čtvrtek 17. února 2011

Biblické písně a Eroica


Úplná náhoda mě zavedla v sobotu na stránky zlínské Filharmonie a do očí mi hned padl koncert, který se měl uskutečnit 17. 2. V sále už zbývalo jen několik volných míst, doprava ze Zlína domů nebyla žádná... Tak jsem naplánovala jeden malý "zájezd" a vydali jsme se do Zlína autem. A udělali jsme opravdu dobře!


Už zvenčí nás velmi zaujala moderní budova Kongresového centra, kde se měl koncert odehrát. Uvnitř jsme se jen s úžasem kochali. Všude byla spousta prostoru a světla, všechno nové, čisté, v každém patře zařízené občerstvení, výborně navržená restaurace s ještě příjemnějšími cenami a pohodlím. Samotný sál ohromil svým prostorem, ozdobením zdí, které přímo vybízelo oči k prohlížení, ač bylo v podstatě "jednoduché", vše ladilo ve fialové a modré barvě, působilo to decentně a zářilo novotou. Na stropě byli navíc zářící motýli. :-) Tento sál byl otevřen před měsícem a nelze jinak, než gratulovat Zlínu k nádherné budově! Třešničkou na dortu pak byla vynikající akustika.



Lhala bych, kdybych neřekla, že hlavním důvodem cesty pro mě byly opět Biblické písně, ovšem po celém koncertu jsem na rozpacích, která část večera byla víc strhující... Nastoupila Filharmonie Bohuslava Martinů a nejeden hráč mi přišel po právu povědomý (v srpnu jsem stála pod pódiem na koncertu Montserrat Caballé a dalších a hrál přesně tento orchestr). Přišel mladý dirigent Tomáš Hanus a sólista večera Roman Janál. Jeho Biblické písně loni v Hradci Králové mi dodnes leží v paměti a, když jsem se dozvěděla, že je zpívá tak "blízko", nešlo nejet si je znovu poslechnout. Bezpochyby jsem udělala velmi dobře. Janálova interpretace těchto Dvořákových písní je plná příběhů, pokory, zpíval vyloženě s radostí, každá nota měla svoje pravé místo, jako by nezpíval text, který mu někdo napsal, ale ta slova vycházela z něj. Zářil úsměvem, s pokorou skláněl hlavu, natahoval před sebe ruce, jako by se bránil nepřátelům, pohledem komunikoval neustále s publikem, jako by nás zval, ať se radujeme, nebo truchlíme s ním. Jedna píseň byla krásnější než druhá, ještě teď mi běží mráz po zádech, když si na některé vzpomenu. Hospodil jest můj pastýř byl snad ještě potišeji, než loni. Zazpíval ho úplně lehce, s radostí v očích... a hned po něm Bože, Bože, píseň novou... se rozezněla mohutnou oslavou. Mám velmi ráda 6. píseň Slyš, ó Bože, volání mé a v Janálově interpretaci měla neskutečné kouzlo. Když zpíval "Bože, Bůh silný můj jsi ty, Tebe hned z jitra hledám, Tebe žízní duše má, po Tobě touží tělo mé...", část, která mi je nejbližší a kdy jen obdivuji, jak nádhernou melodii tomuto textu dal Dvořák, řekl tím naprosto všechno. Kdybych měla někdy nějaké trápení, nebo si nebyla něčím jistá, nejsou vhodnější slova, která by mi mohla dodat odvahy, a s podporou výborného hlasu byla tato píseň pro mě vrcholem první části. Závěrečná desátá byla naprosto strhující. Měla švih, zářila svěžestí a, když skončila, byli jsme v hledišti z toho všichni v takovém tranzu, že nám trvalo hrozně dlouho, než jsme vůbec začali tleskat. :-) Potlesk nebral konce a zcela oprávněně!


Příjemným překvapením byl pro mě také orchestrální doprovod. Měl úplně jinou "barvu" a "náladu", než v Hradci králové. Možná na tom zapracovala i ta vynikající akustika nového sálu a změna posazení v publiku (v Hradci nalevo od dirigenta a ve Zlíně napravo v první řadě v obou případech). S naprostou lehkostí se střídala forte s pianem, líbily se mi velice dechové nástroje a Tomáš Hanus zvolil velmi dobré tempo - u vážných a smutných pozvolné, aby vyzněla hloubka modlitby, u veselých se nebál zrychlit, že by "zvedly ze židle".



Po přestávce následovala Beethovenova Eroica. Nepamatuji si, jestli jsem ji už někdy slyšela. Rozhodně to byla první Beethovenova symfonie, kterou jsem slyšela naživo. Nevím proč, ale symfonickým koncertům se nějak podvědomě vyhýbám z nějaké nesmyslné obavy, že "jim nerozumím a nechápu jejich kouzlo". Včera jsem se přesvědčila, o jak bohaté hudební zážitky se připravuji. Orchestr, vynikající v Biblických písních, překonal všechna má očekávání v Eroice. Hudba mě dostala s prvními tóny a s velkým obdivem jsem vyslechla celou symfonii. Zvuk vyloženě lahodil uchu, akustika mu dodala nádherný nádech a v první řadě jsem výborně slyšela všechny nástroje, aniž by mě nějak přehlušovaly přede mnou sedící violoncella. Velmi mne zde zaujaly především fagoty se svými sóly a tympány. Pozorovala jsem dirigenta, který dirigoval doslova celým tělem - rukama, hlavou, zcela názornými gesty naznačoval náladu melodie a vytvořil hudbu plnou mnoha barev. Po první bouřlivé části přišla druhá "smuteční", která mě velmi fascinovala. Pak třetí a výborná čtvrtá. Každá část předčila předešlou, orchestr překonával sám sebe v každém novém taktu. Symfonie dozněla, chvíle ticha a najednou mi vyhrkly slzy z očí. Já jsem slyšela takovou nádheru!!! Obecenstvo nešetřilo na ovacích a ozývalo se i nadšené hvízdání ze zadní části hlediště. Lidé odcházeli z koncertu nadšení, mluvili o obou částech jako velkém zážitku a já se jen mohu těšit, kdy znovu zavítám do Zlína na nějaký další koncert.


Rozhodně děkuji panu Janálovi za nádherné Biblické písně, Tomáši Hanusovi za vynikající výkon a "příběhy", které dal všem skladbám, a samozřejmě skvělému orchestru! Nezapomenu ani na výborný přístup Mediálního oddělení Filharmonie a laskavé přijetí - tak přátelská atmosféra se nevidí všude!

Žádné komentáře: