úterý 28. prosince 2010

Traviata na čtvrtý pokus


Brněnská Traviata mi leží v hlavě už hrozně dlouho. Před asi pěti lety jsem na ní byla poprvé a pamatuji si, že jsem se u žádné jiné tak nepobavila, jako u této. Už ani nevím, kdo zpíval, v předehře někomu praskla struna, ležící kamélie na jevišti vypadala jako zmuchlaný papírový kapesník, Alfréd byl o dvě hlavy menší než Violetta, která si složila dopis a dala za dekolt tak, že jí téměř celý trčel ven přímo před Alfrédovýma očima a otec se "naparoval jako kohout". Ale to už je dávno za námi. :-D

Podruhé mě na Traviatu nalákala dirigentka Keri Lynn-Wilsonová, která ji mimořádně dirigovala před téměř třemi lety. Poprvé jsem slyšela Petera Bergera a Csillu Boross a pamatuji si, že se mi napoprvé hrozně nelíbila. :-D (kde jsou ty časy...) Režie mě nijak zvlášť nebavila.

Třetí Traviata následovala 22. prosince tohoto roku a také mě, bohužel, nijak neoslovila. Už jsem tomu nedávala přílišnou naději a trochu se strachem jsem na ni šla 28. prosince znovu (dala jsem ji totiž jako dárek k Vánocům). Pokud TOTO obsazení ji nezachrání, pak už nic...

Opravdu nechápu, proč mě tenkrát Csilla Boross jako Violetta nezaujala. Je úžasná zpěvačka, výborně zvládá celý part a hlavně je perfektní herečkou. Režie brněnské Traviaty je velmi klasická a přijde mi poněkud nezáživná a na několika místech "nedomyšlená". Ona v ní však už 22. a především 28. probudila život, zahrála krásnou mladou ženu stíhanou osudem, která v sobě stále nese hlubokou lásku k lidem - Alfrédovi, jeho sestře... a je ochotná se pro ně všeho vzdát. Její árie v 1. dějství byla nádherná, ukázala nám spoustu emocí, hrála si s koloraturami, na začátku druhého dějství byla "hravá", zamilovaná a s příchodem otce se postupně měnil její výraz. Svým Amami, Alfrédo mě úplně dojala. Už málem odešla, ale znovu se rozběhla k Alfrédovi a pevně ho objala. A u Flory scéna s penězi vyrazila dech. Opravdu herecký koncert. Když Alfréd všechny zavolal a požádala ho, aby pomlčel, chytila se za ruku Flory a se strachem očekávala, co se stane. Snad ji i dojalo to hození peněz, tak skvěle to zahrála. A čtení dopisu v posledním dějství jsem si užila 22. i 28. Paní Boross je opravdu zážitek slyšet zpívat!

Peter Berger je vynikajícím Alfrédem s nádherným znělým a hlavně jemným hlasem, který dokáže vystihnout obdiv ke krásné ženě, zamilovanost, smutek, zlost a zoufalství. Jeho Un di felice bylo pohlazením po duši - taková něžnost v hlase, začátek druhého dějství byl protkán radostí, blahem, hlas zněl vesele... Po otcově odchodu od Violetty už přišla obava, čtení dopisu bylo plné zoufalství a s Germontovým příchodem našel u svého otce dočasnou oporu. Asi největším zážitkem představení byl duet s Violettou ve scéně u Flory a házení peněz. Tuhle část mám obzvlášť ráda a pořádně jsem si ji užila. Berger nás nenechal chvíli vydechnout. Sálala z něj energie, hněv, zoufalství, opravdu se vžil do své role, zahrál ji naplno se vším všudy. A Parigi o cara by skoro i přesvědčilo, že tohle dobře dopadne a že se to tak skutečně stane!


Brněnský Germont je pro mě docela kamenem úrazu. Kamasova verze se mi nelíbí, duet s Violettou mě nudí a jen čekám, až konečně skončí. Chmelo zazpíval Germonta docela dobře, ale tak trochu bez emocí. Nevěděla jsem, co si o Violettě myslí, je-li mu jí líto, nebo jí pohrdá... Jestli tohle nezachrání Janál, tak už nikdo. :-D

Na Romana Janála je v roli Germonta opravdu spolehnutí! Má tu roli moc rád, sám má určitou představu, jak by zahrál tuto postavu - co během představení prožívá, jaký má vztah k dalším postavám... Mám pocit, jako by se ho vůbec "nedotkla" brněnská nezáživná režie a hrál ho podle svého - ve srovnání s tím, co jsem dosud viděla. Germont totiž tentokrát nestál na jednom místě, všímal si víc Violetty a neměl jen kamenný obličej. Janálův otec si možná myslel svoje o Violettině postavení, ale ctil ji jako ženu. V její přítomnosti se neposadil, nevyvyšoval se nad ni hlasem ani gesty, nebylo mu nepříjemné se Violetty nejednou dotknout, zvláště, když po ní chtěl tak vysokou oběť, když ho žádala o to, aby ji objal jako dceru, bez rozmýšlení to udělal a zůstali v objetí ještě nějakou chvíli, poprvé jsem viděla Alfréda, který se vrhl do náruče otci, když vešel po odchodu Violetty a všechny výčitky patřily jí a ne otci. Di Provenza bylo nádherně jemně zazpívané a scéna u Flory se mi moc líbila i v jeho podání - opět smutek v hlase, že ztrácí syna, přišel k Violettě a poklonil se jí (v Praze to udělal před Florou) a na konci opery přiběhl k ležící Violettě, vzal ji za ruku a pak, i když otec už má stát jen bokem a "nezasahovat" do dění, stále se k ní vracel pohledem...

Z dalších rolí se mi moc líbil Jan Šťáva v roli Doktora - krásně zazpívané i zahrané a samozřejmě náš skvělý sbor! :-) Petr Levíček je vynikajícím tanečníkem, ale Gaston je pro něj hlavně v prvním dějstvím poněkud tvrdým oříškem s nástupy. :-(

Co se týče samotné inscenace, bez dobrého obsazení bohužel nenabídne nic velkolepého. Premiéru měla 26. 10. 2001 a je to na ní už hodně znát. Kostýmy už ledacos zažily, z původní režie se buď vytratil děj, nebo ho nikdy neměla, a co mě dokáže vytočit, jsou necitelné škrty všude, kde se dá - vynechané repetice, příjezd Aniny a árie Alfréda před odjezdem do Paříže ve 2. dějství, prostříhaný sbor cikánek, vynechaní matadoři, škrty ve scéně s penězi, v Parigi, o cara... nebýt dvou přestávek, jsme ani ne za dvě hodiny venku. Za ne moc dobrý nápad považuji i scénu, kdy Alfréd zpívá Un di felice. Je s Violettou na jedné straně jeviště a na druhé jsou oblouky, za nimiž se schovává sbor. Z něj po celou dobu valčíku pořád tančí až na scénu Gaston s některými dámami a točí se tak rychle, že nejednou mám až strach, že narazí do sloupu, nebo do někoho ze sboristů. Docela odvádí pozornost a nejednou se nejen mně stalo, že jsme pozorovali tančící pár a ne Violettu s Alfrédem. Také se mi docela nelíbí tančící cikánky (naštěstí ne nahé!) s odepínacími sukněmi, takže tančí jen ve spodničkách... V jedné této Traviatě to snad bylo i vynecháno a vůbec to tam nechybělo... A ten konec, kdy Violetta umírá sama, kdy všichni odejdou...? Hned se mi vybaví Covent Garden. Co je ale skvělý nápad, tak je v posledním dějství karnevalový sbor na ulici. Za průsvitnou stěnou projede obrovský pohřební kočár provázený míhajícími světýlky.

V této sezóně to bylo v Brně pro mě zatím nejlepší představení co do obsazení a výjimečně na několika místech i co do režie! Dárek k Vánocům se opravdu líbil a jsem ráda, že i spousta známých, kteří šli na představení, z toho byli nadšení. V lednu si tohle obsazení opravdu nenechám ujít a půjdu ještě jednou! :-)

2 komentáře:

Luigi P. řekl(a)...

Dovolim si poprve s Vasi recenzi ponekud nesouhlasit. A to pokud jde o vykon pi. Boross. Nesmirne si ji vazim a je pravdou ze je snad jednou s nejlepsich solistek jake jsem mel tu cest v JD divadle od r. 2004 zazit. Po jeji Lady Macbeth, Tatjane, ci Abigail jsem sel na svou snad 12tou Traviatu pln ocekavani. Musim smutne konstatovat ze je Csilla nenaplnila. Jeji Violetta byla sice zazpivana skvele, no po herecke strance jsem od ni cekal mnohem vice, byla na muj vkus ponekud bez zivota. Od r. 2004 jsem videl vsechny brnenske alternace Violetty a muzu jednoznacne za sebe rict, ze absolutne nejlepsi, jak pevecky tak hlavne herecky je pani Yvetta Tannebergerova. Vrele Vam doporucuji jit na Traviatu 28.1.2011 a treba si brnenskou Traviatu zamilujete vice. Na zaver bych jeste rad dodal malou poznamku nesmirne si vazim pi. Boross, je uzasna pevkyna a skvela herecka a vsechny jeji dosavadni role naprosto predcili me ocekavani, proto nechci aby tento muj prispevek vyznel jako kritika jeji osoby. Rovnez neutocim na Vasi recenzi. Spis je to z me strany pokus Vas nalakat na dalsi predstaveni a trochu zlepsit Vas nazor na brnenskou Traviatu. Nicmene musim souhlasit s naprosto necitelnymi skrty - nektere z nich se vsak objevili az nekdy v sezone 2008/2009 a dodnes je naprosto nechapu - hlavne co se tyce Alfredovy arie z druheho jednani a skrtleho prichodu Aninny (ten se tam nejakou dobu objevoval i pres skrt arie O mio rimorso).
S pozdravem
Luigi P.

Dana Šimková řekl(a)...

Luigi, ani nevíte, jakou jste mi udělal naopak radost! Nemusí to být příště paní Boross, ale kdokoli jiný - každý máme představu o roli jinačí. :-) To víte, že jdu i 28. - záměrně hlavně kvůli Janálovu Germontovi, ale na paní Tannenbergerovou jsem také velice zvědavá. Viděla jsem ji jen jako Paminu.

S tou Lady Macbeth a dalšími rolemi úplně souhlasím. U mě asi vede v provedení paní Boross právě Lady! Kéž by to zase hráli...

Mějte se hezky a třeba se potkáme v divadle! :-)
Dana