sobota 24. července 2010

Král Artuš ve Znojmě - pro mě zatím největší zážitek prázdnin



Když jsem se vrátila z nádherného koncertu (nejen) Thomase Hampsona z Kaliště, kde zpíval při oslavách narození Gustava Mahlera, myslela jsem si, že tento den bude pro mě největším zážitkem za letošní prázdniny. Osobní setkání s Hampsonem po necelém roce a nádherná hudba jsou samozřejmě nezapomenutelné. Ovšem mé "hudební srdce" už přes rok patří zcela jiným pěvcům a jinému divadlu. :-D

Prázdniny jsou neskutečně dlouhé a chybí mi představení, na která jsem byla zvyklá chodit několikrát do týdne. Samotná procházka kolem Janáčkova a Mahenova divadla případně kolem Reduty aspoň trošku potěší a vybaví se mi vzpomínky na nejeden nádherný zážitek.

Už někdy v únoru jsem se dozvěděla o chystaném Králi Artušovi ve Znojmě a účasti pana Janála na tomto představení. Nijak velkou váhu jsem tomu dlouho nepřikládala mimo jiné také proto, že Znojmo je pro mě téměř nedostupné kvůli dopravě. Přesto shoda náhod tomu chtěla a cesta se uskutečnila.

Znojmo samo o sobě je velmi nádherné město, neodolala jsem navštívit znovu podzemí, zahrála si na prostranství před Rotundou Pétanque a prošla se v nádherné přírodě kolem přehrady. Počasí bylo celý den nádherné a "zimní výbava" na večerní představení byla nakonec úplně zbytečná. Příjemné teplo trvalo i dlouho po představení.






Velmi povzbudivým překvapením bylo pro mě i setkání se s některými lidmi z Janáčkova divadla - svět je malý - a s paní režisérkou Janěkovou. Tímto jí skládám svůj obrovský obdiv a dík za skvělý zážitek!!! :-D

Odbila 9. hodina a na zcela vyprodaném nádvoří Minoritského kláštera začalo představení. Na první polovinu jsem seděla ve velmi dobré společnosti :-D - vedle mě byla místa rezervovaná pro pana Mejzlíka, kterého mám moc ráda, a vedle něj pro pana Janála. :-)

V prvních několika minutách jsem si myslela, že mě toto představení nemůže zaujmout. Nejsem příliš častým návštěvníkem činohry (poslední představení a to ještě po dlouhé době byl Faust a Markétka v Ypsilonce), skoro bych řekla, že jí "nerozumím" a některé herecké výkony se mi zdají příliš přehrávané a hlavně ukřičené. Král Artuš začal právě činohrou. Herci ani pěvci a orchestr neměli žádné mikrofony, proto museli svým hlasem obsáhnout celé nádvoří. U herců to v mnoha případech znamenalo křičet, což právě nemám moc ráda.






Po pro mě trochu váhavém začátku jsem si na to brzy zvykla a pak už se ozvala předehra hraná na dobové nástroje. Bylo to pro mě poprvé, co jsem na ně slyšela hrát v tak velkém počtu hráčů. Zvuk orchestru byl velmi příjemný a akustika čtvercové rajské zahrady mu dodala navíc zajímavou ozvěnu. Vše znělo velmi čistě a precizně. Když jsem se na druhou polovinu dostala do 1. řady a seděla jsem asi metr od hráčů, šel mi mráz po zádech z takové nádhery. Hráči se usmívali, bylo na nich vidět, jak si hudbu i celý příběh užívají... Nejen tedy zvukově, ale i vizuálně mám z nich velmi dobrý pocit.

Hudba sama o sobě mi otevřela cestu k pro mě dosud ne příliš známé barokní opeře. Zatím jsem slyšela jen z nahrávek Monteverdiho Orfea a část z Rameauových Les Indes Galantes. Po včerejšku si to musím rozhodně rozšířit o další opery. Úžasná sóla, duety, tercety, kvartety se střídaly a doplňovaly s nádherně znějícím sborem, který zpíval jako jeden hlas. Některé melodie mi pořád zní v uších - "mrznoucí" árie a sbor a závěrečná píseň, kdy jsem neodolala a zpívala se sborem jeho part. :-)






Ze všeho nejvíc jsem se těšila především na výkony Jaroslava Březiny a Romana Janála. Tito pánové mají pro mě naprosto nezaměnitelné a velmi působivé hlasy, které bych mohla poslouchat celé dny. Jen jednou jsem je dosud zažila v jednom představení společně (Don Giovanni) a včera to byl opět nádherný zážitek. Škoda, že jim Purcell nesložil delší party! :-)

Jaroslav Březina svým hlasem naprosto suveréně ovládl celý prostor a bez váhání všem dokázal, že barokní hudba k němu rozhodně patří. Stál na jevišti a vyzařovala z něj obrovská síla. Slyšet ho navíc zpívat asi na vzdálenost dvou metrů bylo úžasné a kdo ví, kdy se mi to znovu podaří... :-) Obdivuji jeho hlas ve všech rolích, které jsem dosud slyšela, ale se včerejším výkonem se nemohou srovnávat. Jen jsem seděla a téměř nedýchala nad tou krásou. Pane Březino, moc děkuji za tak nádherný zážitek a těším se na další Vaše představení!!!






Pana Janála jsem dosud neměla možnost slyšet v barokní hudbě a musím říci, že mě také příjemně překvapil. Zpíval naplno, přesně tak, jak to mám ráda :-), opět stačilo, aby jen vstoupil na jeviště a už hrál svou roli jen svým postojem, pohybem rukou, mimikou... Ve chvíli, kdy měl zpívat roli "pekelníka" Grimbalda, který se v činohře projevoval především kašláním, chraptěním a podobně, jsem se až podivila, jak tohle může dopadnout. Jemný a krásný Janálův hlas ve spojení s tím, co předváděl herec? :-) Dopadlo to nakonec dobře a předvedl nám další ze svých vynikajících výkonů. Na konci zpíval i anděla, takže to za představení vystřídal opravdu všechno. :-) S panem Březinou některé pasáže téměř protančili. Ani jsem nevěděla, že jsou tak dobře pohybově nadaní - ladné téměř baletní pohyby vypadaly velmi dobře. To, na co jsem se nejvíc těšila, splnilo více, než jsem mohla očekávat. Už se těším na nedělního Mesiáše, až je uslyším znovu!

Pozadu rozhodně nezůstaly ani dvě sopranistky Michaela Šrůmová a Lívia Obručník Vénosová. Hlasy zněly nádherně a moc ráda je někdy znovu uslyším!






Už od chvíle, co jsem slyšela Monteverdiho Orfea, jsem si moc přála slyšet naživo zpívat kontratenora. Jeden tenorista (nikoli školený kontratenor) mi nedávno při popisu hlasové techniky předvedl árii v této poloze a znělo to výborně. Sen se splnil naprosto senzačně. Jakub Burzyński zazpíval svůj part skvěle a jen jsem žasla, jak originálně jeho hlas zněl. Opět jen mohu dodat, že se velmi těším na nedělního Mesiáše, kdy jej uslyším znovu. :-)

Herecké party byly zvládnuty všechny (nakonec) velmi přesvědčivě. Moc se mi líbila vtipnost představení, nenucená komičnost a něco, co z nás nikdo nečekal... Když Artuš procházel začarovaným lesem, přišel k vodě. Oslovil ji, aby mu ukázala své kouzlo. Flétny zahrály mírně upravené první tóny z Vltavy. Bylo hodně vtipné, jak najednou lidé kolem mě i já jsme byli na rozpacích, jestli jsme opravdu slyšeli dobře, nebo to jen byla shoda náhod? Tohle přece není Purcell! Po chvíli se pasáž opakovala. To už jsme snad ani nemohli zaváhat. Artuš prohlásil, že zde teče malý potůček a rozezněla se ústřední melodie Vltavy hraná celým orchestrem na dobové nástroje. Efekt byl dokonalý. Publikum strhlo obrovský potlesk a smích, že jsme protleskali téměř celou tuto hudební vložku. Nápad jedním slovem senzační!!! :-)






Pochvala a obdiv patří i osvětlovačům, kteří dodali představení zajímavou atmosféru. Jeviště se pravda neměnilo, ale samotná světla před námi "vyčarovala" nová místa a různé nálady.

Závěrečný potlesk byl vestoje, skandovaný a neměl konce. Publikum bylo ohromeno úžasným představením a nádhernou hudbou. Vše bylo doplněno ještě o krátký ohňostroj a všichni zpěváci si s orchestrem a lidmi v publiku zopakovali ještě závěrečnou píseň.



Kdyby to bylo možné, šla bych na to ještě jednou (možná i víckrát! :-) ). Už předem slibuji, že se příští rok vydám opět do Znojma na festivalovou operu! Jsem moc zvědavá, co to bude tentokrát. Všem moc děkuji za nádherný večer a těším se na mnohé z vás opět v neděli!






Henry Purcell - Král Artuš
3. repríza festivalové opery
The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir
Herci:
Král Artuš - Filip Čapka
Merlin - Miloslav Mejzlík
Osmond - Radovan Král
Oswald - Michal Čapka
Conon - Ivan Palúch
Grimbald - Erik Pardus
Emmelina - Petra Hřebíčková
Matylda - Kristýna Frejová
Phillidel - Michaela Horká
Aurelius - Tomáš Novotný

Sólisté:
Tenor - Jaroslav Březina
Baryton - Roman Janál
Soprán 1 - Michaela Šrůmová
Soprán 2 - Lívia Obručník Vénosová
Kontratenor - Jakub Burzynski

Režie: Jana Janěková
Dirigent: Roman Válek
Scéna a kostýmy: Jaroslav Milfajt
Choreografie - Hana Litterová






Všechny fotografie a video je zveřejněno se souhlasem Festivalu Hudba Znojmo 2010.

Žádné komentáře: