čtvrtek 2. prosince 2010

The Met: Live in HD, Přímé přenosy z Metropolitní opery New York (recenze J. Sovinského úvodní publikace k přímým přenosům pro sezónu 2010-2011)


Přímé přenosy operních představení z newyorské Metropolitní opery mají v ČR již svoji tradici. Z poměrně skromného promítacího experimentu se vyvinula velkolepá akce zahrnující pravidelně (cca 1-2krát měsíčně) přenášená představení ve špičkové kvalitě do zhruba třiceti kinosálů po celé ČR. Právě probíhající přenosová sezóna je v případě ČR již čtvrtou v pořadí. Z jednotlivých přenosů se postupně stávají široce sledované kulturně-společenské akce, v některých městech takřka „gala“ události, které nejen že obohacují české publikum o operu na vysoké hudební i pěvecké úrovni, ale podněcují i širší diskuse o operním umění vůbec a rozšiřují povědomí o opeře do nejširších vrstev naší společnosti. Přenosy se tak staly zcela novou etapou ve vnímání a přijímání operního žánru, jejíž vliv patrně zhodnotíme až o něco později.

Vzhledem k tomu, že se z přenosů již stala skutečně tradice a řady divácké obce se stále rozšiřují, a je jistě třeba, aby měli diváci o představeních, které sezónu tvoří, určité širší povědomí, a měli na ně i určitou knižní památku, přistoupil organizační tým přenosů se svými spolupracovníky k vydání vstupní, či řekněme úvodní, publikace k přenosům s názvem The Met: Live in HD, Přímé přenosy z Metropolitní opery New York, sezóna 2010-2011. Autorem koncepce publikace je Martin Cikánek, odbornou redakci provedla Kateřina Viktorová, koordinaci a produkci publikace Eva Petláková a jazykovou spolupráci poskytl Miloš Voráč. Publikaci vydal Aerofilms, tisk provedl EKON, družstvo Jihlava.

Publikace formátu cca A 4 je provedena na kvalitním křídovém papíře, ve velmi reprezentativním grafickém provedení (grafický design a sazbu provedl Martin Svoboda). Obsahuje celkem 48 stran, z toho vlastní text obsahuje cca 38 stran, ostatní strany jsou věnovány zejména inzertním účelům; mezi uvedenými inzeráty se však jejich většina týká hudebního umění (zejména upoutávky na operní představení, recitály či koncerty konané v ČR).

Koncepce publikace (její filosofie) je založena na tom, že divák má obdržet určitou základní, či přesněji řečeno odrazovou informaci o každém díle, jehož představení je z Metropolitní opery přenášeno, a to v časovém pořadí přenosů. Pro probíhající sezónu jde celkem o 12 oper, a sice: Zlato Rýna (Wagner), Boris Godunov (Musorgskij), Don Pasquale (Donizetti), Don Carlos (Verdi), Děvče ze Zlatého západu (Puccini), Nixon v Číně (Adams), Ifigenie na Tauridě (Gluck), Lucie z Lammermooru (Donizetti), Hrabě Ory (Rossini), Capriccio (Strauss), Trubadúr (Verdi) a konečně Valkýra (Wagner). V publikaci je uveden soupis všech těchto představení (jejich přenosů), s uvedením doby jejich konání, dirigenta, režiséra a osob a obsazení, což divákovi dává základní a přehlednou informaci o událostech probíhající sezóny.

Základem (jádrem) celé publikace je soubor dvanácti esejů; tedy platí, že každému přenášenému představení je věnována jedna esej. Jednu polovinu esejů vytvořila hudební historička, kritička a publicistka PhDr. Vlasta Reittererová a druhou polovinu esejů vytvořila hudební publicistka Kateřina Viktorová. Vzhledem k tomu, že do přenosů z Metropolitní opery byly pro letošní sezónu zařazeny výše zmíněné dvě první části Wagnerova Prstenu Nibelungova (tj. Zlato Rýna a Valkýra) a Wagnerův Ring je založen na tzv. příznačných motivech (leitmotivech), byla ke zvýšení divákovy orientace v nich velmi vhodně připojena k jádru publikace i stať (jako soubor leitmotivů s komentářem) operní publicistky a kritičky PhDr. Heleny Havlíkové s názvem Výběr z leitmotivů Zlata Rýna a Valkýry.

Uvedené stati jsou uvozeny třemi vstupními příspěvky: jednak statí operní publicistky Věry Drápelové, nazvanou Opera v kině – zázrak digitální éry, kde jsou poutavým způsobem představeny východiska, filosofie a realizace přenosů, od myšlenky generálního ředitele Metropolitní opery Petera Gelba přenosy uskutečnit až k jejich současné velmi extenzívní podobě, kdy jsou přenosy uváděny v kinosálech ve více než 40 zemích světa. Dále pak statěmi Kateřiny Viktorové a členů organizačního týmu přenosů Iva Anderleho a Martina Cikánka, které pojednávají o evoluci přenosů v ČR a o obsahu a pojetí této publikace samotné. Publikaci pak též doplňují i základní informace o autorech, kteří do ní svými příspěvky přispěli, a seznam kin v ČR, která na přenosech participují. Divák tak má díky těmto příspěvkům solidní představu o tom, jak jsou přenosy zajišťovány.


Největší význam a přínos celé publikace má pro diváckou obec již vymezené její jádro, tedy 12 esejů a komentář k leitmotivům. Byť se pojetí jednotlivých statí poněkud liší (je to dáno samozřejmě jak osobitým přístupem tak odborným zaměřením jejich autorek), jedno mají v zásadě společné a tím je jejich vztah k divácké obci. Všechny stati (zcela oprávněně) do určité míry předpokládají již jistou základní orientaci diváka v operní sféře (jak co do operních děl, skladatelů či libretistů, tak co do dobových reálií). Stati nejsou vyprávěním příslušného děje operního díla či podrobným rozborem jednajících postav nebo hudebních čísel, v tom jejich účel není. Jejich účel a velký přínos pro diváka totiž spočívá v tom, že jsou mu určitým podkladem a zároveň vodítkem, které ho mají jednak obohatit o řadu cenných informací k příslušnému opernímu dílu (k historickému pozadí, době vzniku či hudební stránce díla, předloze či skladateli), ale současně ho také vést k zamyšlení nad danou matérií a vybídnout ho k tomu, aby se pak sám věnoval dalšímu samostudiu dané problematiky a byl tak na příslušné představení lépe připraven. Jsou tak určitým nastíněním klíčových témat, problémů, které pak divák může dále samostatně rozvíjet. Tomu odpovídá i způsob zpracování jednotlivých statí, kdy základní faktografické údaje jsou pojímány s příslušným důrazem na dobové souvislosti i hledáním jádra (filosofie) příslušného díla. Stati jsou také psány velmi čtivou formou, která diváka patřičně „vtáhne do děje“.

Stati, které byly zpracovány Dr. Reittererovou, jsou (vzhledem k jejímu odbornému zaměření - je především historička) spíše historickým pohledem na zpracovávanou problematiku, zatímco stati K. Viktorové (v souladu s jejím zaměřením) jsou věnovány spíše hledání jádra, podstaty daného představení. Stať Dr. Havlíkové je muzikologickým rozborem přediva Wagnerových leitmotivů. Tyto poněkud odlišné přístupy dávají divákovi možnost nahlédnout na analyzovanou problematiku z řady různých úhlů a současně mu mají poskytnout pohled komplexní. Vytvářejí tak určitou mozaiku o opeře v nejširším slova smyslu. Každá stať je navíc doplněna i barevnou fotografií zachycující výjev z představení analyzovaného díla, zpravidla jde o fotografie z nastudování v Metropolitní opeře, takže divák může studovaný text vnímat i s obrazovou inspirací. Fotografii zpravidla doplňuje i související citát z libreta příslušné opery nebo z pera skladatele či hudebního teoretika.


Dr. Reittererová zpracovala eseje ke Zlatu Rýna a Valkýře, Borisi Godunovovi, Lucii z Lammermooru a Donu Pasqualovi a k Děvčeti ze Zlatého západu, K. Viktorová eseje k Trubadúrovi a Donu Carlosovi, Nixonovi v Číně, Ifigenii na Tauridě, Hraběti Orymu a Capricciu. Z uvedeného mj. vyplývá, že opery od téhož skladatele zpracovala jedna a tatáž autorka, což zajišťuje koncíznější pohled na tvorbu příslušného komponisty.

V esejích můžeme se zájmem studovat či sledovat např. postup vzniku jednotlivých částí Prstenu Nibelungova a Wagnerovy tvůrčí principy, nelehkou životní pouť M. P. Musorgského a jeho zápas o prosazení jeho stěžejního díla, prvky opery buffy a opery seria u G. Donizettiho, události spojené s vytvořením Pucciniho operního westernu, Verdiho sociální a politické názory a jak se projevily v jeho dílech, rozbor politické situace uprostřed studené války jako podklad pro analýzu Nixonovy čínské „mission impossible“ v Adamsově hudebním zpracování, socio-mytologický rozbor Gluckovy reformní opery, Rossiniho šikovné hudební výpujčky z jedné jeho opery do druhé a jednání jeho povedeného hraběte, či spor mezi gluckisty a piccinnisty očima Straussových hrdinů.

Specifickou prací je pak komentář k leitmotivům prvních dvou částí Wagnerovy tetralogie z pera Dr. Havlíkové. V první její části lze nalézt seznámení s tím, jak Wagner své leitmotivy používá a jaké typy leitmotivů existují (leitmotivy postav, jejich emocí, leitmotivy živlů, předmětů či pojmů). V druhé části práce jsou pak uvedeny notové ukázky (sazbu not provedl Ivo Michl) několika nejtypičtějších leitmotivů (prapočátek, zlato Rýna, prsten, Walhalla, smlouva, Loge, Nibelungové, láska, meč Nothung, valkýry, Wotanova deprese, ohňová přehrada Waberlohe a kouzlo ohně), případně i s textem libreta. K leitmotivům je přičleněno příslušné pojednání o tom, co jednotlivý leitmotiv symbolizuje. Pojednání jsou podána časově (co do děje příslušné části hudebního dramatu) a jsou propojena s dějem opery, takže divák díky této analýze získává nejen povědomí o hudebním základu díla, ale i základní povědomí o jeho dějové složce. Stať je příhodně doplněna i o citáty z Wagnerova spisu Opera a drama, které naznačují jeho hudebně-dramatické úvahy.

Shrneme-li výše uvedené, lze říci, že publikace je významným přínosem pro divákovu základní orientaci v operních dílech, která jsou obsahem přenosů, a současně je mu i odrazovým můstkem k rozšíření jeho přehledu o operní tvorbě a operním umění vůbec. Proto ji lze divákům plně doporučit, jednak jako přínosný informační zdroj a současně i jako pěknou a trvalou památku na sezónu přenosů. Obsahové i graficky-reprezentativní podobě publikace je přiměřená i její cena.

V závěru recenze chci vyjádřit velké díky všem, kdož se podílejí na zajišťování přímých přenosů z Metropolitní opery do ČR, a všem kdož se podílejí na souvisejícím servisu, neboť v jejich případě nejde jen o povolání, ale též o záslužné poslání, díky němuž má možnost se dostat k opernímu umění velmi široká a jistě i vděčná divácká obec. Přeji jim i mnoho zdaru a elánu v jejich práci do budoucna.

Jaroslav Sovinský, Olomouc

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za shrnující informace k publikaci. Jen ona autorka se nejmenuje Viktorinová ale Viktorová. Asi by bylo slušné její jméno v recenzi opravit, takto je to pro zavádějící.
Milan