středa 6. října 2010

Jedinečná oslava narozenin

Dne 28. 9. 2010 na svátek svatého Václava se v Mahenově divadle v Brně uskutečnil koncert Václav Věžník Gala k oslavě 80. narozenin tohoto mimořádného brněnského režiséra.

Průvodcem večera byl pan režisér Jaromír Brych a nedílnou součástí byla i osobnost pana profesora Věžníka. Svým obrovským smyslem pro humor, energií, která z něj vyzařovala, pohodou a optimismem prozářil celé divadlo. Nikdo by mu rozhodně nehádal 80 let!

V první polovině koncertu se představily dávné i současné hvězdy (nejen) brněnského jeviště - paní Jitka Pavlová, Richard Haan, Jan Hladík, Milan Voldřich, Jitka Zerhauová a bratři Dvorští za klavírního doprovodu Ondreje Olose a Jana Štycha. Velkým překvapením bylo také promítání úryvků z představení Prokofjevových Zásnub v klášteře a Janáčkovy Její pastorkyně. V několika případech jsem měla možnost poprvé (konečně) slyšet naživo hvězdy, o kterých mluví velká spousta mých operních přátel, kteří na ně chodili celé roky do divadla a které jsem už nezažila, a musím říct, že to byl mimořádný zážitek.

Jako kontrast a přitom vynikající propojení pak působila druhá část koncertu, kdy se otevřela opona, za kterou už byl nachystaný orchestr Janáčkovy opery a představili se současní sólisté. Na úvod zazněla předehra z Mozartova Dona Giovanniho s výborným přednesem a atmosférou pod taktovkou Caspara Richtera! Po zbytek večera se za dirigentským pultem vytřídal s pány Janem Štychem a Janem Zbavitelem. Po Giovannim nám paní Adriana Kohútková (na kterou jsem se v této roli vypravila do Prahy před 2 týdny a která právě v ten den nezpívala) zazpívala duet Violety a Germonta, jehož se ujal pan Pavel Kamas místo nemocného Ivana Kusnjera (toho jsem rovněž zvědavá, kdy se mi podaří slyšet, také mi stále unikají jeho představení :-D). Pana Kamase jsem v roli Germonta viděla již dvakrát a jeho herecké ztvárnění mi přijde trochu nevýrazné, bez vývoje. Nemohu však totéž říci o jeho pěveckém výkonu! Paní Kohútková zahrála a zazpívala Violetu perfektně a jen jsem litovala, že jsem ji nezažila v kompletní roli!

Po Traviatě následovalo další Vežníkovo slavné představení, které se v minulé sezóně opět vrátilo na jeviště Janáčkova divadla, Aida. První duet Aidy a Amonasra zazpívali Dagmar Žaludková a Jurij Gorbunov. Jako by nestáli na koncertním jevišti, ale uprostřed kulis v egyptské poušti. Rozehráli svůj duet věrohodně a jen tam chyběla ta dýka, kterou Amonasro vytasí proti své dceři. Skvělé výkony! Druhá část z Aidy patřila Csille Boross, Rafaelu Alvarezovi a Jitce Zerhauové. Zazpívali nám závěrečnou scénu z této opery. Už ani nevím, kdy jsem naposledy paní Boross slyšela, pravděpodobně loni na začátku června. Rozhodně mi její hlas už chyběl a opět nám předvedla, že je skutečnou ozdobou brněnského divadla a že její představení a koncerty jsou zárukou vysoké kvality. Paní Zerhauová v první i druhé části koncertu předvedla svůj skvělý smysl pro humor, nádherně zvládnuté party a moc se těším na její představení v této sezóně!

Rafael Alvarez podal dobrý výkon v Aidě, není však možné jej srovnávat s tím, co předvedl v závěrečném duetu Carmen a Josého po boku Marlene Lichtenberg. Zcela ovládl jeviště a zahrál a zazpíval s obrovskou silou a přesvědčivostí svoji roli. Paní Lichtenberg pak v porovnání s ním působila trochu staticky, ale nijak to nenarušovalo dojem, který ve mně tento duet zanechal.

