úterý 11. ledna 2011

Musím vědět, o čem zpívám a hraji, říká talentovaná pěvkyně Veronika Holbová


Pokud si někdo vybere jako svůj obor operní zpěv, musí se smířit s tím, že bude zpívat v různých světových jazycích, především však v italštině. Jednadvacetiletá pěvkyně a posluchačka Katedry sólového zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě, Veronika Holbová, proto míní, že bez nastudování obsahu zpívaných skladeb a operních libret se neobejde. „ Musím přesně vědět, o čem zpívám a hraji, znát doslovný překlad – jen tak se dá vžít do repertoáru. S dílem musím být naprosto ztotožněná. Jinak to nemá cenu. I běžný divák vycítí, zda je v hudbě slyšet nějaké poselství“, míní pěvkyně, která již v současnosti hostuje ve Státním divadle v Košicích jako Hraběnka (Figarova svatba), nebo v prestižním Národním divadle moravskoslezském v rolích Barbaríny (Figarova svatba), Esmeraldy (Prodaná nevěsta), Bareny (Její pastorkyňa) a Anniny (La traviata).


Opera dream: Jak jste se dostala k opernímu zpěvu?

Veronika Holbová: Od malička jsem chtěla zpívat, ale netušila jsem jaký žánr. Jako malé mi stačilo prostě zpívat a bylo mi úplně jedno co. (smích) Rodiče mě přihlásili do Ostravského dětského sboru a na základní uměleckou školu na sólový zpěv. Pak jsem úspěšně složila zkoušky na Janáčkovu konzervatoř a gymnázium v Ostravě a až tam jsem se pomalinku začínala, díky své paní profesorce – Evě Dřízgové, sbližovat s divadlem a operou jako takovou. Až do prvního ročníku na konzervatoři jsem byla operou naprosto nepolíbená.


Opera dream: Jak vypadá pracovní den pěvkyně a studentky?

Veronika Holbová: Úplně stejně jako každé studentky. No i když …(smích) Pochopitelně mám určité školní povinnosti, které musím splnit, ale na rozdíl od „normálních lidí“ mezi tím musím stíhat zkoušky v divadle, hodiny zpěvu, nebo korepetice. Večer se učím nové věci, nebo mám představení.


Opera dream: Jak se připravujete na konkrétní operní roli?

Veronika Holbová: Klasicky asi jako každý zpěvák. Naučím se co nejlépe svůj pěvecký part a pak se snažím sblížit s rolí jako takovou. Někdy mi v tom pomáhají různé nahrávky, knihy, jindy se to dovídám přímo na jevišti při zkouškách na danou operu od režiséra a dirigenta. Ale nejčastěji to konzultuji se svou paní profesorkou. Ať už po pěvecké stránce, nebo herecké.


Opera dream: Jakou hudbu máte ráda?

Veronika Holbová: Samozřejmě operu, ale nepatřím k těm lidem, co přijdou po zkoušce z divadla domů a pustí si zase operu (smích). Mé nejoblíbenější opery jsou: Prodaná nevěsta, La Tarviata, Rusalka, Její pastorkyňa, ale stává se mi, že do některých oper musím ještě dospět. To se mi například stalo s Janáčkovou operou Její pastorkyňa, kterou jsem před čtyřmi lety nechápala, bala pro mě jako pro posluchače velmi těžká. A v současnosti ji doslova miluji. Ale vím, že potřebuji ještě mnoho času, abych se sblížila s Wágnerem a jeho operami.
Jinak si ráda odpočinu od klasiky u různých soundtracků z filmů.

Opera dream: Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Veronika Holbová: To asi teď nejsem schopna říci. Jediné co vím je, že se chci pěvecky vzdělávat, nabírat zkušenosti na jevišti a uvidíme, kam mě ta cesta života zavede. (smích)

Opera dream: Mít úspěch je jistě touhou každého mladého člověka, na čem to závisí?

Veronika Holbová: Ne nadarmo se říká, že připraveným štěstí přeje. Ale myslím si, že také to hodně závisí na štěstí, odvaze, píli a trpělivosti.

Opera dream: Jaké máte záliby?

Veronika Holbová: Ráda čtu, koukám na filmy, chodím s kamarádkami na kafe a když vyjde čas, sportuji. Ráda tančím, takže většinou volím sport tomu nejbližší: aerobic, zumbu. Také mám ráda děti, takže pokud čas dovolí, trávím dny s mým malým bráškou a za nedlouho budu tetou na plný úvazek.(smích)

Vizitka:
Veronika Holbová se narodila v Karviné. Od šesti let zpívala v Ostravském dětském sboru (pod vedením Milana Chromíka), s nímž se zúčastnila mnoha mezinárodních soutěží (Německo, Švýcarsko, Belgie, Japonsko, Rakousko, Itálie). Navštěvovala Múzickou školu umění v ostravských Mariánských Horách. Zpěv studovala u paní Miroslavy Vavrušové – Honzíkové a ve studiu sólového zpěvu pokračovala na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě u MgA. Evy Dřízgové – Jirušové. Je několikanásobnou vítězkou interní pěvecké soutěže JKGO. V roce 2007 se zúčastnila mezinárodního festivalu Les rencontres v Louvergny ve Francii a v témže roce získala 3. místo a cenu za nejlepší provedení barokní árie na konzervatoři v Pardubicích. V roce 2010 byla finalistkou pěvecké soutěže Mikuláše Schneidera Trnavského v Trnavě, získala 1. místo v pěvecké soutěži Leoše Janáčka – Hukvaldy a znovu se zúčastnila festivalu Les rencontres v Louvergny (Francie).

Ptal se Jiří Urban

Žádné komentáře: