čtvrtek 20. ledna 2011

Rozhovor s Josefem Hermanem, předsedou Jednoty hudebního divadla



Georges Bizet: Carmen, Moravské divadlo Olomouc
Foto Jiří Doležel
Jiří Přibyl (Zuniga), Barbora Polášková (Carmen), Jakub Rousek (Don José)


Příští měsíc bude zahájen 10. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2011. Diváci se od 26. února 2011 do 14. března 2011 setkají se špičkovými umělci a inscenacemi. Máte nějakého svého favorita festivalu?
Na každém z festivalových představení si něčeho cením a jsem rád, že nabízíme širokou škálu způsobů, jak dnes hrát operní divadlo. Na festivalu také vystoupí řada mladých pěvců, kteří si už uvědomují, že hrát operní divadlo znamená nejen zpívat krásně, ale také s výrazem a pochopením dramatické situace. Mám-li být konkrétní: na ústeckých Hoffmannových povídkách si cením WeiLong Taa v titulní roli a věcného jevištní dění, na libereckém Edgarovi dramaturgie a soudobého vizuálu scény, na Jakobínovi z Plzně návratu k české klasice, na českobudějovickém Otellovi citlivého vstupu zdejšího šéfa činohry Martina Glassera do operního divadla, na brněnském Lékárníkovi vtipné aktualizace, na olomoucké Carmen barvitého divadla režiséra Michaela Taranta, na ostravském Wertherovi dramaturgie a decentní scény a citlivého vyprávění příběhu. Samsona a Dalilu uvidíme těsně po premiéře, teprve otevře opavské divadlo po rekonstrukci, tak se nechme překvapit. Pražské Hry o Marii a La traviatu známe, pěkné inscenace. Nejblíž mám ale k Lékárníkovi i proto, že ve vtipné adaptaci tak trochu supluje novinky a přichází se zcela originálním jevištním řešením.


Giuseppe Verdi: Otello, Jihočeské divadlo České Budějovice
Miroslava Veselá (Desdemona), WeiLong Tao (Otello)


Pořádat operní festival musí být finančně velice náročné. Souhlasíte?
Inu, jak se to vezme. Festival OPERA 2011 pracuje s rozpočtem dvou a půl milionu korun, co za to dnes pořídíte? Dva tři metry dálnice. Jedno festivalové představení se vším všudy přijde na nějakých 250 tisíc korun! Pro Jednotu hudebního divadla je to však balík, protože se pokaždé o peníze dohadujeme s politiky, když soukromé sponzory domácí operní divadlo nezajímá – festival je stejně chudý jako naše operní divadla. A ze stejného důvodu, jako ona – většinová společnost o operní divadlo nestojí. Festival se už podesáté snaží ukázat, že neprávem. V této situaci nezbývá, než aby každý do organizace festivalu vložil, co má: Jednota hudebního divadla dvouleté úsilí několika organizátorů, kteří pracují vedle svého zaměstnání po nocích, a také úsilí získat granty ministerstva kultury a hl. m. Prahy, pražské domy nabídnou nekomerční nájemné, regionální divadla dovezou svá představení bez nároku na honorář. Politikové na ministerstvu kultury a na pražské radnici nejsou nevstřícní, ale myslím, že ani oni neví, proč dávat na operu velké peníze.


Antonín Dvořák: Jakobín, Divadlo J. K. Tyla Plzeň
Foto Pavel Křivánek
Aleš Voráček (Jiří), Jevhen Šokalo (Filip)



Giacomo Puccini: Edgar, Divadlo F. X. Šaldy Liberec
Foto Karel Kubát
1. jednání


Dá se říci, že celosvětová finanční krize festival zatím míjí?
Ani ekonomové se nemohou dohodnout, jak to s krizí vlastně je, jak to máme vědět my? S napětím čekáme, co si o krizi myslí naši diváci, jestli se jim festivalová představení vejdou do rodinných rozpočtů, protože i oni jsou významným podporovatelem festivalu. Od počátku festivalu v roce 1993 také nabízíme vstřícné ceny, protože chceme k přehlídce opery pozvat všechny zájemce, nejen bohaté. Doufáme, že, krize nekrize, přijdou.


Jules Massenet: Werther, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Foto Martin Popelář

Steven Harrison (Werther)

Jaký tedy bude svátek opery v Praze?
Bude jubilejní, proto mezi doprovodnými programy nechybí retrospektivní pohled na předchozích devět ročníků. K mému velkému uspokojení převládají současně pojaté inscenace, snad si divadla začínají uvědomovat, že operu nabízejí lidem doby kompjuterů a globálních společenských i přírodních katastrof. Své na té proměně možná sehrála konkurence přenosů operních představení MET in HD, i když já chodím na operu do divadla a ne do kina.


Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky, Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem
Foto Petr Berounský
Anna Klamo (Olympia)


Každoročně přinášíte nějaké novinky. Platí to i pro tento ročník festivalu?
Neplatí. Škoda. Kamenná divadla novinku nenabídla a na produkce divadel alternativních prostě nemáme peníze. Jejich absence při jubilejním ročníku mě mrzí nejvíc. Doufal jsem, že Pražanům představíme například pozoruhodnou operu Edvarda Schiffauera Brenpartija, inscenace souborů Ensemble Damian a Opera Diversa a možná dalších. Neméně mě mrzí, že nemůžeme nabídnout pozoruhodné práce studentů JAMU či HAMU, ale také některých konzervatoří – chystali jsme pro ně vloni samostatnou přehlídku pod názvem OPERAce, ale přispělo na ni pouze hl. m. Praha, ministerstva kultury a školství tato aktivita vůbec nezajímala. Tak snad napřesrok, nepřestaneme se o takové projekty pokoušet.

Ptala se Dana Šimková

Žádné komentáře: