sobota 2. dubna 2011

Jaroslav Sovinský: Hrabě Ory (několik úvodních informací před přenosem z MET)


Křižácký hrad Crac des Chevaliers (Sýrie). Foto D. Dvořák.

V sobotu 9.4.2011 nám bude poskytnut další ze série přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery, tentokrát opera G. Rossiniho, Hrabě Ory (Le Comte Ory).

Gioacchino Rossini (sám se podepisoval Gioachino) patří, jak známo, spolu se svými kolegy, G. Donizettim (1797-1848) a V. Bellinim (1801-1835) k představitelům raně romantické předverdiovské italské opery (někdy se hovoří dokonce o tzv. trojhvězdí rossinistů), tvůrcům opery belcantové, vynikající obrovskou melodičností („společným znakem tvorby této šťastné trojice je návaznost na melodiku lidové písně a populární hudby“; 2-str.144) a vzletnými (mj. i koloraturními) áriemi, ansámbly a sbory. Dílo G. Donizettiho jsme měli možnost sledovat v minulém přenosu (opera seria Lucia di Lammermoor) a loni na podzim (opera buffa Don Pasquale); dílo V. Belliniho v sezóně 2008/2009 (melodramma Náměsíčná) a dílo G. Rossiniho v sezóně 2008/2009 (operní pohádka Popelka) a v sezóně 2009/2010 (opera seria Armida). Nyní máme možnost se prostřednictvím nadcházejícího přenosu blíže seznámit s Rossiniho komickou operou. Poměrná četnost oper trojhvězdí rossinistů jak na scéně Metropolitní opery, tak i na jiných světových scénách, svědčí o tom, že současná doba je jejich dílům jak interpertačně tak divácky velmi příznivě nakloněna. Jejich opery slavily v době svého vzniku často veliké úspěchy, později však ustoupily operám skladatelů 2. pol. 19. stol. a poč. 20. stol. (verdiovský romantismus, neoromantismus a verismus). Po druhé světové válce však dochází k jejich postupné renesanci a některé z nich se opět staly stabilní součástí světového operního repertoáru. Hrabě Ory sice nepatří k operám běžně uváděným, ale jako brilantní komická hříčka s tématem svým způsobem nadčasovým má nepochybně co říci i dnešnímu divákovi.

Autor opery, již bude následující přenos věnován, G. Rossini, se narodil 29. 2. 1792 v italském Pesaru (nachází se na severovýchodě dnešního regionu Marche, při pobřeží Jaderského moře). Pocházel z muzikantské rodiny (otec hrál na lesní roh, matka byla zpěvačkou) a hudbě se věnoval od dětství. Nejprve studoval zpěv, jako zpěvák působil na kúru i v divadle. Za své hudební vzdělání vděčí „učitelům v Bologni“ (studoval na zdejším Liceo musicale); „cestu k operní kompozici hledal usilovným studiem děl Cimarosových, Haydnových a Mozartových“.

Rossini je znám především jako operní skladatel (operní skladbě se věnoval 23 let, napsal cca 40 oper, a „asi každá čtvrtá“ z jeho oper „dosáhla evropských úspěchů“; 2- str. 144); psal však i duchovní a komorní hudbu, díla orchestrální, písně a klavírní skladby. Svoji první operu (Demetrio a Polibio) složil ve čtrnácti letech (premiérována však byla až v r. 1812) a brzy následovala operní díla další; z raného období připomeňme alespoň úspěšné opery La cambiale matrimonio (Manželská směnka, 1810), La pietra del paragone (Prubířský kámen, 1812), operu Tankred (1813), která zahájila jeho evropskou proslulost, a operu Italka v Alžíru (1813).


Crac des Chevaliers: klenutá chodba. Foto D. Dvořák.

Mladého skladatele si všiml proslulý operní impresario Domenico Barbaja (1778-1841) a uzavřel s Rossinim smlouvu na další operní tvorbu (od r. 1815 byl povinen odevzdat dvě opery ročně; na základě smlouvy se Rossini také stal hudebním ředitelem neapolského divadla San Carlo); pro téhož impresária pracovali i Donizetti a Bellini. V následujících letech (1815 – 1823) složil Rossini cca 20 operních děl. Mezi nimi se objevuje i jeho patrně nejznámější opera, proslulý Lazebník sevillský (1816), dále zmiňme Otella (z téhož roku), Popelku, Straku zlodějku a Armidu (1817), Mojžíše v Egyptě (1818) a konečně Semiramis (1823). V tomto období (již od r. 1815) „začal Rossini vystupovat se svou reformou proti pěvecké svévoli“ (tehdejší doba byla „dobou velkých pěveckých primadon, kdy árie sloužily spíše jako záminka pro uplatnění pěvecké techniky za vysoký honorář a byly k nepoznání znetvořeny koloraturami a fioriturami“): „do notového textu pevně vypsal každou pěveckou ozdobu.“ (1-str. 357). „Poprvé tak učinil v opeře... Alžběta, královna anglická, 1815“ (2-str. 145). Postupně také nahrazuje tzv. secco recitativ recitativem accompagnato. Dochází i ke zdůraznění podílu orchestru (2-str. 145). Na konci tohoto období, v r. 1822, se skladatel také oženil, s vynikající španělskou pěvkyní Isabellou Colbranovou (1785-1845), která se objevovala v řadě jeho oper. Později se nicméně rozvedli (v r. 1837) a v r. 1846 se Rossini oženil s francouzskou uměleckou modelkou Olympe Pélissierovou (1799-1878).

V r. 1823 opustil Itálii (údajně také kvůli chladnému přijetí již zmíněné opery Semiramis), působil v různých evropských městech a nakonec se usadil v Paříži, kde měly premiéru všechny jeho opery následující po Semiramidě: Cesta do Remeše (zkomponována v r. 1825 a v témže roce i premiérována; jde o poslední Rossiniho operu v italštině, ostatní budou ve francouzštině; toto dílo, které bývá označováno i za scénickou kantátu s baletem, bylo vytvořeno pro korunovaci francouzského krále Karla X. v Remeši v r. 1825); dále opery Obléhání Korintu (1826, přepracování starší opery Mohamed II.), Mojžíš a faraon (1827 - přepracování již zmíněné opery Mojžíš v Egyptě), Hrabě Ory (1828) a Vilém Tell (1829), jímž teprve sedmatřicetiletý Rossini, z ne zcela jasných důvodů, ukončil svou dráhu operního skladatele. „Finančně byl sice zajištěn vysokými příjmy, užíval společenského života a holdoval svému druhému nadání skvělého kuchaře a znalce vín, ale následující léta mu přinesla mnoho fyzického a duševního strádání“ (trpěl těžkými depresemi). Nějakou dobu žil v Itálii a později se vrátil do Francie. „Na venkovském sídle v Passy u Paříže se r. 1857 obnovily jeho tvůrčí síly. Složil mši a četné komorní skladby, které ale označoval jako „hříchy stáří“ a už nedovolil jejich uveřejnění. Ctěn a oslavován se stýkal s mnoha slavnými současníky – Auberem, Meyerbeerem, Wagnerem, Lisztem. Jeho duchaplný, jiskřivý vtip z něj činil ústřední postavu každé společnosti.“ (1 - str. 357-358). V Passy skladatel také umírá (13.11.1868). Pochován byl na pařížském hřbitově Père Lachaise, později byly jeho ostatky na žádost italské vlády převezeny do Itálie a uloženy ve florentské bazilice di Santa Croce.


Crac des Chevaliers: klenby v útrobách hradu. Foto D. Dvořák.

„V dějinách opery představuje Gioacchino Rossini světlý zjev jedinečného melodika a skvělého buffózního skladatele, mistra hudební charakteristiky. Jiskřivá melodie, výrazná a nosná, je decentně doprovázena orchestrem po italském způsobu. Rossiniho múza je bytostně komediální, skladatel však byl ve své době ceněn i jako mistr opery seria, k jejíž obnově přispěl. Mimořádný je Rossiniho přínos ve vývoji ansámblu, jehož techniku rozvinul výrazně v buffě. I při značném rozsahu zůstávají Rossiniho ansámblové útvary v kaleidoskopické formě, bez symfonického prokomponování Mozartova. V oboru pozdní opery buffy Rossini ve své době neměl konkurenci.“ (2- str. 147).

Vraťme se nyní k Hraběti Orymu. Rossini tuto operu vytvořil v r. 1828. V témže roce (20.8.) měla v pařížské Opeře /Théâtre de l´Académie Royale de Musique/ i premiéru, která vzbudila nadšené reakce publika i kritiky. Libretto vytvořili Eugène Scribe (francouzský dramatik a libretista, 1791 – 1861) a Charles-Gaspard Delestre-Poirson (francouzský dramatik a divadelní ředitel, 1790 – 1859). Námětem se stala francouzská středověká balada „z 11. století, ve které vystupuje jakýsi donchuán jménem hrabě Ory. V předmluvě Scribe uvedl, že tento nechvalně známý sukničkář řádil v kraji Touraine, podél břehů řeky Loiry. Nevíme přesně, zda hrabě Ory skutečně žil: stará legenda vypráví, že chlípný hrabě se chtěl dostat do ženského kláštera Formoutiers, aby „potěšil jeptišky a zažehnal tak jejich nudu“. Společně se svými kumpány se převlékli za potulné řeholnice, a v tomto přestrojení utěšili abatyši i ostatní sestry v jejich zbožném rozjímání. Protože v klášteře bylo jen čtrnáct lůžek, musela si každá ze sester vzít na noc jednu spolunocležnici, pochopitelně z Oryho družiny. Vyprávění končí o devět měsíců později, kdy se zjistí, že každá ze ctihodných sester porodila „svého malého rytíře“. (viz č. 4). V Rossiniho době ovšem nebylo možné na scéně vylíčit tak odvážně pojaté téma. Děj byl proto přemístěn na zámek, jehož mužská část se vydala na křížové tažení. „Abatyše a jeptišky se proměnily na zámeckou paní a její dvorní dámy, křižáci se vrátí v pravý čas …, aby zabránili nejhoršímu, a prostopášný Ory je nucen prchnout, aniž dokoná svůj ohavný skutek.“ (viz č. 4).

Podle námětu oba výše uvedení tvůrci nejprve vytvořili jednoaktový vaudeville (premiéru měl v r. 1816) a později ho rozšířili pro Rossiniho ve dvouaktové libreto. Rossini často při své operní kompozici postupoval tak, že do svých právě komponovaných oper přebíral partie ze svých oper dřívějších. I v případě Hraběte Oryho Rossini přebíral ze svých předchozích operních děl, a to především z již zmíněné opery Cesta do Remeše (1825). Pro novou verzi libreta bylo třeba vytvořit „nové verše a doplnit je do pevně dané mozaiky předem stanovených metrických schémat“. Muselo to být provedeno tak, „aby úspěšně korespondovaly s částmi převzatými z Cesty do Remeše. Závažnost spočívala také v tom, že Hrabě Ory byl psán pro nejnáročnější obecenstvo té doby, což byli návštěvníci velké pařížské Théâtre de l´Académie Royale de Musique.“ (viz č. 4). Opera byla zkomponována ve stylu francouzské opery comique, nicméně v díle se objevují jisté odlišnosti od tehdejší opery comique (zatímco v tomto typu opery se objevují relativně krátké lyrické pasáže a mluvené dialogy, v Hraběti Orym se objevují „vysoce rozvinuté, dokonce masivní hudební formy spojené doprovázeným recitativem“ – 5, str. 793). „Hudba je jiskřivá, patří k Rossiniho nejlehčí a nejobratnější, s obtížnými partiemi pro tenor a soprán.“ (3- str. 303).



Crac des Chevaliers: nádvoří. Foto D. Dvořák.

Opera se odehrává v době křížových výprav. První z nich se uskutečnila na základě prosby byzantského císaře Alexia I. o pomoc Západu proti seldžuckým Turkům, kteří z východu ohrožovali jeho říši a v 90. letech 11. stol. již obsadili skoro celou Malou Asii. Výprava byla vyhlášena r. 1095 papežem Urbanem II. v Clermontu. O rok později se západní rytíři vydali na východ a postupně táhli Anatolií a Levantou (východní Středomoří) a zabírali zdejší území a města (r. 1097 Nikaju, r. 1098 Edessu a Antiochii) a nakonec se dostali až k Jeruzalému (7. června 1099), který 15. července téhož roku obsadili. Výsledkem celé akce bylo nejen obsazení Jeruzaléma, ale i vznik několika nových (křižáckých) států v Levantě a přilehlé oblasti. Proti přítomnosti křižáků v oblasti však vznikají nejrůznější protiakce ze strany muslimů, území křižáků se začalo zmenšovat, jsou proto vyhlašovány další kruciáty. V r. 1187, po bitvě u Hattinu, v níž byli křižáci poraženi sultánem Saladinem (cca 1138 – 1193) byl ztracen Jeruzalém. Následující třetí výprava (1187-1192) vedla sice k jistému úspěchu, ale Jeruzalém nebyl znovu obsazen. Výpravu provázely boje se Saladinem. V r. 1192 bylo uzavřeno příměří, podle kterého zůstal Jeruzalém v muslimských rukou, ale křesťanští poutníci mohli město navštěvovat. Ve 20. letech 13. stol. pak Jeruzalém opět přešel (na základě jednání) na několik let do křižáckých rukou, v r. 1244 byl však definitivně ztracen. V r. 1291 padla poslední křižácká država v Levantě, město Akkon, čímž se období křížových výprav po cca 200 letech zakončilo.

Děj Hraběte Oryho bývá kladen buď do období kol. r. 1200 nebo kol. r. 1250. Prvnímu z nich odpovídá buď období již výše zmíněné třetí výpravy (Saladin je dokonce zmiňován v textu libreta, zemřel v r. 1193, takže by mohlo jít o tuto výpravu) nebo (pomineme-li Saladina) období čtvrté výpravy (1202-1204), která se obrátila proti Konstantinopoli, jež byla dobyta, a v oblasti bylo zřízeno tzv. Latinské císařství a do Svaté země se již nepokračovalo. Druhému z nich odpovídá období sedmé výpravy (1248-1254), která byla vedena proti Egyptu a skončila neúspěchem.

Touraine, kde jsou ženy podle děje opery vystaveny nástrahám pokušení, než se muži vrátí v výpravy, je historickým územím ve střední Francii, jihozápadně od Paříže. Oblastí protéká řeka Loira, významným městem je zde Tours. Nachází se zde řada známých zámků, např. Chinon, Amboise či Chaumont. Ve středověku, v 11. stol., bylo ovládáno Anjouovci, kteří jako Plantageneti vládli od pol. 12. stol. v Anglii. Roku 1205 bylo Touraine získáno francouzským králem Filipem II. Augustem (vládl v l. 1180-1223; společně s anglickým králem Richardem Lví srdce se účastnil již zmíněné třetí křížové výpravy). Filipův vnuk, francouzský král Ludvík IX., se účastnil již zmíněné sedmé výpravy.
----------------------------------------------------------------------

LE COMTE ORY, osoby a obsazení:

Hrabě Ory (tenor); Oryho vychovatel (baryton či bas); Isolier, Oryho páže (soprán či mezzosoprán); Raimbaud (Robert), rytíř, Oryho společník (baryton nebo bas); hraběnka Adèle (Marianne) de Formoutiers, Isolierova sestřenice (soprán); hrabě Golaud de Formoutiers, její bratr (němá role); Ragonde, klíčnice zámku Formoutiers (mezzosoprán nebo alt či kontraalt); Alice, mladá venkovanka (soprán); čtyři rytíři, přátelé Oryho (tenor a barytony). Rytíři, Oryho společníci, dvorní dámy, venkované. Odehrává se před zámkem a na zámku Formoutiers v Touraine, kol. r. 1200 (uvádí se i kolem r. 1250). Zpracováno podle publikací č. 1 a 3 a dalších zdrojů.


Obsazení v MET (9.4.2011):
Hrabě Ory: Juan Diego Flórez; Isolier: Joyce DiDonato; Raimbaud: Stéphane Degout; hraběnka Adèle: Diana Damrau; Ragonde: Susanne Resmark; dirigent: Maurizio Benini; režie: Bartlett Sher.


Hrabě Ory je v MET novým nastudováním. Režisér Bartlett Sher, „přistupuje k tomuto klenotu belcanta vynalézavě. Aby překlenul rozdíl mezi intimní atmosférou a ohromným prostorem MET, umístil operu do divadla 19. století, kde je předváděna Rossiniho komedie“ (viz zdroj č. 6). Divadelní prostředí, do něhož je děj opery zasazen, je podle slov režiséra „založeno na starém divadle v italské Parmě. … Používáme ho jako rám … pro naše jeviště, se zvýšeným pódiem, na kterém se odehrávají všechny události. Je velmi elegantní a velmi jednoduché.“ Scéna je plná starobylých divadelních efektů.“ (viz zdroj č. 8). B. Sher „popisuje svět Hraběte Oryho jako místo, kde láska je nebezpečnou. Lidé se zraňují. To může být velmi zábavné a velmi bolestné. Rossini zachycuje obojí – s nejkrásnější milostnou hudbou jakou kdy napsal.“ (viz zdroj č. 7).

Zde komentář pana režiséra:
http://www.youtube.com/watch?v=54bJ-x-86R4


Obsah:
na základě anglické verze ze stránek
http://www.metoperafamily.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?id=389
http://www.metoperafamily.org/metopera/about/education/educatorguides/content.aspx?id=15140
s přihlédnutím k dalším zdrojům, zejména č. 1 a 3.


I. dějství:
Je doba křížových výprav a mnoho mužů se tak odebralo do Svaté země. Mezi nimi i hrabě z Formoutiers, který ve vlasti zanechal svou sestru, hraběnku Adèle. Zámek opustili i ostatní muži. To je příležitostí pro mladého hraběte Oryho, který, hledaje milostná dobrodružství, chce získat hraběnčinu přízeň. Dostat se k hraběnce však není tak jednoduché, neboť hraběnka i její dvorní dámy slíbily, že na zámek nebudou po dobu nepřítomnosti křižáků vpouštět žádné muže. S pomocí svého přítele Raimbauda se Ory přestrojil za poustevníka a svůj příbytek si zřídil u brány zámku. Venkovanky z blízké vesničky se u jeho příbytku shromáždily, aby jim „poustevník“ poradil v citových záležitostech. Raimbaud, který Orymu „asistuje“, ženy ujišťuje, že jim „poustevník“ rád pomůže, pokud pro něho zanechají víno a jídlo v jeho poustevně. Ory přítomným žehná a slibuje, že učiní vše pro to, aby se jejich přání vyplnila: skončení rodinných svárů, štěstí a pro mladé dívky manžely. Mezi přítomnými je i zámecká klíčnice Ragonde, která sdělí Orymu, že byť dámy na zámku složily slib, že budou žít v době, kdy jsou muži na křižáckém tažení, jako vdovy, hraběnka Adèle, která strádá zvláštní trudnomyslností, se s ním přijde poradit. Ory má z vyhlídky na to, že hraběnku brzy uvidí, velikou radost.

Přichází Oryho páže Isolier, spolu s Oryho vychovatelem, který sem byl poslán Oryho otcem, aby Oryho našel. (“Veiller sans cesse”). Vychovatel vyjádří podezření, pokud jde o poustevníkovu totožnost; poté odchází. Isolier, který svého pána kvůli jeho přestrojení nepoznal (a udiven, že “poustevník” zná jeho jméno), se “poustevníkovi” svěří, že je zamilován do hraběnky, a že má plán, jak se dostat do zámku: učiní tak v převlečení za poutnici (duet: “Une dame de haut parage”). Ory, který je nápadem zaujat, Isolierovi nabízí pomoc, ovšem v duchu si již představuje, jak plánu využije ve vlastní prospěch.

Objevuje se hraběnka a zoufá si nad svou trudnomyslností (“En proie à la tristesse”). V přítomném pážeti pozná svého bratrance. Ačkoliv se již dříve potkali, hraběnka se náhle do Isoliera zamiluje – nehledě na slib výše uvedený. K jejímu úžasu jí Ory doporučuje, aby se oddala lásce, aby tak vyléčila své trudnomyslné duševní rozpoložení; hraběnka se “poustevníkovi” přizná k citům, jež chová k Isolierovi. “Poustevník” ji však varuje, aby si nic nezačínala s pážetem zhýralého Oryho. Z vděčnosti za “postevníkovu” radu zve hraběnka “poustevníka” na zámek. Již se chystají odejít, tu se však vrací Oryho vychovatel a prozradí, ke zděšení Isoliera, hraběnky a ostatních přítomných, o koho ve skutečnosti jde. Když pak přijde zpráva, že se do dvou dnů mají vrátit křižáci, Ory se rozhodne, že provede před jejich návratem ještě jeden “útok” na zámek.


II. dějství:
Navečer téhož dne dámy na zámku probírají Oryho pletichy. Zvenčí, kde zuří bouře, se ozvou hlasy volající o pomoc; jde o skupinu poutnic, které si stěžují, že je pronásleduje Ory. Ve skutečnosti jde o Oryho a jeho kumpány, v převlečení za jeptišky. Hraběnka je nechá uvést dovnitř a jedna z nich žádá, aby mohla vyjádřit jejich vděčnost. Je to Ory, který, když osamí s hraběnkou, jen stěží ovládá své city (duet: “Ah! quel respect, Madame”). Hraběnka pak nařídí, aby bylo pro hosty připraveno prosté občestvení, a odchází. “Jeptišky” bručí nad takovou krmí, nic než mléko a ovoce. Raimbaud, který objevil zámecký vinný sklep, přináší pro všechny dostatečnou zásobu moku (“Dans ce lieu solitaire”), což “jeptišky” patřičně rozjaří. Jakmile se však v doslechu objeví Ragonde, hned se dají do zbožného zpěvu. Když pak přijde hraběnka zkotrolovat, jak se “sestrám” daří, jsou “sestry” opilé.

Na zámek přichází Isolier se zprávu pro hraběnku, že se křižáci vrátí této noci. Když Ragonde nabídne, že to sdělí i jejich hostům, Isolier si uvědomí, o jaké hosty jde, a ujišťuje hraběnku, že má plán, jak je “mít pod kontrolou”, než se křižáci vrátí. Rozhodne se také, že si ze svého pána ztropí legraci. Uhasí lampu v ložnici hraběnky ve chvíli, kdy Ory přichází, aby u hraběnky učinil neočekávanou návštěvu. Ory slyší hlas hraběnky, ale omylem své návrhy adresuje Isolierovi (tercet: “À la faveur de cette nuit obscure”). Hraběnčina počestnost je tak zachována. Když trubky oznámí návrat křižáků, Isolier odhalí svoji totožnost a Orymu nezbývá, než aby s pomocí Isolierovou uprchl.

-------------------------------------------------------------------

Libreto (ve francouzštině, ve druhém zdroji i v němčině):

http://www.naxos.com/mainsite/Libretti/rossini/le%20comte%20ory/pdf-it/libretto.pdf


http://www.opera-guide.ch/opera.php?id=459&uilang=de


-------------------------------------------------------------------

Pořadí vybraných hudebních partií (zpracováno podle textů libret; odkazy viz výše):

není-li uvedeno jinak, ukázky jsou z tohoto provedení: Turín, 1999; Rockwell Blake (Ory); Alessandro Corbelli (Raimbaud); Alexandrina Pendatchanska (Adèle); Cristina Sogmaister (Isolier); Michele Pertusi (Oryho vychovatel); Silvia Mazzoni (Ragonde); Anna Carnovali (Alice); dirigent: Bruno Campanella.

I. dějství:
1) „Jouvencelles, venez vite, Ecoutez le sage ermite...“ („Dívčiny, rychle pojďte, slyšte moudrého poustevníka...“); předehra a introdukce, Raimbaud, Alice a sbor.
2) „Quand Madame la Comtesse Est, hélas! dans la tristesse...“ („Když paní hraběnka, ach běda, truchlí...“); arioso Ragondy.
Ukázka (zahrnuje obě předchozí partie): http://www.youtube.com/watch?v=RcQFADIF3P8
3) „Que les destins prospères Accueillent vos prières!“ („Kéž příznivý osud vzejde z vašich modliteb!“); cavatina Oryho.
Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=TrEOyp_mYME&NR=1
Ukázka (MET, 2011, Ory: J. D. Flórez): http://www.youtube.com/watch?v=FEkgUqUeF5c
Ukázka (totéž co předchozí, ale širší): http://www.youtube.com/watch?v=RneggxFOvMk
4) „Je ne puis plus longtemps voyager de la sorte.“ („Nemohu déle takto putovat.“); Oryho vychovatel a Isolier (recitativ).
5) „Veiller sans cesse, Craindre toujours...“ („Bdít bez přestání, neustále se strachovat...“); árie Oryho vychovatele.
Ukázka (zahrnuje č. 4 a 5): http://www.youtube.com/watch?v=c1W9N09G3dU
6) „Vous, notre appui, Et notre ami...“ („Vy, naše opora a náš přítel...“); sbor venkovanek.
7) „Voilà huit jours...“ („Je tomu již osm dní...“); arioso Oryho vychovatele.

Ukázka (zahrnuje č. 6 a 7): http://www.youtube.com/watch?v=XLzRR009r4w

8) „Cet ermite, ma belle enfant, Où pourrais-je le voir?“ („Mé krásné dítě, kde mohu vidět onoho poustevníka? “); Oryho vychovatel, Alice a Isolier (recitativ).

9) „Une dame de haut parage, Tient mon coeur en un doux servage...“ („Dáma vznešeného původu, drží mé srdce ve sladkých okovech...“); duet Isoliera a Oryho.

Ukázka (zahrnuje č. 8 a 9): http://www.youtube.com/watch?v=rGARgBO0x-M

Ukázka (část duetu č. 9, MET 2011, J. DiDonato - J. D. Flórez):
http://www.youtube.com/watch?v=LNtZGfoyOBY

10) „Isolier dans ces lieux!“ („Isolier v těchto místech!“); hraběnka, Isolier, Ory (recitativ).

11) „En proie à la tristesse...“ („Smutku vydána na pospas... “); árie hraběnky.

Ukázka (zahrnuje č. 10 a 11): http://www.youtube.com/watch?v=7vcUMNZNpiA

Ukázka (č. 11, MET 2011, D. Damrau): http://www.youtube.com/watch?v=PnSZBAzwrYo

12) „Vous avez entendu sa touchante prière!“ („Slyšel jste její dojemnou modlitbu!“); výstup Isoliera, Oryho a hraběnky se sborem.

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=fPeE287IGmo

Ukázka (část z č. 12, MET 2011, D. Damrau - J. DiDonato - J. D. Flórez):
http://www.youtube.com/watch?v=ZNC9M1W2iLE

13) „C'est bien... je suis content. … Ciel! Ô terreur, ô peine extrême, Quel indigne stratagème!“ („To je krásné... jsem spokojen. … Nebesa! Ó hrůza, ó bolest nejvyšší, jaký hanebný úskok!“); Isolier, Ory, hraběnka a další (recitativ a finále I. dějství).

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=C0LC6h7GhNk

Ukázka (pokračuje finále I. dějství): http://www.youtube.com/watch?v=LfshGttQGpk

Ukázka (MET, 2011, část finále I. děj.): http://www.youtube.com/watch?v=zgWhyRzKBn0


II. dějství:

14) „Dans ce séjour calme et tranquille...“ („V tomto sídle, tichém a pokojném...“); introdukce: hraběnka, Ragonde a dvorní dámy.

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=4psduiElquk

15) „Oui, la grêle et la pluie Ebranlent les vitraux de ce noble castel.“ („Ano, krupobití a déšť otřásají okny tohoto vznešeného zámku.“); pokračování introdukce.

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=E5go-N4y5VU

16) „Ah! quel respect, Madame...“ („Ach, jaká úcta, paní...“); duet Oryho a hraběnky.

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=cD_jEZo_gpc

17) „Ah! la bonne folie! C'est charmant, c'est divin!“ („Ach, šťastné bláznovství! Toť skvělé, toť božské!“); Ory se sborem kumpánů.

18) „Dans ce lieu solitaire, Propice au doux mystère...“ („Na tomto místě osamělém, příznivém k sladkému tajemství...“); árie Raimbauda se vstupy sboru kumpánů.

Ukázka (zahrnuje č. 17 a 18): http://www.youtube.com/watch?v=HdIArc2p7Ps

19) „Buvons, buvons soudain!“ („Pijme, pijme znenadání!“); Ory se sborem kumpánů.

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=pWeiW4t-xWw

20) „Toi que je révère, Entends ma prière.“ („Ty, který jsou mnou uctíván, vyslyš moji modlitbu.“); Ory, kumpáni a Ragonde (přišla se podívat, jak se „sestrám“ vede; „sestry“ předstírají zbožnost).

21) „C'est moi, belle cousine...“ („To jsem já, krásná sestřenko...“); recitativ: Isolier, hraběnka, Ragonde.

Ukázka (zahrnuje č. 20 a 21): http://www.youtube.com/watch?v=pWeiW4t-xWw

22) „A la faveur de cette nuit obscure...“ („Pod ochranou této tmavé noci...“); tercet: Ory, Isolier a hraběnka. Tercet vrcholí strettou: „J'entends d'ici le bruit des armes...“ („Slyším odtud rachot zbraní...“).

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=WFUahOHgum4

Ukázka (stretta, MET 2011): http://www.youtube.com/watch?v=g-_JV0tMgLA

Ukázka (totéž co předchozí, ale širší) : http://www.youtube.com/watch?v=SZTz-yoSCPo
23) „Ecoutez ces chants de victoire...“ („Slyšte tyto písně vítězství...“); finále: hraběnka, Ory, Isolier a Oryho kumpáni.

Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=w8fqeNDkbPk

----------------------------------------------------------------

Ke zpracování výše uvedeného textu byly mj. využity tyto zdroje:

1) Regler-Bellinger B., Schenck W., Winking H., Velká encyklopedie Opera, Mladá Fronta, Praha, 1996, str. 357-362;

2) Trojan J., Dějiny opery, nakl. Paseka, Praha, 2001, str. 144-147;

3) Eaton Q., Opera, a pictorial guide, Abaris Books, New York, 1980, str. 293-305;

4) Ruml I., Gioacchino Rossini: Hrabě Ory;
http://www.rozhlas.cz/vltava/nenechtesiujit/_zprava/gioacchino-rossini-hrabe-ory--272723

5) Holden A. (Ed.), The New Penguin Opera Guide, Penguin Putnam, New York, 2001, str. 793;

6) http://www.metoperafamily.org/metopera/about/education/educatorguides/content.aspx?id=15086
7) http://www.metoperafamily.org/metopera/season/production.aspx?id=10940
8) http://www.metoperafamily.org/uploadedFiles/MetOpera/about_the_met/Met_in_Schools/Educator_Guides/Comte_Ory/PerfAct.pdf
Pozn.: MET mezi materiály, které poskytuje ke svým představením, poskytuje i materiály pro školy. Pokud jsou mezi diváky přenosů učitelé hudební výchovy či příbuzných předmětů, mohou se jim při výuce hodit materiály uvedené na této stránce:
http://www.metoperafamily.org/metopera/about/education/educatorguides/
Lze tam najít (podle titulů představení, je mezi nimi i Hrabě Ory) jak obsah, tak příslušný rozbor děje a seznámení s postavami, stejně jako hudební ukázky a dále též otázky a dokumenty, na něž mají žáci (studenti) odpovědět nebo s nimi mají pracovat.
K obecnému pojednání o operní tvorbě rossinistů a podrobnějšímu rozboru některých jejich děl odkazuji též na následující tři příspěvky:
Lucie z Lammermooru
Don Pasquale
Armida

Fotografie použité v textu laskavě poskytl cestovatel a fotograf Dalibor Dvořák.

Všem divákům přeji krásný operní zážitek.
Jaroslav Sovinský, Olomouc

11 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

díky za všechny ty informace:), ještěže vás máme, ač bych čekala, že toto (nebo aspoň něco) najdu na úplně jiném blogu:)
tady by měli 9.4. na tomto rádiu http://www.hr-online.de/website/radio/hr2/programm3758.jsp?rubrik=3758 vysílat Hraběte Oryho z MET. Na webu rádia si jde stáhnout jejich program k nahrávání jejich pořadů a nahrát si Hraběte nebo jiný jejich pořad. No já doufám, že se mi povede ulovit hlavně toho Hraběte:))) Takže kdo má zájem si Floreze a spol. nahrát, vypadá to, že má dobrou možnost.
Hanka

Anonymní řekl(a)...

Skvělé! Velmi poučné a věcné, panu Sovinskému patří opět veliký dík.. Všem divákům přeji krásný zážitek!

Hanko, díky za tip!

Anonymní řekl(a)...

Moc vám oběma děkuji za milá slova, moc mě těší, že vás text zaujal. Hance děkuji i za info o možnosti nahrávky. Jarda

Anonymní řekl(a)...

vypadá to, že to nahrát nepůjde, no ale ještě se to tam může změnit, těžko říct, zkuste to zprovoznit v sobotu, jestli tam ta možnost k nahrání bude. kvůli autorským právům to ale možná nepůjde:-(. nicméně tam bývá spousta jiných pořadů a přinejhorším si můžete nahrát něco jiného.

Hanka

Anonymní řekl(a)...

A tady je kompletní obsazení:

Metropolitan Opera House
April 9, 2011 Matinee

HD Transmission

Scheduled


LE COMTE ORY
Gioacchino Rossini--Eugene Scribe/Charles Gaspard Delestre Poirson

Count Ory...............Juan Diego Flórez
Countess Adèle..........Diana Damrau
Isolier.................Joyce DiDonato
Raimbaud................Stéphane Degout
Tutor...................Michele Pertusi
Alice...................Monica Yunus
Ragonde.................Susanne Resmark
Courtier................Tony Stevenson
Courtier................Tyler Simpson
Prompter................Rob Besserer

Conductor...............Maurizio Benini

Production..............Bartlett Sher
Set Designer............Michael Yeargan
Costume Designer........Catherine Zuber
Lighting designer.......Brian MacDevit
TV Director.............Gary Halvorson

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,

chtěl bych upozornit, že majitelé satelitních přijímačů pro HD příjem si s použitím natáčecího zařízení mohou naladit přenos z MET na satelitu :
Thor - 1st West : 11530/V 12890 3/4
AtlanticBird 3 - 5st West: 11675/H 25780 5/6

Titulky jsou anglické, španělské, francouzské a německé. Zkušební vysílání začíná asi hodinu před přenosem.

Pokud se podaří přeji příjemný zážitek.
J.Studený

Anonymní řekl(a)...

Dovoluji si upozornit, ze v pokladne kina Svetozor se uvolnily listky na dnesni predstaveni

VlaM řekl(a)...

Zjistil jsem to až dnes odpoledne, ale přímý rozhlasový přenos je na Slovenském rozhlase Devín, i se zasvěcenými slovenskými komentáři. Vysílání je samozřejmě možno poslouchat přes internet, což momentálně dělám. Před očima mám jen originální francouzské libreto a anglický překlad, které jsem si pohledal na internetu.
Po prvním dějství mám dojem, že je skoro škoda tak krásných hlasů pro tak operu tak slabou a jsem rád, že jsem dnes na to do kina nešel. Je také slyšet, jak sólisté, jistě spolu s režií, musí "nadlepšovat" vysloveně hluchá a nezajímavá místa různými kvazišprýmy.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer,
právě jsem se vrátila z kina z Hraběte Oryho a šíleně jsem se smála tak výborně zahrané operní převlekové komedii. Floréz, Di Donato, Damrau a spol neměli vůbec chybu. Narozdíl od jiných diskutujících, si myslím, že různé gagy do opery patří, zvlášť do převlekové komedie!!! Bára

VlaM řekl(a)...

Omlouvám se, ale díky tomu, že jsem představení jen slyšel, ale neviděl, mám trochu jiné postřehy o výkonu hlavních sólistů. Byli bezesporu skvělí a jejich bravurní výkony ve mně zanechaly hluboký dojem. Nešlo si ale nevšimnout lehčí indispozice nebo snad nerozezpívanosti J.D.Flóreze v první části; teprve po přestávce svůj hlas a své umění naplno rozbalil. Diana Damrau přes nesporně špičkový výkon jen potvrdila to, co se o ní obecně tvrdí: jistou chladnost projevu. Ale připouštím, že pod vizuálním dojmem mohl být celkový účin jiný.

Anonymní řekl(a)...

Já se též omlouvám, jen chci dodat, že to byla vyčerpanost. V noci před vystoupením, se mu narodilo dítě, které jel ihned navštívit a tudíž nespal a zároveň cestoval celou noc. L.