středa 22. září 2010

Dva čerti a tři ženy

Přes všechny nesnáze, nejistotu, zda opravdu odjedu, budu-li mít kde spát, a zcela bez jediné vstupenky jsem odjela na 4 dny do Prahy, abych pokořila svůj rekord tří představení v jednom divadle tři dny za sebou. Z původně plánovaných 4 za 4 dny se stalo představení pět. Myslím, že si hodně dlouho počkám, než tohle překonám. :-)

V sobotu jsem v 11 hodin zhlédla Čerta a Káču, v 19 hodin Prodanou nevěstu v Národním divadle, v neděli Fausta a Markétku v Ypsilonce (potřetí), v pondělí Carmen a v úterý La traviatu opět v Národním divadle. 1., 3. a 5. představení bylo vynikající, 2. trochu méně a 4. mě zklamalo. Ale nebudu předbíhat...


Marbuel versus Mefistofeles

Když mi Jana Wallingerová řekla, že zpívá v sobotu dopoledne v Praze Káču, chtěla jsem rozhodně přijet se na ni podívat. Původně to téměř nevyšlo, ale štěstí mi přálo a před jedenáctou hodinou jsem usedla do první řady v Národním divadle v hledišti téměř z poloviny plném malých dětí. Čerta a Káču jsem ještě nikdy neslyšela a byla jsem na ni zvědavá.


Scéna a kostýmy Adolfa Borna si mě získaly ihned. Mám jeho dílo moc ráda. Vtipné kulisy, jezdící zvířátka, klasické kostýmy, super nápisy v Pekle :-D, svítící vesnička a hrad, usmívající se hvězdičky, měsíc a sluníčko... Prostě pohádka, jak má být! Bavily se malé děti i dospělí, při předehře postavila maminka jednu holčičku v 1. řadě na židli, aby mohla sledovat, jak hraje orchestr, děti se bály, když vylezli čerti, a komentovaly to - "maminko, já se bojím, tam je hrozný čert...", smály se Káči... Skvělá nálada!

Po hudební stránce to bylo výborné nastudování, orchestr hrál s naprostou lehkostí pod vedením Jana Chalupeckého, který se celou operu usmíval, sbor nádherně zněl a velmi přesvědčivě odehrál celé představení, nenašla jsem u něj žádné "hluché místo", i malé role byly velmi dobře ztvárněné.


Marbuel v podání Františka Zahradníčka byl dobře zazpívaný a zahraný, rozhodně bych nechtěla být v jeho kůži a pořád nosit na zádech Káču. :-)

Aleš Voráček výborně zazpíval Ovčáka Jirku. Měl velmi příjemný hlas a přesvědčivě se ujal své role.

Jana Wallingerová se mi předvedla ve své nejlepší roli. Myslím, že pro ni už lepší nenajdu. Všechny její ostatní jsou výborné, ale Káča, jako by byla napsaná přímo pro ni! Její v civilu veselá povaha si opravdu s touto rolí vyhrála. Už jen tím, že je hodně vysoká, převyšovala všechny členy sboru a působila komicky, a jediní, kdo se s ní mohli rovnat, byli Marbuel a Jirka. Paní Wallingerová má vynikající mimiku a předvedla nám skvělý koncert všech možných výrazů tváře od naštvané Káči, přes smutnou po veselou, dupla si nohou, když se rozzlobila, skotačila po jevišti při tanci... Pěvecké ztvárnění rozhodně nezůstalo pozadu a užili jsme si vynikající a kvalitní hlas! Jsem moc ráda, že jsem ji mohla vidět!!! Další fotografie můžete najít na její stránce.


Četra a Káču rozhodně doporučuji všem, kdo mají malé děti, nebo si sami chtějí vychutnat opravdovou pohádku se šťastným koncem. Tahle Káča je pro všechny věkové kategorie! :-)



V neděli večer přišel na řadu další už "méně veselý" čert Mefistofeles ve Faustovi a Markétce. Už jsem o tomto představení jednou krátce psala a budu rozhodně opakovat svoje doporučení, abyste se na ně šli podívat. Pokud znáte dobře Gounodovu operu, najednou zde najdete zcela jiný pohled a novou podobu jeho árií, kdy orchestr je nahrazený sborem. Že to zní výborně, to mohu jen potvrdit. Vedle klasického příběhu se hlavně dozvíme něco o Gounodově osobním životě, seznámíme se s jeho učiteli, žáky, kolegy a soupeři, s manžely Viardotovými, se spisovatelem Turgeněvem a Gounodovou rodinou. Velmi vtipnou formou se nám tak odhaluje životopis autora opery, který je svým způsobem podobný příběhu Fausta. Každé představení je trochu změněné, u činohry se dají texty a vtipné narážky pozměnit, aniž by si jich někdo všiml. Rozhodně nezapomenu, když při minulém představení Mefisto lákal Fausta, že ho naučí zpívat a že mu poví něco "K VOKÁLNÍ technice". Faust se toho samozřejmě hned chytl a udělal z toho "techniku KVOKÁNÍ". Že měl pan Janál co dělat, aby ho vůbec něco přes obrovský smích naučil, netřeba popisovat. :-)


V představení zazní nejen Gounodova opera Faust a Markétka, ale i árie Violety Addio del passato, Habanera, árie Gremina, Triqueta, Onegina, kousek z Rigoletta, Smetany, ale i z moderní hudby - West Side Story, Dajána... prostě směsice všech možných druhů hudby ve výborné a vtipné kombinaci. Faust zaručuje, že se budete opravdu smát celé představení!


Moc děkuji Ypsilonce za příjemné přijetí v neděli a osobní setkání s herci po představení. Jak jsem slíbila, rozhodně jsem nešla naposledy a Fausta si ještě mnohokrát zopakuji!!! :-D

Zde je alespoň na ukázku kousek z představení.



V hlavní roli žena

V sobotu večer přišla na řadu Prodaná nevěsta - teprve druhé nastudování, které jsem měla možnost v divadle vidět. Po pěvecké stránce se jednalo o vynikající představení, po režijní a scénické mě nezaujalo. Vím, že chtít v dnešní době jihočeské chaloupky, perník, kroje a podobně je už dost zastaralé, ale pro mě osobně to k této opeře patří. Když už to chybí, očekávám, že se budu bavit a případně se i smát. Mohu-li srovnávat, u brněnské Prodané nevěsty se smějeme každou chvíli. Pražská mi přišla poněkud statická. Pořád stejná scéna jen s jinak postavenými kulisami, na jevišti se toho moc neděje a nenašla jsem tu žádný "nový" režijní nápad. Scéna komediantů mě po pravdě příliš nezaujala, pořád dokola to samé, zlatý náš brněnský provazochodec!


Po pěvecké stránce však hodnotím toto představení velmi kladně. Manželé Krušinovi v podání Romana Janála a Yvony Škvárové, kterou jsem už ráno viděla jako Kněžnu v Čertovi a Káči, spolu dobře ladili, pan Janál nezapomněl na své herectví a pořád "něco dělal", objal Ludmilu, utišoval Mařenku, bavil se se sborem... Byly to opravdu detaily, které doplnil o svůj sytý a jistý hlas. Působili společně velmi dobře a přesvědčivě.

Vašek Václava Lemberka byl výborně zazpívaný, jen bohužel režijně poněkud statický. Luděk Vele, na jehož Leporella rozhodně nezapomenu, se vrhl na Kecala se vší vervou. Dobře ho zazpíval i zahrál.

Místo původně hlášeného Jaroslava Březiny přijel z Vídně, kde právě zkouší Rusalku, zazpívat Aleš Briscein. Už jsem ho slyšela v této roli v Brně a v obou představeních byl výborný. Jeho hlas se mi moc líbí a je to zároveň dobrý herec!

Danu Burešovou jsem slyšela poprvé a předvedla vzorovou Mařenku. Krásné výšky, výborná výslovnost a pěkné ztvárnění role!



V pondělí mě čekalo velké zklamání v podobě představení Carmen. Jako bych nějak podvědomě něco tušila, měla jsem pocit, že se mi do divadla vyloženě nechce, a poprvé se mi stalo, že jsem málem přišla pozdě na představení - po půl sedmé jsem teprve zjistila, kolik je hodin, a nebyla jsem ani oblečená, ani učesaná... Stihla jsem to naštěstí včas.


Předehra slibuje kvalitu u každého představení, tak už na ni přestávám brát ohled po zkušenostech z loňské sezóny. Jen se otevřela opona, nemohla jsem si pomoci a měla jsem pocit, že tohle odněkud znám. Dlouho jsem v paměti nepátrala a vybavila si hned olomoucké představení. Jako by tomu pražskému z oka vypadlo. Jako se mi nelíbila Olomouc, pražský originál mě div nevyhnal z divadla.

Doufání, že ty příšerné kulisy zmizí během představení, bylo zcela marné, unikal mi balet ve vězení, docela nevkusné bylo i rozlévání polévky, píšťalka a telefon (ten jsem nepochopila), pánové převlečení za svůdné baletky... To nebyla Carmen to byl odporný nevěstinec. Matka neustále obcházející s lampou, kterou jsem o den později viděla stát na stole u Violety, Carmen na kole v kožených kalhotách a kabátu, pokusy o asi utopení pěvkyně v kašně na konci opery... to jsou jen střípky. Takhle si rozhodně Carmen nepředstavuji a toto představení přesáhlo zdaleka všechny mé nejhorší představy o nepovedené inscenaci.


Škrty jsem odsuzovala v Olomouci a Vídni a neodpustím si to ani zde. Zkrátit duet Josého a Michaely v té nejkrásnější melodii, duet Josého s Carmen v 2. dějství, zcela vynechat souboj s Escamilem (na ten jsem skutečně háklivá) a prostříhat úvodní sbor ve 4. dějství... Opět zpívané recitativy a zbytečné škrty. Proč to prostě neodmluví a nenechají původní hudbu??? Pokud chtěli šetřit s časem, představení by bylo mnohem kratší. Rozhodně na Carmen do Národního divadla už v životě nepůjdu, pokud se nezmění režie!!!!!!!!!

Kde režie vázne, ve většině případů to aspoň zachrání pěvci. Bohužel ani zde jsem se tentokrát téměř nedočkala nějakého pevného bodu. Zuniga v podání Aleše Hendrycha byl neustále pod tónem. Celkem dobře sezpívaní byli Dancairo Vladimíra Doležala, Remendado Jana Ježka, Fransqita Lucie Fišer Silkenové a Mercédes Stanislavy Jirků.

Světlým bodem večera pro mě byla Maria Kobielska, která výborně zazpívala a zahrála Micaelu. Nádherný hlas, který rozhodně vyčníval mezi ostatními. Árie ve 3. dějství sklidila právem největší aplaus během představení a byla nejkrásnějším místem v opeře. Pěvkyně byla také jednou ze dvou, kdo mě dokázali svými výkony udržet na představení až do konce, abych o přestávce neodešla z divadla.


Tím druhým byl Roman Janál a jeho Escamillo. Když jsem ho poprvé v této roli viděla v Brně před necelými dvěma lety, pamatuji si, že jsem byla hodně zklamaná. Dnes árii Escamilla v jeho podání považuji za nejlepší, jakou jsem zatím naživo slyšela. :-) To, že byl jako postava toreadora v této inscenaci neustále vychvalován a oslavován, vyznělo téměř i jako skutečnost. Nádherný hlas, přesvědčivě ztvárněný Španěl a "lamač dívčích srdcí". Duet s Carmen se skutečně povedl. Škoda, že jsem v podání pana Janála nemohla slyšet duet s Josém... musím si na to počkat v Brně, myslím, že tady je alespoň kousek zachovaný.

Valentin Prolat neměl svůj den. Nevím, zda byl nachlazený, nebo co se dělo. V prvním dějství předvedl slabý výkon, zpíval hodně přes nos a výšky nebyly čisté. Během představení se postupně rozezpíval, ale tento večer to nebyl výkon srovnatelný s těmi, v jakých jsem ho zažila.

Marně jsem čekala i v tomto případě na ztvárnění Carmen, která by byla skutečně přesvědčivá. Jolana Fogašová sice celkem dobře odzpívala svoji roli, ale herecky mě zklamala. Zde jsem nenašla téměř žádný pokus o to "být svůdná". Režie jí k tomu nijak zvlášť nepomohla. Je zvláštní, že díky líčení a osvětlení v určitých okamžicích vypadala jako Michael Jackson. :-D Zklamala mě svou hrou na kastaněty. Někdy je opravdu nejlepší je pěvkyním vůbec nedávat do ruky a nechat bubeníka, aby to odehrál za ně. Ze začátku se ještě celkem držela rytmu, ale postupně si celou hru zjednodušovala až vypadla i z tempa. Obtížné prvky nám nezahrála vůbec. Běhání na scéně ze strany na stranu je neskutečně nudný prvek a u postavy Carmen jsme si ho užili v plné míře hlavně v 2. dějství v duetu s Josém. Z původního chození tam a zpět se za chvíli stal skoro vojenský rázný pochod, až se balkón začal otřásat smíchy. Co obdivuji, tak je její odvaha zahrát poslední scénu s "potápěním". Těžko říct, na kolik procent kašlala dle režijního pojetí a nakolik ve skutečnosti, když jí José vytáhl hlavu z vody...

Orchestr celý večer příliš nezachránil a opravdu nechápu, co zvedlo ze židle skoro polovinu přízemí v publiku, když se šel děkovat dirigent Zbyněk Müller. Mé ruce měly téměř dovolenou a rozhodně jsem zůstala sedět. Potlesk patřil maximálně dětskému sboru, Michaele a Escamillovi. Ještě, že nebyl Josef Bednárik přítomen!!!



Jako mám většinou smůlu s Carmen, mívám ji i s Traviatou. Po pondělním představení jsem vkládala do posledního operního večera velkou naději. Výsledek? Nejlepší představení ze všech!!! Mé klasiku milující srdce se rozplývalo nad nádhernou scénou, kostýmy, nápaditou režií a skvělými pěveckými výkony a hlavně žáááááádnými škrty!!!!!

Ondrej Lenárd velmi dobře oddirigoval celé představení, nezaznamenala jsem snad žádný nepřesný nástup, nebo omyl v orchestru (Traviatu a Carmen znám nazpaměť zepředu zezadu).

Annina v podání Stanislavy Jirků byla velmi věrohodná hodná dívka, která se pečlivě starala o svoji paní a dodala své roli krásný hlas. Václav Lemberk se mi znovu představil tentokrát v roli Gastona a hlas, který mě zaujal už v Prodané nevěstě, mě zaujal i zde.

Do čtvrtice pan Roman Janál tentokrát v toli Germonta. Když jsme spolu v únoru povídali o jeho rolích, řekl mi, že mezi jeho nejoblíbenější patří Onegin, Giovanni, Krušina a Germont. O Germontovi jsme právě hodně dlouho mluvili a srovnávali různé režie této postavy - zda má být otec "zlý" a pohrdat Violetou a myslet jen na sebe a nebrat na nikoho ohled, nebo být citlivý, snažit se pochopit Violetu, vžít se do její situace, nebo projít proměnou od prvního k druhému?

Pan Janál nám předvedl perfektní proměnu už v duetu s Violetou. Přišel jak sám říká "měšťák", který se zajímá o své blaho, má velmi rád svoji rodinu, když zpíval o své dceři, cítila jsem v jeho hlase téměř dojetí, žádá Violetu, aby ho vyslyšela, ale už to není pak ten "nafoukaný" člověk, ale někdo, kdo si uvědomuje, že svou prosbou může druhému ublížit. Čekala jsem, zda obejme Violetu, jak ho o to požádá. Objal. :-) Di Provenza zazpíval s nádhernou citlivostí a ve scéně u Flory už to byl zcela jiný člověk. Když přistoupil k Alfrédovi, aby mu vytkl, že již není jeho synem, nebyl to postoj člověka, který by druhým pohrdal a pro svou pýchu s ním nechtěl mít nic společného, jak se mi v mnoha ztvárněních jeví. Zde to byl zoufalý otec, který si byl vědom, že ublížil synovi a co víc, ublížil Violetě, která byla ochotná se obětovat. V závěrečném dějství jsem měla pocit, jako by přijal Violetu na úroveň téměř své dcery. Přichází k ní, když právě leží na pohovce, pokleká vedle ní, líbá její ruku a je zoufalý. Zdrceně stojí a nezapomene se na Violetu znovu a znovu podívat. Když pak umírá, snaží se ji také zachytit, aby nespadla na zem. Tak "hodného" a opravdu výborně ztvárněného otce jsem ještě nezažila. Mám tu roli buď velice ráda nebo ji nenávidím, podle toho, jak je zahraná. V Janálově podání byla nejzajímavější ze všech. Díky moc!!!

Valentin Prolat zpočátku neměl opět svůj den, ale se začátkem druhého dějství se všechno změnilo a předvedl opravdu vynikající výkon. Jeho árie v 2. dějství byly nádherně zazpívané, Parigi o cara mě rozhodně dojalo a líbilo se mi i jeho herecké ztvárnění!

Simona Procházková zpívala místo původně hlášené Adriany Kohútkové a rozhodně nezklamala!!! Moc se mi její Violeta líbila, sice jsem se nedočkala svého oblíbeného vysokého tónu na konci 1. dějství, ale to vůbec nevadilo. Zpívala s lehkostí a dala Violetě tvář citlivé a velmi hodné dívky. Moc se mi líbila!!!

Režie byla jedním slovem NÁDHERNÁÁÁÁÁÁ! Sbor byl konečně skutečnými přáteli Violety, kteří se k ní neotočí zády, když se jí děje něco špatného, nádherně zpíval a, když se objevil na konci opery, když Violeta umírala, celé mé okolí včetně mě jsme byli hluboce dojatí. Tak skvělý nápad jsem nikde neviděla. I přítomnost Gastona, Flory a Barona byla takovým velmi "pozitivním" zakončením opery. Nakonec se přece jen usmířili!

Moc se mi líbil sbor cikánek a matadorů i s baletem, příchod Alfréda na hostinu u Flory s lehkou dívkou (naštěstí oblečenou, slyšela jsem od sousedů v řadě, že minule byla téměř do půl těla svlečená) byl vynikajícím nápadem!, scéna po hození peněz byla plná života a velmi mě zaujala... Každý detail v režii, scéně, nádherné kostýmy, všechno jako celek působilo impozantně a s obrovskou radostí jsem ocenila výkony všech potleskem vestoje. Za tento večer si to skutečně zasloužili!!!

PS: Co rozhodně chválím jako dobrý počin Národního divadla, jsou úvody ke každé opeře (v každém patře v jiném jazyce). Slyšela jsem jen úvod k Prodané nevěstě, který byl celkem zajímavý.


Takže co dodat? Jsem moc ráda, že mi tento výlet nakonec vyšel a že jsem mohla všechna představení shlédnout. Byla to velmi zajímavá kombinace a hned bych si dala další! :-D Děkuji všem, ať už se mi představení líbilo nebo ne, za jejich výkony, zvláště těm, které jsem zde nejmenovala (ač tomu tak je, rozhodně jsem na ně nezapomněla) a přeji hodně zdraví a krásných úspěšných představení. Ráda znovu přijedu do Národního divadla i do Ypsilonky. :-) Těším se na Vás někdy příště!!!

Fotografie pocházejí z archívů Národního divadla, Studia Ypsilon a soukromé sbírky Jany Wallingerové.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Milá Dano,
já prostě musím pár poznámek...
Pokud jde o Čerta a Káču, naprosto souhlasím. Viděla jsem to už čtyřikrát, pod záminkou různých svých dětí (a jednou i bez záminky) a pokaždé jsem nadšená. A pokud jde o paní Wallingerovou, je skutečně úžasná!
O Faustovi se rozepisovat nebudu, už jsem to tady tuším udělala a vzbuzuje ve mně podobné nadšení jako ve Vás.
Neshodneme se v názoru na Carmen. Mně tahle inscenace nevadí. Je fakt, že jsem si na ni musela "zvykat", ale poněkolikáté mi už přišly některé inscenační prvky, které se zpočátku zdály nepochopitelné, celkem logické. Jen ty "drag queens", převlečení chlapi, mi vadí dodnes. Co je ale bohužel pravda, že ta inscenace po svém vzniku byla mnohem svěžejší. Dnes už je jaksi zaprášená. Na druhou stranu, i takováhle dlouholetá provozní inscenace se umí rozsvítit, když je důvod - zažila jsem představení,které j.h. dirigoval pan John Fiore, a to bylo nebe a dudy. Najednou to šlo!
Traviatu mám v téhle verzi dost ráda, ačkoli já jako Germonta st. mám radši pana Kusniera. Nic proti panu Janálovi, je taky výborný, ale v Di Provenza prostě slyším pana Kusniera. Pan Janál je mi milejší jako ten Escamillo... :-)
A k Prodance - je fakt, že je to inscenace, která nenadchne, ale taky neurazí. A kdybyste viděla předchozí Prodnku v ND (Dvořák/Nekvasil), pochopila byste, proč nám staromilcům tohle představení přijde jako dar z nebes.
A douška... jedna z těch holčiček s věnečky byla moje dcera :-)
Někdy v divadle nashledanou, Ronnie

Dana Šimková řekl(a)...

Ronnie, za poznámky rozhodně moc děkuji! :-D Doufám, že se v divadle skutečně potkáme. Mějte se pěkně! Dana