středa 13. dubna 2011

... už se nevrátí


Nana Miriani (Fedora), Foto Martin Popelář
Včera jsem se vrátila domů z Ostravy, kde se dopoledne konala veřejná generálka chystané Fedory od Giordaniho. Premiéra ve stejném obsazení se uskuteční ve čtvrtek 14. a 2. premiéra je v sobotu 16. 4.

Bylo to poprvé, co jsem se vlastně procházela po Ostravě (maximálně jsem jí dosud projela v autě) a vstoupila do divadla Antonína Dvořáka. Rozhodně se mi v něm líbilo! Děkuji za místo v nádherné ředitelské lóži, o té se mi nikdy ani nesnilo, a za velmi příjemné přijetí a spolupráci s divadlem! :-)

Režie se ujal slovenský režisér Peter Gábor. V prvním dějství jsem myslela, že jsem jela tu šílenou cestu (od 3/4 na 5 ráno) zbytečně, ve druhém už to bylo lepší a po třetím jsem jen žasla. Scéna se skládala z většího či menšího počtu židlí na jevišti, promítacího plátna v zadní části a přidaného křídla ve 2. dějství, stolku a lehátka ve 3.


Roman Janál, Marianna Pillárová, Gianluca Zampieri

V 1. dějství probíhá témeř po celou dobu výslech svědků. Působilo to poněkud monotónně a zdlouhavě. Trochu mi unikala neustálá přítomnost stojícího sboru v černém oblečení v zadní části jeviště (nezpívali skoro vůbec nic). Na plátno byla promítána v přímém přenosu Fedora. Ve druhém dějství už byla scéna zajímavější (snad bude během normálních představení kratší přestavba), sólo pro klavír dobře zahrané a sbor a všichni se rozpohybovali. Poslední dějství zářilo jasnými světlými barvami, především sluneční žlutou a dýchal z něj klid a teplo.

Začnu od nejmenších rolí. Postavu Malého Savojana ztvárnil Jakub Jendřejek. Se svým dětským hlasem zazpíval nevinnou píseň a naplnil poslední dějství zvláštní náladou... Vynikající Martin Gurbaľ výborně zazpíval Gretche. Potěšilo mě ho znovu slyšet!

V roli diplomata De Siriexe se představil Roman Janál. O jeho kvalitách se nedá nikdy pochybovat, jen jsem se bála, že ho v představení vůbec neuvidíme, když jsem nahlédla do programu. Přesto už z dřívější zkušenosti vím, že dokáže i z "malé" role vytáhnout maximum a stát se nepřehlédnutelnou součástí děje. Svou árii o ruských ženách ve 2. dějství doplnil takřka tanečními pohyby a jeho výstup ve 3. dějství byl velmi procítěný. Měla jsem pocit, jako by přede mnou stál na jevišti Pucciniho Sharples - příjde "přítelkyni" (známé) oznámit smutnou zprávu a, jako v Butterfly, i zde ji podal opatrně a zúčastněně. Krásně zahrál i proměnu mezi koketováním s Olgou a vážnou debatou s Fedorou. Již několikrát se mi zmínil, že se mu ta opera moc líbí a že je to nádherná práce. Bylo na něm vidět, že celý příběh prožívá a těší ho to.


Nana Miriani (Fedora), Foto Martin Popelář

Moc se mi líbila Olga Agnieszky Bochenek-Osiecky. Byla hravá (jako Čajkovského Olga :-) ), měla pružný mladý hlas a oživovala svým temperamentem celé představení. Viděla a slyšela jsem ji poprvé a znamenala pro mě velmi příjemný objev.

O Gianlucu Zampieriho jsem se v prvních tónech Lorise trochu bála. Hlas zněl unaveně a nejistě, ale se začátkem duetu s Fedorou na konci 2. dějství se bravurně rozezpíval a přidal ke své roli velkou dávku přesvědčivosti. S každou další scénou mě stále víc překvapoval a především závěrečný výjev, kdy slibuje pomstu "neznámé" ženě, z něj šla až hrůza. Vytřídal všechny možné emoce od zamiloavného jemného člověka, přes "vraha", který v jeho podání skutečně byl víc k politování, než k odouzení, a člověk chápal, jak krutě ho nevěra jeho ženy zasáhla, přes oddanou lásku k matce a bratrovi, po obrovskou touhu po pomstě, zlobu a zoufalství. Výborný herecký výkon a pěvecky skvělá práce!


Roman Janál, Marianna Pillárová, Gianluca Zampieri

Hvězdou byla naprosto neodmyslitelně Nana Miriani v roli Fedory. Překrásný nezapomenutelný hlas, který naplnil nádherné hlediště divadla. Každá nota byla na svém místě, věřili jste jí oddanou lásku k manželovi, nenávist k jeho vrahovi... Duet se Siriexem, kdy jí oznamuje smutnou zprávu, mi hned navodil představu Butterfly. Když si uvědomila, že ona způsobila jejich smrt, to zoufalství, pocit viny... Závěrečný duet s Lorisem nemohl nechat jediné oko suché. Drásalo Vám to duši, nemohli jste dýchat. Klečela na zemi, prosila... To nečekané rozhodnutí, že zemře, přišlo tak náhle, že jste nemohli ani vydechnout. Umírací scéna byla zahraná výborně. Brava Miriani!!!

Orchestr pod vedením Zbyňka Müllera odvedl skvělý výkon, líbilo se mi, jak představení postupně gradovalo - zpočátku byla hudba taková "nevýrazná", pak se začala vyvíjet až to zakončila silným závěrem.


Agnieszka Bochenek-Osiecka (Olga); Foto Martin Popelář

Dlouho jsem neviděla operu s příběhem, který by na mě tak silně zapůsobil. Bylo to něco "jiného". Možná je to trochu morbidní, ale umírací scény mám moc ráda - hlavně ty dlouhé. V nich se totiž stihne říct všechno, co nebylo během opery vyslovené. Většinou dojde k vzájemnému odpuštění, vysvětlení, rozloučení se... Proč jen se tato Fedora nehraje trochu "blíž", abych se na to mohla jet podívat ještě jednou? Teď bych se na ten příběh dívala zase z jiného úhlu. Třeba se mi to podaří, budu doufat.

Vám, kteří jdete na představení, přeji nádherný prožitek toho silného příběhu, vás, kteří zatím váháte, na to zvu a vám, kteří budete stát na jevišti, v orchestřišti, v zákulisí a kteří jste tu nádheru stvořili, přeji, aby jste měli ze své práce radost a podařila se vám tak, jak si přejete! Děkuji za nádherný zážitek!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nepiště hlouposti a bláboly.

Dana Šimková řekl(a)...

:-DDD Tomu se říká RADA NAD ZLATO. Co konkrétně mám příště vynechat? :-D