úterý 8. února 2011

Rozhovor s Jakubem Kettnerem


Po premiéře olomouckého Eugena Oněgina se nám podařilo získat krátký rozhovor s Jakubem Kettnerem:

Na úvod jednoduchá otázka. Kdy jste začal zpívat? A kdy jste se rozhodl pokračovat ve zpívaní na profesionální úrovni? Ptám se vážně – svět přece nabízí tolik možností…
Se zpěvem jsem začal ve dvanácti letech, ještě před mutací. Mou hlavní motivací bylo představení Aidy z Verony, kterou jsem tenkrát zhlédl v televizi. Rozhodnutí zpívat pochopitelně přišlo s první nabídkou profesionálního divadla – tehdy to byla Opera Mozart Praha a Divadlo F.X.Šaldy v Liberci.

Cítíte se v Olomouci doma?
V Olomouci se cítím velmi dobře. Mám zde manželku, děti… K dobrému výkonu na jevišti potřebuji domácí prostředí, které důvěrně znám.

Jak daleko dopředu plánujete?
Obvykle půl až třičtvrtě roku, tedy jak v kterém divadle mají hrací plán. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby se i v českých operních divadlech plánovalo hodně dopředu. Zjistil jsem, že je příjemné znát svůj program a vědět, kterým směrem se bude repertoár ubírat.


Máte v kalendáři ponechána volná místa pro úžasné nabídky, jimž se nedá odolat?
Pokud si v kalendáři nechávám úžasné nabídky, pak to jsou nabídky mých dětí – tati pojď si hrát – lepší neexistují… .(smích) Ale vážně. Riziko, že můžete dostat něco zajímavého, co však už nelze přijmout, existuje. Může se stát, že „srdce krvácí“, ale vy nemůžete nic dělat.

Jak se cítíte v opeře a jak na koncertě?
Lépe se cítím na jevišti než na koncertním pódiu. Jsem schopen se v prostoru a aranžmá více uvolnit a setřást nervozitu.

A jak je to s herectvím
Můj otec byl herec takže vedle opery jsem si zkusil zahrát i v činohře a operetě, kde je podstatně více mluveného slova.

Přistupujte k hraní intuitivně?
Vždy se nechám vést režisérem a snažím se jeho koncepci a pohled na celé představení respektovat.
Názor na roli hledám až v průběhu aranžovaných zkoušek. K hraní přistupuji intuitivně, ale i racionálně. Divadlo jako takové je založené na deziluzi a někdy a někde bohužel i na utopii. Jak říkají Cimmermanologové – můžeme s tím souhlasit, nemusí se nám to líbit, ale to je vše co se proti tomu dá dělat. Tak to je.


Vizitka:

Barytonista Jakub Kettner vystudoval zpěv na Konzervatoři v Pardubicích a v letech 1993 – 1999 na HAMU v Praze u René Tučka. V roce 1997 získal stipendium na Vysoké umělecké škole v rakouském Grazu, kde studoval u sólisty Vídeňské státní opery Gottfrieda Hornika. Ještě v posledním ročníku na HAMU začal působit v pražské Opeře Mozart. Od roku 1996 pravidelně hostoval v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, v letech 1999 – 2001 zde byl ve stálém angažmá. Poté odešel do Moravského divadla v Olomouci, kde působí dodnes a kde v poslední době vystoupil například v rolích Giorgia Germonta v La traviatě a Escamilla v Carmen. V roce 2003 hostoval v Národním divadle v Praze v opeře Kráska a zvíře Philipa Glasse v nastudování bratří Formanů. V roce 2008 vytvořil v Divadle J.K.Tyla v Plzni roli Figara v Lazebníku sevillském a ve Slezském divadle v Opavě v roli Enrika v Lucii z Lammermooru. Od roku 2006 hostuje ve Státní opeře Praha jako Sharpless v Madama Butterfly, Amonasro v Aidě, Sancho Panza v Massenetovu Donu Quichottovi a jako Scarpia v Pucciniho Tosce. A od roku 2010 je pravidelným hostem v Národním divadle moravskoslezském, kde vystupuje v rolí Escamilla v Bizetově Carmen, Přemysla v Janáčkově Šárce, Thésea v Martinů Ariadně a v roli Dr. Falkeho ve Straussově operetě Netopýr.

Žádné komentáře: