středa 4. května 2011

Jiří Urban: Úvod k Únosu ze serailu v Národním divadle


Pomyslné turecké prostředí bylo v době Mozartova příchodu do Vídně velmi populární – oživovaly se vzpomínky na nájezdy osmanských útočníků, kteří před stoletím stáli před branami města. Oblíbené téma osvobození evropské dívky z harému zpracoval též lipský autor Ch. F. Bretzner roku 1780 jako libreto Belmonte a Konstance pro singspiel dobového skladatele J. Andrého. Tak se s námětem seznámil i W. A. Mozart. Vídeňský divadelník G. Stephanie volně upravil účelový text pro jeho nové dílo. Ve srovnání s Bretznerovou předlohou působily jednající postavy přesvědčivěji, zvláště oba milostné páry svou citovou svěžestí. Komický Osmin se stal vytouženou rolí každého buffo basu. Jednání paši Selima se v duchu josefínského pojetí panovníka jevilo ušlechtilé, liberální - nešlo vlastně o skutečného Turka, ale o španělského uprchlíka, který se v Turecku stal váženým a mocným. Pětadvacetiletý Mozart, šťastně zamilovaný a zasnoubený s Konstancí Weberovou, naplněn nadšením z tvůrčí svobody po úniku z průměrnosti Salcburku a přehnané otcovy péče, uskutečňoval svůj cíl – přispět ke zrodu německého národního hudebního divadla.

Vídeňský singspiel se vyvinul z mluvených veseloher s vloženými hudebními čísly. V Únosu ze serailu Mozart pojal hudbu i text jako jeden celek, dramatické vrcholy hudebně zvýraznil. Ve snaze přesněji vystihnout děj, spojil prvky vážného žánru opera seria a buffy. V trojdílné předehře upustil od uzavřenosti, která svou zvukovou barevností doprovází také Kmánův part a oznamuje Selimův příchod. Jako velký příznivec a znalec italské zpěvnosti vybavil Mozart pěveckou složku díla bohatstvím technicky náročných árií v belcantu. Poprvé v hudebním divadle uplatnil Mozart poselství osvícenské etiky v postavě Selima, který v čisté němčině zřetelně podává výpověď o snášenlivosti, když daruje uprchlíkům svobodu. Skvěle prokomponované dílo však nebylo Josefem II. tenkrát pochopeno hlavně kvůli příliš pokročilé symfonické orchestraci. Popularita právě německé komické opery Únos ze serailu, která si po zjasňující účinky Mozartovy jedinečné hudby získala jednou provždy sympatie širokého publika, rychle dosáhla Lipska, Mnichova a Mannheimu. Postupně ji uváděly přední evropské scény. V českých zemích zazněla rok po vídeňské premiéře v původním jazyce ve Stavovském divadle a roku 1860 česky v překladu Jana Nepomuka Štěpánka.

Žádné komentáře: