středa 10. listopadu 2010

Don Pasquale (několik úvodních informací před přenosem z MET)

Je mi velkou radostí uvítat první z úvodů, které budeme přinášet pravidelně před každým přenosem. Dle časových možností se na nich bude podílet pan Sovinský a někdy i já. Přeji hezké počtení! DŠ


Tuto sobotu nám bude poskytnut další ze série přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery, tentokrát opera G. Donizettiho, Don Pasquale. Řekněme si tedy k této opeře a k jejímu autorovi několik úvodních slov.

G. Donizetti se narodil v Bergamu, v r. 1797 do velmi prostých poměrů. Zásluhou kněze jednoho z bergamských chrámů (a současně i operního skladatele) a filantropa G. S. Mayra se mu dostalo řádného hudebního vzdělání, což mu umožnilo, aby se mohl věnovat hudební kariéře. Donizetti je znám především jako operní skladatel. Za svého života napsal více než 70 oper, mezi nimiž se objevují jak opery vážné (opery seria), tak opery komické (opery buffa). První operu napsal v r. 1816 (Il Pigmalione), poslední pochází z l. 1843/45 (Don Sébastien, roi de Portugal). Spolu se svými současníky, G. Rossinim (1792-1868, napsal cca 40 oper) a V. Bellinnim (1801-1835, napsal cca 10 oper, zemřel mlád) patří k představitelům italské raně romantické předverdiovské opery 1. pol. 19. stol. Jde o skladatele opery belcantové, v níž se uplatňují především mohutná ariosní čísla (včetně koloratur), které mají svojí silou působit na diváka. Komické opery tohoto žánru jsou často veselými a jiskřivými hříčkami, proto si některé z nich podržely svoji popularitu až do dnešní doby. Do oper těchto skladatelů proniká „demokratický“ živel, hudba jejich oper se vyznačuje velikou melodičností.

Ve své době jejich díla slavila zpravidla veliké úspěchy, nicméně ke stálicím současného operního repertoáru patří jen několik z jejich děl (z Donizettiho zejména Nápoj lásky /1832/ Lucia z Lammermooru /1835/, Favoritka či Marie, dcera pluku /obě z r. 1840/, z Rossiniho především Lazebník sevillský /1816/ a z Belliniho především Norma /1831/). Svůj podíl na to mohlo mít mj. to, že se v těchto operách objevují často spíše scény na efekt (typicky v opeře seria), díla tak mají primárně být jakýmsi scénickým koncertem, a trpí tak jistým deficitem divadelnosti. Díla těchto autorů postupně ustoupila mnohem divadelnějším operám druhé poloviny 19. a poč. 20. stol., verdiovskému romantismu, neoromantismu (Wagner) a verismu (především Puccini). Dnešní doba se však k řadě děl uvedených tří autorů opět vrací. Pokud jsou jejich díla dynamicky režírována a obsazena odpovídajícími pěvci, mohou se stát skutečným klenotem operní scény.

Vraťme se nyní zpět k Donizettimu. Kromě toho, že působil jako operní skladatel, komponoval i duchovní skladby, koncerty, skladby komorní a skladby pro klavír. Profesně působil především v Itálii (mj. byl hudebním ředitelem a učitelem skladby a kontrapunktu v Neapoli), dále působil i v Paříži a ve Vídni (zde byl jmenován - v době kompozice Dona Pasquala - dvorním kapelníkem a skladatelem). Jeho díla mu přinášela úspěchy u obecenstva (včetně Dona Pasquala), v osobním životě ho však provázely tragické události; v krátké době mu zemřeli jeho rodiče, žena i děti. Ve 40. letech se u něho začaly projevovat symptomy závažného onemocnění, trpěl depresemi a nakonec musel být umístěn do ústavu, mj. byl léčen v Paříži. Nakonec byl převezen do rodného Bergama, kde v r. 1848 umírá.

Opera Don Pasquale patří k Donizettiho pozdním pracím, psal ji již jako vyzrálý autor (napsal ji za pouhých 11 dní!). Je typickým představitelem opery buffy, založené na prvcích commedia dell´arte (Pasquale odpovídá chvastounskému Pantalonovi, Ernesto zamilovanému Pierrotovi, Malatesta vychytralému Scapinovi a Norina mazané Colombině). Předlohou k opeře bylo starší libreto A. Anelliho (zhudebněno S. Pavesim jako opera Ser Marcantonio či Ser Marc' Antonio – postava s tímto jménem odpovídá Donizettiho Pasqualovi, premiéra se konala v milánské La Scale v r. 1810; pokud se o věc více zajímáte, zde můžete najít, v angličtině, komparaci obou děl:
http://oq.oxfordjournals.org/content/11/2/39.full.pdf+html).

Uvádí se též, že Anelliho dílo je odvozeno ze hry (komedie) anglického renesančního dramatika Bena Jonsona (1572-1637, současník Shakespeareův) Epicoene, aneb Mlčenlivá žena - toto dílo se mimochodem stalo námětem opery R. Strausse Die schweigsame Frau, Mlčenlivá žena, premiéra v r. 1935 v Drážďanech. Děj Jonsonovy hry je zhruba tento: V Londýně žije Morose, bohatý starý muž, který nenávidí hluk. Plánuje, že vydědí svého synovce Dauphina tím, že se ožení. Jeho nevěsta Epicoene je, jak si myslí, výjimečně tichá žena; Morose netuší, že Dauphine, který jeho ženitbu zařizuje, připravil vše pro své vlastní zájmy. Svatba se uskuteční, ale Morose brzy sňatku lituje, protože se jeho ženuška brzy projeví jako hlučná a svárlivá. Morose touží po rozvodu. Proto se radí se dvěma právníky (ve skutečnosti jde ale o dva Dauphinovy lidi v přestrojení), kteří ale nenacházejí titulu ke zrušení manželství. Nakonec Dauphine slibuje, že zajistí, aby manželství skončilo, ale Morose mu na oplátku musí vyjít vstříc, pokud jde o dědictví. Když je dohody dosaženo, Dauphine strhne ženský kostým z Epicoeny, a ukáže se, že nejde o ženu, ale o muže.

Základním motivem Donizettiho opery jsou trable, které postihnou letitého starého mládence, pokud se chce oženit s mladou dívčinou. V opeře se objevuje několik brilantních árií a známé duo pro baryton a bas. Libreto pro Dona Pasquala napsal Giovanni Ruffini (1807-1881) spolu s Donizettim. Premiéra opery se konala v pařížském Téâtre Italien 3.1.1843; pro zajímavost, v New Yorku byla tato opera premiérována už v r. 1846.

Osoby: don Pasquale, bohatý starý mládenec (bas); Ernesto, Pasqualův synovec (tenor); doktor Malatesta, lékař a Pasqualův a Ernestův přítel (baryton); Norina, mladá vdova (soprán); notář (bas), dále komorná, kadeřník a další menší role. Odehrává se v Římě, ve 2. pol. 18. stol.

Obsazení v MET (13.11.2010):
Don Pasquale: John Del Carlo; Ernesto: Matthew Polenzani; Malatesta: Mariusz Kwiecien; Norina: Anna Netrebko; notář: Bernard Fitch. Dirigent: James Levine, režie Otto Schenk.

Obsah:
na základě anglické verze ze stránky
http://www.metoperafamily.org/metopera/history/stories/synopsis.aspx?id=392
s přihlédnutím k dalším zdrojům.

I. dějství:
Starý mládenec Don Pasquale, lakomý a svéhlavý, přesto ale v podstatě dobrák, se hodlá oženit, aby potrestal svého synovce Ernesta, který miluje mladou, ale nemajetnou vdovu Norinu, a současně odmítá bohatou nevěstu, kterou má pro něho připravenou strýc; tím, že se strýc ožení sám, připraví synovce o dědictví. O věci se radí s přítelem, doktorem Malatestou, který mu navrhuje, aby si vzal jeho krásnou mladší sestru Sofronii, která až dosud byla vychovávána v klášteře (ve skutečnosti ale tato dívka vůbec neexistuje). Pasquale souhlasí. Netuší ovšem, že Malatesta vše připravuje tak, aby se nakonec naplnily tužby mladého párku.

Přichází Ernesto a znovu odmítá svatbu s nevěstou podle strýcova přání. Pasqual mu oznámí, že sám plánuje svatbu. Ernestovi je jasné, že bez dědictví si Norinu nebude moci vzít, a navíc ještě má za to, že ho zradil jeho přítel Malatesta (tím, že se podílí na přípravě Pasqualovy svatby).
Malatesta vyhledá Norinu a zasvětí ji do celého plánu: právě ona sehraje onu neexistující Malatestovu sestru, vezme si Pasquala při fingovaném sňatku a poté bude mít na „manžela“ takové požadavky, aby se jí Pasquale ještě rád zřekl a na ženitbu už nikdy ani nepomyslel.

II. dějství:
Ernesto, který o pozadí Malatestových plánů nic neví, naříká nad ztrátou Noriny a vidí svoji budoucnost jako vyhnanec. Poté odchází a objevuje se Pasquale a těší se na setkání se svojí nevěstou. Malatesta přivede Norinu, zahalenou závojem. „Nesmělá“ nevěsta se mu velmi líbí a hned chce uzavřít svatební smlouvu. Při svatební ceremonii, kde notářem je převlečený Malatestův bratranec Carlino, Ernesto vybuchne a obviní Norinu z nevěrnosti. Malatesta mu vše rychle vysvětlí a Ernesto dokonce při „obřadu“ působí jako svědek. Když je smlouva podepsána, Norina se změní z ostýchavé dívenky ve svéhlavou dračici a ukazuje, kdo je nyní v domě pánem. Z Pasquala si tropí žerty a dokonce koketuje s Ernestem. Šokovaný a zoufalý Pasquale protestuje, zatímco Norina, Ernesto a Malatesta se radují ze svého úspěchu.

III. dějství:
Pasqualova „nová ženuška“ pokračuje v týrání svého „muže“. Utrácí peníze, jako to jen jde a překládá „manželovi“ stohy účtů. Když sluhové přinášejí další nakoupené zboží, Pasquale se zuřivě rozhodne uplatnit svá práva coby manžela. Přichází Norina, elegantně oděná do divadla, a když se jí postaví do cesty Pasquale, uštědří mu políček. Nato jí Pasquale vyhrožuje rozvodem, zatímco ona se stranou raduje z „manželových“ trablů. Když Pasquale odejde, schválně upustí na zem dopis, z něhož vyplývá, že má mít v noci v zahradě dostaveníčko s neznámým ctitelem. Když to pak Pasquale zjistí, posílá pro Malatestu, který ho ujišťuje, že spolu „přistihnou“ Sofronii při nevěře. Pasquale tak bude mít možnost „ženu“ vyhnat. Dokonce slíbí, že pokud to vyjde, dá souhlas ke sňatku Ernesta s Norinou.

V zahradě Ernesto, který hraje onoho neznámého ctitele, zpívá Norině serenádu, která mu na ni nadšeně odpovídá. Oba jsou „překvapeni“ Pasqualem a Malatestou, ovšem mladíka se jim chytit nepodaří, neboť vklouzne do domu, a „Sofronia“ hraje nevinnou ženušku. Malatesta oznamuje, že Ernesto si hodlá přivést do domu svou vlastní nevěstu, Norinu. „Sofronia“ protestuje. Ona přece nebude sdílet střechu nad hlavou s jinou ženou a vyhrožuje, že odejde. Pasquale jen stěží potlačuje svoji radost a dává souhlas Ernestovi ke svatbě s Norinou, s tím, že bude jeho dědicem. Když se „Sofronia“ vrátí jako Norina, Pasquale se nezlobí, bere to s humorem a dává párku požehnání. Na naléhání Malatesty ještě přidá Ernestovi roční rentu. Sám je rád, že jeho „manželství“ skončilo a od Noriny si ještě musí vyslechnout ponaučení: „Bloud, kdo ve stáří myslí na lásku!“

Pořadí hudebních scén a arií (převzato z publikace Hostomská A., Opera, průvodce operní tvorbou, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1955, str. 99):

Předehra (veselá skladba, odvozená především z dueta pro baryton a bas).

I. dějství:
Romance Malatesty: Krásná jak anděl z ráje.
Cavatina Pasquala: Nezdolný plápol mi v duši se nítí.
Cavatina Noriny: Ó, tato záře v oku.
Duet Noriny a Malatesty: Nuž vzhůru, to dílo pomsty již vykonejme.

II. dějství:
Arie Ernesta: Pouť chci konat v širé světy.
Kvartet při sepisování smlouvy: Tu s jedné strany, et cetera.

III. dějství:
Duet Noriny a Pasquala: Krásná paní, kam chcete jíti.
Sbor sluhů: Nemožno déle již na nohou státi.
Duet Pasquala a Malatesty: Tiše, za tmy nepoznáni, vloudíme se do zahrady.
Serenáda Ernesta se sborem: Toť lásky čas.
Nokturno Ernesta a Noriny: Ráj v duši mou se hrouží.
Rondo Malatesty: Bravo, bravo, don Pasqual.
Finale: Vezměte si naučení.

Všem divákům přeji v sobotu krásný operní zážitek.
Jaroslav Sovinský, Olomouc

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ještě připojuji ukázku proslulého duetu Pasquala a Malatesty v podání Carlose Chaussona a Lluíse Sintese (Teatro Principal de Mahón, Baleárský symfonický orchestr, 2002) “Tiše, za tmy, nepoznáni vloudíme se do zahrady” (“Cheti cheti immantinente nel giardino discendiamo”).
http://www.youtube.com/watch?v=96eBvlXXSK0&feature=related

A zde libreto celé opery (v italštině):
http://opera.stanford.edu/Donizetti/DonPasquale/libretto.html

Jarda