čtvrtek 17. března 2011

Rozhovor s režisérem Tomášem Pilařem


Pamatuji si jako včera, když jsme loni jednou večer s Tomášem debatovali na Facebooku o Oneginovi, všechno se rodilo v počátcích a těšili jsme se na březen. Čas uplynul jako voda a březen je tu. Komorní opera JAMU připravuje v režii Tomáše Pilaře Čajkovského Eugena Onegina a zvu Vás ke krátkému "setkání" s režisérem:

Nedá mi to na začátek - jak se těšíš na premiéru Onegina?
Na jednu stranu se moc těším, až uvidím pohromadě všechny ty sny, které se mi nyní zhmotňují před očima a až se o ně podělím s diváky. Na druhou stranu premiérou skončí překrásná etapa příprav mého srdečního projektu. Takže dvojznačně.

Jak dlouho trvala příprava tohoto představení?
Pokud mám mluvit o sobě, tak koncepci jsem začal chystat před rokem a půl. Začalo to dlouhým studiem teoretických materiálů, pokračovalo samotnou tvorbou koncepce, v listopadu se začala realizovat scéna, šít kostýmy a od konce ledna zkoušíme.


Proč zrovna Onegin? Kdo o tom rozhoduje?
Ve volbě titulu má hlavní slovo dramaturgická rada. Titul jsem si sám nevybíral a o to hezčí to pro mě bylo překvapení, protože po Oněginovi jsem vždy toužil.

Kolik lidí je do přípravy takového představení zapojeno?
Hodně :-):-) Jen sólistů je 22, k tomu 24 sboristů, 9 tanečníků, statisté, orchestrální hráči, produkční tým, 15 členů nejužšího uměleckého týmu, celkem skoro 200 lidí. Operu zkoušíme ve třech alternacích, což znamená pro všechny zvýšenou zátěž a tím i delší dobu zkoušení. Když už jsem u těch čísel, tak je zajímavých bezmála 190 kostýmů a 9000 květin, které uvidí diváci na scéně.

Jaký je Tvůj vztah k Oneginovi? Máš raději Puškinovu nebo Čajkovského verzi?
To je velice těžké říci, každá z nich je mi blízká vlastním způsobem. Puškin má v textu spoustu nadhledu, je satirický ale i romantický, fascinuje mě pasážemi, které oscilují na hranici reality a snu, celý příběh je dramatičtější, každá dějová pasáž má svoji jasnou a čistou cestu k pointě, která zásadně přichází až v jejím vrcholu a celek je tím daleko napínavější. Čajkovskij se více zaměřuje na samotné postavy a jejich vlastní prožívání, a dějovou kostru rozvolňuje do lyričtějších ploch. V jeho hudbě cítím nepřetržitý sentimentální, možná až tragický podtext, který mě fascinuje, ale zároveň mi z něj běhá mráz po zádech. Roli na tom má určitě i to, že Puškin tvořící Oněgina 80 let před Čajkovským je čistokrevným ruským romantikem, zatímco Čajkovskij již koketuje s dekadentní Evropou.


Kterou postavu máš nejraději?
Ve své koncepci hodně akcentuji ženské postavy, jejichž očima příběh interpretuji. Čajkovského hudba na mě působí ženským dojmem a navíc v příběhu vidím velice silný sociální aspekt žen v ruské kultuře, který mě jako člověka zajímá. Přiznám se ale, že mám slabost pro Lenského, kterému jsem v koncepci věnoval trochu více prostoru, než bývá běžné.

A kterou scénu?
V každé z nich je něco krásného. Je mnoho míst, při kterých mi spolehlivě přeběhne mráz po zádech. Třeba když se nad kvintetem hádajících se postav ve čtvrtém obraze ozve Taťánin hlas předpovídající neštěstí, nebo když chůva s nostalgií vypráví Taťáně o svém těžkém mládí a doprovodem jí je orchestrální stylizace pravoslavného chorálu. Na druhou stranu pro mě byla náročná práce na velké plesové scéně u Lariných, která má velice komplikovanou dramatickou výstavbu, v těsném sledu střídá pasáže intimní, osobní, vztahové, veřejné, společenské, komické, dramatické, lyrické, a to ve zběsilém tempu, které výrazně komplikuje práci s divákovou pozorností a celkovou atmosférou obrazu.


Viděl jsi Oneginy tady v České republice a okolí v poslední době? Zaujal Tě nějak výrazně některý?
V rámci přípravy jsem zhlédl několik desítek inscenací, a abych byl upřímný, mezi těmi, které mě oslovily, ty české bohužel nejsou. Za svoji nejoblíbenější považuji zřejmě Černiakovu inscenaci z Moskevského divadla Bolšoj, dokonale spojující vyhraněný režijní názor se všemi jemnostmi a aspekty předlohy.

Tvoje minulá opera Medvěd měla velkou odezvu. Kdy se můžeme těšit na další reprízy?
Medvěda budeme k mé velké radosti obnovovat pro brněnskou Zbrojovku na konci května v šesti reprízách. Diváci se budou moci těšit na rozsáhlejší scénografii a strhující atmosféru industriálního prostoru.

Jsi původně z Prahy, co Tě přivedlo k nám do Brna? Jak ses vlastně dostal k operní režii?
Z Brna jsem měl dědečka a jako milovník moravského folkloru jsem měl ke zdejšímu regionu vždy velice blízko. Konkrétním důvodem ke studiu zde však byla a je Komorní opera, která umožňuje studentům praktickou režijní realizaci se studentskými spolupracovníky již od začátku studia. Jinak operní režie byla mým životním snem odmalička, tak jako někdo chtěl být třeba kosmonaut nebo námořník :-):-)


Potkávám Tě často v Janáčkově divadle v "pracovním nasazení". Na jakých inscenacích ses podílel a která byla pro Tebe nejzajímavější zkušeností?
V Janáčkově divadle jsem měl to štěstí pracovat jako asistent režie na několika inscenacích s velice zajímavými režiséry, z nichž mě asi nejvíce okouzlila Pamela Howard. Současně jsem zde režíroval několik akcí off-programu, jako byla loňská slavnost masek, Vánoce v opeře nebo workshopy pro děti. Nyní připravuji vlastní inscenaci, která bude mít premiéru na podzim a prozradím jen to, že bude mozartovská a bude pro rodiny s dětmi.

Jaké knížky čteš nejraději?
To záleží na životním období. Všeobecně mám rád klasickou antickou literaturu, čtu hodně poezie, ale zřejmě nejvíce času strávím četbou textů spojených s kulturním okolím inscenace, kterou právě připravuji. Takto pro sebe často objevím autory, po kterých bych zřejmě jinak nesáhl. Například teď mě v mém ruském zápalu překvapili Turgeněv a Gribojedov.

Moc Ti děkuji za rozhovor a držím všem palce na premiéru. A vás zvu na představení, která se uskuteční ve dnech:
27. 3. v 19:00 v divadle Barka - premiéra
29. 3. v 19:00 v divadle Barka
31. 3. v 19:00 v divadle Barka
1. 4. v 19:00 v divadle Barka

Žádné komentáře: