pondělí 15. listopadu 2010

Ostravská „Prodanka“ se zaprodala průměru

Další z recenzí pana Jiřího Urbana:

Obnovená premiéra Prodané nevěsty, která má zřejmě připomenout vytrácející se trvalé hodnoty, se dostává do konkurenčního postavení a přímo nabízí srovnání s projekty v pražském Národním divadle, s nastudováním v Brně, v pražském Studiu Ypsilonka v podání Provdané nevěsty apod. Když se na staré roubuje nové, může se někdy základ omladit, také se to ovšem občas nepovede, roub se neujme a do prostoru vyráží zplanělá větévka.



Hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Robert Jindra nemá s Prodanou nevěstou velké zkušenosti a premiéru tak přenechal zkušenému dirigentovi Janu Šrubařovi. Ten měl snahu zachovat to nejlepší, co v původní inscenaci bylo, ale skloubit statičnost scény a tradičnost režie s dynamickým nasazením, to je zřejmě nemožné. Obnovené ostravské nastudování tak působí průměrně, místy až nevyváženě, neintegrálně, je spíše založeno na oblíbených áriích, scénkách a výstupech jednotlivců nebo sboru, ale dokonce ani v proslulém výstupu komediantů v ničem nepřekvapí. Divák znalý Prodané nevěsty je z nastudování zklamán.



Po shlédnutí ostravské Prodané nevěsty si stále více uvědomujeme, jak není snadné vdechnout nový život české klasice, která si vyžaduje své. Smetanova opera může být inscenována v operetně, až kýčovitě laděné scéně Alexandra Babraje, avšak nastudování by mělo být buď pravým opakem, vedeno s nadsázkou až komediálním patosem směrem k realistickému provedení nebo stylizovaně, blíže k lidovému divadlu. Ani jedna podoba se však nerealizuje. Mátožné, nevyhraněné podání, kdy sólisté přicházejí a odcházejí ze scény, děj se odvíjí navzdory svižného tempa tak, že soustředění diváka ubývá a vyruší ho z letargie spíše nevyváženost pěveckého obsazení, to není výhra. Neomluvitelnou chybou obnovené premiéry je stažení Evy Dřízgové–Jirušové, která je personifikací Mařenky. Nově obsazená Linda Ballová s ničím novým nepřichází, protože klasické nastudování nedává zaznít ničemu jinému než je standart. Mladý Jan Šťáva má nepochybně před sebou pěveckou kariéru, ale jeho Kecal je spíše toporný něž komický a jako herec zřetelně vyžaduje pohybové školení. Obsazení tenoristy Tomáše Juháse do role Jeníka se stává medvědí službou. Česká klasická opera nesnese „italskou“ techniku zpěvu.



Operní nastudování ostravské „Prodanky“ je plné vrcholů a propadů. Mezi ně patří známý sextet Rozmysli si, Mařenko v obsazení Eriky Šporerové do role Háty, Jaroslava Kosece (Krušina), Anny Nitrové (Ludmila) a Bogdana Kurowského (Mícha), přičemž poslední tři jakoby ztratili svůj tradiční lesk.



Ostravské představení je průměrné, což na operu jejího formátu je málo. Je podprůměrné režijně a inscenačně, málo překvapivé v tradičních rolích a jen občas něco probleskne, co diváka drží v naději, že teď se to zlomí, nebo "a teď přijde moje oblíbená část". Vždyť árie o „věrném milování“ vždy okouzlí a Smetanova hudba zabírá, ale není to dost málo?

Psáno na základě obnovené premiéry 19. září 2010 a reprízy 28.září 2010.
Dirigent Jan Šrubař
Režie Ilja Racek
Scéna a kostýmy Alexander Babraj
Choreografie Ivan Hurych
Sbormistr Jurij Galatenko
Foto Daniel Jäger

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Je pravda , že Prodaná nevěsta nepřínáší po režijní stránce nic objevného. Ale Mařenka a Jeník v podání Lindy Ballové a T. Juhasze jsou velkým osvěžením po pěvěcké i herecké stránce. Naopak mi hlas p.Juhase zněl velmi smetanovsky. Byl to takový správný chasník a s Lindou Ballovou utvořili svěží pár.
A obecenstvu se Prodanka líbila,což dokazuje plné hlediště,velký potlesk a vesměs spokojení diváci.
Jana