sobota 16. října 2010

Ostré vlčí zuby


Konečně se mi podařilo dostat se na nové představení Národního divadla v Brně D´Albertovu Nížinu, která měla premiéru 2. října. Recenze, které dosud vyšly, ji velmi chválily a byla jsem zvědavá, jak se mi bude představení líbit.


Po hudební stránce to bylo velmi zajímavé dílo. Musím říct, že jsem mu zpočátku trochu "nerozuměla", až jsme se dali o přestávce do řeči se známými a bavili se, že hlavní hudební téma zobrazuje "vlka", bylo mi všechno najednou jasné a hudba dostala úplně jiný rozměr. První polovina mi přišla příliš těžká na pozornost, nenacházela jsem nic, čeho bych se mohla "chytit", ale druhá část byla opravdu strhující a plná emocí. Budu to muset vidět ještě jednou, aby si příběh a hudbu konečně ucelila. Orchestr pod vedením dirigenta Jana Zbavitele hrál tuto obtížnou operu s jistotou a dodával mu velmi spontánní náladu. Klarinetové sólo s motivem vlka mi pořád zní v uších.


Scéna pana Daniela Dvořáka mě zaujala hned při prvním otevření opony. Bílé desky různých tvarů postupně se zvyšující, promítnutá hlava vlka a hor, průchody mezi deskami... Opravdu nebylo těžké si představit, že jsme skutečně v horách, které jsou pak o něco výše i pokryty sněhem. S obrovskou chutí bych se po této scéně prošla a pokochala se pohledy, které by nabízela různá místa pozorování. Vše, jak jsem psala, bylo bílé. Porozuměla jsem tomu tak, že bílá znamená čistotu, spravedlnost, lásku, mír, klid... Všude byl prostor, výhled, volnost... Jako obrovský protiklad pak působila scéna v dalších dějstvích, kdy jsme se ocitli v mlýně, který byl celý černý s proskleným stropem a širokými vraty, za nimiž byla vesnice a v dálce hory. Protože byla scéna ze všech stran uzavřená, působilo to velmi stísněným dojmem a černá dodávala ještě větší pocit strachu. Černá, jako nespravedlnost, násilí, bolest, vězení... Fantasticky byla také využitá světla, lampy v mlýně a "tma". Pan Dvořák opět odvedl vynikající práci!!! Dostala mě závěrečná scéna, kdy se mlýn "propadl" do jeviště a vystoupily na pozadí hory. Ani jsem nevěděla, že tak technicky obtížný prvek je možné v Mahenově divadle uskutečnit.


Jsem ráda, že jsem mohla konečně slyšet pana Tomáše Krejčiříka v nějaké roli, zazpíval dobře svého pastýře Nanda, trojice dívek - Alena Sobolová, Daniela Straková-Šerdlová a Jana Wallingerová - byla velmi dobře sehraná a sezpívaná, obzvlášť v momentech, kdy zazpívaly trojhlas, zněly nádherně a čistě! Pavel Kamas mě s každým představením stále více překvapuje a i dnes podal dobrý výkon a měl vynikající výslovnost! Andrea Priechodská zahrála malou holčičku Nuri naprosto skvěle. Byla vtipná, zoufalá, nejistá, hravá... Moc se mi líbil její hlas.

Tommaso Jiřího Kleckera byl pro mě opravdu zážitek. Pan Klecker zahrál tuto obtížnou roli velmi přesvědčivě a hlavně za scénu s Martou v 2. dějství by si zasloužil obrovský potlesk!


Richard Haan je pěvec, který umí naprosto přesvědčivě hrát záporné role, že ho člověk skutečně nenávidí až do posledního tónu! :-D Působil velmi impozantně, pyšně, majestátně, zároveň naháněl strach. Nevím proč, občas jsem se během představení přistihla, že jsem ho považovala za Thomase Hampsona. Měl podobně udělané vlasy a vousy, jako Hampson v nějaké ze svých rolí (možná Germont), postojem a vysokou postavou mi ho také připomínal připomínal. Ale byl to pořád pan Haan, vynikající a přesvědčivý herec s mohutným hlasem! Jako mě uchvátil svým Jagem v srpnu, má můj obdiv i za Sebastiana. Opravdu klobouk dolů!!!

Velký obdiv patří také panu Ivanu Choupenitchovi. Nevím proč, ale jeho hlas mi někdy hodně nesedí a jindy poslouchám a žasnu, jak je zajímavý. V tomto večeru se vystřídaly oba pocity. Druhý ale suveréně překonal ten první. Hlavně musím i u něj podtrhnout především vynikající herecký výkon. Jeho Pedro byl spravedlivý člověk se srdcem na dlani, kterému se dalo věřit, hledat u něj ochranu... Když vyprávěl, jak zabil vlka, šel z toho mráz po zádech, duet s Martou ve druhé části večera byl silně nabitý emocemi. Jsem ráda, že jsem ho mohla v této roli slyšet!


Největší potlesk právem sklidila Susanne Schimmack za roli Marty. Neskutečně obtížný part zazpívala s lehkostí a prožila svoji Martu tak živě, že jsem se zcela ponořila do děje a zapomněla jsem, že je to jen divadlo. Nádherná výslovnost němčiny, jedinečné herectví a nádherný hlas! Pro její výkon pořádně nenacházím slov. Téměř jsem z ní nespouštěla oči a doslova hltala každý její pohyb, gesto... Vynikající herečka!!!

Bylo to hodně zajímavé představení. Pokud jste ho ještě neviděli, 26. 10. máme zatím poslední příležitost tuto operu v Brně vidět. Pravděpodobně by se měla ale v následujících letech opět do Mahenova divadla vrátit, jak mi potvrdil pan Rocc. Tento typ představení v našich končinách opravdu chybí a je úžasné, že jsme dostali příležitost ho vidět!!! Díky moc všem.


autor: Eugen d'Albert
libreto: Rudolf Lothar
režie: Heinz Lukas-Kindermann
asistent režie: Kristiana Belcredi
dirigent: Jan Zbavitel
asistent dirigenta: Ondrej Olos
scéna: Daniel Dvořák
kostýmy: Daniel Dvořák
asistent výtvarníka: Marie Blažková
sbormistr: Pavel Koňárek


Osoby a obsazení
Sebastiano Richard Haan
Pedro Ivan Choupenitch
Marta Susanne Schimmack
Tommaso Jiří Klecker
Moruccio Pavel Kamas
Pepa Alena Sobolová
Antonia Daniela Straková-Šedrlová
Nuri Andrea Priechodská
Rosalia Jana Wallingerová
Nando Tomáš Krejčiřík
Farář Karel Pouchlý

Sbor a orchestr Janáčkovy opery

3 komentáře:

http://abebedorespgondufo.blogs.sapo.pt/ řekl(a)...

Very good.

cid řekl(a)...

Využil jsem posledního představení Nížiny 26. října 2010. Hudba opravdu velmi zajímavá a xzejména v instrumentálních partií výslovně krásná. Škoda jen, že skladatel nevyužil nosnost některých motivů pro větší šíři árií. Ale to se nám to po více než 100 letech povídá...
Richard Haan - bez diskuse jednička jak po pěvecké, tak i po herecké stránce. Obrovská osobnost. Jen při zpívaném tanečku ve 2. dějství na chvíli vypadl z rytmu a chvilku se honil s orchestrem. Susanne Schimmack - vynikající v pěvecké části (obrovsky náročná role), stejně tak jako Jiří Klecker. Andrea Priechodská - výborná, Jana Wallingerová - není malých rolí, ve všech se leskne. Zklamal mne mlynář Pavel Kamas, v 1. jednání měl určité problémy s intonací. Ivan Choupenitch byl převibrovaný. Jako by si neuvědomoval, že i s vibratem nutno pracovat přiměřeně, nikoli jím sytit celý projev. Jeho ostré vibrato působilo mnohdy až nepřirozeně (snad příliš "mečivě"), neumožňovalo, aby vynikl základní tón, aby se v plné kráse nesl prostorem. Choupenitchovi palec nahoru dát nemohu, i přesto, že jinak svůj part zvládl.
Nížina je představení, které opravdový spád dostane až ve druhém jednání, ale tam to opravdu stojí za to. Náročné party, zajímavé hudební pointy. Je dobře, že Brno se do této inscenace pustilo a d´Albertův verismus nám přiblížilo. Díky.
Cid

Anonymní řekl(a)...

Neuvěřitelně pravdivá opera plná emocí. Díky fantastickým výkonům hlavních protagonistů je příběh velmi strhující. Moc jsem si Nížinu užil.
Otto