pondělí 11. října 2010

Do divadla nahlédla smrt


V sobotu byl v brněnském Janáčkově divadle zahájen letošní festival Janáček Brno představením Její pastorkyňa. Pokud by se na tento případ dalo přenést pořekadlo - jak na Nový rok, tak po celý rok -, máme se při letošním ročníku opravdu na co těšit.

Těžko popsat, jak nádherný to byl pocit znovu vstoupit do Janáčkova divadla, cítit jeho neopakovatelnou vůni, vidět to obrovské hlediště, potkat spoustu známých mezi diváky, usednout do první řady v přízemí, poslouchat nádhernou hudbu a setkat se s pěvci...

Její pastorkyňu jsem slyšela poprvé, trochu jsem věděla děj (už jsem ho ale od střední školy pozapomněla) a byla jsem zvědavá, jak na mě bude celý příběh působit. Dlouho se mi nestalo, abych seděla jako přikovaná a sledovala bez pohnutí, co se děje na jevišti. Hudba byla fantastická, výkony braly dech a celý příběh měl obrovskou sílu.

V roli stařenky Buryjovky se nám výborně představila paní Jitka Zerhauová. Líbila se mi také Michaela Jančaříková v roli Karolky.

V roli Štěvy vystoupil Petr Levíček. Byla jsem na něj zvědavá, když jsme spolu v lednu mluvili o jeho oblíbených rolích, Štěva mezi ně rozhodně patřil. Líbí se mi herecké ztvárnění Levíčkových rolí a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná! Zatím jsem ho viděla jen v "kladných" postavách a zde se poprvé představil v "opačném světle". Hrál dobře opilého, nafoukaného, pyšného, když vytáhli z ledu dítě, stál tam úplně bez ducha a odešel zdrceně ze scény. Opět vynikající herecký koncert a nádherně zazpívaný part! Byla radost jej znovu vidět a slyšet.

Uwe Eikötter nakonec zpíval Lacu místo původně hlášených Choupenitche a Lantsova. Nevím, jak moc času měl na nazkoušení této role (to snad musely být jen dva dny, ani ne!!!), ale opravdu klobouk dolů. Jeho češtině bylo nádherně rozumět, jeho ztvárnění Lacy mělo v sobě energii, tak rychle proběhlo zranění Jenůfy, že jsem ho ani nepostřehla, v jeho osobě se skloubila věrná láska, upřímnost... Jeho postava mi byla ze všech opravdu nejsympatičtější a jsem ráda, že jsem ji mohla slyšet a vidět v jeho podání!

Už, když jsem slyšela Dagmar Žaludkovou zpívat Jenůfu na Gala Věžník, její postava mě zaujala. Nečekala bych ale tak silný zážitek, jako jsem měla z kompletní role. Paní Žaludková dala do Jenůfy všechnu svoji energii, vypadalo to, jako by ji prožívala, ne hrála, ani chvíli jsem neměla čas "znovu se nadechnout", abych nebyla napnutá, co dalšího nám předvede. Skvěle zazpívala celý obtížný part, předvedla všechny druhy emocí a za její árii v 2. dějství by si zasloužila skutečně potlesk vestoje! Když omdlela u dveří a zůstala nehybně ležet, najednou mě zamrazilo - co se stalo? Spadla doopravdy, nebo jen ve své roli? Obrovský výkon, který si budu hodně dlouho pamatovat!!! Moc Vám děkuji, paní Žaludková! :-)

Největší překvapení večera si nechávám nakonec. Roli Kostelničky ztvárnila paní Adriana Hlavsová. Tuto pěvkyni jsem dosud znala jen z malých rolí (Larina v Oneginovi, Chůva v Borisi Godunovovi...) a nikdy jsem jí nevěnovala přílišnou pozornost. Po Kostelničce se ale všechno změní. V této ženě je obrovská energie, spousta talentu, který se zde konečně naplno projevil, a zároveň neskutečná skromnost. Žasla jsem nad její Kostelničkou s každou novou emocí, její 2. dějství mě na jednu stranu děsilo, na druhou jsem se dokázala vžít do její situace. Když si klekla před Štěvou na kolena, cítila jsem naprosté zoufalství - jak se může tato silná a hrdá žena takto ponížit? Štěvu jsem v tu chvíli nesmírně nenáviděla. Když pak v posledním dějství klečela znovu na zemi a žádala Jenůfu o odpuštění, seděli jsme v hledišti zcela bez hnutí. Znovu skládám svůj obrovský obdiv za tento výkon a s radostí zde zmíním, že velká spousta diváků odcházela z divadla právě se slovy - ta Kostelnička dnes, to byl obrovský výkon!!! Nedivím se, že jsem potkala tolik lidí u dveří její šatny! :-) Ta BRAVA a obrovský potlesk si skutečně zasloužila!!!

Ještě něco chci k celému večeru doplnit. Když Jenůfa otevřela okno, aby vyhlížela, zda nejde Štěva, najednou začala být v první řadě zvláštní zima. Prý jsem ji cítila jen já, nevím... Kulisy, síla příběhu, všechno navodilo takovou atmosféru, že se dalo uvěřit, že venku je opravdu velká zima, že když má Kostelnička zkřehlé ruce, skutečně našla venku zamrzlý potok... S jejími slovy, že dovnitř nahlédla smrt, se ochladilo ještě víc. Jen na pár vteřin, ale šel z toho mráz po zádech. Buď máme v divadle skvělou klimatizaci, nebo jsem byla tak zabraná do děje. :-D

Přeji festivalu Janáček Brno spoustu takových představení! Dlouho jsem nezažila, aby po jednotlivých dějstvích, kdy se zavřela opona a začala přestávka, tak dlouho a silně tleskalo a samotná děkovačka nebrala konce! Na takové večery se nezapomíná...

Další představení se koná 24. 10. 2010. Vstupenky si můžete koupit zde.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Velmi ráda jsem si přečetla recenzi na pozoruhodné představení a zvláště děkuji za "překvapení nakonec"! Kostelnička je pro mne nejzajímavější postavou opery - a myslím, že jí byla i pro samotného Janáčka! Úžasně ji v Brně ztvárňuje také paní Marta Beňačková! Paní Hlavsovou obdivuji za její neobyčejné výkony už léta, ať to byla třeba Herodias v Salome, Ježibaba v Rusalce, Santuzza v Sedláku kavalírovi či právě Kostelnička, kde opět dokonale předvádí svůj opravdu nádherný hlas i citlivě propracovaný herecký výkon!
Ještě jednou děkuji
J. Vězdová

Kateřina řekl(a)...

A to jste možná ještě neviděla Kostelničku Evy Urbanové, to jde teprve mráz po zádech! Pro mě nepřekonatelný výkon!
Zdravím