pátek 10. prosince 2010

Primabalerína par excellence - Rozhovor s Olgou Borisovou–Pračikovou


Foto: Martin Popelář

Zastihnout Olgu Borisovou–Pračikovou je téměř nemožné. Tančí hlavní role v ostravském Národním divadle moravskoslezském, učí na prestižní Janáčkově konzervatoři a v neposlední řadě má i rodinu. Opera dreamu se to podařilo, a proto zde přinášíme krátký rozhovor.

Opera dream: Jak se Vám vede a na čem v současnosti pracujete?

Olga Borisová – P.: Děkuji za optání, vede se mi dobře a Vám? (smích) V současnosti nám vrcholí přípravy na prosincovou premiéru Louskáčka, kde budu tančit hlavní roli Kláry. S Louskáčkem se ve své profesionální kariéře setkávám již podruhé a práce s maďarským choreografem Williamem Fominem je nesmírně inspirativní. Pochopitelně nebudu nic prozrazovat, ale diváci se mají na co těšit.

Opera dream: V průběhu jedné z posledních repríz ostravského Labutího jezera bylo patrné, že Vás Ostravané milují. Tleskalo se i v průběhu variací, bravo znělo opakovaně a závěr byl korunován krásnými květinami …

Olga Borisová – P.: Ano, máte pravdu, ostravské publikum je báječné. Ovšem
nejen já, ale celý baletní soubor je vždy potěšen, když nám diváci fandí. Je to ta největší odměna. Zároveň jsem ráda, že i v dnešní době, která nabízí mnoho jiných lákadel, jsou lidé ochotni koupit si vstupenku a přijít do divadla. Mnohé naše inscenace jsou beznadějně vyprodány.

Opera dream: To můžeme potvrdit. Od roku 1995 jste v angažmá Národního divadla moravskoslezského. Jak jste se vlastně dostala do České republiky a co Vás drží zrovna v Ostravě?

Olga Borisová – P.: Hm. (úsměv) Bude to znít jako pohádka, ale můj odjezd do České republiky byl zcela náhodný. Jeden můj známý jel na prázdniny do Prahy a když se vrátil, byl doslova ohromen. Říkal, že Česká republika je nádherná země a že je tam mnoho divadel, která mají baletní soubory. Já jsem to tehdy riskla (úsměv) a přijela jsem s kolegou Rodionem Zelenkovem do Českých Budějovic. Bohužel jsem nevěděla, že balet v Budějovicích není zrovna na vysoké úrovni a po čase mi bylo jasné, že chci někam jinam. Takže jsme udělali konkurz do Brna a do Ostravy a vzali nás tam i tam. Ani přesně nevím, proč jsem se rozhodla pro Ostravu, prostě se mi zalíbila, takže sem jí dala přednost. A co mě zde drží? No přece krásné role a báječné publikum. (smích)

Opera dream: Na závěr trošku soukromá otázka. Jak se dá skloubit rodina s náročnou uměleckou kariérou primabaleríny?

Olga Borisová – P.: Jedno české přísloví říká: Všechno jde, jen se musí chtít. (úsměv) Moji dva chlapci, tj. manžel se synem jsou opravdu zlatí a vytvářejí mi ideální zázemí. Konec konců, jsem jediná žena v rodině, tak si mě musí hýčkat! (smích)

Děkujeme Vám za rozhovor.
Ptal se Jiří Urban.

Žádné komentáře: