čtvrtek 3. února 2011

Nixon v Číně (část II. - několik dalších informací před přenosem z MET)


Šanghaj – pohled na moderní výstavbu ve čtvrti Pudong, svědčící o obrovském ekonomickém rozmachu současné Číny. Pudong však Nixonovi v r. 1972 v tomto stavu vidět nemohli.

Tento příspěvek navazuje na příspěvek předchozí, týkající se téže tématiky, před nedávnem publikovaný, zahrnující obsazení rolí, obsah opery a odkaz na záznam opery s popisem jednotlivých částí. Zde bude řeč o autorovi uvedené opery (John Coolidge Adams), jeho tvorbě a historickém pozadí opery. Budou zde uvedeny i významné hudební scény opery.


Peking – Šípová věž; je součástí komplexu tzv. Přední brány, nachází se na jižním okraji náměstí Tchien-an-men.

Současný americký skladatel John Adams se narodil 15. února 1947 ve Worcesteru v Massachusetts. Komponovat začal již v deseti letech. V l. 1965-1972 studoval skladbu na Harvardské univerzitě, v té době působil také jako dirigent a klarinetista. V l. 1972-1984 vyučoval na konzervatoři v San Franciscu. Jeho tvorba zahrnuje jak díla jevištní (opery a díla příbuzná), tak díla koncertní, včetně komorní hudby. Stylově bývá řazen k minimalismu či post-minimalismu.


Peking – Polední brána – je vstupem do vnitřní části Zakázaného města; nachází se severně od Brány nebeského klidu.

Minimalismus je směr, který se objevoval nejen v hudbě, ale i v jiných uměleckých odvětvích. V hudbě jde o období cca 60. a 70. let minulého století; říká se mu také (vzhledem k používaným hudebním prvkům) minimální hudba, periodická hudba či hudba s opakujícími se strukturami. K významným představitelům tohoto směru patří mj. američtí skladatelé La Monte Young (nar. 1935), Terry Riley (nar. taktéž 1935), Stephen Reich (nar. 1936) či Philip Glass (nar. 1937). Minimální hudba je „výraz pro hudební projevy druhé poloviny 20. stol., které záměrně využívají zjednodušených materiálových prvků a strukturačních postupů. Výraz vznikl překladem anglického termínu minimal music, jenž byl vytvořen kolem roku 1970 specifikací anglického výtvarného termínu minimal art (ten označoval v 60. letech směr v americkém výtvarném umění, zvláště v plastice, založený na tvarovém zjednodušení, na geometrických formách apod.). Jako synonyma termínu minimal music se uplatňují i anglické výrazy periodic music a modular music. Minimální hudba znamenala jednu z reakcí na předchozí racionální tendence Nové hudby a do jisté míry navázala na některé principy asijské (zejména indické a indonéské) hudby. Hlavními znaky minimální hudby jsou aplikace dlouho vydržovaných tónů (a vůbec jiné pojetí hudebního času, než jaké známe z artificiální i dosavadní nonartificiální hudby), opakování a pozvolné varírování určitých zřetelných melodických, akordických či rytmických postupů, figur a sledů, využití improvizace, zvukové ozvláštnění (též elektronickými zdroji) apod.“ (1) Zmíněný post-minimalismus se uplatňoval v cca 70.- 90. letech minimálního století. Směr byl silně ovlivněn minimalismem; zachovává jeho formální jednoduchost, ale směřuje k širšímu smyslovému naplnění.


Peking – Zakázané město – jedna z ceremoniálních síní.

„Nixon v Číně“ je první Adamsovou operou; premiéru měl v r. 1987. Kromě této opery vytvořil Adams dosud dalších pět oper či děl příbuzného žánru; jedná se o operu „Smrt Klinghoffera“ (Death of Klinghoffer - 1991, založeno na skutečné události, kdy teroristé na lodi Achille Lauro usmrtili v r. 1985 pasažéra Leona Klinghoffera); dále jde o operu-muzikál „Hleděl jsem na strop a pak jsem viděl nebe“ („I Was Looking at the Ceiling and Then I Saw the Sky“ – 1995, děj reaguje na zemětřesení, k němuž došlo v r. 1994 v Los Angeles); operu-oratorium „El Niño“ (premiéra v r. 2000, jak sám název napovídá /El Niño znamená španělsky dítě, chlapec, ale také Jezulátko/, děj zpracovává téma narození Ježíše Krista); operu „Doktor Atomic“ („Doctor Atomic“ - 2005, děj je inspirován konstruováním jaderné bomby v r. 1945 – projekt Manhattan); a konečně o operu „Rozkvetlý strom“ („Flowering tree“ - 2006, založeno na ději staré indické lidové pohádky).


Peking – Brána nebeského klidu s portrétem Mao Ce-tunga; je vstupem do Zakázaného města (sloužilo jako rezidence císařů dynastií Ming a Čching). Nachází se na severním okraji náměstí Tchien-an-men. Zakázané město navštívili v r. 1972 i manželé Nixonovi.

Opera Nixon v Číně „je jednou z nejvýznamnějších oper 20. století“ a spolu s operou P. Glasse „Einstein na pláži je považována za jeden ze základních kamenů americké minimalistické hudby.“ (2) Libreto k opeře napsala Alice Goodman; „libreto bylo kompletně napsáno v rýmovaných … dvojverších, připomínajících básnické a divadelní styly domácí v Číně.“ (2) Hudba opery je založena na opakování téhož motivu jako pozadí hlavní linie hudby a zpěvu; opakovaný motiv se může lišit. V opeře se objevuje řada velmi melodické hudby. Dohromady vzniká až magický efekt. Objevují se i vážné, až majestátní celky. Vzniká pocit stálého napětí a očekávání, co bude dále, což ději dává velký spád. Opera je plně prokomponována. Občas melodie působí jako filmová hudba. Opera je významně založena na recitativech, občas se objevují i ariosa.


Peking - Náměstí Tchien-an-men („Náměstí u Brány nebeského klidu“) – pohled od jihu; v pozadí vlevo mohutná budova Velkého paláce lidu, který slouží pro parlamentní a ceremoniální účely; zde se konala v r. 1972 recepce na počet americké delegace. Vpravo Mao Ce-tungovo mauzoleum.

Děj opery je založen na skutečné historické události, návštěvě amerického prezidenta Richarda Nixona (1913-1994) s doprovodem v Číně, kde se mj. setkal s předsedou ústředního výboru Komunistické strany Číny, Mao Ce-tungem (v pinyinu: Mao Zedong, 1893-1976). K návštěvě došlo ve dnech 21.-28. února 1972; Nixon zde navštívil zejména Peking, ale také Hangzhou a Šanghaj. Jednalo se o vůbec první návštěvu amerického prezidenta v Čínské lidové republice (vyhlášena v r. 1949 jako výsledek války mezi komunisty a Kuomintangem, kdy komunisté ovládli kontinentální Čínu a představitelé Kuomintangu se stáhli na Taiwan). Ve své době byla návštěva amerického prezidenta v komunistické Číně považována za událost zcela mimořádnou, ba takřka nemožnou; J. Adams označil setkání Nixona a Maa za „mytologický moment ve světových dějinách, zvláště dějinách amerických“ (3).


Hangzhou – pohled na Západní jezero z pagody Leifeng. V pozadí vpravo moderní městská výstavba. I město Hangzhou v r. 1972 manželé Nixonovi navštívili.

Návštěva se uskutečnila v prostředí studené války, v době napjatých vztahů mezi oběma supervelmocemi, USA a SSSR (v té době již v čele s L.I. Brežněvem, 1906-1982), ale též v době, kdy byly chladnější vztahy mezi oběma nejvýznamnějšími komunistickými státy (tedy SSSR a Čínou). Nixon se stal prezidentem v lednu r. 1969, poté co na konci předchozího roku vyhrál volby jako kandidát Republikánské strany (porazil v nich kandidáta Demokratické strany H. Humphreye); stal se nástupcem prezidenta L.B. Johnsona. Hned v prvním roce jeho funkčního období zaznamenaly USA obrovský úspěch na poli vědy a techniky, když se jim podařilo poprvé vysadit člověka na Měsíci (20.7.1969, astronauti N. Armstrong a E. Aldrin); tato událost je připomínána i v Adamsově opeře. Nixon se však musel potýkat s významným politickým a vojenským problémem, jímž byla v té době ještě probíhající válka ve Vietnamu. Právě za něho však byla r. 1973 podepsána mírová dohoda, jejímž výsledkem bylo mj. stažení amerických vojsk z Vietnamu; ovšem o něco později (v dubnu r. 1975, to již Nixon prezidentem nebyl) došlo k dobytí jiho-vietnamského Saigonu vojsky Severu. Napjaté vztahy byly v té době i mezi Indií a Pákistánem (v r. 1971 spolu vedly ozbrojený konflikt) a na Blízkém Východě (v r. 1973 došlo k tzv. Yom-Kippurské válce mezi Izraelem a koalicí arabských států).


Letní palác – jeden z pavilonů na pahorku Dlouhověkosti.

Návštěva Nixona v Číně byla zprostředkována Rumunskem a Pákistánem a předpřipravena poradcem amerického prezidenta ve věcech národní bezpečnosti H. Kissingerem (nar. 1923, uvedenou funkci vykonával v l. 1969-1975; v l. 1973-1977 byl ministrem zahraničí); Kissinger navštívil Čínu již v r. 1971; poté doprovázel Nixona při jeho cestě do Číny; objevuje se spolu s ním i v Adamsově opeře. Nixona při čínské cestě doprovázela i jeho žena, Thelma Catherine Ryanová-Nixonová (1912-1993) s níž se Nixon oženil v r. 1940 (rovněž i ona se objevuje v opeře); běžně se jí říkalo Patricia či Pat, což byla přezdívka, kterou jí dal otec; souviselo to s tím, že se narodila den před svátkem Sv. Patrika a měla irské předky.


Letní palác – sloužil jako letní císařská rezidence za dynastie Čching; nachází se na severozápadním okraji Pekingu. V r. 1972 ho navštívila Pat Nixonová. Na fotografii je severní část areálu s budovami na pahorku Dlouhověkosti, tyčícím se nad jezerem Kunming.

V době, kdy Nixon navštívil Čínu, doznívala v této zemi neblaze proslulá Kulturní revoluce, která vypukla v r. 1966 a definitivně skončila až smrtí Mao Ce-tunga v r. 1976. Kampaň měla modernizovat zemi. Důvodem k jejímu vypuknutí byl postupně klesající vliv Maa na dění ve státě a právě tato kampaň ho měla posílit. Kromě Maa byl hlavní silou v tažení tzv. gang čtyř, k čemuž patřila i Maova manželka, Ťiang Čching (v pinyinu: Jiang Qing, paní Mao, 1914-1991, Maa si vzala v r. 1939; tato postava se také objevuje v opeře). Kampaň měla bojovat s dosavadními přežitky, starým myšlením a obyčeji; v jejím rámci byl pěstován především kult Mao Ce-tunga, na jehož šíření se podílely tzv. rudé gardy, které vyhledávaly „nepřátele lidu“. Povinnou četbou se stala tzv. Rudá knížka, obsahující výtah z Maova díla. Revoluce přinesla obrovské ztráty na lidských životech (docházelo k mučení, věznění a popravám obětí) i na kulturním dědictví země. Současná ČLR se dívá na období Kulturní revoluce velmi kriticky.


Peking – brána a pavilon uvnitř Zakázaného města.

Po Maově smrti došlo k boji o moc; v něm sehrál významnou roli i gang čtyř, ale byl neúspěšný a jeho členové byli zatčeni a odsouzeni (za spiknutí proti státu) k vysokým trestům; byly vyneseny i tresty smrti, mj. i pro Ťiang Čching; trest jí však byl později změněn na doživotí. Všichni členové gangu byli nakonec z vězení propuštěni, Ťiang Čching spáchala v r. 1991 sebevraždu. Po Maově smrti se postupně k moci dostává Teng Siao-pching (v pinyinu Deng Xiaoping, 1904-1997), vůči kterému (mimo jiných) směřovala kampaň Kulturní revoluce. Právě on provedl potřebné hospodářské reformy, na nichž stojí i současné ekonomické úspěchy země. K Tengově křídlu patřil i premiér Čou En-laj (v pinyinu Zhou Enlai, 1898-1976); ve funkci premiéra byl v l. 1949-1976; i jeho v opeře najdeme. Byl znám jako schopný diplomat a byl to právě on, kdo navazoval v 70. letech kontakty se Západem. Kulturní revoluci aktivně nepodporoval, naopak, v její závěrečné fázi směřovala i vůči němu. Právě s Čou En-lajem byly vedeny (kromě setkání s Maem) rozhovory Nixona za jeho návštěvy v Číně.


Letní palác – pohled z horní části pahorku Dlouhověkosti na jezero Kunming. Velká síň v dolní části vpravo je Síň rozptylujících se mraků.

Nixonova čínská návštěva byla základem pro normalizaci vztahů vztahů mezi oběma zeměmi. V jejím závěru bylo podepsáno tzv. Šanghajské komuniké, v němž byla potvrzena ze strany USA politika „jedné Číny“ (tj. že existuje jen jedna čínská státnost, a jde jen o to, kdo ji reprezentuje, jestli vláda ČLR nebo vláda na Taiwanu) a obě země prohlásily, že nebudou usilovat o hegemonii v asijsko-pacifické oblasti; v r. 1979 pak USA navázaly plné diplomatické vztahy s ČLR (a naopak přestaly tyto jejich vztahy s vládou na Taiwanu). Návštěva měla vliv i na vztahy USA se SSSR; ještě v r. 1972 (v květnu) navštívil prezidentský pár Moskvu, kde Nixon jednal s L. Brežněvem; návštěva vedla k tomu, že SSSR přistoupil na Nixonovu politiku uvolňování vztahů (détente) a k řešení řady významných bezpečnostních otázek. Na konci r. 1972 byl Nixon znovuzvolen do funkce prezidenta (porazil kandidáta Demokratické strany G. McGoverna) a v r. 1973 zahájil druhé funkční období. Toto období však skončilo předčasně, neboť se ukázalo, že Nixon je zapojen do aféry Watergate (proniknutí pracovníků jeho administrativy do sídla Demokratické strany ve washingtonském komplexu Watergate s cílem umístit tam odposlouchávací zařízení). Nixon na věc reagoval rezignací na prezidentský úřad, ke dni 9. 8. 1974. Jeho nástupcem se stal dosavadní viceprezident, Gerald Ford.


Peking – Zakázané město – trůnní sál.


Pořadí vybraných hudebních scén:
I. jednání:

I. scéna:
1) vstupní hudební partie s pomalejším vznešenějším tempem, podbarvená opakujícím se motivem; celek vytváří atmosféru očekávání a jistého napětí;

2) úvodní sbor osob, očekávajících na pekingském letišti Nixonův přílet: „Vojáci nebes drží oblohu, nastává ráno a stíny mizí...“; druhá (dynamičtější část sboru): „Lid je nyní hrdinou...“;

3) přivítání americké delegace na letišti; Čou En-laj: „Váš let byl příjemný, jak doufám?“;

4) Nixonovo arioso (myslí na to, jak velký má návštěva význam): „Nejnovější události mají v sobě tajemství...když jsem si potřásli rukama s Čou En-lajem, svět naslouchal...neboť jsme psali historii...“.


Velká čínská zeď (úsek Badaling) – pohled na strážní věže a zeď strmě spadající na stranu potenciálního útočníka.

II. scéna:
5) setkání Nixona s Maem (recitativ; oba skoro nejsou schopni slova): Mao: „Nemohu dobře hovořit... mé hrdlo...“, Nixon: „Skoro nemohu mluvit, od potěšení, že jsem zde...“;

6) Mao vyjadřuje své názory: „Revoluce netrvá, ona sama je trváním...režim přežije v ní, nikoliv v čase...když je mladá v nás, žije...“;

7) Mao filosofuje: „Více nepotřebujeme Konfucia. Nechť zpráchniví, však nechť není zatracen. Slova se rozpadnou, aby krmila svůj zdroj. Staré listy pohlcené stromem, aby opět vyrostly jako větve... “;

8) Arioso Nixona (reaguje na úvahy Maa a dále navazuje úvahami o budoucích vztazích): „Jako hrobky Mingů...otcové a synové nechť spojí ruce a dosáhnou míru...“.


U Hangzhou se pěstuje vynikající čaj, proslulá Dračí studna - Lung Ťing; pohled na čajové keříky.

III. scéna:
9) Recitativ Nixonových (před recepcí): Nixon: „Noc je mladá...“;

10) Arioso (přípitek) Čou En-laje: „Gam bei! (v Číně něco jako „Na ex!“) Dámy a pánové, soudruzi a přátelé, začali jsme slavit odlišné cesty, jež nás přivedly do tohoto horského průsmyku...na tento vrchol, na němž stojíme...“;

11) Arioso (přípitek) Nixonův: „Pane premiére, vážení hosté...“.


Práce na čajové plantáži u Hangzhou.

II. jednání:

I. scéna:
12) Arioso Pat Nixonové (přemítá o světě a životě; předtím, než vyrazí za poznáním): „Nesním a nedívám se zpět. V tomto světě se nemůžete spoléhat na štěstí...každý den mám za takový, jako by byly vánoce...pocházím z chudé rodiny...“;

13) Sbor lidu, Maovy tajemnice přicházejí pro Pat, aby ji vzaly na prohlídku příslušných míst: „Pohleď dolů na zemi, dolů ze severu přichází sněhová bouře....“;

14) Prohlídka sklárny, Pat dostane od dělníků slona a konstatuje: „Tento malý skleněný slon mi přináší mnoho vzpomínek. Symbol naší strany...“; pozn.: slon je symbolem Republikánské strany.

15) Na prasečí farmě: Pat má hezký vztah ke zvířatům a prohlásí: „Sama jsem kdysi chovala pašíka!“ A prase na farmě vezme za ucho;

16) V základní škole: Pat připomíná: „Před mnoha lety jsem byla učitelka....a nyní jsem zde, abych se učila od vás...“;

17) Arioso Pat v Letním paláci v Bráně dlouhověkosti a dobré vůle: „To je prorocké....tuším čas, který přijde...kdy bohatství se rozplyne ve vzduchu jako parfém … a všude prosté ctnosti zakoření...“;

18) U hrobek Mingů: Pat zahlédne slona, která je zde součástí výzdoby: „Hleďme, další slon“; následuje sbor těch, kteří ji zde provázejí: „Tehdy mohli opracovávat kámen...práce byla levná … muži kopali vlastní hroby...“.


Velká čínská zeď (úsek Badaling) – pohled do sedla s pevnostním objektem. Zábradlí je zde pro turisty, za Mingů zde nebylo.

II. scéna:
19) Trio Maových tajemnic (k ději na scéně): „Mladí jako my, máme strach...každý rok se více a více z nás sklání před temnotou dalšího úderu...“;

20) Arioso statkáře (chlípně se má k prostému děvčeti): „Ó jaký den...jak svůdná stehna...dmoucí hruď...“;

21) Statkář nařizuje dívčinu zmrskat; Pat se na to nemůže dívat a prohlašuje: „Toto nemohou dělat!“; manžel na to: „Je to jen hra.“ Poté, co je děvče ztýráno, statkář prohlásí: „Toto je osud všech, kdož staví malé proti velkým.“; Nixonovi vstupují do hry a pečují o děvče. Pat k tomu, co se děvčeti stalo, konstatuje: „Toť prostě barbarské!“;

22) Sbor (k ději na jevišti): „Povstalci z lidu...sbor táhne tyto roznícené duše, což je vede do války.“ Děvče dostane od Pat pušku a připojí se k bojovnicím. Sbor pokračuje: „Rudá armáda nám ukázala cestu... ruční granát vybuchuje v srdci, nechť srdce vyrazí...nechť jeho první úder je za předsedu Maa...“;

23) Do děje vstupuje paní Mao; pokud jde o statkáře prohlašuje: „Vpřed rudá vojska! Zničte tohoto tyrana a jeho pobíhající psy!“ Následuje trio Maových tajemnic k děvčeti: „Jsi jedna z nás? Jsi to, co sis vybrala...nic nelze změnit bez disciplíny...“ a děvče je ztýráno režimem;

24) Arioso paní Mao: „Jsem žena Mao Ce-tunga, který zvedl slabé nad mocné...když se objevím, lidé visí na mých slovech...mluvím skrze knihu“; paní Mao drží v ruce rudou knížku...následuje vedení lidu k pravému maoismu a teror.


Velká čínská zeď (úsek Badaling), v horách cca 70 km severozápadně od Pekingu, v nadmořské výšce cca 1000 m. Právě tento úsek Velké zdi navštívil v r. 1972 prezident Nixon se svojí manželkou. Zdejší partie Velké zdi pocházejí z doby dynastie Ming, v 50. a 80. letech minulého století zde byla Velká zeď opravena.

III. jednání:

25) Recitativ Kissingera a Nixona; Kissinger (k výsledkům návštěvy) „Některé lidi neuspokojíte.“;

26) Recitativ Maových; Mao bere ženu do náručí: „Kdysi jsme to tak dělali...“;

27) Recitativ Nixonových; Pat: „Děkuji mým šťastným hvězdám, že jsem uchovala tyto dopisy, které jsi mi psal z Pacifiku...“;

oba tyto recitativy (26 a 27) se prolínají a vzájemně střídají, do toho vstupuje i Čou En-laj; některé partie recitativů mají až ariosní charakter.

28) Závěrečné Čou En-lajovo arioso: „Jsem stár a nemohu spát... Jak mnoho z toho, co jsme učinili, bylo dobré?“



Letní palác – horní (pagodovitá) část chrámu Buddhistické ctnosti, v pozadí jezero Kunming.

Pozn.:
(1) Viz publikace vydaná k představení opery Philipa Glasse, Pád domu Usherů, Státní opera Praha, 1999, str. 6 (tam citace podle Slovníku české hudební kultury, Supraphon – Praha, 1997).

(2) Viz: http://operamusicbroadcast.com/2010/01/03/todays-opera-adams-nixon-in-china-jan-3rd2010/

(3) Viz: http://www.metoperafamily.org/metopera/broadcast/hd_events_template.aspx?id=11964


Šanghaj - pohled na chrámovou budovu jednoho ze zdejších buddhistických komplexů. I město Šanghaj v r. 1972 manželé Nixonovi navštívili.

Ke zpracování výše uvedeného textu byly dále využity mj. tyto zdroje:

http://www.pdf-engine.net/view.php?bt=-Nixon-in-China--(PDF)----Nixon-in-China-&lj=http://www.coc.ca/ecms.ashx/StudyGuides/cocnixoninchinastudyguide10-11.pdf&k=free-libretto-nixon-in-china
Výše uvedený materiál obsahuje (v angličtině) řadu informací o životě a díle J. Adamse, včetně informací o opeře Nixon v Číně.
http://www.usopera.com/operas/nixon.html
http://www.earbox.com/W-nixoninchina.html

http://www.lincolntheatre.org/performance/met-live-hd-nixon-china-adams

http://www.nonesuch.com/journal/john-adams-nixon-in-china-directed-by-peter-sellars-to-make-met-premiere-in-2010-11-season-2010-02-23


Šanghaj – interiér buddhistického chrámu.

Všem divákům přeji krásný operní zážitek.
Jaroslav Sovinský, Olomouc

Žádné komentáře: