čtvrtek 10. února 2011

La commedia e finita!


Jiří Sulženko

Jestli jsem se na něco v poslední době v Brně opravdu těšila, tak to byl Havelkův Schicchi a Komedianti. To představení jsem viděla před necelými dvěma lety a pamatuji si, že se mi už tenkrát moc líbilo. Ještě jsem nikoho z pěvců ani neznala, vím, že jsem byla moc nadšená z paní Vykopalové a z pana Levíčka, líbila se mi i paní Zerhauová se svými grimasami...

Havelkovy brněnské režie se mi líbí stále víc a nacházím v nich určité podobnosti - ve všech jsou příchody některých účinkujících přímo z hlediště, používá promítání na plátno a jeviště komunikuje s hráči v orchestru. Havelka vystavěl představení, které jinde neuvidíte. Propojil do sebe opery Schicchiho a Komedianty tak, že ten, kdo ty opery nezná třeba dobře, by mohl tápat, ke které zrovna která část patří. Sama jsem přemýšlela, kdyby se hrála Cavalleria rusticana a po ní Komedianti, dvě opery, které spolu nemají nic společného, jak bývá zvykem, asi bych si na konci představení pamatovala jen Komedianty a ne Mascagniho. V tomto případě se ze dvou oper stala jedna naprosto výborná!

Jak už jistě víte, mám ráda, když je pořád na co se dívat - plné jeviště lidí, kteří pořád něco dělají, spousta kulis a detailů... Tady se oči nestačily "napást" a jako u Broučka i tady bych si to potřebovala pustit jako zpomalený film, aby mi něco neuniklo a mohla jsem si to všechno pořádně prohlédnout.


zleva: Jakub Tolaš, Marika Žáková, Jan Hladík, Ladislav Mlejnek, Jitka Zerhauová, Raul Iriarte, Zoltán Korda, Daniela Straková-Šedrlová

Na začátku se ze všech stran včetně jeviště seběhne sbor na prostranství s maringotkami a očekávají představení. Mezi nimi je i Silvio a vyhlíží Neddu. Obecenstvo na jevišti se usadí a komedie může pomalu začít. Vystoupí ještě před oponu Prolog ve vynikajícím podání Jiřího Sulženka a předehrou z Komediantů začne představení. Za svůj výkon si hned vysloužil bravo. Má velmi příjemný hlas a opravdu vzorovou pěveckou techniku, takže je radost jej poslouchat po celé představení.

Pak už se otevírá opona a na malém jevišti (na jevišti) se začne odvíjet představení o Schicchim. Počáteční "pláč" je umocněný ještě stříkajícími slzami, které skutečně nemají chybu a skrápí všechny v pobliku. Jsou tak dokonale "nešťastní", že nemůžete udržet smích. Hledání závěti není o nic méně vtipné - chudák "mrtvola" nemá chvíli klidu, pořád ji posazují, pokládají, shodí ji z postele, později přímo z jeviště, aby pak vstal, uklonil se a šel si sednout do publika...

Petr Levíček nám nádherně zazpíval Rinuccia. Ta role se pro něj naprosto hodí a krásně si s ní vyhraje i herecky. Pozadu pak rozhodně nezůstávají ani Jiří Sulženko s vynikajícím Schicchim a skvělá Pavla Vykopalová jako Lauretta. Její O mio babbino dojme svou krásou až k slzám (nedivím se Silviovi, že jí za tuto árii podá květinu).


zleva: Ladislav Mlejnek, Raul Iriarte, Daniela Straková-Šedrlová, Zoltán Korda, Marika Žáková, Jakub Tolaš, Jitka Zerhauová, Jan Hladík

Celé toto představení sleduje a případně usměrňuje principál Canio a neodpustí si žárlivé scény, když někdo projeví jeho ženě Neddě zde hrající Laurettu větší přízeň. Publikum nadšeně reaguje, tleská, mluví mezi sebou, má soucit s "plačícími", Nedda si dá během něj i krátké dostaveníčko se Silviem za maringotkou... Havelka zde vytvořil skutečný příběh, kdy se můžete dívat na kohokoli - na žádlivého Cania, na příběh na jevišti, Silvia sledujícího představení a ostatní a nebudete se rozhodně nudit.

Po přestávce začíná poslední představení kočovné společnosti před koncem trhu. Lid se sejde u maringotek a je oznámeno představení na jedenáctou hodinu. Bezvadně je tu opět propojený orchestr s jevištěm, kdy děti podají hráči trubku, aby zatroubil on, protože ony to moc dobře neumí, lidé ukazují, že odtam je slyšet dudáky, kteří jdou ke kostelu na nešpory a jednoduše zvou diváky ve skutečném publiku, aby šli s nimi - mávají na nás, ať se k nim přidáme... Zahráli to tak výborně, že by člověk skutečně vstal a šel s nimi!


Jan Hladík, Pavla Vykopalová

Nedda zůstává sama a právě v podání Pavly Vykopalové zazní skutečně nádherná árie, kterou mě už poprvé zcela ohromila a zamilovala jsem si její hlas! Zpívá jako anděl, lehounce všechny koloratury, prostě božská nádhera! Příjde Tonio v podání Jiřího Sulženka a napětí se přiostřuje. Nedda vezme bičík a švihne jím Tonia přes tvář. Bylo to tak skutečné, že se vždycky leknu :-D. Něco "odletí", jako by vystříkla krev, a on má na tváři krvavý šrám. Moc dobře vymyšlené!!! Konečně odchází a přichází Silvio.

Duet Romana Janála a Pavly Vykopalové je skutečným zážitkem. Jejich hlasy se k sobě nádherně hodí, oba jsou vynikající herci a velmi přesvědčivě hrají dva lidi, kteří se skutečně milují. Škoda, že ten duet není delší! Mohla bych je poslouchat po celé představení. :-) Těším se, až je znovu uslyším ve Figarově svatbě. To teprve bude něco! (už v Giovannim to byl zážitek!)


Pavla Vykopalová, Roman Janál

Silvio pak uteče a Michal Lehotský začne zpívat Reccitar... Kdybych mu už zazlívala "šlapání si na jazyk" a nevýslovnost sykavek, v této árii se to všechno najednou vytratí a zpívá ji skutečně od srdce. Viděla jsem ho už v této roli třikrát a pokaždé mě hluboce dojal. Má nádherné výšky, vžije se přesvědčivě do své role a nejvíc mě vždy dostane konec árie, kdy odchází a táhne za sebou po zemi svůj kostým. Srdce mi to může utrhnout!

Pak následuje výborný Havelkův nápad, kdy se promítá starý film, v němž se vypráví příběh Neddy a Cania - jak se spolu seznámili, jejich svatba... Celý děj jako by tím získával ještě větší autentičnost.


Michal Lehotský

Přichází publikum a začíná komické představení. Harlekýn v podání Petra Levíčka sedí na střeše maringotky a zpívá za doprovodu kytary, Tonio přináší jídlo... V publiku samozřejmě nechybí Silvio, který s napětím sleduje představení. Předčasně se vrací domů rozzuřený Pagliacci a hra se stává skutečností. Sedíte a ani nedýcháte, jak rychlý má najednou celý příběh spád. Výčitky padají jedna za druhou na hlavu Neddy, Silvio se už stěží může udržet, aby nezakročil, Nedda se snaží převést všechno zpět do šprýmu, ale Canio vytáhne nůž a zraní na ruce Neddu. Ta utíká z jeviště na kraj skutečného jeviště k portálu, kde jí podřízne nemilosrdně hrdlo. Už v tuto chvíli jste zcela "vyřízení" a vyděšení tím, co vidíte, když najednou se na Cania vrhá Silvio a Canio ho probodne. Už jsem viděla hodně umíracích scén na jevišti, ale pan Janál se umí tak přesvědčivě skácet "mrtvý" k zemi, že byste ho šli křísit. :-) Zničený Canio jen tiše prohlásí La commedia e finita a Nedda se snaží z posledních sil doplazit se k mrtvému Silviovi. Už to ale nestihne a umírá nedaleko od něj.

Včera, 9. února, proběhla derniéra. Ať jsem mluvila s kýmkoli z publika nebo pěvců, nikdo se s tím nemůžeme smířit. Toto bylo opravdu mimořádně povedené představení a bude na brněnské scéně velice chybět! Mělo velmi vyrovnané obsazení, kdy působilo, jako by role byly napsané přesně pro tyto pěvce a bylo to zase jednou něco "jiného", než jen Prodané nevěsty, Traviaty a podobná představení... To bylo s Borisem Godunovem po všech stránkách nejpovedenější představení, jaké jsem na jevišti Janáčkova divadla viděla!!!


Pavla Vykopalová, Michal Lehotský

libreto: Gioacchinno Forzano, Ruggero Leoncavallo
autor: Giacomo Puccini, Ruggero Leoncavallo
dramaturg: Patricie Částková
režie: Ondřej Havelka
asistent režie: Kristiana Belcredi, Jaromír Brych
dirigent: Jaroslav Kyzlink
asistent dirigenta: Ondrej Olos
choreograf: Jana Hanušová
pohybová spolupráce: Jiří Reidinger
scéna: Martin Černý
kostýmy: Michaela Hořejší
sbormistr: Josef Pančík
asistent sbormistra: Pavel Koňárek
Osoby a obsazení 9.02.2011 19:00
Gianni Schicchi Jiří Sulženko
Lauretta Pavla Vykopalová
Rinuccio Petr Levíček
Zita Jitka Zerhauová
Gherardo Zoltán Korda
Nella Daniela Straková-Šedrlová
Gherardino Benjamin Horák
Betto di Signa Ladislav Mlejnek
Simone Jan Hladík
Marco Jakub Tolaš
Ciesca Marika Žáková
Maestro Spinelloccio Michal Lehotský
Ser Amantio di Nicolao Lukáš Sládek
Pinellino Jiří Klecker
Guccio Pavel Třetina
Buoso Jan Adámek, Viktor Čepl
Canio Michal Lehotský
Nedda/Kolombína Pavla Vykopalová
Tonio/Taddeo Jiří Sulženko
Beppe/Harlekýn Petr Levíček
Silvio Roman Janál
Dva vesničané Petr Císař

4 komentáře:

VlaM řekl(a)...

Dojemně napsáno. I mně se představení docela líbilo, hlavně herecké a pěvecké výkony. Nemohu ale pořád smýt z jazyka takovou tu pachuť nelogičnosti, kdy venkovští komedianti hrají kus, který vznikla až o cca 25 let později, což poučený a vzdělaný posluchač pozná i na rozdílech v hudebních stylech - jak trošku naznačujete.

Dana Šimková řekl(a)...

:-D O tom jsem ani nepřemýšlela, že je to časově mimo. Ale díky za hodnocení!

Anonymní řekl(a)...

Možná je škoda, že to končí,ale bohužel už nejsou diváci,kteří by zaplnili divadlo.
Vlasta

Anonymní řekl(a)...

Lidé, přátelé,
DIVADLO JE HRA!
Jakápak pachuť? Proč máte tendenci v tom pořát hledat tak realistickou logiku? To je pro pána Jána přeci úplně putna, že to bylo napsaný až potom, to ví samosebou každej. To, že se to tak inscenuje, přece neznamená, že to tak bylo dovopravdy. :-)
Navíc ten příběh sám je zase starší - je to pucciniovská, adaptace Danta ala komedie del Arte, takže takový guláš, že vyčítat někomu anachronismus je tu víceméně absurdní.

Mně se ta inscenace velmi líbila, bylo to právě pěkně vymyšlené, že komedianti hráli Schichiho a naprosto nechápu, že na to nechoděj lidi a přitom na třeba naprosto nudnou konvenční Aidu (myšleno inscenaci - což je samozřejmě můj osobní názor) se chodí furt. Holt lidi jsou takový - když je to dost profláknutý kus tak jdou, ale ňákej "Šiši" - co to je? To je pro mě důkaz, že u nás skutečné operní divadlo zajímá opravdu jen málo lidí a musíme se daleko víc snažit, aby se to v budoucnu zlepšilo.
Tomáš S.