pondělí 28. března 2011

Svěží Eugen Onegin


Včera se konala skutečně mimořádná premiéra Komorní opery JAMU Eugen Onegin, největší operní projekt v její historii. Režie se ujal Tomáš Pilař, se kterým jsem přinesla nedávno rozhovor. Onegin je moje srdeční záležitost jak v knižní tak v operní verzi, takže jsem se na něj hodně těšila. Musím uznat, že se opravdu povedl!


Filipěvna (Lenka Čermáková), Larina (Jana Plachetková) Foto: David Musil

Scéna byla velmi jednoduše vymyšlená - stěna s průčelím domu, která se podle potřeb přesouvala, měnila na Tatianin pokoj, na les, a pak lesklé plochy znázorňující Greminův palác. Rekvizity byly jednoduché, stolky a židle, zeleně svítící lampy v Tatianině pokoji, které vypadaly velmi působivě, promítání různých textur na stěny... Akorát mě nezaujaly "rambovské" kostýmy s vypasenými rameny a "holá" hlava kněžny Greminy. Jinak se mi moc líbila střídmost a nápaditost.


Scéna, Taťána (Lenka Turčanová) Foto: David Musil

Vložení baletu vyznělo perfektně. Už první výstup ve sboru na statku Larinových v 1. dějství obecenstvo zcela získal a pokračovalo to dál. Hlavně nápad s tančící "Olgou a Lenským" po souboji jako "sen Onegina" na mě dost zapůsobil. Tančili perfektně.


Taťána (Lenka Turčanová) Foto: David Musil

Režie přinesla řadu dobrých míst. Nahradit list papíru pro dopis květem bílé - čisté - lílie, který se během představení často objevuje, byl výborný nápad, hlavně v protikladu s červenými a černými růžemi. Nějak se mi vybavily Květiny bílé po cestě... :-D Filipjevna pletoucí malý svetřík byla také na svém místě a, když po dopisové scéně Tatiana ten svetřík vytáhla, v duchu jsem tleskala, jak dobře symbolicky to bylo ztvárněné. Ovšem největším překvapením pro mě byl souboj. Kdysi dávno jsem mluvila s režisérem Tomášem o různých verzích, které jsme viděli, a zmínila jsem jeden svůj nápad, jak bych tu scénu udělala já, kdyby Olga s Tatianou z dálky pozorovaly souboj a, když padne Lenský mrtvý k zemi, přiběhnou, Olga se k němu skloní a Tatiana příjde mlčky k Oneginovi. Nechci tímto ubírat Tomášovy kvality, ale měla jsem pocit, jako by viděl přímo před očima mou představu a přenesl ji na jeviště. Už tehdy jsme se shodli v řadě míst, že bychom je udělali podobně... Vypadalo to výborně a, když pak Tatiana hodila po Oneginovi květ lílie, dal tomu úžasný závěr. :-) O přítomnosti Triqueta budu mluvit až u jednotlivých pěvců, toho bych z opery nejraději oddělala úplně. Docela mi zkazil jinak výborný dojem.


Balet Taneční konzervatoře Brno Foto: David Musil


Filipěvna (Lenka Čermáková), Tricquet (Lukáš Hacek) Foto: David Musil

Sbor mě překvapil nádherným čistým hlasem a užila jsem si v první řadě každé forte. Petra Karase znám jako sboristu v Janáčkově opeře a slyšela jsem ho poprvé zpívat sólový part. Vystoupil poměrně dobře v rolích Zařeckij a Setník. Na můj vkus možná až přehnaně vyslovoval jednotlivá slova, ale to je jen můj pohled.


Oněgin (Dario Grbić) Foto: David Musil

Postavu Triqueta bych považovala za prokletí každého představení. Buď ho režiséři nemají rádi, nebo nevím. Neviděla jsem jedinou verzi, kde by byl aspoň TROCHU normální. Jestli bylo nějaké slabé místo v režii, tak to byla právě postava silně "přihřátého" Triqueta. Už jsem doufala, že jakékoli nesmyslné homosexuální narážky v představení neuvidím, a tohle mě naštvalo. Skoro bych hlasovala pro vynechání Triqueta úplně. :-) Lukáš Hacek se sice role ujal velmi přesvědčivě, až by člověk pochyboval o jeho pravé orientaci, ale pěvecky už to tak dobře nezvládl.


Balet Taneční konzervatoře Brno (Maria Kokešová, Ondřej Martiš) Foto: David Musil

Bohužel svůj den neměl ani jindy výborný Jan Kučera (nezapomenu na jeho výkon v loňském Cimmarosovi). Hrabě Gremin mu dal hodně zabrat. Naopak mě velmi potěšily Lucie Szabová jako Filipjevna a Alena Nevimová jako Larina. Měly nádherné plné hlasy, které k sobě perfektně ladily a hrály naprosto přirozeně.


Balet Taneční konzervatoře Brno Foto: David Musil

Václav Čížek je docela slibný tenorista a Lenský mu výborně sedl. Oproti "drsnému" Oneginovi vytvořil skvělý protiklad zamilovaného jemného básníka. Aneta Petrasová na své Olze hodně zapracovala od lednového koncertního provedení a moc se mi líbila. Prostě volná, nadšená dívka s pěkným hlasem. :-)


Oněgin (Dario Grbić), Taťána (Lenka Turčanová) Foto: David Musil

Hvězdou večera pro mě byla bezpochyby Lenka Turčanová v roli Tatiany. Dopisová scéna si skutečně zasloužila ten obrovský nadšený potlesk. Už loni jsem ji slyšela v Cimmarosovi a zaujal mě tam její hlas. Včera jsem si ho výborně užila. Jen tak dál!!!


Olga (Aneta Petrasová), v pozadí Taťána (Helena Tamelová) Foto: Jan Dvořák

Eugen Onegin Pavla Katsiushyna mi přišel příliš hrubý. Dávám přednost lyričtějším barytonům. Nemohu však upřít obdiv k tomu, jak se zhostil své role a dokázal ji tak výborně ztvárnit. Onegin rozhodně není jednoduchý a zvládnout ho v tak mladém věku je obrovský výkon!


Oněgin (Roman Hoza), Lenskij (Václav Čížek) Foto: Jan Dvořák

Zuzana Pirnerová vedla orchestr velmi dobře, měla příjemné tempo. Orchestr sice zaznamenal několik chyb, ale na studentský orchestr klobouk dolů. Možná někteří čekali, jak ho budu hodnotit, vyčítám orchestrům kdejakou notu a zde chválím..., ale je rozdíl, když hrají profesionálové, kteří se tím živí, a když hrají studenti.


Oněgin (Roman Hoza), Sbor, Balet Taneční konzervatoře Brno Foto: Jan Dvořák

To představení je jedním velkým překvapením a skvěle odvedenou prací! Tomáš Pilař má cit pro symboliku, vidí v příběhu i něco víc, co třeba není patrné navenek, a občas si říkáte - to je přesně jasné! Jak to, že jsem to tam nikdy neviděl? Jsem moc ráda, že se Onegin hrál (snad) v kompletní verzi, mám hrozně moc ráda árii Filipjevny, jak vypráví o svém zasnoubení. Díky rozhovoru s Tomášem jsem si konečně uvědomila, odkud tu hudbu znám - přece z Borise Godunova, z opery, na kterou nezapomenu! :-)) Proti třeba Oneginovi v Janáčkově divadle tento sálá mládím a svěžestí, je to něco, co se hned tak nevidí a nebojí se pohrát si s příběhem. Myslím, že Puškin a Čajkovský z toho musí mít radost!



Taťána (Lenka Turčanová) Foto: David Musil
PS: Jen takový dodatek - umím si dobře sednout. Díky své malé postavě jsem neseděla na svém místě, protože bych nic neviděla, a posadila se do 1. řady. Po mé pravici seděla úterní Tatiana a vedle ní Onegin z JAMU, po mé levici usedl nezapomenutelný Lenský z Janáčkova divadla. Kam se zatoulala Olga??? :-D

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Vážená paní Šimková

Přečetl jsem si vaši kritiku na operu Evžen Oněgin a musím před vámi smeknout. Váš styl a vaše vyjadřovací schopnosti mne donutily přečíst článeček jedním dechem. Co, jedním dechem. Ještě pět minut po "kam se zatoulala Olga?" jsem se smál, až jsem se za břicho popadal. (a to prosím na jeden nádech, což by nezvládl ani Oněgin z Janáčkárny). Čirou náhodou jsem nedávno poslouchal Deník Ostravaka. Vzpomínám si, že se vlastně dodnes neví, kdo toto úžasné dílo napsal. Když jsem četl váš výtvor, začal jsem být na holičkách, jestli jsem na to náhodou nekáp´. :-) ... Myslím, že byste měla psát ještě častěji ... máte talent bavit lidi ... to je dnes k nezaplacení. Přeji vám mnoho úspěchů na poli zábavné literatury.

Váš nový příznivec Vladimír

Dana Šimková řekl(a)...

Vladimíre, moc Vás zdravím,

mě zase pobavil Vás komentář. :-)) Díky! Denik Ostravaka jsem opravdu nenapsala... :-( Ale s tím pobavením - mě nebaví číst ty nudné strohé kritiky. Na představení také nesedím strnule, bez emocí a nenudím se, ale BAVÍM SE a užívám si to. Tak se to pokouším přenést i do svých článků. Jestli se u toho někdo zasměje, proč ne? Tím lépe! :-)

Jsem moc ráda, že jsem ve Vás našla nového příznivce, potěší mě, když se budete vracet na naše stránky, sem tam Vás i pobavím a hlavně mějte rád operu!
Dana

PS: S tím jedním nádechem to raději moc nezkoušejte! Tohle byl výjimečně jeden z mých krátkých článků... Takového Onegina z Janáčkova divadla už byste nerozdýchal! :-DDDD