pondělí 25. října 2010

Týden v divadlech

V minulém týdnu se mi podařilo navštívit 3 operní představení, jedno baletní a jeden koncert ve třech divadlech. Všechny byly nádherné, zažila jsem perfektní výkony a nadšení především divadelních "nováčků". O koncertě Jany Wallingerové jsem psala již zde.


Vzorový Nabucco

V úterý jsem neodolala a šla počtvrté na Nabucco (jak řekl jeden ze sboristů, je to teda ostudná návštěvnost a měl pravdu, mám co dohánět :-D). Už samotné obsazení slibovalo velký zážitek a představení splnilo očekávání na 100%. Měli jsme možnost po dlouhé době opět vidět na jevišti Csillu Boross v kompletním představení a její Abigail si zaslouží všechny superlativy. Dává své postavě obrovskou sílu, výraz, žádný pohyb není "jen tak", hlasově předvede obrovskou škálu výrazů...

Pozadu nezůstal ani Avaz Abdullayev představující Nabucca. Zaujal mě již v minulé sezóně při svém debutu a opět předvedl dech beroucí výkon. Když byl zoufalý, že jeho dcera jde na smrt, téměř se zajíkal, na několika místech skoro až "promluvil", ne zazpíval, což dodalo ještě větší napětí. Nezapomenu na strhující duet Abigail a Nabucca. To byl koncert dvou vynikajících pěvců a herců, kteří zcela upoutali vaši pozornost, zcela vás svými výkony pohltili. Už od minulého představení se těším na chvíli, kdy Nabucco si uvědomí, co všechno způsobil, poklekne před Jehovou a slíbí, že mu vystaví chrám. Abdullayev se v tu chvíli modlí s takovou upřímností, že dojímá k slzám radosti. V těch několika minutách je obsaženo tolik nádhery... Pokud bude třeba jen jeden z těch dvou v Nabuccu zpívat, poběžím do divadla, abych je mohla vidět a slyšet a budu to doporučovat všem ve svém okolí.

Jiří Sulženko mě uchvátil svým Zachariášem. Mám tuto postavu nesmírně ráda a v jeho podání to byl balzám na duši. Staral se o ty, kteří mu byli svěřeni, snažil se je ochránit, postavil se sám mocnému králi a přitom moc dobře věděl, že ho Bůh vede a že ho ochrání. Když přišel po Va pensiero ke svým blízkým a začal zpívat o tom, že se již brzy oddělí zrno od plev, stejně, jako u Nabucca, i zde mi běžel tou nádherou mráz po zádech. Zazpíval to tak přesvědčivě a jako by v jeho hlase zněla radost, že mě naplnil obrovský vnitřní pokoj. Nádherný výkon a ještě jednou obrovský dík!

Jana Wallingerová jako Fenena si svým výkonem získala velkou spoustu lidí. Její modlitba před "smrtí" byla opět moc nádherná a s upřímností dojemná. Tak krásný hlas a taková procítěnost!!!

Velký dík patří i dalším sólistům, sboru a orchestru. Poprvé jsem zažila Nabucco, které dirigoval pan Kyzlink. Na můj vkus to bylo trošku rychlejší, ale nemůžu být tak náročná! :-D Orchestr pod jeho vedením má vždy velmi "hladký" a jedinečný zvuk, který se mi moc líbí. Zvláštní, jak pod každým dirigentem zní jinak...

Na představení byli 4 operní nováčci, se kterými jsem se mohla během, nebo po představení setkat. Dva divadlu zcela propadli a začali mi dělat silnou konkurenci v návštěvnosti, dvě už se mě začaly poptávat po dalších zajímavých představeních, která by rozhodně měly vidět. Všichni se shodli na tom, že to byla nádhera!


Neplánované Labutí jezero

Že se ve středu 20. října hraje v Janáčkově divadle Labutí jezero, jsem věděla dlouho dopředu. Protože jsem však chtěla jít na koncert paní Wallingerové, nijak jsem se nezajímala o vstupenky. Koncert ovšem skončil tak šikovně, že jsem bez problému dorazila do divadla 10 minut před začátkem představení. U pokladny ale stála velmi dlouhá fronta a v tu chvíli jsem si uvědomila, že bylo Labutí asi 2 dny předem téměř vyprodané a že na mě asi nezůstane místo. I tak jsem stoupla do fronty. Jako seslaná z nebes se záhy objevila moje známá, která měla volnou vstupenku a její plánovaný majitel nepřišel. Přede mnou stáli právě 4 lidé, když pokladna vyhlásila VYPRODÁNO a já najednou držela v ruce vstupenku. Prostě zázrak. :-D

Po vizuální stránce to bylo nádherné představení. V loňské sezóně jsem je viděla z 1. řady v přízemí a tentokrát jsem seděla v poslední řadě na balkóně. Těžko říct, které z těch dvou míst je lepší... Tady jsem alespoň viděla všechna uskupení (labutě do tvaru hvězdy...) a slyšela lépe zvuk orchestru. Z té dálky všechno vypadalo úplně jinak. Labutě zářily svými kostýmy proti tmavému jevišti a skutečně tak dobře napodobovaly své zvířecí vzory, že jsem v tu chvíli rozhodně nemyslela na to, že tam stojí 22 žen, ale 22 labutí, které skládaly svoje křídla, pohnuly se, když je něco vyrušilo, odpočívaly, létaly, shlukly se do hejna... Nedávno jsem měla možnost denně pozorovat celé hodiny hejna labutí, takže jsem dobře znala jejich pohyby a reakce.

Eriko Wakizono byla perfektní Odettou i Odílií. Téměř se vznášela po jevišti a všechny obtížné prvky zvládla na výbornou. Od září chodím do baletu pro začátečníky a s obdivem jsem pozorovala všechny prvky její choerografie. Protože už teď sama vím, jak je to obtížné, skláním se před vším, co na jevišti ona a ostatní předvedli.

Jan Fousek mi už podruhé zatančil Prince Siegfrieda a byl opět vynikající. Stejně tak Marek Svobodník v roli Knížete Rotbarta. Celé představení mělo vyrovnané výkony a byla to skutečná pohádka.

Bohužel po hudební stránce moc pochval nevyjádřím. Nejen v Labutím, ale při každém baletním představení zaznamenávám velkou řadu chyb a tentokrát to bylo asi nejzřetelnější. Nešlo ani tak o nástupy, jako o falešné tóny a nepřesnosti v rytmu. Přitom v úterý a v pátek hráli na výbornou... Doufám, že si v pátek na Spartakovi užiji krásný výkon orchestru a budu ho zde moci také pochválit!!!!!


Velkolepá Aida

Až na pár výjimek jsme měli možnost vidět premiérové obsazení Verdiho opery. Po hodně dlouhé přestávce znovu stanul na jevišti Janáčkova divadla pan Vladimír Chmelo v roli Amonasra. Moc jsem se těšila na jeho výkon a opět jsem seděla se zatajeným dechem v první řadě, a to hlavně v druhé části představení, a pečlivě pozorovala každý jeho pohyb. Sršel hněvem, bojechtivostí, šla z něj přímo hrůza, na druhou stranu byl milujícím otcem nejen své dcery, kterou chtěl zachránit, ale především svého národa, pro který byl ochotný položit svůj život. Jako by před mýma očima stál druhý Zachariáš! Vytasení dýky na Aidu i na Amneris mě opět nenechalo v klidu. Má to perfektně zahrané. Těším se na jeho Germonta v prosinci v Traviatě!

Denisa Hamarová se mi moc líbila jako Amneris. Opět ve mně vyvolala soucit a, když odsoudili Radama k smrti, najednou jsem si poprvé začala uvědomovat, co to vlastně znamená. Vžila jsem se do její situace a uvědomila si, že přichází o člověka, kterého skutečně miluje, kterého už nikdy neuvidí, kterého chtěla zachránit, ale nebylo to možné... Opět jsem v příběhu Amneris objevila nový "pohled" a velmi jsem si tuto postavu oblíbila. Paní Hamarová podala obrovský výkon!

Poměrně slušně zazpíval Radama pan Igor Jan, o kterém jsem dosud nikdy neslyšela. Na několika místech jsem ale cítila slabé zaváhání ve zpěvu.

Hvězdou večera byla bezpochyby opět Csilla Boross v roli Aidy, což mi potvrdili přátelé z úterního Nabucca i 2 operní nováčci, kteří se mnou šli na Aidu. Její Ritorna vincitor považuji za skutečně jedno z nejlepších, jaké jsem kdy slyšela. Při její árii ve 3. dějství, kdy zpívá o nádherných hájích, jsem se tam opravdu v duchu přenesla a cítila spoustu příjemných vůní, hřejivé teplo slunce, kochala se barevností přírody... Každá její árie je velkým výpravným příběhem a hlas ho doplní úžasným způsobem, že jste na vrcholu blaha. V paní Boross má Janáčkovo divadlo skutečný poklad nevyjídřitelné hodnoty!

Ti, kteří mě doprovázeli na představení, byli uchváceni výpravností celého představení, nádhernými kostýmy, skvěle vymyšlenými kulisami, sehraností všech, skvělým sborem a vynikajícím výkonem orchestru a dirigenta. Dlouho mě nikdo nezahltil tolika otázkami a připomínkami, jako oni - kdo byli ti, kteří hráli na trubky při Pochodu, hráli oni, nebo někdo z orchestru, odkud zpíval ženský sbor a sólistka v chrámu při Immenso Fthá, když nestáli na jevišti, bylo všechno zazpívané naživo, nebo se hrálo ze záznamu, kudy se dostávají pěvci nahoru na schodiště, jak to, že Velekněz podával otázky Radamovi při vyslýchání jednou zprava, podruhé zleva... Jsem moc ráda, že jsem jim mohla vše zodpovědět. Samotné divadlo mi v tom hodně pomohlo - účast na těch všech zkouškách, prohlídky zákulisí, kterých jsem se zúčastnila, představení Onegina sledované ze zákulisí... Divadlo po tomto týdnu získalo minimálně 6 nových diváků, kteří se do něj budou s radostí vracet a věřím, že některé z nich potkám už dnes večer na Nížině. :-)


Úsměvný Don Giovanni

Jsou dvě představení, která mě zaručeně dostanou do Prahy - Faust a Markétka v Ypsilonce a Don Giovanni ve Stavovském divadle. Obě jsem shlédla již třikrát a silně pochybuju, že to bylo naposledy. Opravdu NECHÁPU, co se tolika lidem nelíbí na Giovannim. Nedávno mě poměrně dost vytočil jeden známý, který se mě ptal, zda jdu na Její pastorkyňu do Brna. Když jsem řekla, že jedu do Prahy na Giovanniho a Patorkyňu nestíhám, podíval se na mě s vyděšeným a přímo pohoršeným výrazem, jestli jsem se nezbláznila. Na GIOVANNIHO??? Jak na to můžu jít? Když jsem ho ujistila, že jedu potřetí, byl v ještě větším šoku. Myslím, že jsem se v tu chvíli musela tvářit nanejvýš rozčíleně, že tím náš rozhovor rychle skončil. :-D Jsou prostě představení, na která jsem obzvlášť háklivá, když se o nich jiní vyjadřují s pohrdáním. Opravdu mě zajímá, co se vám na tom tolik nelíbí?

K Giovannimu pro mě už pravidelně patří první řada v přízemí a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Za mnou sedělo několik děvčat, které byly z představení nadšené, a překvapilo mě, kolik malých dětí jsem zahlédla v publiku. U pokladny stály ani ne patnáctileté české studentky víceletého gymnázia, jak samy uvedly prodavačce, a kupovaly si vstupenky. Bylo na nich vidět, jak se na představení moc těší. Ty tam rozhodně nebyly "z donucení", přišly, protože chtěly přijít. Dokonce na sobě měly šaty do divadla!!! Vůbec garderóba diváků byla tentokrát rozmanitá, všichni byli nastrojení a nenašla jsem jikoho v riflích, nebo mikině, jak se mi v Praze stává. A to jsem byla na odpoledním představení!

Orchestr řídil Jan Chalupecký, který má zvláštní styl dirigování. Pan Kyzlink u toho skáče a pan Chalupecký si zpívá. :-) Jenže on zpívá úplně všechno a nahlas! :-D Ať zpívá na jevišti soprán, nebo bas, ať hrají jen housle, nebo spinet, odzpívá všechno. Horší, než já a to už je co říct! Bohužel byl ale hodně slyšet a to jsem seděla téměř na kraji řady. V Il mio tesoro, kdy pan Březina zvolil fantastické piano, byl hlasitější, než pěvec. Asi zaslechl mou rozčílenou poznámku, že teď už mě fakt ruší, protože najednou přestal. Rozhodně ale vedl orchestr k nádhernému výkonu, duch pookřál při té úžasné hudbě, která naplňovala hlediště. Už jen samotná předehra měla spád a líbilo se mi, že se opera hrála "pomalu". Minule dirigoval pan Robert Jindra a občas mi to připadalo jako úprk :-D - šampaňskou árii by mohl Giovanni zpívat na jeden nádech, jak byla rychlá. Musela jsem se tentokrát zasmát - už nevím, co to bylo za část Giovanniho - občas "si zpívám" s pěvci tak, že jen otevírám pusu a najednou jsem se podívala na dirigenta a on stál otočený vyloženě mým směrem, díval se na mě a dirigoval jakoby mou stranu hlediště. Bylo nás tam snad víc, kteří si "zpívali", nebo jak se to tak povedlo? Já jsem rozhodně "zpívala" do rytmu!!! :-D

Tohle představení bylo jedno obrovské překvapení. Už asi měsíc jsem sledovala neustále se měnící obsazení a každou chvíli si ho v diáři přepisovala. Dostali jsme v divadle do ruky program a během představení záhy zjistili, že ne všichni pěvci tomu odpovídají.

Už potřetí se mi v roli Zerliny představila Alžběta Poláčková a musím říct, že se mi v této roli líbí stále víc. Tentokrát jsem si opravdu užila všechny její árie. Donedávna mi party Zerliny a Masetta přišly poněkud zdlouhavé, ale teď se opravdu podařily! Masetta zpíval výborně Jiří Hájek. V roli Komtura vystoupil Jiří Kalendovský a zazpíval ho hodně dobře. Sice mi při jeho příchodu k Giovannimu na večeři neběžel mráz po zádech, ale to vůbec nevadí! :-)

Podruhé mi zazpíval Ottavia pan Jaroslav Březina a opět mě ujistil, že jeho hlas patří skutečně k těm, které považuji za nejkrásnější, jaké jsem mohla slyšet. Zahrál nádherně svého Ottavia a nezapomenu na jeho Il mio tesoro. Tak jemně a citlivě zazpívané jsem to ještě neslyšela. Těším se na každé jeho další představení, které se mi podaří vidět. Když jdu do divadla v Brně, jdu na všechny, kdo v tomto představení zpívají, protože je znám. Když jedu někam jinam, třeba do Prahy, vždy se snažím jet na představení, kde znám alespoň jednoho pěvce, a pečlivě si vybírám, na co a na "koho" pojedu. To, že mě někdo "dostane" také do Prahy, ačkoli ho mohu pravidelně slyšet v Brně, vypovídá o tom, že podává opravdu vynikající výkon a s důvěrou odjíždím na nová představení, protože mám v něm záruku kvality. Jedním z nich je právě pan Březina a nikdy mě nezklamal!

Jediným slabým článkem celého představení byla postava Donny Anny v podání Anda-Louisy Bogzy místo původně ohlášené Adriany Kohútkové, na kterou jsem se opět marně těšila (v Praze na ni prostě nemám štěstí!). Nejdřív jsem ji nemohla dlouho poznat. :-) Pořád mi vrtalo hlavou, kdo to je? Cítila jsem z jejího zpěvu nejistotu, koloratury nebyly hladké, ale příliš sekané a ne vždy čisté. Herecky mě nijak zvlášť nepřesvědčila. Je to zatím první člověk, který mi v tomto představení vyloženě neseděl.

Změna se udála i v roli Donny Elvíry a to k výýýrazně lepšímu. Místo původně hlášené Jitky Svobodové, která mi tenkrát v této roli neseděla, se na jevišti objevila paní Pavla Vykopalová a mně málem vypadly oči z důlků. :-D Kde se tu bere??? Vždyť má zpívat až večer!!! To bylo největší překvapení za celé představení. Elvíru jsem si vyloženě užila. Paní Vykopalová je mistrem mimiky a co tentokrát předváděla, vyvolávalo výbuchy smíchu. Je v tom fantastická. Skvěle Elvíru odzpívala a jen jsem se těšila, až znovu vstoupí na jeviště. Byla pro mě hvězdou představení!

Peter Mikuláš nezůstal svým výkonem pozadu a byl fantastickým Leporellem. Pořád mi zní v hlavě jeho počítání Giovanniho milenek. Na tu árii dlouho nezapomenu. On a paní Vykopalová předvedli tak vynikající herecký koncert, že si zcela získali publikum a dlouho jsem se u této árie tak nezasmála. Vyloženě se vyžíval při počítání těch zástupů dam, při popisu jejich vzhledu a postavení. A Elvíra odpovídala šokovaným výrazem při každé další cifře. Smáli jsme se celou árii a oba se nechali perfektně strhnout a nejednou se také usmáli a jako bychom je vyprovokovávali k dalším nápadům. O scéně ve třetím dějství, kdy Leporello láká Elvíru, aby přišla za ním do zahrady, ani nemluvím. Byl tak "prkený" a "nepřesvědčivý" svůdník, že to nemělo obdoby. Velmi mě pobavil, když před příchodem Komtura na hostině zazněla "árie Figara" a, jako i na předešlých představeních, i tentokrát se někteří z nás v publiku nechali strhnout a potichu jsme si ji začali zpívat, nebo alespoň bez hlasu vyslovovat text Figara. Leporello ti toho všiml a, zatímco pojídal kuřecí stehno, najednou zazpíval také několik slov z této árie :-D. Děkuju moc za Leporella, byl nejlepší ze všech tří, které jsem viděla.

Pochopitelně to nejlepší si nechávám na závěr - Don Giovanni v podání Romana Janála. Když se spojí nádherný hlas, nejoblíbenější pěvcova role a v každém představení stále přesvědčivější herectví, nemám už slov, která by mohla dostatečně vystihnout ten vynikající výkon. Mnohem víc jsem si tentokrát všímala gest Giovanniho (nikdy jsem si předtím nevšimla, že ve chvíli, kdy Elvíra od něj odhání Zerlinu, naznačuje Zerlině, že tato žena je blázen a klepe si několikrát na čelo), nejednou stál přímo nad námi na schodech a vždy se nemohu dočkat strhujícího "Viva la libertá". Šampaňskou árii zazpíval s úplnou lehkostí, "La ci darem..." bylo opět nádherné a duch se opět rozplýval u "Vieni alla finestra"... Takový hlas bych skutečně mohla poslouchat celý den, jen samotný poslech mě učí pěveckou techniku. U nikoho se mi ještě nepodařilo, že bych tak výrazně slyšela "jak správně" má být hlas posazený a jak toho docílit. Musí být výborným učitelem zpěvu!

Dlouho jsem hledala představení Giovanniho, které se mi bude skutečně líbit, které mě zaujme všemi svými prostředky - pěvecky, herecky, výpravou, režií... Toto je ono! Ještě alespoň jednou v této sezóně se na ně musím jet podívat. :-D

Týden byl opravdu povedený, výkony všech mě zaujaly natolik, že jsem znovu napsala o představeních, která už jsou zde na Blogu uvedená. Že stojí za shlédnutí, mohu potvrdit nejen já, ale i ti, kteří je se mnou viděli. Nabucco bylo počtvrté, Labutí jezero a Don Giovanni potřetí a Aida popáté. Díky všem za krásné zážitky!!!

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Igor Jan vystupuje ve Státní opeře a pravidelně mi ztrpčuje návštěvu oblíbených oper /Turandot, Tosca.../. Takže v recenzi jste na něj ještě opravdu hodná. U paní Bogzy platí pořekadlo Birgit Nilsson: Můj hlasí není dobrý pro Mozarta, ale Mozart je dobrý pro můj hlas. Tedy je pravdou, že její vysokodramatický hlas je na Donu Annu již opravdu nevhodný a sama mluví již o přechodu k Wagnerovi a Straussovi. Zato její Turandot, Aida či Tosca opravdu stojí za vidění a jsou to její parádní role. Musím říct, že v ní má Praha jedinou opravdovou dramatickou sopranistku /s paní Hundeling/ a třeseme se hrůzou, kdy se nechá zlákat a nadobro prchne do ciziny /pravidelně vystupuje ve Veroně, Berlíně, Římě.... Když jsem zmínil tu Turandot, nevíte Dano, kdo tento part v Brně nastuduje?D.

Dana Šimková řekl(a)...

Sama nevím, kdo bude Turandot. :-( Csilla Boross bude spíš Liu... Paní Bogza asi ne, nevím.