středa 26. ledna 2011

Jaroslav Sovinský: Nixon v Číně (několik základních informací před přenosem z MET)


Zde je několik základních vstupních informací k představení.

NIXON V ČÍNĚ, osoby a obsazení:
Richard Nixon, prezident USA (baryton); Pat Nixonová, jeho žena (lyrický soprán); Henry Kissinger, poradce prezidenta USA ve věcech národní bezpečnosti (bas); Mao Ce-tung, předseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (tenor); Ťiang Čching (paní Mao), jeho žena (koloraturní soprán); Čou En-laj, předseda vlády ČLR (baryton); Nancy T´sang, první Maova tajemnice (mezzosoprán); druhá Maova tajemnice (alt); třetí Maova tajemnice (kontraalt); tanečníci, vojáci, občané Pekingu. Odehrává se v ČLR, v únoru roku 1972. Libreto: Alice Goodman, premiéra 22. října 1987 v Houston Grand Opera.

Obsazení v MET (12.2.2011):
Richard Nixon: James Maddalena; Pat Nixonová: Janis Kelly; Henry Kissinger: Richard Paul Fink; Mao Ce-tung: Robert Brubaker; Ťiang Čching: Kathleen Kim; Čou En-laj: Russell Braun; Nancy T´sang, první Maova tajemnice: Ginger Costa-Jackson; druhá Maova tajemnice: Teresa S. Herold; třetí Maova tajemnice: Tamara Mumford; sólové taneční výstupy: Kanji Segawa, Haruno Yamazaki; dirigent John Adams; režie: Peter Sellars.

Obsah:
na základě anglické verze ze stránky
http://www.metoperafamily.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?id=397

na základě anglické verze ze stránky
http://operamusicbroadcast.com/2010/01/03/todays-opera-adams-nixon-in-china-jan-3rd2010/

s přihlédnutím k dalším zdrojům.


I. jednání:
Děj začíná na pekingském letišti, v pondělí 21. února 1972 (tedy téměř 39 let před naším přenosem z MET); je chladné, jasné a suché ráno. Příslušníci čínských pozemních jednotek, námořnictva a vzdušných sil jsou nastoupeni kolem letiště a zpívají píseň Rudé armády ze 30. let o „třech hlavních pravidlech kázně a osmi článcích hodných pozornosti“. Premiér Čou En-laj spolu s menší skupinou dalších veřejných činitelů procházejí po letištní ploše, právě když přistává letadlo „Spirit of ’76“ s prezidentem Nixonem. Po přistání prezident vystupuje spolu s manželkou Pat a poradcem ve věcech národní bezpečnosti H. Kissingerem na letištní plochu; Čou En-laj je přivítá a představí jim další přítomné. Prezident Nixon vyjadřuje, pokud jde o tuto historickou návštěvu, naděje i obavy.

O něco později R. Nixon a H. Kissinger navštíví spolu s Čou En-lajem předsedu Maa v jeho pracovně. Zatímco Nixon se pokouší jednoduše představit vizi mírových vztahů mezi USA a Čínou, Mao naplňuje svou kontroverzní řeč filosofickými výroky, neočekávanými politickými poznámkami, žerty a mluví v hádankách. Vše, co Mao říká, je rozváděno jeho tajemnicemi a premiérem. Pro Nixona není jednoduché se v tomto dialogu prosadit. Návštěva není úplným úspěchem a postarší Mao je brzy unaven; Čou En-laj s Nixonem a Kissingerem pak odcházejí.

Večer, po prvním setkání obou nejvýznamnějších politiků, se koná ve Velkém paláci lidu veliká recepce na počest americké delegace. Všichni jsou v euforii. Nixonovi se postupně uvolní ve společnosti Čou En-laje působením dobrého jídla a silného pití. Nixon se snaží prohodit se ženou několik slov, než se dostane Čou En-laj k prvnímu přípitku, plného chvály a přání mírového soužití. Nixon reaguje přátelským přípitkem čínskému lidu, vyjadřuje naději na mír a chválí čínskou pohostinnost. Nixonův přípitek je ve srovnání s vážnějším a slavnostnějším přípitkem Čou En-laje impulzivnější a dynamičtější. Recepce pak pokračuje dalšími vzájemnými přípitky a komplimenty.


II. jednání:
Druhého dne jsou paní Nixonové, doprovázené průvodci a žurnalisty, představována různá místa spojená se současným životem v Číně a s její historií (proslulý Letní palác – někdejší letní císařská rezidence a hrobky z doby dynastie Ming). Takto navštíví pekingskou sklárnu, kde obdrží od dělníků skleněného slona, nemocnici, prasečí farmu a základní školu. Prostí lidé, s nimiž se Pat Nixonová potkává, jsou k ní velmi srdeční, stejně jako ona k nim. Místní průvodkyně (tři Maovy tajemnice), které jí vše ukazují, se však vyjadřují nadneseně a formálně (pod fasádou, kterou tajemnice ukazují Pat, se skrývá represivní stránka Číny); dokonce jakoby chtěly její pozornost odlákat od prostého lidu, který má z její návštěvy upřímnou radost. Pat se chová přirozeně, stejně jako čínský lid, vyjadřuje i hezký vztah ke zvířatům (na farmě), naopak je překvapena již zmíněnou formálností svých průvodkyň. Pat však vyjadřuje naději, že budoucí vztahy budou založeny na míru a přátelství. Když se v Letním paláci zastaví v Bráně dlouhověkosti a dobré vůle, prohlásí (vzhledem k názvu) „To je prorocké!“.

Večer navštíví manželé Nixonovi představení revolučního baletu, s názvem „Rudý ženský oddíl“; příběh pojednává o osvobození rolnické dívky z područí statkáře (hraje ho představitel Kissingera!) na ostrově Chaj-nanu (v jihovýchodní Číně) hrdinnými příslušnicemi Rudé armády (děj je založen na skutečném příběhu ženského oddílu Rudé armády působícího za občanské války probíhající v l. 1927-1937 mezi komunisty a Kuomintangem). V ději se proplétá ideologická „pravost“ s emocionálností hollywoodského stylu. Pat, sledujíc představení, je na straně utlačované a bité dívky a děj mimořádně prožívá. Manžel ji uklidňuje, že je to jen hra. Pat však nedá jinak, než že je třeba do děje zasáhnout a chránit slabé a utlačované a skutečně tak udělá a připojí se k ní i manžel. Oba tak vstoupí do děje baletu a chrání bité děvče (Nixonovi tak působí na straně prosté ctnosti) a je to Pat, kdo dává děvčeti pušku, aby šla bojovat za svobodu. Děvče tak skutečně učiní, z čehož mají Nixonovi radost. Toto ovšem není přesně to, co paní Mao, která se na baletu podílela, zamýšlela. Děj pokračuje dále a vstupují do něho další postavy z hlediště. Děvče, utlačované předtím statkářem, je sice osvobozeno z jeho područí, ale samo se dostává do soukolí režimu (představují ho mj. tři Maovy tajemnice), který se obrací i vůči těm, které měl osvobodit a ochraňovat a je režimem ponížena. Boj neskončil osvobozením děvčete, ale má pokračovat. Do děje vstupuje paní Mao (zpívá: „Jsem žena Mao Ce-tungova!“) a dává děvčeti rudou knížku; děvče je vedeno k oddanosti vůči režimu a výchově k pravému maoismu. Závěr baletu pak končí skutečným terorem. Tu se zvedne z publika Čou En-laj, který vše dosud jen netečně sledoval, postaví se čelem vůči paní Mao a zprudka jí pohlédne do tváře… Balet se tak stal zopakováním Kulturní revoluce. A ti, kdo z publika do děje baletu vstoupili, odkryli svoji skutečnou povahu.


III. jednání:
Nastal poslední večer americké návštěvy v Číně; pompa a veřejné akce spojené s návštěvou skončily. Všem je jasné, že (pokud jde o výsledky návštěvy) nepůjde o velký průlom. Hlavní postavy se vrací do samoty svých pokojů, potažmo ložnic, které jsou umístěny na různých místech jeviště. Maovi a Nixonovi se oddají vzpomínkám na svůj předchozí společný život; Nixon mj. připomíná dobu, kdy (již jako manžel Pat) působil za II. světové války jako velitel u námořnictva v Pacifiku. Oba manželské páry nakonec uléhají ke spánku. Jen Čou En-laj ještě bdí, zaobírá se hlubšími myšlenkami a klade si otázku: Jak mnoho z toho, co jsme učinili, bylo dobré?

-----------------------------------------------------------------------------
Zde je k dispozici záznam celé opery (v 17 částech) z Houston Grand Opera, z r. 1987; součástmi záznamu jsou též průvodní slovo, dokumentární záběry ze státní návštěvy v r. 1972 a rozhovor s J. Adamsem:


sbor, očekávání příletu státní návštěvy na pekingském letišti;
Část 2.: přistání prezidentského letadla a uvítání návštěvy;
Část 3., 4. a 5.: setkání Nixona s Maem;
Část 6., 7.: recepce ve Velkém paláci lidu: na konci 6. části arioso (přípitek) Čou En-laje, na začátku 7. části jeho přípitek pokračuje; poté arioso (přípitek) Nixonův. Na konci 8. části pak již začátek II. dějství, arioso Pat Nixonové, které předchází její cestě za poznáním místního života;
Část 9.: pokračování ariosa Pat Nixonové, prohlídka sklárny, nemocnice, prasečí farmy a dalších míst; na konci arioso Pat Nixonové;
Část 10.: pokračuje arioso Pat Nixonové, návštěva dalších míst;
Část 11., 12. a 13.: baletní představení;
Část 14., 15., 16. a 17.: III. dějství. – Maovi, Nixonovi, Kissinger a Čou En-laj; na konci Čou En-lajovo arioso s otázkou: Jak mnoho z toho, co jsme učinili, bylo dobré?

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ukázky jsou fenomenální, zítra to bude ještě lepší.? Šimek Svitavy