čtvrtek 17. června 2010

Zakončení sezóny, na které může být divadlo hrdé

Už zbývá jen poslední operní představení Popelky a brány divadel NDB se operním fanouškům až do září zavřou (Janáčkovo divadlo až do října). Jak se divadlo rozloučilo se svými diváky?

O posledním Nabuccovi v této sezóně jsem psala zde. O týden později (6. 6.) následovala další repríza Popelky, ve které poprvé vystoupil Roman Janál v roli Dandiniho. Vím, že už jsme zde přinesli jednu recenzi Popelky z premiéry, ale dovolím si zde zveřejnit i vlastní dojmy z již shlédnutých čtyř představení (+ jedné celé zkoušky):

Praktická Popelka a mudrc s trpaslíkem


Jak jsem již naznačovala v dojmech ze zkoušky, Popelka je správné děvče do domácnosti - žehlí, věší prádlo, zametá, seká trávu... V této roli se mi představily již obě pěvkyně - Michaela Kapustová a Terezia Kružliaková. Vybrat si, která z nich je pro mě opravdovou Popelkou, je nemožné. Každá dá své postavě svůj jedinečný hlas a mohu říct, že už si pamatuji i některé "tóny, fráze", kdy přesně vím, jak je která z nich zazpívá.

U princů u mě vede jen o trochu více Otokar Klein. Má nádherný hlas, zaujal mě nedávno v Praze v roli Dona Ottavia a jsem moc ráda, že ho mohu nyní slyšet i na prknech brněnského divadla. Tomáš Kořínek si zase skvěle vyhrává se svou rolí a koloratury zvládá bez obtíží.

Každý tvrdí, že Dandini je jako Michael Jackson, a já v něm pořád vidím Ludvíka XIV. :-D. Ať tak jako tak, před diváky se objevuje "machrující chlapík", který tak výborně naznačuje, že je to obyčejný sluha, který pořádně neví, jak se má chovat. Jakuba Tolaše jsem v této roli slyšela už třikrát. Jeho Dandini působí "jako kýč" (nikoli ve špatném slova smyslu, nýbrž záměrně!!!), je pohybově dobře nadaný a třeba jeho rapování nemá chybu. Pěvecky mi moc nesedí jeho koloratury, ale musím se přiznat, že už jsem si na ně začala zvykat. :-D Roman Janál je naopak trochu mírnější Dandini. Co do pohybu nám předvede asi polovinu toho, co Jakub Tolaš, takže působí jako "sluha z vyšší společnosti". To entreé, kdy Dandini poprvé přichází na jeviště a zakopává o poslední schod, nám předvede jen pan Janál a publikum vybuchne smíchy. Pěvecky mi na Dandiniho sedí více jeho hlas, jen škoda, že při jediném představení, kdy uplynula hodně dlouhá doba od poslední zkoušky po výstup, došlo na několika místech k výpadku textu a některé vícehlasy pak nebyly přesně odzpívané. Uvidíme, co nás čeká v příští sezóně!

Jevhen Šokalo se mi představil v roli Dona Magnifica pouze při premiéře a pak už jsem viděla jen Jiřího Sulženka. Každý je opět úplně jiný. Šokalo má nádherný hlas a s Rossinim si umí vyhrát (nezapomenu na jeho Dona Bartola v Lazebníkovi), Sulženko je zase pohybově velmi nadaný, což nám předvádí v nejedné své roli, a umí si dobře vyhrát s mimikou. Jen se na něj "nemohu dívat". :-D Už na několika představeních (i jiných) jsem byla svědkem toho, že se stalo něco nečekaného (v Netopýrovi se pod ním prolomil stůl, v Lazebníkovi mu málem vypíchli oko, v posledním se mu rozpadl stojan na noty...) a v první Popelce mu spadla golfová hůl do orchestřiště, když hrál s Dandinim golf při jejich duetu. Od té doby vždy trnu hrůzou, aby se tato situace neopakovala, protože v nás všech byla tenkrát malá dušička. :-D Pan Rocc ho také nejednou nechává spadnout na zem na forbíně a to už jen počítáte chybějící centimetry od kraje jeviště. :-) Golfový duet je skvělý, jen při něm musím poprvé a naposledy během představení zavírat oči. :-D

Popelčiny sestry jsou vynikající jedny jak druhé. Viděla jsem je už ve všech kombinacích a musím říci, že jsou perfektně sladěné, ať už zpívají v kterékoli dvojici. Žádná z nich nevybočuje, starší Clorinda (Andrea Priechodská, Daniela Straková-Šedrlová) občas musí trochu umírňovat mladší Tisbe (Václava Housková, Jana Wallingerová), která nezapomíná při chůzi přes hlediště koketovat s pány v řadách a u každého se zastavovat. :-)

V roli moudrého Alidora pro mě jednoznačně vede Jan Šťáva. Má výrazný hlas a s rolí si perfektně pohraje. I jeho jsem viděla už třikrát. K mudrci neodmyslitelně patří trpaslík s prasátkem. Při prvních dvou představeních jsem si této dvojice moc nevšímala a více jsem sledovala, co dělají ostatní postavy. Pak jsem se ale při třetím podívala na Alidora a "odsoudila se" k neustálému pozorování muže ve spacáku. Zde vložím jen malou vsuvku, mluvila jsem s několika diváky o přestávkách a ptala se jich, jak se jim představení líbí. Někteří byli nadšení, jiným se nelíbila scéna, další zavírají oči, aby si raději vychutnali jen krásnou hudbu... Ale v jednom se shodujeme všichni, ať už se nám to líbí nebo ne. Kdyby "už nic", Alidoro to zachrání! Ti, s nimiž jsem mluvila a kterým se představení nelíbilo, se na tom shodli. :-) Během představení se nehne od svého trpaslíka, radí se s ním, co má dělat, čte s ním knížku, hádá se s ním, dává mu kouřit cigaretu, čistí mu uši a umývá ho v dešťové vodě jako malé dítě... V tomto představení jsem při prvních zhlédnutích našla asi 3 "hluchá místa", která mi přišla dost zdlouhavá, protože se nic "nedělo". Opak byl pravdou - jen jsem se dívala špatným směrem. Alidoro pořád něco dělá, takže v nouzi nejvyšší pozorujte jeho. Asi nejvtipněji je v jeho podání zpracovaný příchod Popelky do paláce, kdy všichni včetně sluhů omdlí a skácí se k zemi ohromeni její nádherou. Jeden ze sluhů leží (sedí...) vedle Alidora s nataženou rukou, jako by žebral. Mudrc dostal na začátku opery od Popelky rohlík (Tisbe ho vzápětí roztrhala na kusy) a nyní, když vidí "žebráka", vloží mu kousek rohlíku do ruky. Během Popelčiny árie se všichni několikrát probudí, změní polohu a pak zase omdlí. Onen sluha se vzpamatuje, zjistí, že má v ruce rohlík a slušně ho zase vrátí Alidorovi. Takhle se to opakuje několikrát, sluha se postupně vzdaluje, takže Alidoro k němu už musí i docházet a nakonec mu dojde trpělivost a rohlík po sluhovi hází, ten mu ho pro změnu pokaždé hodí zpátky... Že je to pořád dokola? Doporučuji ty dva sledovat! Pobavíte se :-D.

Četla jsem už několik recenzí na toto představení a skoro každý se pozastavuje nad tím, zda je to pohádka pro děti nebo ne. NENÍ. Pro mě osobně už samotný příběh, který je vyprávěný v Rossiniho opeře, představuje spíš pohádku pro dospělé, než pro malé děti. Popelka tu OPRAVDU neztrácí střevíček, nýbrž dává princovi jeden z náramků (druhý stejný si nechává), aby ji podle něj poznal. Pokud se mu neznelíbí, stane se jeho ženou. Že v Brně byly použity velké kolíčky místo náramků, považuji za skvělý nápad. :-D

Ale přece jen se trocha "pohádky" v představení koná. Už jste se někdy pořádně rozhlédli po nádherném hledišti Mahenova divadla? Navštívila jsem už mnoho divadelních budov a tato mi zatím přišla nejkrásnější. Režisér Rocc ji dokázal plně využít a naopak vyzdvihnout její pozitiva. Už jen to, že nástupy na scénu jsou z hlediště, takže se diváci musí po divadle rozhlédnout, nejednou se rozsvítí i hlediště slabým světlem, takže veškeré zlacení dostane zvláštní barvu a kouzlo, ale hlavně je nádherně využito při bouři. Zde začínám mít dilema - mám se kochat nádherným interiérem, který je postupně ozařován řadami světel na balkónech a hlavním lustrem jako při blýskání, nebo pozorovat Alidora na jevišti, jak koupe trpaslíka? :-D Pane Roccu, skvělý nápad s těmi blesky, jen bych potřebovala oči i z druhé strany hlavy!!!

Na posledním představení (13. 6.) jsme měli hned několik dětí v hledišti. Trochu jsem byla ráda, že jsem tentokrát neseděla v přízemí, ale na balkóně, protože by mě obzvlášť děti v první řadě neskutečně rušily. Celé představení téměř odestály, při předehře si jedna holčička stoupla až k zábradlí u orchestřiště a pozorovala nadšeně, jak hrají. Během představení neustále chodila v uličce, kudy nejednou potřebovali projít sboristé a statisté na jeviště (ještě navíc s brýlemi na očích, takže ji skoro neviděli). Ale holčička byla v sedmém nebi. Nejeden z nich se u ní zastavil, něco jí řekl, pohladil ji po vlasech... Pak si šla dokonce sednout na schody vedoucí na jeviště a pozorovala tak představení "zblízka". Když skončil závěrečný potlesk (seděla jsem v lóži přímo nad ní), smutně vykřikla celkem nahlas - "To je všechno? Já chci ještěěěěě!" Věřím, že jedno nadšené dítě je větší odměnou, než deset nespokojených kritiků. Na tomto představení byl také zájezd diváků z Vídně (obsadili třetí pořadí) a při závěrečném potlesku všichni nadšeně stáli a provolávali nejednomu pěvci BRAVO.

Popelka se bude i nebude líbit, je mi to jasné. Mně se rozhodně líbí. Je zvláštní, že zatím na všech čtyřech představeních se našlo alespoň několik lidí, kteří stáli při závěrečném potlesku a při druhé premiéře byl celý potlesk skandovaný (jako bychom se všichni domluvili). 22. je poslední Popelka a zároveň poslední operní představení NDB. Bohužel je vyprodáno a nejsem mezi šťastlivci, kteří usednou do hlediště... Tak zase v příští sezóně!!!

Zde pro srovnání přináším odkazy na několik recenzí:
Operadream – Dana Šimková (dojmy ze zkoušky), Anna Vlasáková
Opera Plus - Hana Fasurová, Jan Leskovský
Lidové noviny - Helena Havlíková
Životní styl - Karla Hofmannová
audio - Vladimír Čech



Nádherná Madama Butterfly



7. června se v Janáčkově divadle konalo poslední operní představení před rekonstrukcí. Lépe nebylo možné se rozloučit s touto divadelní budovou, než právě operou Madama Butterfly a ještě navíc v premiérovém obsazení (pro mě už po jedenácté bez vynechání). Po všech různých variantách obsazení to bylo velmi příjemné navrácení se k původní nejlepší verzi.

Csilla Boross ohlásila před představením, že je v hlasové indispozici, ale Butterfly odzpívala naprosto bez problémů a možná i taková trocha "nejistoty" dala její postavě ještě víc věrohodnější tvář a opět vypadala jako skutečná patnáctiletá dívenka. Při posledních představeních mě víc a víc dojímal celý příběh a tentokrát to bylo asi nejsilnější. I malá Terezka Straková hrající dítě, když jsem ji teď už podruhé viděla z první řady v přízemí, je dojatá k slzám ve chvíli, kdy se s ní maminka loučí a zpívá - Tu, tu piccolo dio, amore mio... A závěrečné harakiri? Paní Kohútková se bodá seshora dolů a odhodí "nůž". Csilla Boross si přiloží špičku nože ze strany ke krku, drží ho jednou rukou a druhou pěstí udeří do rukojeti a probodne se. Děsí mě už jen vzpomínka na tu scénu. Když sedíte v tu chvíli v hledišti, všechno se ve vás zastaví a příchod Pinkertona, který bez toho, že by si jí všímal, odnáší chlapce pryč, je "obrovským výkřikem zoufalství". Naopak si teď více všímám Sharplesse a Pinkertonovy ženy, kteří zůstávají stát na pravé straně před jevištěm a sledují Butterfly...

Peter Berger je vynikajícím Pinkertonem. Mé nadšení z jeho výkonu, který podal na premiéře, trvá i nadále, a ve srovnání s panem Lehotským a panem Ludhou, kteří se v této roli také vystřídali, drží neodmyslitelně první příčku.

Jana Wallingerová k postavě Suzuki prostě patří. Nedokáži si místo ní představit někoho jiného. Má nádherný hlas a s takovou láskou a starostí pečuje o Butterfly i chlapce, že by si člověk přál mít takového opravdového přítele, jako je ona!

Sharpless až na jednu výjimku patřil Romanu Janálovi. Představení za představením v něm necházím stále nového člověka. Vždy vystupoval jako rozumný muž, který byl pozvaný na svatbu jen jako "někdo z venku" a nepatřil nijak do příběhu a postupně se stával jeho součástí. V posledních představeních jako by mnohem víc pronikal do smutného osudu Butterfly, jeho čtení dopisu od Pinkertona a prosba, aby si Butterfly vzala toho Yamadoriho, jsou stále procítěnější a zoufalejší. Už nejednou (nejen) mě napadlo, že by to všechno mohlo skončit úplně jinak a Sharpless by se mohl Butterfly ujmout sám a starat se o ni. Takhle přesně působí Janálova postava. Kdyby..., ale bylo by to nádherné zakončení! :-D

Psát, že se nesmírně těším na reprízy Butterfly v příští sezóně, je skoro zbytečné! Těším se a pokud se zadaří, opět nebudu vynechávat, protože je velmi zajímavé pozorovat, jak se celé představení postupně vyvíjí, jak se objevují nové "drobnosti" v režii, jak postavy získávají stále větší autentičnost, jak se v těchto rolích představují další pěvci...



Poslední Lazebník sevillský a poslední minuty existence stojanu na noty


10. června bylo ohlášeno derniérové představení Lazebníka sevillského (kééééééž by to nebyla pravda a za dva roky se hrál znovu!!!). Viděla jsem ho TEPRVE pošesté a musím říct, že to bylo nejlepší představení z těch všech!

Poprvé se mi v roli Almavivy představil Tomáš Kořínek místo ohlášeného Jaroslava Březiny a musím říci, že pan Březina pro mě osobně má v něm hodně velkou konkurenci! Možná, že pan Kořínek neumí ten geniální holubí krok a jiné skvělé nápady, jako má pan Březina, ale zazpívá nám svého hraběte s naprostou lehkostí a přinese řadu nových a vtipných gest. K panu Kořínkovi Rossini rozhodně patří a bylo zajímavé srovnávat prince z Popelky s Almavivou čtyři dny po sobě.

Ostatní postavy byly obsazeny jako na přání. Místo původně plánovaného Jakuba Tolaše zpíval Figara Svatopluk Sem a předvedl obrovský výkon bez jediného zaváhání. Tentokrát jsem na místě, kde ukazuje na "la ragazza", seděla já a užila si vstupní Figarovu árii ještě víc! Sklidil za ni bouřlivý potlesk. Celé představení se mu podařilo a jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět a slyšet v takové formě.

Pavla Vykopalová předvedla rozvernou Rosinu, která si od Bartola nenechá nic líbit a vyhrála si s naprostou lehkostí se svým partem. Mám moc ráda, když se Rosina běží schovat do hlediště - komunikuje přitom s diváky, vtáhne je to víc do děje. Rozhodně jsem jí ale nezáviděla její árii při hodině zpěvu. Odzpívat tak obtížný part a přitom se snažit nesmát a nepozorovat dona Bartola, o jehož povedeném kousku budu hned mluvit, je nadlidský výkon. O to víc, pak bylo příjemnější a takové "upřímnější", když jsem ji viděla, jak se doopravdy směje a nechává se strhnout publikem. Paní Vykopalovou mám moc ráda ve všech jejích rolích, její hlas je mi velmi příjemný. Snad se mi podaří jet se podívat na její Mařenku do Litomyšle!

Jak už jsem jemně naznačila v Popelce, pan Jiří Sulženko je na jevišti nebezpečný! :-D (prý to dělá proto, aby se NĚKTEŘÍ Z DIVÁKŮ nenudili, když už na to jdou podesáté – absolutně nevím, o kom mluví :-D) Role "protivných" Rossiniho "otců" jsou pro něj jak dělané. Svou postavu hraje celou svou bytostí - stačí jen mimika obličeje (já vím, proč chodím do 1. řady!!!), gesta, postoj, změna hlasu... Dlouho jsem se tak nezasmála jako u jeho posledního Bartola. Stařec, který si jde zařídit notáře pro svatbu s Rossinou a radostí vyskočí uprostřed ulice a zakmitá nohama, vypadá velmi originálně, při árii Basilia se se strachem plíží po jevišti, vstoupí do hlediště a "prchá" před vysokým učitelem hudby skrze první řadu. Nevím, co to všechny napadlo, ale stát nade mnou (ať už s pistolí v ruce nebo bez ní) a hlasitě na mě křičet "PŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠT" je opravdu jako házet hrách na stěnu. To opravdu nejde se nesmát! Když pak za ním hned jde vysoký Basilio, máchá nad vámi hrozivě rukama a popisuje, jak vzniká "la calunnia", už to opravdu nejde vydržet. :-D Na konci árie sedí Bartolo na židli, Basilio stojí vedle něj a jen tak rozpřáhne ruce a "jako bouchne" Bartola. Ten to nějak nezvládl a převrátil se pomalu i se židlí na zem (někteří si mysleli, že to tam bývá vždycky, ale opravdu nee!!!). Takže Basilio nakonec pomáhal ještě Bartolovi vstát a bylo zase příjemné vidět, že se oba smějí. Asi největším hereckým kouskem pana Sulženka byla hodina zpěvu. Jak mi sám po představení řekl, ten stojan na noty vypadal podezřele, už když ho postavili na jeviště. Z běžné režie, kdy se měl jen rukama opřít o desku stojanu a spokojeně prospat téměř celou árii s občasným krátkým probuzením, se stala vynikající improvizace. Už po několika tónech při prvním zavrtění se se deska na noty ulomila od podstavce a i s notami spadla na zem. Bartolo byl v tu chvíli vzhůru a nechápal co se děje. Do toho ovšem přišel také part Almavivy, kdy ujišťuje Rosinu, že se na něj může spolehnout. Bartolo jen tak mávl rukou - klidně si zpívejte dál…, vzal rozbitý stojan, odtáhl ho smutně na druhý konec "místnosti" a začal studovat, jak to vlastně všechno drží pohromadě. Vytáhl tři šrouby, s každým se šel pochlubit zpívající Rosině a pak do taktu postupně všechny zašrouboval zpátky (pak si dokonce pomáhal svazkem klíčů, aby to pořádně mohl utáhnout). Ve chvíli, kdy Rosina dozpívala (nechápu, jak se jí to mohlo povést!!!) svou árii, vítězoslavně zvedl svůj opravený stojan a šel se s ním pochlubit. Těžko říct, komu patřil víc bouřlivý potlesk! Za sebe mohu s politováním konstatovat, že jsem z Rosinina zpěvu neměla skoro nic. Pan Sulženko to vyřešil naprosto galantně - poté, co jsme všichni dotleskali, postavil stojan, ukázal na Rosinu a začal tleskat, abychom tleskali také a teď konečně JÍ! Reakce publika byla vynikající!!! Nezapomenu na jeho falzetovou verzi árie - "Quando mi sei vicina", kterou tak výborně "odkvičel", že při jejím opakování normálním hlasem se mi zdála "o něco ochuzená". Když pak přišel "nemocný" Basilio, přetáhl si Bartolo trochu svůj kabát přes hlavu, takže vypadal jako bezhlavý a občas jen odtáhl kraje, aby zazpíval svou větu. Jen tam stál a sem tam rukou naznačil, aby učitel odešel. Stojan na noty bohužel neměl pořád vyhráno. Nejdříve ho potřeboval Almaviva, aby se za něj mohl "schovat" před Basiliem, pak mají Sulženko se Semem ve zvyku ho po sobě házet, když Bartolo zjistí lest. Toto činu se však stojan už nedožil. :-D Rozčílený Bartolo přistoupil zezadu k nic netušící Rosině a Almavivovi, vzal stojan a prudce s ním bouchl o zem. V tu chvíli se znovu rozletěl na dva kusy, publikum vybuchlo smíchy a začal vynikající kvartet. Místo stojanu se házela židle a Figarova brašna (minule to byl ručník)... Abych nezapomněla, pan Sulženko je hlavně velký provokatér! Před několika dny hodil nechtěně do orchestřiště golfovou hůl a v tomto představení roztrhal lístek z čistírny a hodil ho dolů, pak vydělal smítko z oka Figara a také ho šel hodit do orchestřiště... Pohled hráčů byl vše vystihující! :-)) Pro běžného diváka vtipná novinka, pro nás, kteří jsme zažili Popelku, hodně odvážná! :-) Všechno dobře skončilo a Bartolo se ve Finále konečně spřátelil s Bertou.

Basilia Ladislava Mlejnka jsem tu už jednou představovala a jen mohu potvrdit, že mi ze všech tří Basiliů přišel nejlepší. Opět nám nezapomněl ukázat na svém jazyku, jak je k smrti nemocný, když ho konečně vyhnali z domu, pak se nenápadně objevil znovu nad orchestřištěm a spustil své "buonasera", publikum bylo v tak dobrém rozpoložení, že začalo nadšeně tleskat. :-) Působilo to hodně dobře!

Bertou byla paní Daniela Straková-Šedrlová (je zvláštní vidět vedle sebe na jevišti obě netopýrovské Rosalindy :-) ), která nechápavě při svém úklidu zvedala ze země rozpadlý stojan na noty. Svou jedinou árii opět zazpívala nádherně. Rossiniho hudba je v jejím podání pohlazením na duši.

Závěrečný aplaus se neobešel bez několika stojících diváků a byl velmi dlouhý a zasloužený. Opravdu jsem se velmi bavila tím, jak někteří diváci, kteří to viděli TEPRVE poprvé, nám nevěřili, že spousta komických situací byla naprosto bezprostřední a nenacvičená (dokonce někteří věřili, že rozbitý stojan se koná pokaždé :-D).

Prosííííííím, ať to ještě neskončí!!! Za sebe slibuji, že nevynechám žádné představení Lazebníka a budu s sebou brát vždycky nové a nové lidi!!!!!!!!!!!!! :-)

Orchestr ve všech představeních podal vynikající výkon. Vím, že Rossini musí být hodně obtížný na hraní, ale všechny Popelky a Lazebník zněly příjemně, bylo to svižné, takové Rossiniovsky hravé, mělo to jiskru a pro Madama Butterfly nemám slov!

Byla to nádherná sezóna. V Brně jsem shlédla celkem 57 operních (z toho 11x Madama Butterfly, 6 Lazebníků, Oneginů a Netopýrů, 4 Popelky, Aidy a Lékárníky, 3 Prodané nevěsty a další...), 3 baletní představení, 8 přímých přenosů z MET, 5 koncertů a 15 zkoušek. V porovnání s ostatními divadly rozhodně vede! :-D Co já si počnu o prázdninách, to je mi záhadou... Díky všem za krásné zážitky a hezké prázdniny!!!

sobota 12. června 2010

Carmen v mlze páchnoucí od doutníků

V pátek 11. června proběhla v Olomouci po 23 letech premiéra slavné Bizetovy opery Carmen. Večer byl zvláště důležitý pro Janu Wallingerovou, která poprvé zpívala hlavní roli (dosud byla obsazována do postavy Mercedes). Po shlédnutí tohoto představení jsem poněkud nejistá, o čem mohu psát a o čem ne. Neznám totiž pěveckou úroveň souboru ani orchestru, tak nemohu porovnat, zda to bylo vynikající nebo nepovedené představení. Ze všech účinkujících jsem znala pouze tři, kteří zpívají v Brně.

