čtvrtek 25. listopadu 2010

Káťa Kabanová - zavřít oči a poslouchat


Když jsem vcházela v úterý do divadla, měla jsem obavu, zda odtud nebudu o přestávce "prchat". Už podle fotografií inscenace a názorů spousty lidí jsem šla na Káťu poněkud neklidná. Obavy byly v tomto případě pro mě oprávněné, ale neutekla jsem. :-)

I tentokrát jsem se poprvé setkala s Janáčkovou operou a po HUDEBNÍ stránce musím říct, že to byl obrovský zážitek. Orchestr pod vedením Roberta Jindry předvedl úžasnou dynamickou škálu a úplně mě dostaly několikavteřinové pauzy uprostřed vypjatých situací. Dodaly celému příběhu velmi silný náboj a udržovaly neustálé napětí - co přijde za chvíli?

Pěvecké výkony převýšily mé očekávání. Překvapilo mě jen, že - přesně obráceně, než mám zkušenost s brněnskými českými operami - na balkóně bylo rozumět češtině mnohem víc, než v první řadě v přízemí.

Nejkrásnější výslovnost za večer předvedl pan Jaroslav Březina. Rozumět mu bylo úplně všechno a hlasově opět předvedl nádherný výkon. Moc se mi líbil hlavně v druhém jednání, kdy v zahradě pozpěvoval píseň, aby přivolal Varvaru.

Čeština Tomáše Juhase byla už méně čistá, ale hlasově mě velmi zaujal. Stejně tak Kateřina Jalovcová v roli Varvary. Tichon Valentina Prolata mi přišel poněkud nevýrazný a Yvona Škvárová mě příliš v roli Kabanichy nepřesvědčila. Hlasově mi nesedí a režie jí v tomto případě vůbec nepomohla, abych si ji oblíbila. Trochu jsem doufala, že přijede paní Urbanová, tu bych si v této roli dokázala představit. V duchu jsem si jen promýšlela, jak asi musí znít Kabanicha od paní Zerhauové nebo paní Hlavsové...


Velmi mě nadchla (opět) Maria Kobielska v roli Káti - nádherný hlas a přes tu chladnou a nudnou režii dokázala dát textu příběh. Ráda ji znovu uslyším v nějakém dalším představení.

A teď tedy režie. Obavy předcházející představení byly slabší, než závěrečný dojem. Připadala jsem si jako v muzeu voskových figurín - bílé obličeje, které na balkóně ztratily veškerou mimiku a z blízka vypadaly se svými výrazy odpudivě až směšně, trhané pohyby, nebo žádné pohyby, prapodivný taneček Kudrjáše na kvádru, objetí z půlmetrové vzdálenosti, žádné vztahy mezi postavami... Co to mělo být? Proč to rovnou neudělat jako loutkové divadlo s loutkami na provázku? Možná by předvedly větší "divadlo", než tyhle prkenné postavy. Nevěřila jsem jim ani slovo z toho, co zpívali. Nějaké emoce, vypjaté situace... NIC. Chodící mumie mě opravdu nenadchly. Ještě, že jsem využila vynikající akce festivalu a koupila si vstupenku za 1,-. Asi bych hodně nadávala, kdybych platila víc. Na druhou stranu mi ušetřili jednu cestu do Prahy... :-D

Během několika dní zde zveřejním recenzi jedné studentky JAMU, která byla naopak z tohoto představení nadšená, aby se tu objevily oba názory na stejnou věc. :-)

Doufám, že toto byl první a poslední šok na festivalu, protože jinak se setkávám s vynikajícími představeními a koncerty! Dnes večer přijede Ostrava s Šárkou a Ariadnou (obava je tu také, ale snad bude zbytečná!!!) a v sobotu Lulu z Essenu. Nechám se překvapit... :-)

Žádné komentáře: