úterý 21. prosince 2010

Jiří Urban: Louskáček v ostravském Národním divadle


Kdy jindy než ve vánočním čase je záhodno uvádět Čajkovského balet Louskáček, jak jinak než s navozením romantické atmosféry oslovit diváky všech věkových kategorií? Činí se tak odjakživa, vlastně od světové premiéry 6. prosince 1892 v Petrohradě. Louskáček vždy znovu zaujme svou hudební poetikou, fantazijní obrazností, svými variacemi dětsky hravými a místy až rozvernými, střídáním žitých a snových poloh. Oživlá dřevěná hračka Louskáček se ve štědrovečerní noci proměňuje v hlavního aktéra a načas se stane husarem, bojujícím se samotným Myším králem. Tady o výsledku bitvy rozhodne malá Mášenka (Klárka), původkyně a hybatelka děje. Představení okouzluje, hudebně si podmaňuje diváky, přesto se nastudování od sebe odlišují.


Čím překvapilo ostravské uvedení v Národním divadle moravskoslezském, jehož premiéra se konala 16. 12. 2010? Především tím, že maďarský choreograf William Fomin se tentokrát stal libretistou a choreografem zároveň a nabídl divákovi svou interpretaci. V úvodním dějství vystupuje nikoliv děvčátko, ale dospělá Klárka, šťastně provdaná za Louskáčka. Neobvyklý začátek dovoluje spojit klasický balet s prvky moderní techniky. Retrospekce se daří o to spíše, že do hlavních rolí obsadil William Fomin sólisty Národního divadla moravskoslezského: excelentní Olgu Borisovou-Pračikovou a spolehlivého Lukáše Lepolda. Oba odvedli znamenitý výkon, v němž prokázali nejen svou technickou a výrazovou disponovanost, ale dali pohádce nový citový rozměr. Vypovídá se v ní nejen o tajuplné noci, ale také o zrovnoprávnění živého a neživého světa, o proměnách neživých předmětů, které se v emočním světě stanou součástí bytí toho druhého. Potěší se tak divák dospělý, jenž prahne po harmonii a těží ze svých dětských zážitků, na své přicházejí malí diváci, protože v retrospekci je baví pantomimický pohyb loutek, půvabné výkony dětského baletního sboru, rytmické pasáže, z nichž vynikl třeba ruský tanec v bravurním podání mladého tanečníka Filipa Staňka. Krásně a nápaditě řešená scéna Davida Baziky, barevnost a efektní světelné efekty, to všechno umocňuje celkový dojem z představení. Spolu s dobře vedeným operním orchestrem pod taktovkou dirigenta Jana Chalupeckého je vytvořen kompaktní celek.


Škoda jen, že jeviště Divadla Antonína Dvořáka neodpovídá svým rozměrem žádoucím parametrům velkého klasického baletu, takže sborové scény náležitě nevyzněly. Tady bychom se ovšem začali zabývat něčím, co není v umělecké moci inscenace a co se stává trvalým limitem ostravské baletní scény a choreografie.

Foto: Martin Popelář
Hudební nastudování: Jan Chalupecký
Dirigent: Jan Chaloupecký
Úprava libreta, režie a choreografie: William Fomin
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Sylva Hanáková
Premiéra 16. prosince 2010 v 18.30 hod. v Divadle Antonína Dvořáka

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Щелкунчик