pátek 21. ledna 2011

"Všechno zlé je k něčemu dobré"

...říká v exkluzivním rozhovoru paní Hana Vláčilová, šéfka baletu Státní opery Praha.

Opera dream: Jak vzpomínáte na své dětství?

Hana Vláčilová: To je tak dávno… Téměř celé mé dětství jsem prožila v tělocvičnách.(smích) Rodiče se věnovali gymnastice a přáli si, abych šla v jejich stopách, jenomže v pěti letech jsem poprvé zhlédla Labutí jezero a pevně jsem se rozhodla, že se chci stát baletkou.

Opera dream: A od té doby Vás balet neopustil…
Hana Vláčilová: Ano. (úsměv) Tehdy jsem ještě netušila, co to bude obnášet. Až v prvních ročnících Taneční konzervatoře jsem zjistila, že je přede mnou hodně práce a že to nebude procházka růžovým sadem.

Opera dream: Kromě pražské konzervatoře jste studovala i v Rusku. Co Vám to dalo?
Hana Vláčilová: Studovala jsem v Petrohradu a moc ráda na to vzpomínám. Rusko baletem žije a úroveň jejich souborů je špičková. Teprve tam jsem pochopila klasický tanec, styl, techniku a kulturu pohybu.

Opera dream: Věnovat se baletu na profesionální úrovni je fyzicky náročné. Měla jste někdy problémy s kondicí?
Hana Vláčilová: Kondice nabyl problém, ale úrazy ano, především kotníky.

Opera dream: Kdy jste měla pocit, že jste na baletním vrcholu?
Hana Vláčilová: Věříte, že ani nevím. Stále jsem doufala, že přijde něco lepšího
a významnějšího a tak mi to vydrželo celých pětadvacet let. Tak dlouho jsem profesionálně tančila.

Opera dream: Vysněnou rolí mnoha primabalerín je slavná dvojrole Odetty/Odilie. Za jakých okolností jste v ní debutovala?
Hana Vláčilová: Někdy v roce 1977 za mnou přišel tehdejší šéf baletu Národního divadla Miroslav Kůra a sdělil mi, že by chtěl dát příležitost mladým tanečníkům v souboru. Zeptal se, zda bych raději tancovala Giselle nebo Odettu/ Odili. Giselle patřila k mým zamilovaným rolím už od školy, chodila jsem se dívat na každé představení, proto jsem si vybrala ji. Pan Kůra mi řekl, že si to nechá projít hlavou a druhý den mi oznámil, abych se začala připravovat na Labutí jezero… Jako tanečnice jsem nebyla ideální představitelka Odetty a Odilie, nesplňovala jsem kritéria kladená na tu roli, tedy krásné linie, dlouhé ruce a dlouhé nohy. O to více a tvrději jsem na ní musela pracovat. Měla jsem velké štěstí, protože tehdy byla právě na návštěvě v Praze paní asistentka Jurije Grigoroviče, bývalá tanečnice a výtečná pedagožka Marina Nikolajevna Šamševa. Na místo odpočinku mi věnovala veškerý volný čas. Na ten měsíc velmi intenzivní práce vzpomínám moc ráda. Marina Nikolajevna Šamševa na mě mechanicky nepřenášela zažitou leningradskou verzi, ale vycházela z mých předpokladů. Protože jsem samozřejmě nebyla jako Plisecká nebo Ulanovová, hledala pro mě ideální polohu a probírala každý prst a každý detail.

Opera dream: Šéfujete baletnímu souboru, který je součástí pražské Státní opery. Jak se cítíte v tak náročné funkci?
Hana Vláčilová: Hm. Střídavě oblačno.(smích) Již jsem zde zažila mnoho nepříjemných situací, ale jak se říká: Všechno zlé je k něčemu dobré. Člověk si alespoň nedělá iluze a stává se realistou. Naštěstí se soubor VŽDY za mě postavil a já si toho velice vážím.

Opera dream: Jaká je podle Vás úroveň baletních souborů v České republice?
Hana Vláčilová: To je zapeklitá otázka… Na to, jaké mají podmínky je asi malým zázrakem, že ještě vůbec fungují. Přesto velice ráda vzpomínám na nedávnou spolupráci s ostravským Národním divadlem, kde jsem jako choreografka nastudovala balet Giselle. Neskromně si myslím, že se jedná o kvalitní inscenaci, která má i krásné plakáty a programy.

Opera dream: To můžeme potvrdit. Na závěr ještě jedna otázka. Kdyby jste si měla splnit sen, který by to byl?
Hana Vláčilová: Mým velkým snem je kvalitní baletní soubor, který by mohl konkurovat operním a baletním domům v Evropě i v zámoří. Jsem v tomto ohledu velká optimistka a snad se toho dočkám.

Opera dream: Děkujeme Vám za rozhovor.

Vizitka:
Bývalá sólistka pražského Národního divadla patří k nejvýraznějším osobnostem českého baletu. Během své úspěšné kariéry, ověnčené několika mezinárodními cenami, ztvárnila desítky postav převážně klasického repertoáru a do mysli diváků se zapsala jako znamenitá balerína nadaná muzikálností, přirozeným hereckým projevem i vynikající taneční technikou. V letech 1968 – 1973 vystudovala Taneční konzervatoř v Praze, v roce 1974 absolvovala stáž na Petrohradském státním učilišti A.J. Vaganovové u N. M. Dudinské, zakončenou absolventským koncertem na scéně Mariinského divadla. Do Národního divadla v Praze nastoupila v roce 1974 a již v roce 1976 získala statut sólistky. Působila také jako stálý host Komické opery v Berlíně a Státní opery v Berlíně, hostovala ve Španělsku, Francii, Rakousku, Polsku, v bývalém Sovětském svazu, Belgii, Finsku, Lucembursku, Austrálii, USA a na Kubě. Je držitelkou 1. a 2. ceny mezinárodní baletní soutěže v Tokiu 1976, 1. ceny baletní soutěže v Bratislavě, ceny německé kritiky za rok 1978 a ceny Philips Moris Ballet Flower Award za rok 1995. Od roku 1994 oůsobí jako pedagog na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a od roku 1998 jako pedagog baletu ND. V letech 1999 – 2004 byla šéfkou baletu Laterny magiky. V současnosti je šéfkou baletního souboru ve Státní opeře Praha.

Ptala se Dana Šimková

Žádné komentáře: