pátek 28. ledna 2011

Rozhovor s Jindřichem Paskerem, ředitelem Slezského divadla v Opavě

Dělat rozhovor s Jindřichem Paskerem, není práce, ale čistá radost. Atmosféra Slezského divadla je příjemná a neopakovatelná. Stejně jako povídání s tímto přemýšlivým člověkem, který dokázal ze Slezského divadla udělat divadelní značku dobrého jména.

Co pro Vás znamená divadlo v tom nejširším slova smyslu?

Divadlo pro mne znamená místo, kde se jako návštěvník můžu v několika málo okamžicích přenést do historicky úplně jiné doby, času, prostoru a zcela se oprostit od všech stávajících problémů. Jako ředitel vnímám divadlo jako velmi významnou kulturně-společenskou instituci, která je má obrovskou moc pomoci navodit v divákovi pocit optimismu, uvolnění či nostalgie nebo absolutní pasivity s dobou ve které žije.

Nedávno byla dokončena rekonstrukce Slezského divadla, jste s ní spokojen?
Ano, rekonstrukce je dokončena, dolaďují se technologické části, učíme se pracovat s novou technologií. Konečně prach a bušení pneumatických kladiv vystřídá od 17.2. hudba, zpěv a potlesk publika. A jaký mám pocit ?
Jsem hodně unavený.

Jak vnímáte v roce 2011 postavení Slezského divadla v kontextu českých divadel?
Jsem přesvědčen, že Slezské divadlo Opava patří mezi přední scény českého divadelnictví, které má obrovský potenciál předvést svou tvorbu daleko za hranicemi ČR. Abych nechodil příliš daleko, v měsíci březnu 2011 jedeme s operou vystupovat na Maltu.

Co pro Vás znamená současné české divadlo a jak ho vidíte v kontextu světového divadla?
Současné české divadlo se v podstatě v žádném směru neliší od světového divadla. Neexistuje zde žádné bývalé-totalitní zapouzdření, hrají se hry světových dramatiků s novými alternativními způsoby projevu i techniky. Nicméně mám trošičku pocit, že český divák je více konzervativnější než je tomu v jiných státech.

Kam se bude v příštích letech Slezské divadlo ubírat?
Naše cesta je jasná, hrát především pro diváky všech věkových skupin. Od pohádek po dramata. Chceme, aby se po každém představení o daném díle hovořilo, ať už v dobrém slova smyslu tak i v tom kritičtějším.
Jsem přesvědčen, že nejhorší divadelní inscenace je ta, o které se vůbec nijak neumluví. Divák ji zhlédne, odejde domů a…..nic. Ani pozitivní ani negativní pocit…nic. Prostě zbytečně prožitý jeden večer. A takových večerů bychom chtěli divákům připravit co nejméně.

Rozhovor připravili DŠ a JU

Žádné komentáře: