neděle 15. května 2011

Národní divadlo Brno ZABODOVALO!!!!!!!!!


Ani nevíte, s jakou radostí a nadšením budu psát tento článek! Prožila jsem dva senzační večery s Národním divadlem Brno, skvěle se pobavila a užila si kvalitu, kterou jsem vždy tolik obdivovala. A ještě bylo jedno obrovské překvapení k tomu! :-)

V pátek se konalo poslední představení Ženitby od Martinů v divadle Reduta. Málem to vypadalo, že Ženitbu opět neuvidím a budu muset rok čekat. Nakonec se všechno podařilo stihnout a usedla jsem do první řady v Mozartově sále. Spousta lidí toto představení chválila a lákali mě, abych se na ně šla podívat. Věděli moc dobře, proč.

Už při vstupu musela každého zaujmout rozestavěná scéna. Jelikož se nehraje na normálním jevišti s oponou, všechny kulisy včetně některých protagonistů jsou neustále před námi nebo ukrytí. A bylo na co se dívat! Rukopis režisérky a scénografky Pamely Howard byl zcela zřetelný. Spousta rekvizit, které jste si snad ani nemohli stihnout při krátkosti opery všechny prohlédnout, většinou obyčejné věci denní potřeby s hrnky a talířky zavřenými v ledničce až po staré fotky, pudřenky, rozestavěné matrjošky v bytě Agafji, lahvemi od šampaňského a podobných lihovin, krabičkami od doutníků, hrnci a vším možným v "doupěti" starého mládence Podkoljosina.


A to nebylo zdaleka všechno. Paní scénografka myslela na každý detail. Když skončilo představení, někteří z diváků se automaticky šli podívat na kulisy z blízka a prohlédnout si je. Scéna byla jen dva tři metry od první řady! Matrjošky byly asi z více sad, protože k sobě nějak nepasovaly - pořád mi to vrtalo celé představení hlavou, že se do sebe přece nemůžou vejít! :-D Agafja měla na posteli a všude kolem rozházené fotky slavných herců, lamačů ženských srdcí - mladého Newmana, Pecka, Redforda a dalších. Podkoljosin pro změnu herečky... Chybu rozhodně neměl TIDE - "Nový prací zázrak" opřený o ledničku/pračku... (těžko říct, co to bylo) plnou hrníčků a talířků, na které stála malá americká vlajka. Scénu doplňovalo několik zástěn, za kterými se "schovávali" pěvci, jako by byli v zákulisí. Příchod hlavním vchodem, zapojení diváků do děje, všechno mělo smysl a řád.


Nezpívané role Milan Krobot (Štěpán) a Zlatoslava Beňová (Duňaška) byli sluhové k pohledání. Obzvlášť paní Beňová se své role zhostila s chutí. Její styl chůze rozesmíval při každém kroku, měla super mimiku a gesta. Nemohli obsadit nikoho lepšího!

Nápadníci - přeslušný a "tichý" Anučkin (Tomáš Krejčiřík), naparující se a pyšný jako kohout Ževakin (vynikající Zoltán Korda) a všechny ostatní převyšující Ivan se seznamem Agafjina majetku (Ladislav Mlejnek) - byli trojice k pohledání! Ti se museli sami bavit při hraní těchto rolí. Věčné "nevejití se" na pohovku, kdy se neustále postrkovali, aby si udělali místo, předhánění se, kdo oslní Agafju více, jedna postavička v příběhu byla zajímavější než druhá!


Arina (Adriana Hlavsová) mě potěší každým svým představením a ani tentokrát tomu nebylo jinak. I se svou "malou" rolí nebyla k přehlédnutí! Jitka Zerhauová jako "dohazovačka" Fjokla Ivanovna byla dáma na správném místě. Působila sebejistě, jako "rozumná" bytost, která je nad věcí a nic ji přece nemůže vyvést z míry. Zapojovala do děje publikum, nádherně zpívala...


Kočkarjov Petra Levíčka se mi moc líbil. Pěvecky skvělá práce a herecky také. S paní Zerhauovou vytvořili perfektní soupeře. Jakub Tolaš mě nepřestává překvapovat! Už v Carmen mě zaujal a tentokrát v roli Podkoljosina byl vynikající. Tak skvěle zahrál nejistého a stydlivého samotáře, nervozitu při rozhovoru s dívkou, zamilovanost, hrůzu z manželství... Tuhle roli si budu hodně dlouho pamatovat! Ta se mu opravdu velmi podařila.

Agafja Terezy Merklové Kyzlinkové byla skvělou třešničkou na dortu tohoto perfektního obsazení. Výborný hlas a tak přesvědčivě ztvárněná role, že už jen svými gesty a mimikou rozesmála publikum. Toto jí skvěle sedělo!


Orchestr pod vedením Jakuba Kleckera podal velmi dobrý výkon a závěrečný aplaus mluvil za vše. Viděli jsme opravdu vtipné, výborně zahrané a zazpívané představení, které jen tak někde neuvidíme!


V sobotu proběhla Noc muzeí v celém Brně a letos se jí poprvé účastnilo i Národní divadlo Brno a otevřelo návštěvníkům všechny své divadelní budovy. V Redutě měli možnost shlédnout tanečně ztvárněnou Janáčkovu Sinfoniettu, která měla premiéru loni na Janáčkově festivalu, v Mahenově divadle pro změnu proběhl pohřeb Richarda III. V Janáčkově divadle téměř do poslední chvíle snad ani uvaděčky nevěděly, co se bude dít. Možností prohlídky bylo totiž několik a bylo to spíš o štěstí, když se někomu podařilo na některou dostat vstupenku. Jednou z nich byla prohlídka zákulisí, aneb Dům hrůzy, a druhou "Divadlo vleže" s názvem Čtyři údery srdce. Druhá jmenovaná byla určená vždy jen pro 48 zájemců a při davech, které se hrnuly do divadla, se to dalo nazvat zázrakem, když se tam někdo dostal. Zázraky se dějí, a tak místo původně plánované prohlídky Domu hrůzy jsem se stala - dalo by se říci vynikajícím "omylem" - 34. divačkou prvního představení Divadla vleže. Hlediště divadla se zaplnilo davy a uvítal nás pan ředitel Dvořák. Otevřela se opona a na jevišti jsme mohli vidět 48 položených karimatek, na které si měl stejný počet šťastlivců lehnout. Ostatní v hledišti nás mohli sledovat.


Na plátně vysoko v provazišti se promítal projekt Daniela Dvořáka, který znázorňoval čtyři živly. O kvalitě a efektnosti celého videa mohu pět jen superlativy. Do toho hrála příjemná hudba, která mi ještě teď zní v hlavě. Během promítání mezi námi procházelo 8 tanečníků a tanečnic z brněnského baletu v bílém a ovívalo nás diváky velkými bílými kruhy, provoňovali jeviště vonnými kadidly, s maskou lebky se nakláněli těsně nad nás a hleděli nám do očí, při elementu země šustili papírovými sáčky, jako by to bylo listí, a při vodě nad námi mávali dlouhými pruhy černého plátna jako s vlnami. Nejen toto bylo velkým zážitkem. Stačilo se posadit a podívat se do hlediště! Byli jsme uprostřed toho obrovského jeviště, kam se noha běžného smrtelníka jen stěží dostane, dívali jsme se pohledem pěvců a sboristů. Byl to úžasný pocit. A pod námi byla rozložená umělá tráva z Popelky.


Pro velký zájem bylo umožněno většímu počtu diváků při opakování, aby si sedli na jeviště a sledovali promítání. 48 šťastlivců opět ulehlo a ostatní si sedli na vyvýšené orchestřiště. Výhodou bylo, že se všechno dalo sledovat i z několika prvních řad v hledišti.


Jistě muzea nabídla za sobotní večer řadu zajímavého programu, ale věřím, že na tuto prohlídku budou návštěvníci dlouho vzpomínat! Divadlo na své premiérové účasti Noci muzeí nastavilo laťku hodně vysoko a už se těším na příští rok!


Abych jen nezapomněla, před prohlídkou zde proběhlo představení Netopýr, které opět předvedlo všechny kvality divadla ať už po pěvecké, herecké i orchestrální stránce. Ondrej Olos s orchestrem vytvořili příjemná svižná tempa, která lákala do tance, publikum nadšeně reagovalo na vtipy a už při vstupu dirigenta na jeviště spustilo skandovaný potlesk! Ten už jsem v divadle dlouho neslyšela a možná jsme teď trhli i rekord v rychlosti, kdy se při děkovačce začne ozývat.

Kéž se divadlu i nadále tak dobře daří a můžeme prožít podobné večery, na které budeme dlouho vzpomínat! Toto se mu opravdu povedlo.

Na závěr si dovolím několik pozvánek:

Divadlo začíná pomalu zavádět lektorské úvody před některými představeními. Můžete se jich zúčastnit u Figarovy svatby (hodně zajímavý!!! Doporučuji.) a Turandot. Výjimečný lektorský úvod nás také čeká 18. května přes Eugenem Oneginem. Lektorem není nikdo menší než hudební skladatel a muzikolog prof. Miloš Štědroň, který uvede přítomné zájemce do opery od klavíru. Jste srdečně zváni!



A ještě jedno trochu méně operní pozvání. O víkendu 21.-22. května bude pro návštěvníky od 9 do 16 hodin otevřená jeskyně Býčí skála u Křtin. Byla jsem tam v sobotu a je to fantastické místo! 22. května navíc v 11 a v 15 hodin proběhne koncert sboru Antea ve slavné předsíni jeskyně. A co je na tom operního? Měli jsme super průvodce Vlastu Káňu, který pobavil svým výkladem a, když jsme byli téměř na dně jeskyně u Jedovnického potoka, najednou začal zpívat Non piu andrai! Jen tak z ničeho nic. :-)) Takže i mezi speleology se může občas objevit i milovník opery!


Jen taková drobnost, ta černá tečka nahoře je spící netopýr (hlavně, že jsem šla večer na Netopýra do Janáčkova divadla!!! Akorát nebylo vidět, jestli má žlutý "zoban" nebo ne) :-D