nedovede odloučit od svých zhmotnělých duchovních výtvorů - šperků, a nové majitele vraždí jen proto, aby si je mohl vzít zpět a tajně skrýt doma. Nezastaví se ani před nápadníkem své dcery. Když se však davu přizná, rozzuřeně ho ubije. Opera překvapuje zvoleným námětem, v němž se naznačuje několik témat pro dobovou operu atypických: je v nich přítomna zvláštní kauzalita, zdvojení osobnosti, rozdílnost pohledů. Silně expresivně laděná hudba vyžaduje promyšlené operní nastudování a bravurní, soustředěné pěvecké výkony, protože se nejedná o operu založenou na melodičnosti.


WeiLong Tao (Důstojník)

Velký podíl na úspěšném provedení ostravské inscenace Cardillaca má Jiří Nekvasil (režie), Petr Matásek (scéna) a Zuzana Krejzková (kostýmy). Probíhající děj se totiž může vnímat realisticky, jako událost, k níž došlo, ale také symbolicky, probíhá na expresionisticky pojaté scéně, s výraznými geometrickými tvary, s temnou nebo červení prostupující scénou a efektním nasvícením prvků, které se jeví jako nosné. Scénické řešení a promyšlená stylizace kostýmů jsou velmi působivé. Pěvci jsou vedeni k přirozenému hereckému projevu, přičemž jim to vůbec neulehčuje partitura, ani německý jazyk, v němž je opera nastudována. Hvězdou první premiéry se stal znamenitý britský barytonista Jacek Strauch, který dodal Cardillacovi psychologický rozměr a pěvecky zvládl svou roli excelentně. Jasný soprán zazněl v podání Evy Dřízgové-Jiroušové, v roli Cardillacovy dcery. Bohužel totéž se nedá říci o Zuzaně Švedě – Dunajčanové, která ztvárnila roli Dámy. Tenoři WeilLong Tao a Luciano Mastro se hodně snažili, ale role Důstojníka a Kavalíra byla v jejich podání spíše jen doplněním očekávaného. Složité hudební dílo vzbuzuje zdání, že vytlačované tóny a technika „křiku“ patří k dramatickému ztvárnění postav, avšak opakuje-li se, stává se málem schválností. Zcela mimořádný až úchvatný byl výkon operního sboru; když zazněl chór v mistrně provedeném oratoriu, naskakovala husí kůže. Hudebního nastudování se ujal dirigent Robert Jindra, který se stává zárukou vysoké hudební úrovně ostravského operního orchestru. Na reprízách se jistě vyvaruje případnému překrývání pěvecky méně disponovaných sólistů.


Zuzana Šveda – Dunajčanová (Dáma), Luciano Mastro (Kavalír)

Opera Národního divadla moravskoslezského se v Cardillacovi opět prezentovala jako scéna odvážná, která jde svou profesionálně bezpečnou, osobitou a vynalézavou cestou.

Paul Hindemith
Cardillac

Národní divadlo moravskoslezské
Divadlo Antonína Dvořáka
První premiéra 23. června, druhá premiéra 25.června 2011


Hudební nastudování Robert Jindra
Dirigent Robert Jindra
Režie Jiří Nekvasil
Scéna Petr Matásek
Kostýmy Zuzana Krejzková
Pohybová spolupráce Števo Capko
Sbormistr Jurij Galatenko
Dramaturgie Daniel Jäger
Foto: Martin Popelář

Osoby a obsazení:

Cardillac Jacek Strauch
Cardillacova dcera Eva Dřízgová – Jirušová
Důstojník WeiLong Tao
Obchodník se zlatem Jan Šťáva
Kavalír Luciano Mastro
Dáma Zuzana Šveda – Dunajčanová
Velitel policejní hlídky David Szendiuch
Ludvík XIV. Jan Kolda

Opera je uváděna v německém originále s českými titulky.

sobota 25. června 2011

LETNÍ ŠKOLA BAROKNÍ HUDBY – poprvé na zámku v Holešově


V letních dnech 5. až 14. srpna 2011 mají všichni příznivci barokní hudby možnost získat nové teoretické i praktické zkušenosti. Devátý ročník Letní školy barokní hudby se bude letos poprvé konat v jedinečném a stylovém prostředí zámku v Holešově. Vrcholem bude nastudování a provedení tří kantát Antonia Vivaldiho - Beatus vir (RV 597), Dixit Dominus (RV 594) a jedné z nejznámějších barokních kompozic - Gloria (RV 589). Skladby zazní v podání devadesátičlenného ansámblu složeného z lektorů a frekventantů školy.

pátek 12. srpna 19 hodin, Hlavní sál zámku v Holešově
sobota 13. srpna 19 hodin, Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Sv. Hostýně
neděle 14. srpna 15 hodin, Kongresovém centru ve Zlíně

„V letošním roce se mohou posluchači těšit na: "prosluněnou hudbu barokní Itálie. Připravili jsme tři kantáty geniálního Antonia Vivaldiho. První z nich, Gloria, je osvědčeným kvalitním titulem, při jehož provedení však chceme zdůraznit stylové pojetí a zbavit skladbu romantizujících klišé, kterými často bývá poznamenána. Další dvě díla sice stojí, co do známosti, ve stínu slavného Gloria, ale zcela neprávem. Obě skladby jsou zkomponovány pro dva sbory, dva orchestry a sólisty a slibují tak i nejnáročnějšímu posluchači opravdu nevšední a zvukově neobyčejně barevný zážitek“ prozradil dirigent Roman Válek. Další koncerty už budou komornějšího charakteru: tradiční zahajovací koncert lektorů (7. 8.), a dva studentské koncerty (9. 8. a 10. 8.).

Letošní ročník přináší dvě velké novinky. Tou hlavní je místo konání. Po třech letech strávených v krásném městečku Kelč se LŠBH stěhuje do prostředí nadmíru inspirativního. Veškerá výuka a většina koncertů se bude odehrávat na zámku v Holešově. „Jsme vděčni za mimořádně vstřícný přístup města a Městského kulturního střediska Holešov. Stejně jako my, jsou i místní přesvědčeni, že barokní hudba na místní zámek patří. Věřím, že všichni budou nadšeni a genius loci přispěje k tvůrčí atmosféře kurzů.“ Říká hlavní produkční kurzů Johana Obršlíková.

Druhou významnou novinkou je místo uvedení posledního koncertu. Proč se pořadatelé rozhodli využít sice jeden z nejprestižnějších, ale s barokem příliš nekorespondujících prostor v ČR vysvětluje sbormistryně Tereza Válková: „Kongresové centrum ve Zlíně se může pochlubit dokonalou akustikou, srovnatelnou s pražským Rudolfinem. Právě tento faktor je pro uvedení vokálně instrumentálních děl rozhodující. Vždy jsme chtěli uskutečnit jeden ze závěrečných koncertů ve Zlíně, nyní, kdy byl otevřen tento skvělý sál, můžeme konečně završit průběh kurzů v krajském městě, kam jistě koncert tohoto významu patří.“

Na LŠBH se sjíždí každý rok mezinárodní tým lektorů, který mladým a nadšeným studentům předává své znalosti a zkušenosti formou praktické výuky, přednášek a hlavně osobním příkladem na koncertech v rámci kurzu. Za dobu jejího trvání se LŠBH zúčastnilo přes 30 lektorů a více než 600 studentů z ČR, Slovenska, Polska, Maďarska, Španělska, Francie, Holandska, Mexika, USA, Německa, Ruska, Japonska, Srí Lanky a vzdělávat se mohli v dvaceti různých interpretačních oborech a společně nastudovali tato díla: G. F. Händel – Mesiáš, Juda Makabejský, Izrael v Egyptě, J. S. Bach - Mše h moll, Magnificat, C. Monteverdi - Mariánské nešpory, J. B. Lully a M. A. Charpentier - Te Deum a H. Purcell - Óda na svatou Cecílii.

Více na www.baroknihudba.cz, skola@baroknihudba.cz

pátek 24. června 2011

Pěvkyně Dana Burešová vytváří v Hindemithově Cardillacovi postavu Dcery (Die Tochter)


Operní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě připravil na sobotu 25. června druhu premiéru opery Paula Hindemitha Cardillac. Režisérem představení je Jiří Nekvasil. Hudební nastudování opery Cardillac je v rukou Roberta Jindry. V titulní roli vystoupí Jacek Strauch, jako Cardillacova dcera (Die Tochter) se představí Dana Burešová. Znamenitou pěvkyni, která je v současnosti v angažmá pražského Národního divadla, jsme před sobotní premiérou požádali o krátký rozhovor.


Jak jste vstoupila do velkého světa opery?

Prvním konkurzem, na který jsem dorazila s nohou v sádře. Dalším krokem bylo angažmá v pražském Národním divadle, malém českém operním světě, kterého si velmi vážím.


Jaký je Váš dosavadní operní repertoár?

Na domovské scéně zpívám převážně českou operu. Při hostování jsem měla možnost vyzkoušet i Wagnera, Humperdinga a nyní Hindemita. Vždy je to otázka nabídky.


WeilLong Tao (Důstojník), Dana Burešová (Cardillacova dcera)

Co písňová koncertní vystoupení?

Žádané jsou převážně operní árie, ale mám možnost zpívat i oratorní díla a mše. Písňové recitály jsou dnes spíše lahůdkou. Možná si na podzim zazpívám Saudkovy Postavy ze Shakespeara. Moc se těším.


Na jevišti působíte velmi jistě a sebevědomě…

Pokud ano, není to jen má zásluha, ale svůj podíl mají i dirigent s režisérem. Jejich rukou vzniká definitivní obraz pro diváka. Navíc chcete-li někoho o něčem přesvědčit, neměl byste tápat.


Jak se cítíte jako Cardillacova dcera?

Byl to tvrdý oříšek. Hudebně je velmi náročná, ale během zkouškového období jsme se docela dobře sžily a od mého hlubokého nepochopení jsme se propracovaly k zajímavému výrazu.


Děkujeme Vám za rozhovor a v sobotu zlomte vaz.


Dana Burešová (Cardillacova dcera), Valentin Prolat (Důstojník), Jacek Strauch (Cardillac)

Dana Burešová, soprán

Dana Burešová vystudovala zpěv na Pražské konzervatoři. Byla žačkou profesorky Brigity Šulcové. Během svých studií se zúčastnila několika hudebních kurzů u profesora Pavla Lisiciana ve Výmaru v Německu.

V pátém ročníku konzervatoře se stala sólistkou divadla v Českých Budějovicích, kde její první rolí byla Zerlina v Mozartově Donu Giovannim. V témže divadle zpívala Adélu v Straussově Netopýrovi a dále Kuchtíka v Dvořákově Rusalce a Esmeraldu ve Smetanově Prodané nevěstě.

Poté, co vyhrála konkurz na roli Mařenky v Prodané nevěstě pro inscenaci Národního divadla v Praze, jí zde bylo nabídnuto angažmá. Od sezóny 1992/1993 tak na jevišti Národního divadla vytvořila hlavní role ve významných operních dílech českého i světového repertoáru. Kromě Mařenky to v operách Bedřicha Smetany byla Jitka (Dalibor), Vendulka (Hubička), Hedvika (Čertova stěna), Ludiše (Braniboři v Čechách), v operách Antonína Dvořáka zpívala Rusalku (Rusalka) a Terinku (Jakobín), v dílech Leoše Janáčka Jenůfu (Její pastorkyňa) a Lišáka (Liška Bystrouška). Mezi její význačné role patří i Taťána (Čajkovskij – Evžen Oněgin), Kněžna (Mozart – Figarova svatba), Micaela (Bizet – Carmen) nebo Alžběta (Wagner – Tannhäuser).

Se souborem opery Národního divadla Praha Dana Burešová několikrát absolvovala turné po Japonsku (Rusalka, Kouzelná flétna, Figarova svatba), v Japonsku hostovala rovněž v roli Alžběty ve Wagnerově Tannhäuserovi a jako Mařenka v Humperdinckově opeře Perníková chaloupka. Hlavní roli ve Smetanově Prodané nevěstě ztvárnila v inscenaci opery v Baltimore. Na Sardinii zpívala Jitku ve Smetanově Daliborovi, v Las Palmas Dvořákovu Rusalku. V roce 2011 roli Mařenky z Prodané nevěsty zpívala také koncertně v Londýně, a to s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.

Kromě operní činnosti Dana Burešová úspěšně rozvíjí svou činnost koncertní a uplatňuje se na nahrávkách operních děl i písní. Mimo jiné jako členka souboru Musica antiqua Praha koncertovala v Německu, Dánsku, Francii, Rakousku a dalších evropských zemích a z její spolupráce s tímto souborem vzešla dvě CD s barokní a českou lidovou hudbou. S Pražským komorním orchestrem nazpívala Smetanovy Večerní písně. Pro vydavatelství Supraphon nahrála CD s písněmi Vítězslavy Kaprálové. Na Pražském jaru vystoupila pod taktovkou Vladimira Ashkenazyho v roli pro soprán v Zemlinského Lyrické symfonii. Jako Fekluša v Její pastorkyni a 2. žínka v Rusalce účinkuje v nahrávkách těchto oper dirigovaných sirem Charlesem Mackerrasem. K dalším renomovaným dirigentům, s nimiž Dana Burešová spolupracovala, patří např. Jiří Bělohlávek, Oliver Dohnányi, Jiří Kout, John Fiore a další.

V roce 2008 Dana Burešová získala Cenu Thálie za mimořádný ženský jevištní výkon v roli Alžběty ve Wagnerově opeře Tannhäuser.

pondělí 20. června 2011

Balet Národního divadla se ohradil vůči nepravdivým informacím


Balet Národního divadla (ND) v Praze se ostře ohrazuje proti nepravdivým a často demagogickým proklamacím některých členů Státní opery Praha (SOP). Tvrzení, že sloučení baletu ND a SOP znamená konec klasického baletu v Čechách, neodpovídá pravdě.

Podle vedení baletu Národního divadla se jedná o negativistický a nekonstruktivní přístup k reformě SOP a ND. Místo dialogu a spolupráce vytvářejí někteří členové SOP konfrontační a vyhrocenou atmosféru, kterou chápeme jednak jako obavu o vlastní existenční jistoty, zároveň však jako projev neinformovanosti a odborné zaujatosti.

„Sjednocením a celkovou transformací obou dotyčných souborů tedy v žádném případě nedojde k degradaci, či omezení jakéhokoli žánru na poli baletu a tanečního umění vůbec,“ uvedl šéf baletu Národního divadla Petr Zuska a dodává: „Naopak je to šance, jak dát konečně vrcholnému baletnímu umění u nás adekvátnější finanční podmínky, zázemí, podporu a celospolečenskou prestiž, jakou si zaslouží.“



Informace o baletu v České republice


Výhody integrace - vznik Národního baletu

Výhody spočívají zejména v nerozmělněném financování českého baletu, dále pak ve větší příležitosti pro tanečníky získat regulérní angažmá ve velkém souboru a ve využití specifického prostředí každé scény Národního divadla (historické budovy, Státní opery, Stavovského divadla a Nové scény) pro tvorbu bohatého a zajímavého programu. Soustředění těchto výhod pomůže udržovat styl a kvalitu virtuózního baletního umění a profil klasického velkého baletního ansámblu se standardně eklektickým repertoárem.

Výrazem činnosti špičkové české umělecké instituce má být inspirativní prostředí vyznačující se promyšlenou tvůrčí vůlí a plněním širší společenské úlohy.


Klasický balet tady vždy byl a bude

Dokládá to bohatá a pestrá historie baletu ND. Mimochodem, stačí jen letmý pohled do archivu a zjistíme, že repertoár baletu ND po celou svoji historii preferoval spíše původní (a dobovou) uměleckou tvorbu, ať již českých nebo zahraničních tvůrců.
Krátká historie baletu SOP (jejíž stávající soubor čítá zhruba 13 členů, ostatní jsou externími spolupracovníky) se za celý čas své krátké existence snaží pouze vytvořit nepřesvědčivé zdání, že je ochráncem „klasiky“ v Čechách a opozicí k baletu ND.

Máme za to, že klasický balet však není vázán na jednostranný výklad, totiž že klasickými tituly jsou výhradně takové inscenace, které spadají např. do 70. let 20. stol. nebo které jsou v symbióze s učebními plány scénické praxe tanečních konzervatoří. Výraz „klasický“ neodvozujeme od slova „class“ (třída, výuka) a podoba klasické inscenace nesmí být jen pouhou recyklací některé „zažité“ formy. Takové zúžení není reprezentativní ani prospěšné, poctivé ani přínosné jak pro umělecký soubor, tak pro dramaturgii a spíše představuje jakousi omezenou uměleckou „archeologii“. Nevyjadřuje ani úctu k tradici, spíše je podezřelým dogmatem.


Hvězdy a osobnosti českého baletu

Velké postavy české baletní scény jsou a vždy byly převážně svázány se jménem baletu ND a v povědomí široké české veřejnosti je pražský špičkový soubor pouze jeden. Důkazem toho je nejen historie baletu ND a výčet interpretačních a choreografických osobností s ním spojených, ale také fakt, že SOP, v rámci svého repertoáru vždy využívala hostování sólistů a členů baletu ND. A nikdy naopak. Nehledě na množství tanečníků, kteří během posledních let přešli ze SOP do ND. Což se v opačném případě nikdy nestalo, kromě těch, kterým v baletu ND nebyla prodloužena smlouva. Baletní „torzo“ SOP bylo v povědomí nejčastěji vnímáno jako soubor s repertoárem, pro který byl příznačný ničím nepřekvapující stereotyp.


Baletní soubor ND má standardní evropský repertoár

Obehraným tvrzením je, že balet ND je pouze „moderna“. Balet ND se hlásí k modernímu dramaturgickému plánu, k modernímu uměleckému programu a vizím, nikoliv k preferenci nebo zaměření na moderní tanec! Snažíme se jen vyhnout dobovým předsudkům a uzavřenému přístupu k uměleckým invencím. Pokud se totiž na nových inscenačních postupech (v každé další premiéře klasického nebo nového titulu) neprojevují jisté proměny, stává se živé divadelní umění jen „staromilským klubem“. Za poslední desetiletí je repertoár baletu ND charakteristický svou vyvážeností v rámci stylů a žánrů, což považujeme za správný a legitimní kurs.

Balet Národního divadla vede posledních devět let Petr Zuska, který je uznávanou charismatickou osobností se širokým rozhledem a profesními zkušenostmi. Je respektovaným partnerem i tvůrcem ve „společnosti“ zajímavých evropských osobností baletu. Je držitelem několika prestižních ocenění doma i v zahraničí. Vytvořil na čtyřicet choreografií, které se setkávají s velmi dobrým ohlasem zvláště zahraniční kritiky.

Vlivem tohoto Zuskova internacionálního přesahu se do repertoáru baletu ND dostala v tomto období široká škála klasických titulů a velká část význačných tvůrců světového baletu. Např.: Čajkovký, Pas de deux - G. Balanchine, Zkrocení zlé ženy, Oněgin - J. Cranko, La Sylphide / Napoli - A. Bournonville, Louskáček – Vánoční příběh, Othello - Y. Vàmos, Carmen - M. Ek, Giselle - Ch. Hampson, Labutí jezero - K. Greve, Popelka - J. Ch. Maillot, Stamping Ground, Petite Mort, Last Touch - J. Kylián, Jardí Tancat - N. Duato, Through Nana´s Eyes - I. Galili a další…
V baletu ND se také objevily zajímavé (někdy dokonce unikátní) inscenace původní české tvorby. Např.: Lucrezia Borgia, Faust - L. Vaculík, Zlatovláska, Camoufl▪AGE – J. Kodet, edukativně-zábavné přestavení Baletománie a samozřejmě množství opusů z dílny Petra Zusky (Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři, Mozart? Mozart!, Svěcení jara… a další)

Povědomí o baletu ND se rozšířilo v zahraničí také díky mnoha zájezdům v posledních letech a hostováním souboru v USA (Washington, Houston), v Rusku (Moskva, Petrohrad), ve Španělsku (Madrid), Portugalsku (Lisabon), Estonsku (Tallin), Německu (Bonn), Maďarsku (Budapešť), Řecku (Athény), Číně (Peking, Šanghaj - EXPO 2010), dále festivaly ve Finsku, Itálii, Kanadě a v dalších zemích.

Otevřenost uměleckého vedení baletu ND a Zuskův přístup dává rovněž příležitosti pravidelné prezentaci nových tvůrčích sil v projektech podporujících choreografický talent členů souboru.

úterý 14. června 2011

Kulturní událost léta 2011


Prestižní Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově se neúprosně blíží a my Vám již nyní přinášíme rozhovor s dirigentem a skladatelem MARIEM DE ROSEM, který se ujme hudebního nastudování opery Ruggiera Leoncavalla Komedianti.


Čím si vysvětlujete obrovský jevištní účinek tzv. veristických oper, k nimž v prvé řadě patří právě Komedianti?

Příběh založený na silných lidských emocích, ne nepravděpodobných (jak se tomu běžně děje v mnoha operách), umožňuje diváků identifikovat se přímo s dílem. V tomto smyslu Leoncavallova hudba funguje jako intenzivní citová opora, která podněcuje a zachycuje emoce publika.


Jak vzpomínáte na svou první inscenaci této opery a co znamenala ve Vaší bohaté kariéře operního dirigenta?

Bylo to v jižní Itálii – velmi blízko místa, kde k událostem skutečně došlo – na open-air festivalu a kostýmy byly vytvořeny z oblečení tří nebo čtyř generací místních lidí. Bylo velice vzrušující pomyšlení, že tyto oděvy patřily kdysi lidem, kteří pravděpodobně zažili událost, o nichž opera pojednává.


Co pro Vás bylo rozhodující, že jste přijal nabídku nastudovat a řídit tuto operu znovu a navíc v pro Vás neznámém prostředí?

Minulý rok jsem dirigoval na festivalu v Českém Krumlově a cítil jsem se zde velice příjemně. Navíc, při této příležitosti jsem mohl poznat prostor, v němž budeme dělat Komedianty. Tato výzva mi připadala vzrušující. Myslím si, že spojitost s přírodou enormně pomůže k úspěchu celého představení. Když jsem se seznámil se souborem, který bude zahrnovat i Josého Curu, měl jsem pocit, že bude stát za to věnovat se této mimořádné produkci.


Kdy jste se poprvé pracovně setkali s hvězdným tenoristou José Curou a co jste od té doby spolu prožili?

To bylo v roce 2005. A v tomto momentu začalo nejplodnější období celé mé kariéry. Měl jsem a stále mám to potěšení nejen pracovat s jedním z největších tenoristů v historii opery, ale také s výjimečným hudebníkem, s nímž je každé další setkání novým zdrojem neocenitelných uměleckých objevů.


Kteří skladatelé podle Vás nejvíce ovlivnili vývoj opery jakožto specifického divadelního žánru?

To je složitá otázka, protože jih bylo mnoho. Ale pro mě osobně to byl vždy Giuseppe Verdi, skladatel, který nejvíce přispěl k „melodramatu“, rozuměl spojení hudby, textu, divadelní akci a to skrze zpěv.


Poslední otázka na Vás jakožto hudebního skladatele – jakým směrem se bude ubírat vývoj opery v dalších dekádách 21.století?

To je otázka, na níž neumím odpovědět. Je totiž rozdíl mezi tím co se skládá a co lidé chtějí poslouchat.

sobota 11. června 2011

"V Brně chci udržet pěknou návštěvnost a kvalitní umělecké výkony", říká Eva Blahová, nová šéfka Janáčkovy opery Národního divadla v Brně


Univerzitní profesorka Eva Blahová je dcerou prvního slovenského operního zpěváka dr. Janka Blahy a vnučka politika a filantropa dr. Pavla Blahy. Pedagogicky působila 32 roků na VŠMU v Bratislavě, pět roků na Akademii Europe Mozart Foundation, v současnosti je profesorkou na Akademii umění v Banské Bystrici. Koncertní pěvkyně a renomovaná profesorka operního zpěvu získává úspěchy především v zahraničí. Zasedá v různých porotách světových operních soutěží. Mezi její žáky patří například: Magdalena Kožená, Gustáv Beláček, Lada Biriukov, Dubravka Musovič, Renata Pokupič, Peter Berger ad. Žáky má od Japonska přes USA a Kanadu až po většinu zemí EU.


Paní profesorko, jak se Vám podařilo získat místo umělckého šéfa brněnské opery?

Bylo to v Praze, kde mě na jednom z představení oslovil ředitel brněnského divadla pan Daniel Dvořák. Vzala jsem si několik dnů na rozmyšlenou a posléze jsem byla jmenována dekretem. Do Brna se moc těším.


Co od této práce očekáváte a co byste Brnu chtěla přinést?
Nejprve se musím seznámit se souborem, hlavně s organizačními věcmi a managementem divadla. A co bych chtěla Brnu přinést? Přebírám sezónu, která je již připravena a ráda bych se proto zaměřila na dramaturgii přespříští sezóny.


V této sezóně byly premiéry postavené z velké části na hostujících umělcích. Jen namátkou jmenujme obsazení v inscenacích Nížina, Brouček, Figarova svatba a Turandot. Domácí sólisté, jako jsou např. paní Boross či pan Berger trošku "strádali". Plánujte více využívat domácí sólisty?

Máte i nemáte pravdu. Boross i Berger měli hodně příležitosti v minulých sezónách, nehledě na to, že oba velice často hostují na jiných operních scénách v bývalém Československu, ale i v zahraničí. Zároveň jsou obsazeni ve stávajícím repertoáru, které stále běží. A pokud mám dobré informace, panu Bergerovi končí smlouva, kterou již nechce prodlužovat a pani Boross i nadále zůstává sólistkou Janáčkovy opery. Ráda bych také zmínila, že brněnská opera má velmi kvalitní orchestr, sbor i sólisty a řadu inscenací považuji za velice kvalitní.


Přivedete do brněnské opery některé své žáky, působí zde například již zmíněný Peter Berger...

Ano, Peter Berger je skutečně můj žák, ale není první. V Brně mám celou řadu dalších žáků, kteří zde odstartovali svou kariéru. Jen namátkou: Divišová, Kramolišová, Lehotský a mnoho a mnoho dalších. Osobně si myslím, že vůbec nezáleží, zda se jedná o mé žáky. Mnohem podstatnější bude, aby se jednalo o kvalitní pěvce a případná "protekce mých žáků" v tom nebude hrát žádnou roli...


Budete se i nadále věnovat své pedagogické činnosti?

Na Akademii umění v Banské Bystrici jsem garantem magisterského Studia a mám zde především zahraniční studenty. Předpokládám, že pedagogické aktivity budu muset omezit, protože práce v divadle mě dozajista "pohltí".


Jak se na to všechno těšíte? A myslíte si, že Vás manažerská činnost v něčem obohatí?

Víte, mám již za sebou jak uměleckou, tak i dlouhou pedagogickou kariéru. Divadlo je především týmová práce a člověk se stává součástí celku. Rozhodně si nezakládám na tom, že přijdu do brněnské opery a okamžitě zde nastanou velké změny. Hlavně bych chtěla, aby si Brno udrželo pěknou návštěvnost a diváci chodili na kvalitní umělecké výkony.

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

Ministerstvo kultura představuje plán transformace Státní opery Prahy a Národního divadla





neděle 5. června 2011

RADIM DOLANSKÝ – MANAŽER A VELKÝ OPERNÍ SRDCAŘ

Dnes Vám přinášíme rozhovor s panem Radimem Dolanským:

Pane Dolanský, na úvod obligátní otázka. Jak jste se vlastně potkal s operou?

Pocházím z Loštic, malého moravského městečka, velmi kulturního mimochodem, nicméně k opeře to tam máme přece jen trochu daleko. Měl jsem ale vždycky štěstí na pedagogy. Když mi bylo asi 12 let, suplovala u nás ve třídě hudební výchovu paní učitelka Večerková, milá dáma, která nám tenkrát barvitě povídala o milánské La Scale. Náhodou ten den šel v televizi záznam představení z La Scaly, říkal jsem si, že se na to chvíli podívám, jen tak, abych byl tzv. v obraze, ovšem stalo se nečekané, díval jsem se až do konce a naprosto jsem opeře propadl. Bylo to představení Verdiho opery Ernani, dirigoval Muti a zpívali Domingo, Bruson, Ghiaurov a můj miláček Mirella Freni. Tenkrát ještě nebylo tak snadné dostat se k operním nahrávkám, mluvím o roku 1989, abych mohl za operou vycestovat do zahraničí, na to jsem si musel ještě nějakou chvíli také počkat. Vzpomínám, když jsem končil střední školu (obchodní akademii), nahlásil jsem místo konání povinné praxe Moravské divadlo v Olomouci. Chvíli mě tam ze školy nechtěli vůbec pustit, říkali, že mám jít raději někam do účtárny, ale pořád jsem tvrdil, že stejně půjdu k divadlu a nápad jsem si nakonec prosadil. Když jsem praxi dokončil, byl jsem si už naprosto jistý, že chci zůstat u divadla. Po maturitě jsem začal pracovat jako produkční v Operním studiu na HAMU, posléze jsem byl přijatý do Národního divadla a před šesti lety jsem přešel do Státní opery. Byly to krásné roky, potkal jsem spoustu skvělých lidí, mimořádných umělců a kolegů. Vždycky jsem měl štěstí na kolektiv, ve kterém jsem pracoval. Ať už to bylo v Národním divadle, nebo teď ve Státní opeře. Všechno to jsou pro mě naprosto nezapomenutelné okamžiky, jsem rád a vděčný za každou minutu, kterou v divadle s těmito lidmi prožiji.


O opeře se odjakživa mluví jako o prostředí plném intrik, žárlivostí a rozmarů primadon. Jak to vnímáte vy?

K divadlu to samozřejmě patří. Všichni si hned jistě vzpomenou na intriky a rozmary Callasové, Tebaldiové apod. Nic podobného jsem ale naštěstí nezažil. Moje zkušenost je následující, čím větší umělec, tím menší primadona v tom špatném slova smyslu. Vlastně když se nad Vaší otázkou zamyslím, víte, kdo jsou největší primadony u opery? Nejsou to, až na výjimky, zpěváci, ale většinou režiséři a dirigenti. Dirigenti často bývají oříškem. Jde ale o to, vždycky na každého najít svůj vlastní recept, což někdy trvá pěkně dlouho. Není tomu zase tak dávno, kdy jsem pracoval s jedním významným dirigentem, nebudu jmenovat. Ten jednou neváhal a klidně mi zavolal o půlnoci s tím, že prý mám změnit zkoušky se sólisty druhý den ráno. Před pár lety bych do rána nespal, protože bych si s tím nevěděl rady. Přece nemůžete volat sólistům o půlnoci, že zítra ráno mají přidanou zkoušku…? A víte, jak jsem to vyřešil? Nikomu jsem nevolal, protože jsem si byl naprosto jistý, že ten dirigent bude hned ráno volat znovu a bude to chtít zase úplně jinak. Volal hned v sedm… Samozřejmě jsem se na pana dirigenta dost zlobil, ale pak si vezme taktovku, stoupne si před orchestr, slyšíte tu nádheru a všechno mu rázem odpustíte… A přesně o tom ty rozmary primadon u divadla vlastně jsou.


Jak hodnotíte současnou situaci kolem Státní opery Praha? A tušíte jak to vše dopadne?

Tuším, co nás čeká v nejbližších dnech, ale vůbec nemám zdání, jak to všechno dopadne. Jeden známý, který má blízko k Ministerstvu kultury, mi říkal, že v celé této naší kauze nejde o umění, ale o peníze. Prý je v plánu prodej dílen ND na Flóře, skladů u Apolináře a Anenského kláštera. Prý se má vedle Státní opery zbourat parking Slovan a na jeho místě se má postavit nová administrativní budova Státní opery Praha. Ta stávající má připadnout Národnímu muzeu. Někde za Prahou se má postavit velký areál, ve kterém budou nové dílny, sklady a zkušebny. Uznávám sice, že to jsou nepotvrzené spekulace, ale pokud má můj známý pravdu, člověka až zamrazí! Potom už chápu, proč ministerstvo kultury odmítá tým Koenig/Padmore. Světoznámému dirigentovi a ředitelce Královské opery v Londýně by šlo především o umění, což zřejmě nemá být alespoň v nejbližší době naší prioritou.


V současnosti pracujete na přípravě pondělního galakoncertu, který nese název SOP svým přátelům. Jaké je poselství tohoto koncertu a na co se mohou diváci těšit?

Státní opera Praha se v posledních měsících nachází ve velmi složitém období. Já obdivuji všechny zaměstnance i hosty Státní opery, že v této atmosféře vůbec mohou pracovat. Hodně nám v tom pomáhá podpora, kterou pociťujeme každý večer od našich věrných diváků. Za posledních několik měsíců nám neuvěřitelně stoupla návštěvnost, naši petici za zachování samostatnosti Státní opery Praha a obou jejich souborů již podepsalo přes 15 tis. diváků. Toho si všichni moc vážíme a právě proto jsme se rozhodli, že uspořádáme tento koncert, kterým našim divákům chceme vyjádřit poděkování za jejich podporu a zároveň tím chceme demonstrovat náš nesouhlas se záměrem Ministerstva kultury sloučit Státní operu s Národním divadlem.
Na koncertě vystoupí orchestr, sbor a balet SOP, děti z baletní školky paní Olgy Kyndlové, dále se představní přední baletní i operní sólisté a hosté. Diváci se mohou těšit na ukázky z Labutího jezera, Giselle, Spící krasavice, Otella, Nabucca, Aidy, Trubadúra, Komediantů aj. Taktovky se ujme již zmíněný Jan Latham Koenig. V pátek jsem se byl podívat na zkoušce, když sbor zpíval Salve Regina z opery Arriga Boita Mefistofeles, slza mi ukápla, taková to byla nádhera. Věřím, že opět potvrdí má slova o kvalitách našich obou souborů a divákům tento koncert udělá radost.

Moc Vám děkujeme za rozhovor!

pátek 3. června 2011

Jiří Urban: Nabucco v Ostravě osloví všechny kategorie diváků


Nana Miriani (Abigaille), Evez Abdullayev (Nabucco)

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě uvedlo Verdiho Nabucca jako svou předposlední tečku za novinkami operního repertoáru sezóny. Jedná se o obnovenou premiéru představení, které v roce 1998 nezaměnitelně režíroval Michael Tarant, dnes šéf olomoucké činohry. Obnovená premiéra zůstala věrná scénickému provedení - scéna vystačí s několika proměnami, které jsou funkční, přitom se ponechává prostor pro mohutný sbor. Byly ponechány také historicky laděné kostýmy, nápadné svým střihem, barvou a doplňky, umocňující postavení a charaktery jednotlivých postav.


Evez Abdullayev (Nabucco)

K obnovenému hudebnímu a režijnímu uvedení v Národním divadle moravskoslezském
přivzal Robert Jindra, šéf ostravské opery, mladou tvůrčí dvojici: dirigenta Tomáše Braunera a režisérku Bohuslavu Kráčmarovou. Oba vložili do inscenace temperament, prokázali svůj smysl pro dramatickou pointu. V pořadí vzniku třetí Verdiho opera dobře vyznívá a je působivě provedená jak po stránce hudební, tak režijní. Navíc se podařilo výtečně obsadit všechny klíčové postavy.


Nana Miriani (Abigaille), Roman Vlkovič (Velekněz)

Na představení 1. června 2011 se v titulní roli představil mladý ázerbájdžánský pěvec Evez Abdullayev, který diváky přesvědčil herecky i pěvecky. V dalších rolích úspěšně vystoupil například Luciano Mastro (Ismaele) a spolehlivý Martin Gurbaľ (Zachariáš). Z ženských představitelek doslova excelovala Nana Miriani (Abigaille), jejíž pěvecký výkon působil tak libě a sladce, že hlas evokoval tekutý sladký med. Její plynulý, měkký a zvukově bohatý hlas zněl beze stopy námahy, zpěv se linul s neznatelnými nádechy, lehce,s úžasnou věrohodností prožitků. Prostě krása. Velkou pěveckou příležitost dostala hostující Michala Kapustová (Fenena) a studentka Fakulty umění Ostravské univerzity Veronika Holbová (Anna). Obě jsou velmi dobrými pěvkyněmi, mají hlas i techniku a jistě díky tomu se brzy a oprávněně uplatní jako sólistky ve větších rolích. V neposlední řadě si velkou pochvalu zaslouží Jurij Galatenko za dobrou přípravu operního sboru.


Sbor opery NDM

Obnovené nastudování Nabucca v Ostravě nabízí klasické, výpravné nastudování jednoho z nejslavnějších klenotů klasického operního repertoáru. Ponechává opeře její dramatickou atmosféru, sílu myšlenkového odkazu a opakovaně se stává historickým poselstvím. Takřka tříhodinové představení má svých několik vrcholů, které tradičně oslovuje publikum a vždy zasáhne všechny kategorie diváků. Nebylo tomu jinak ani tentokrát.


Veronika Holbová (Anna), Martin Gurbaľ (Zachariáš)
Foto: Martin Popelář

Nové hudební nastudování Tomáš Brauner
Dirigent Tomáš Brauner
Režie Michael Tarant
Obnovené režijní nastudování Bohuslava Kráčmarová
Scéna Milan Čech
Kostýmy Tomáš Kypta
Pohybová spolupráce Leopold Kotlár
Sbormistr Jurij Galatenko

Osoby a obsazení:

Nabucco Evez Abdullayev
Ismaele Luciano Mastro
Zachariáš Martin Gurbaľ
Abigaille Nana Miriani
Fenena Michaela Kapustová
Velekněz Roman Vlkovič
Abdallo Rudolf Medňanský
Anna Veronika Holbová

Národní divadlo moravskoslezské
Divadlo Antonína Dvořáka 1.června 2011 v 18.30 hod.

středa 1. června 2011

Rozhovor s Lianou Sass


Je naší velmi příjemnou povinností představit Vám dnes sopranistku Lianu Sass:

Opera dream: Za jakých okolností jste vstoupila na jeviště ústecké operní scény?

Liana Sass: Před dvěma lety jsem byla oslovena režisérkou Karlou Štaubertovou, shodou okolností režisérkou Trubadúra, zda bych nechtěla ztvárnit Mařenku v připravované inscenaci Prodané nevěsty v ústeckém divadle. Pak následovalo předzpívání, po kterém mi byla tato role nabídnuta. Po Mařence následovaly další role, například Mimi, Rosalinda, Agáta v Čarostřelci.

Opera dream: V právě nastudované opeře Trubadúr zpíváte postavu Leonory. Čím je Vám tato role blízká?

Liana Sass: Když jsem dostala nabídku na Leonoru, nejdříve jsem se zaradovala, že budu po dlouhé době zpívat Verdiho. Sopránové party v jeho operách dělají mému hlasu mimořádně dobře. Čím více jsem pronikala do charakteru postav, zjišťovala jsem, že je to žena velmi silná. Je až bláznivě zamilovaná do svého Manrica, a pro tuto lásku je ochotná obětovat vše, dokonce i vlastní život. Hloubka této vášně mě u postav tohoto typu vždy fascinovala.

Opera dream: Stalo se někdy, že by Vás na jevišti hlas neposlechl?

Liana Sass: Víte, myslím, že každý z pěvců má dny, kdy se cítí ve skvělé formě a pak ty, kdy nemá jistotu. Nemohu říci, že bych měla někdy při představení vyloženě problém.


Opera dream: Jste co by operní pěvkyně ochotna zpívat jakýkoliv repertoár?

Liana Sass: Bohužel to není vždy jen o ochotě. Jsem na „volné noze“ a tak jsem někdy nucena přijímat role, o kterých nejsem přesvědčena, že by mému hlasu vyhovovaly. Ale mám tu zkušenost, že pokud si roli několik dní po sobě přezpívám, poznám, zda budu schopná jí
v intencích svého hlasu zvládnout.

Opera dream: Opera je většinou zpívána pěvcem nebo pěvkyní v cizích jazycích. Do jaké míry je musíte ovládat?

Liana Sass: Ano, to je dobrá otázka. V dnešní době je to prakticky nezbytné. V divadlech, alespoň těch menších nenajdete jazykového poradce, bohužel. Znalost jazyka je velmi důležitá také při tvoření hudebních frází. Mám to štěstí, že mám smysl pro melodiku jazyka.


Opera dream: Jak si připravuje pěvkyně roli. Učí se nejprve text a pak melodii nebo obráceně?

Liana Sass: Nevím, jak ostatní, ale já vždy současně. Jsem velmi zdatná klavíristka, takže mi nedělá problémy roli hudebně nastudovat sama.

Opera dream: Jak vůbec vypadá Váš běžný pracovní den?

Pokaždé trošku jinak. Někdy nevím, jak si zorganizovat čas, abych stihla všechny povinnosti, a pak jsou dny, kdy nevím, co dělat. Jediné, co nevynechávám, je každodenní cvičení. Alespoň půl hodinky.
Opera dream: Omlouvám se za přerušení, ale jak se hledá po ránu hlas?

Liana Sass: (smích) Tak to také dost záleží na okolnostech. Pokud jsem v „zápřahu“, stačí mi jen zkusit pár tónů.

Opera dream: Jak je důležité dodržovat ve Vaší profesi pravidla hlasové hygieny?

Liana Sass: Dodržování hlasové hygieny je samozřejmě důležité, ale já se nijak hystericky nehlídám. Poslouchám, co si přeje moje tělo. Teď se například potřebuje dostat do lepší fyzické formy, tak se snažím. (smích)


Opera dream: Jste trémistka?

Liana Sass: Netrpím velkou trémou, jen pocitem zodpovědnosti. A také touhou dát své postavě to nejlepší, co mohu. Ale jakmile začnu zpívat, všechny tyto pocity zmizí.

Opera dream: Kdy Vás zpěv nejvíce baví?

Liana Sass: Navážu na svou předchozí odpověď. Kdykoliv začnu zpívat, jsem šťastná.


Opera dream: Máte nějaký profesní sen?

Liana Sass: Mám několik snů. Týkající se spíše rolí, něž míst, kde bych je chtěla zpívat. Mými vysněnými rolemi jsou momentálně Jenůfa a někdy v budoucnu, pokud to vývoj hlasu dovolí, Maršálka v opeře Richarda Strausse Růžový kavalír.


Děkujeme Vám za rozhovor.



Vizitka

Liana Sass se věnuje hudbě od dětství, kdy začala hrát na klavír, později na varhany. V roce 1996 byla přijata na pěveckou konzervatoř Praha a již během studia se stala členkou ND Praha. Debutovala rolí Violetty ve Verdiho Traviatě v Divadle F.X. Šaldy v Liberci. Dále zde vytvořila například Gildu, Bystroušku, Mařenku, nebo Orffovu Chytračku. Na scéně ND v Praze vystoupila jako Jitka v opeře Dalibor nebo v titulní roli Janáčkovy Lišky Bystroušky. V brněnském Národním divadle ztvárnila postavu Marthy ve stejnojmenné opeře F.von Flotowa. Úspěšně vystoupila v letní stagioně Opery Mozart ve Stavovském divadle jako Donna Anna v Mozartově Donu Giovannim. Pro Severočeské divadlo Ústí nad Labem nastudovala Hraběnku ve Figarově svatbě W.A. Mozarta, Mimi v Pucciniho opeře La bohéme.

Kromě opery se věnuje i oratorní a kantátové tvorbě. Pravidelně spolupracuje s Plzeňskou filharmonií, např. na provedení premiéry Requiem J. Filase, či oratoria A. Honeggera Jana z Arku na hranici. Koncertně vystupuje na významných místech u nás i v zahraničí.

V říjnu 2010 úspěšně zpívala jednu z hlavních rolí premiéry opery Čarostřelec v Ústí nad Labem. V roce 2011 debutovala v ostravském Národním divadle moravskoslezském jako Diana v Orfeovi v podsvětí a v SDOB Ústí nad Labem se s velkým úspěchem zhostila role Leonory z Verdiho Trubadúra.