Následoval duet Amélie a Gustava (dle programu Riccarda) z Verdiho Maškarního plesu, na který jsem byla obzvlášť zvědavá. Máškarní ples mám moc ráda a obzvlášť tento duet považuji za jeden z nejkrásnějších, jaké byly složené, a poprvé jsem měla konečně možnost slyšet a vidět paní Tatianu Paľovčíkovou, se kterou se znám už hrozně dlouho a nikdy jsme se nesetkaly osobně. Jaroslav Dvorský se zhostil role Gustava. Paní Paľovčíková zpívala nádherným příjemným hlasem, který mě jistě v budoucnu přiláká na její představení do Košic. Pana Dvorského jsem slyšela "nedávno" v Jaromeřicích a jeho výkon mi tento večer přišel poněkud slabší. Možná v tom hrála roli indispozice, nedokážu posoudit. Jediné, co (nejen) mě na tomto duetu zarazilo, byly necitelné škrty, kdy se vynechaly veškeré repetice a ústřední část celé melodie, ke které se celou dobu směřuje. V Košicích se duet zpívá v kompletní verzi...

Obrovský zážitek na sebe nenechal dlouho čekat a připravili nám ho Csilla Boross a Richard Haan při duetu Toscy a Scarpii. Ani pan Haan (v porovnání s Jagem před měsícem) neměl v hlase takovou jistotu, ale herecky opět ztvárnil svoji roli věrohodně. Paní Boross bych někdy moc ráda slyšela v kompletní Tosce. Její dramatické role jsou obrovským hereckým a pěveckým koncertem a to, co předvedla tento večer, vyráželo dech. Obrovská energie, na chvíli nezaváhala, prožila zcela svoji roli, gesta, mimika, všechno bylo tak sehrané, že by člověk věřil, že ti dva se skutečně hádají, ne jen hrají své role. Trochu nevýrazné mi přišlo ukončení celého duetu těsně před bubny oznamujícími odchod odsouzeného na popraviště. Myslím, že ho nikdo z nás v publiku nečekal a nastal okamžik nechápavého ticha a velmi opatrný a nejistý potlesk, který si právě tento výkon rozhodně nezasloužil. :-(

Na řadu přišel Dvořákův Jakobín a duet Julie a Bohuše nám zazpívali paní Daniela Straková-Šedrlová a pan Pavel Kamas. Přesně v tomto obsazení jsem poprvé slyšela tento duet v Janáčkově divadle a Jakobín (myslím, že to byla dokonce derniéra) pro mě tak trochu odstartoval účast na představeních. :-) Rozhodně jsem si vychutnala nádhernou melodii a krásný text, které mám moc ráda, a je pro mě skutečným svátkem, když mohu někde tento duet slyšet! Jako se mi tito pěvci líbili loni v dubnu, oslovili mě i tentokrát!

Všechny výkony celého večera byly vynikající, ale pro mě osobně se nemohly vyrovnat árii Vodníka z Rusalky v podání pana Richarda Nováka. Můj sen je vidět jej v Rusalce a nenapadlo by mě, jak hluboce na mě zapůsobí. Dojímal každým slovem, procítil a zahrál každý takt, hlas zněl s obrovskou silou a jistotou. Jestliže jsem jej nedávno obdivovala za výkon ve Stabat Mater, nemůže se můj obdiv vyrovnat obdivu po Vodníkovi. Za tuto árii mě skutečně zvedl ze židle a zasloužil si potlesk vestoje!

Dagmar Žaludková a Peter Dvorský přišli zazpívat závěrečný výstup Jenůfy a Lacy z Janáčkovy Její pastorkyně. Tuto operu jsem ještě nikdy neměla možnost slyšet a po tomto večeru se nemohu dočkat, až na ni půjdu do divadla. Úžasná hudba, silný příběh a obrovská příležitost pro herecké výkony. Paní Žaludková se své role zhostila s obrovskou energií a na její Jenůfu už se moc těším v kompletní verzi. Pan Peter Dvorský už bohužel nemá ve svém hlase takovou sílu a jistotu, jakou měl dřív. Opravdu velká škoda, že jsem jej nemohla slyšet před lety naživo!!!

Orchestr pod taktovkou nového šéfdirigenta Caspara Richtera zahrál ještě Skočnou z Prodané nevěsty a celý večer se zakončil přípitkem z La traviaty v podání všech účinkujících a hlavně také sboru, který nastoupil v krásných kostýmech do hlediště. Nechybělo šampaňské, obrovské ovace vestoje a skandovaný dlouhotrvající potlesk. Zažili jsme skutečně mimořádný večer a mně nezbývá, než popřát ještě dodatečně panu Věžníkovi vše nejlepší k narozeninám, hodně zdraví, stálý optimismus a radost z práce!!!

1 komentář:

Dana Šimková řekl(a)...

Moc děkuji panu V. Malému za postřeh, opravdu je svatého Václava 28. 9., nikoli října :-D