Celá opera byla ve znamení dýmu a zápachu doutníků. Pro nekuřáka je nepříjemný už samotný zápach z cigaret, které by měly ženy pracující v továrně na tyto výrobky kouřit. Uniká mi však, proč všichni kouřili doutníky, jejichž zápach je nesmírně odpudivý a člověk sedící v předních řadách odchází z divadla zapáchající jako z nějaké hospody. Hlediště divadla je malé, takže zápach brzy doputoval i do mé jedenácté řady. :-(

Příliš španělské "vášnivosti" jsem v představení nenašla. Spíš to vypadalo jako neustálé "napodobování", které však bylo tak viditelné, že působilo nepřirozeně. Vojáci si nebrali servítky při setkání s Michaelou, neustále ji osahávali a svlékali ji, ze sboru chlapců hrajících si na vojáky se vyklubal sbor děvčat jen se dvěma malými chlapci - salutující a pochodující dívky vypadaly poněkud nepřesvědčivě, sbor žen, které oznamují, že se Carmen s Manuelitou porvaly, lomily hystericky rukama kolem sebe, až to vypadalo komicky, skvěle zatančené flamenco by bylo "skvělejší", kdyby neustále netančili do zpěvu Jany Wallinegoré (Habanera a Les tringles des sistres tintaient), čímž ji neustále přehlušovali a rušili, o blonďatých cikánkách ani nemluvím... Asi nejvtipnějším bodem celého představení bylo zabití Carmen. Je jasné, že José proti ní nepůjde s nachystaným nožem, ale to se dá přece schovat - Carmen k nám může stát zády... Ve verzi, jakou jsme viděli v pátek, levá polovina hlediště ztratila všechnu iluzi o mrtvé Carmen, protože k nám stáli z boku a José měl nůž pevně přitisknutý k sobě a Carmen se sotva dotkl. :-(

Zvolená partitura možná potěší běžného diváka, který zná pouze "divadelní" proškrtanou verzi a zůstaly mu utajeny skvosty, které se ne vždy hrají, ne však ty, kteří znají celou operu. Unikal mi důvod, proč se zpívaly všechny recitativy (proč se nezvolila mluvená verze, pokud už chtěli šetřit časem?), které působily velmi zdlouhavě a "zdržovaly" a pak se necitelně škrtalo všude, kde se dalo. Duet Carmen s Josém v 2. dějství, úvodní sbor ve 3. dějství, z nádherného soubojového duetu Escamila a Josého nezůstala ani nota, celá úvodní část na náměstí ve 4. dějství včetně tématu předehry se nehrála, zůstal až sbor oslavující příjezd toreadorů (a ten byl také proškrtaný - kdo ví, jak by korida vypadala, kdyby tam byla jen ta "polovina" lidí, o kterých sbor zpíval) a závěrečný duet Carmen s Josém také nezůstal neporušený.

Co do pěveckého pojetí mě toto představení nezaujalo ani trochu. Michaela a Escamilo byli vybučení (mohu jen dodat, že zcela chápu postoj nespokojeného diváka), José zpíval celkem hezky, ale nejednou nám předvedl tak ostré výšky, že to až "rvalo uši", ostatní menší role byly jedna jako druhá, jako by všichni chodili ke stejnému učiteli zpěvu a všichni zpívali stejně nepříjemně. Byla jsem velmi zvědavá na to, jak se zhostí hlavní role Jana Wallingerová... Pěvecky rozhodně převyšovala všechny ostatní a mnoho lidí odcházejících z divadla chválilo její krásný s jistotou vedený hlas. Herecké pojetí však rozdělilo publikum na dva tábory - jeden velmi nadšený jejím pojetím a druhý, který nenacházel v její Carmen tu pravou "španělskou vášeň", nýbrž "snahu", která byla až příliš vidět a působila nepřirozeně.

Hledám neustále nějakou divadelní Carmen, o které mohu říct, že se mi opravdu líbí, že se povedla. Už jsem viděla 3 - v loňské sezóně v Janáčkově divadle (ta mě příliš neoslnila), nedávno ve Vídni (nebudu raději ani připomínat) a teď v Olomouci. V příští sezóně se vrací Carmen do Brna a pravděpodobně budeme mít příležitost opět shlédnout v hlavní roli Janu Wallingerovou. Jsem zvědavá, jak jí bude vyhovovat odlišná režie...

Další představení se v olomouckém divadle konají 15. a 18. června v 19:00.

PS: V úterý v 7 hodin ráno můžete pro porovnání poslouchat na Vltavě Ranní Mozaiku - Vladimír Čech bude recenzovat toto představení.


Premiéra 11. června 2010

Dirigent Petr Šumník
Režie Michael Tarant
Choreografie Robert Balogh
Sbormistr Lubomíra Hellová
Scéna Jaroslav Milfajt
Kostýmy Klára Vágnerová
Pohybová spolupráce/šermy Karel Basák


Osoby a obsazení

Don José Jakub Rousek
Escamillo Jakub Kettner
Dancairo Ondřej Doležal
Remendalo Ondřej Koplík
Zuniga Jiří Přibyl
Morales Martin Štolba j.h.
Carmen Jana Wallingerová
Micaela Elena Gazdíková
Frasquitta Barbara Sabella
Mercedes Václava Krejčí Housková
Lillas Pastia Petr Šíma
Manuelita Lucie Janderková
Matka Petruše Cimburková

čtvrtek 10. června 2010

Onegin zcela bez kulis a bez emocí

Když jsem se vrátila zklamaná z vídeňské Carmen, říkala jsem si, že to byla snad jen náhoda a že nezanevřu na Staatsoper a dám jí ještě šanci. Po sobotním představení Onegina mě přešla na dlouho chuť navštívit toto divadlo. Je mi jasné, že sotva zveřejním tento článek, ozve se spousta anonymů a možná i podepsaných a budou mi vyčítat všechno, na co si vzpomenou. Předem říkám, že jsem toto představení absolvovala společně se skupinou nejmenovaných uznávaných českých kritiků, kteří mi nabídli místo v autě, a 2 ze 3 se mnou plně souhlasili, když jsme cestou zpět o představení mluvili.

Začnu úplně od začátku... Ve středu mi bylo nabídnuto jet do Vídně, zjistila jsem, že jsou ještě volné vstupenky na sezení a vybrala si místo v lóži v 1. pořadí nalevo hned vedle jeviště v 2. řadě za 10 euro. Když nic neuvidím, tak si prostě stoupnu... Rada pro všechny - jak někdo trefně řekl, tato místa by se měla jmenovat "Hörplatz", protože nic jiného z představení nemáte. Z místa na sezení se tak rázem stalo předražené místo na stání s úžasným vyhledem do orchestru a do hlediště a téměř žádným výhledem na jeviště. Co mě ale příjemně překvapilo, byla vynikající akustika v naší lóži. Zvuk orchestru v ní zněl, jako bystě seděli přímo uprostřed orchestru.

Samotná předehra slibovala skvělý zážitek. Orchestr nasadil příjemné tempo, Kirill Petrenko měl překvapivě podobný cit pro dynamiku a výraz hudby jako Jaroslav Kyzlink v Brně, až mě to příjemně překvapilo. Celé představení hrál orchestr téměř bez chyby - o jednom zakolísání v dechové sekci netřeba mluvit. Takže orchestr si ode mě zasloužil potlesk!

Tím bohužel veškeré nadšení skončilo... Režie Onegina by se dala nazvat jedním slovem - "divná". Jeviště bylo téměř bez kulis, jen občas nějaký kvádr na zemi, rádoby postel s nebesy při Dopisové scéně (všechny dopisy se psaly v leže nebo v sedě na zemi propiskou), dlouhý stůl s raky a vodkami na plese u Lariny a u souboje a schody u Gremina. Skoro celé představení navíc hustě padal v zadní části jeviště sníh. Hodně zajímavé, když si uvědomíme, že úvodní sbor zpívá o právě skončených žních a i v samotném Puškinovi jsou zmínky o ročních obdobích... Také mi trochu unikl význam promítání ruského textu Puškina během "přestavby" na plátno. Kdo ví, kolik lidí v hledišti umí tak dobře rusky, aby si početli...

Když už nic na jevišti není, dá se logicky očekávat, že herecké a pěvecké výkony samy vytvoří pravou atmosféru příběhu. Na to však režisér nějak pozapomněl. Celá opera se odvíjela stylem - postavím se na jedno místo, tam zůstanu co nejdéle, pak se posunu o pár kroků dál a tam zase stojím... Jako třešnička na dortu působila skutečnost (jako by to bylo naschvál), že skoro všechny nejdůležitější árie a duety se odehrávaly v levé části jeviště = pode mnou, nebo (z mého pohledu) za portálem, takže jsem z nich prakticky nic neměla. Občas jsem se nahlédla víc dopředu a jen jsem se ujistila, že stále stojí na stejném místě se stejným výrazem jako před chvílí...

Postavy jako by spolu téměř nekomunikovaly. O nějakém projevu emocí se nedalo ani hovořit. Všechno to působilo, jako by se šichni sešli poprvé, nikdo nevěděl, co má dělat, kdo hraje jakou roli (s kým tedy má mluvit), kam si má stoupnout... Každý stál sám za sebe na jednom místě a upřeně hleděl na dirigenta před sebou nebo na obrazovku v portálu. Občas se ohlédl po další postavě, ale to jen tak namátkou.

Co mi poněkud nesedělo bylo umístení přestávky až za souboj, takže první část byla už nekonečně dlouhá a druhá skoro hned pryč. Souboj proběhl v sále, kde byl ples u Larinových, a Onegin zastřelil Lenského zblízka "jako psa" a ten svalil se k zemi jako špalek. Kde je Puškinův Onegin, který se chtěl vyhnout souboji?

Myslím, že vrcholem všeho byl skoro až komicky působící závěrečný duet, kdy Onegin přiběhl AŽ K TATIANĚ!!! (nečekaně), poklekl vedle ní, ona mu řekla "Vstaňte", on vstal, přešel pár metrů dál, zahleděl se na dirigenta a už si Tatiany ani nevšímal. Ta stála na druhém konci jeviště a dívala se stejným směrem. Zvláštní, jak někteří lidé dokáží tak dlouho stát naprosto bez pohnutí na jednom místě a zpívat tak obtížné a emocí plné party... Málem bych zapomněla - když Tatiana zazpívala, že Onegina miluje, objevila se první a poslední emoce!!! - on se na ni podíval s takovým výrazem, že to vypadalo, jako by říkal - "A to jako myslíš vážně? Nespletla ses? Já o tebe zas tak nestojím..." a zůstal stát na místě pak už bez dalších náznaků emocí. Když se Tatiana snažila utéct, vždycky se rozběhla dozadu, Onegin stál bez hnutí, ani se neohlédl a ona sama se vždy z ničeho nic zastavila a vrátila (naprosto bezdůvodně). Nechť se na mě nikdo nezlobí, ale pod pojmem "vyznání lásky" si opravdu představuji něco jiného a, kdyby se o mě někdo podobným stylem ucházel, ani bych si ho nevšimla a poslala ho do háje. Kam dala Tatiana oči?

Co do pěvecké stránky začnu sborem - dokud zpíval v zákulisí, zpíval dobře. Jakmile však vyšli na jeviště, na mnoha místech nebyli jenotní. Nezapomenu na příšerné monterky, které měli pánové na sobě při vstupním sboru a krabice na nářadí se svačinkou uvnitř. Na plese u Lariny se všichni opili vodkou, takže z plesu se stalo potácení se opilců a občas nějaký diskotékový "tanec" úplně mimo rytmus. Ke sboru se přidala ještě skupina akrobatů, kteří aspoň jediní trochu rozpohybovali strnulé jeviště. Ovšem dělat v opeře hvězdu, chodit po rukou (to jsou ještě ty jakž takž "normální" prvky) a podobně je trochu divné. Spíše bych je hledala v cirkusu, než ve Staatsoper!

Larina a Filipjevna měly velmi příjemné hlasy, jen škoda, že jim Čajkovský nenapsal delší party. :-(

V roli Olgy přede mnou znovu stanula na jevišti Nadia Krasteva. Zpívala trochu lépe, než v Carmen před měsícem, přesto herecky nijak přesvědčivě.

Myslím, že vrcholem nevkusu byla postava Triqueta v černém saku se stříbrným vyšíváním okrajů klop, s brýlemi na očích a velkými kudrnatými vlasy (skoro mi připomínal Dandiniho v brněnské Popelce :-D). Svou árii doslova "odmečel" příšernou francouzštinou a jakoby schválně natahoval každou notu, takže z nádherné melodie byla utahaná fraška. Celou dobu stál na stole vedle raků a lahví vodky a na konci se odrazil a skočil dolů. Skončil jen pár centimetrů od nápovědní budky (tam bych rozhodně nechtěla sedět!!!), takže akorát pár lidem zatrnulo, jestli tam opravdu nespadne.

Ferruccio Furlanetto se představil v roli Gremina. Málem jsem ho nepoznala, vypadal poměrně mladě a hlas zněl velmi dobře. Na můj vkus zpíval svou árii hrozně pomalu, takže se zdála být nekonečná a, když už jsem se skoro chystala k potlesku, uvědomila jsem si, že mě čeká ještě repetice... Ale jsem moc ráda, že jsem ho nakonec viděla (mělo se tak stát už v březnu v Berlíně, ale z toho tenkrát nakonec sešlo).

Olga Guryakova se mi v roli Tatiany docela líbila. V dopisové scéně mě sice nedokázala příliš přesvědčit a "dojmout", jako se to běžně daří paní Boross a paní Kohútkové, ale její hlas mi byl velmi příjemný. Škoda, že ta režie jí neumožnila více hereckého projevu. Zajímalo by mě, jak by zazpívala Tatianu se vším všudy!

Pavol Brešlík byl pro mě v roli Lenského hvězdou večera. Velmi příjemný hlas, pěkný člověk..., škoda, že ho musel Onegin zastřelit. Bohužel mu také hodně uškodila režie, takže jeho árie Kuda, kuda byla zcela bez emocí, jen zazpívaný text ve stoje bez pohnutí (a ještě nalevo... :-/).

Hlavním lákadlem pro mě byl pochopitelně Onegin ztvárněný Dmitrijem Hvorostovským. Vždycky jsem ho neměla ráda, pak jsem viděla Trubadúra s ním a Josém Curou a tohoto pěvce si oblíbila. Ovšem ne na dlouho. Po sobotě jsem se zase klidně vrátila k nezájmu o něj. Protože bych nestihla jít pro podpis po představení, čekala jsem na něj už před představením - ještě navíc s připravenými otázkami, abych ho požádala o rozhovor. Přišel pohledný vysoký člověk, přesně takový, jakého znám z DVD, podepsal se mi, posměšně se vyjádřil k tomu, že jsem z České republiky a, než jsem mu stačila říct, co po něm vlastně chci, s jízlivým opovržlivým úsměvem to zakončil - "KEIN INTERWIEW" - a vešel do divadla. Už jsem zažila pár "protivných" pěvců, ale takhle protivných ještě ne (při závěrečném potlesku mě zahlédl v 1. řadě v přízemí a netvářil se moc nadšeně). Tím si mě dopředu moc nezískal a doufala jsem, že svou nafoukanost alespoň obhájí svým pěveckým a hereckým výkonem. Příliš se toho ale nekonalo. Několikrát během představení pokašlával, byl sotva slyšet a herecky byl jak solný sloup s kameným obličejem.


Můj mobil se rozhodl protestovat při každém překročení hranic a, jen opustíme Českou republiku, vypne se a nejde zapnout (jindy je zcela v pořádku). Patrně je alergický na Rakousko a hlavně na Vídeň. Rekonvalescence mu pak trvá tři dny. Obávám se, že si z něj vezmu hodně rychle příklad. Sama jsem se už podruhé přesvědčila o tom, že samotné slavné jméno ještě nic neznamená a pojem Staatsoper nemusí vždy zaručovat "vysokou kvalitu" a nezapomenutelné zážitky (v pozitivním, nikoli negativním slova smyslu). Myslím, že největším zážitkem z celého večera pro mě bylo, že se mi (nevím jak) podařilo jít si přesednout do čtvrté řady do přízemí a to hned vedle dveří před očima hned několika uvaděček (jak jsem se po představení dozvěděla, lidé, kteří si šli sednout do 13. řady, která byla skoro celá volná, byli dost nepříjemně vyhozeni). Sice přede mnou seděl dvoumetrový pán, ale už jen pocit, že sedím na místě za 168 euro, kam se asi nikdy už nedostanu, byl hodně silný.

Takže kdo ví, kdy se zase do Vídně podívám...

5. Juni 2010
EUGEN ONEGIN
(17. Aufführung in dieser Inszenierung)

Dirigent: Kirill Petrenko
Inszenierung: Falk Richter
Bühnenbild: Katrin Hoffmann
Kostüme: Martin Kraemer
Licht: Carsten Sander
Choreographie: Joanna Dudley
Chorleitung: Thomas Lang

Larina: Zoryana Kushpler
Tatjana: Olga Guryakova
Olga: Nadia Krasteva
Filipjewna: Margareta Hintermeier
Eugen Onegin: Dmitri Hvorostovsky
Lenski: Pavol Breslik
Fürst Gremin: Ferruccio Furlanetto
Hauptmann: Marcus Pelz
Saretzki: Marcus Pelz
Triquet: Alexander Kaimbacher

středa 9. června 2010

Trojí debut během jednoho večera


V neděli 30. 5. se naposledy v této sezóně hrál v Janáčkově divadle Verdiho Nabucco. Tato inscenace brzy bude slavit tři roky od své premiéry a stále patří mezi nejoblíbenější a vyprodaná představení. V neděli tomu nebylo jinak.

Nabucco byl tentokrát mimořádný hlavně tím, že jsme zažili tři debuty - v roli Zachariáše se poprvé na prknech Janáčkova divadla představil Martin Gurbal´, Nabucca zpíval Avaz Abdullayev, který se před dvěma měsíci poprvé představil brněnskému publiku v roli Sharplesse a konečně v úloze Abigail se poprvé představila Csilla Boross. Toto představení má své velké kouzlo. Viděla jsem ho už potřetí během jedné sezóny, vystřídali se mi různí představitelé všech rolí a musím říci, že to poslední představení bylo asi nejlepší. :-)

Ve sboru má NDB velmi silnou oporu a v této opeře si ho můžete opravdu vychutnat. Je posílen ještě o pomocný sbor, takže když začnou zpívat Va pensiero, běží Vám mráz po zádech a žasnete nad tou nádherou! Velmi působivé je také to, že se mezi sboristy objevují i děti, takže představa o sužovaném "národě" se vším všudy je mnohem jasnější. Židé mají na sobě světle modré, šedé a bílé kostýmy a jako celek se v záři světel jeví v příjemné světlé barvě, která jako by zdůrazňovala klid, mírnost, nelpění na lidském jmění, naopak velkou úctu k Bohu...

Nabucco a jeho družina jsou naopak v jasných lesklých měděných, červených, černých a zlatých barvách, aby zdůraznili bohatý národ, kterému jde jen o slávu a moc nad druhými.

Martin Gurbal´ mě v roli Zachariáše velmi příjemně překvapil. Už několikrát se mi na jiných představeních stalo, že jsem ho špatně slyšela. Byla jsem zvědavá, jak se ujme této důležité role. Nejen, že byl velmi dobře slyšet, ale zahrál Zachariáše s citem a i svou výškou, když převyšoval zástup Židů, působil jako jejich pravý vůdce a ochránce, ke kterému vzhlíželi a který jim ukazoval cestu.

Ivana Choupenitche jsem viděla v roli Ismaela už podruhé. Nemohu říct, že by mi jeho hlas přímo seděl na tuto postavu (je to úplně něco jiného, než Boris Godunov), přesto herecky se role Ismaela chopí vždy velmi přesvědčivě.

Fenenu pro mě také už podruhé zpívala Jana Wallingerová. Má velmi příjemný hlas a vždy se velmi těším na její závěrečnou árii, kterou zahraje a zazpívá tak procítěně, že vám vžene slzy do očí. Mám moc ráda tyto závěrečné modlitby různých hrdinek (Fenena, Thais, Markétka...). Je v nich upřímná láska k Bohu a velké odpuštění.

Csilla Boross se roli Abigail učila 3 dny. Vystoupila na jeviště a plně je ovládla, jako by zpívala tuto postavu už po sté. V rolích "hodných, nešťastných" hrdinek dokáže diváka dojmout svým úžasným projevem, ale v rolích "zlých, pomstychtivých" má tak obrovskou "sílu", že byste se jí až báli. Budí velký respekt a člověk jen žasne, jak všechny pocity dokáže tak výborně a přesvědčivě zvládnout! Získala opravdu zasloužený potlesk a těším se, že ji v příští sezóně budu moci v roli Abigail ještě vidět.

Avaz Abdullayev mě před nedávnem příliš nepřesvědčil jako Sharpless. Totéž se však nedá říct o jeho Nabuccovi. To byla role přímo pro něj. Uměl si pohrát se svým hlasem a přesně vystihnout všechny emoce, strach, hněv, bolest... Když se pak modlil k židovskému Bohu a omlouvá se mu za svou pýchu, v jeho slovech a projevu byla velká upřímnost. V příští sezóně budeme mít nejednu příležitost jej opět v Brně slyšet, takže se už předem velmi těším.

Byl to moc hezký večer, mám radost, že se tak vydařil a že všichni to tak dobře zvládli! Přijeďte/přijděte se v příští sezóně podívat!!!

Neděle 30. 5. 2010
Giuseppe Verdi (1813-1901) NABUCCO

Slavná opera o touze po svobodě

Dirigenti: Gergely Kesselyák, Jakub Klecker
Režie: György Selmeczi
Scénická koncepce: Karel Drgáč
Výtvarník scény: Josef Jelínek
Výtvarník kostýmů: Josef Jelínek
Sbormistr: Josef Pančík
Pohybová spolupráce: Jiří Kyselák

Premiéra 8. června 2007 v Janáčkově divadle

Nabucco - Avaz Abdullayev
Ismael - Ivan Choupenitch
Zacharias - Martin Gurbal
Abigail - Csilla Boross
Fenena - Jana Wallingerová
Velekněz - Jurij Gorbunov
Abdallo - Zoltán Korda
Anna - Tereza Merklová

úterý 8. června 2010

Program Festivalu Smetanova Litomyšl


Chystáte se na Festival Smetanova Litomyšl? Vstupenky na některé koncerty a představení jsou stále k dispozici a zde máte podrobný program!

SLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT
Pátek 11. června • II. zámecké nádvoří • 20.00 hodin

Bedřich Smetana: Pochod k slavnosti Shakespearově
Frederic Chopin: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll, op. 21
Petr Eben: Pocta Karlu IV., kantáta pro mužský sbor a orchestr
Antonín Dvořák: Te Deum, op. 103 pro sóla, sbor a orchestr

Lívia Obručník Vénosová soprán, Roman Janál baryton, Jan Simon klavír
Pražský filharmonický sbor, sbormistr Lukáš Vasilek
Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Peter Feranec

Předpokládaný konec ve 22.00 hodin, 1 přestávka



GIPSY WAY - Pavel Šporcl & Romano Stilo

Sobota 12. června • II. zámecké nádvoří • 15.00 hodin

Setkání houslového virtuóza s cikánskou cimbálovou muzikou z Bratislavy, přinášející melodie slovenských, maďarských, rumunských, ale především cikánských lidových písní, prolínajících se s originálními úpravami slavných melodií klasické hudby

Pavel Šporcl
housle
Romano Stilo: Nikola Sléz housle, László Onodi viola, kytara, Ján Rigo kontrabas František Rigo Sr. cimbál, František Rigo Jr. elektrický klavír

Předpokládaný konec v 17.00 hodin, bez přestávky



GIPSY WAY - Pavel Šporcl & Romano Stilo
Sobota 12. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin
JUBILEJNÍ 500. KONCERT CYKLU LITOMYŠLSKÉ HUDEBNÍ VEČERY

Špocl a Stilo
Setkání houslového virtuóza s cikánskou cimbálovou muzikou z Bratislavy, přinášející melodie slovenských, maďarských, rumunských, ale především cikánských lidových písní, prolínajících se s originálními úpravami slavných melodií klasické hudby


Pavel Šporcl
housle
Romano Stilo: Nikola Sléz housle, László Onodi viola, kytara, Ján Rigo kontrabas František Rigo Sr. cimbál, František Rigo Jr. elektrický klavír

Předpokládaný konec ve 23.00 hodin, bez přestávky



EJ LÁSKO...
Neděle 13. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Komponovaný projekt přináší ve třech částech samostatná vystoupení Baletu Národního divadla v Praze, Cimbálové muziky Hradišťan a ve finále společné vystoupení obou souborů

Choreografie Petr Zuska
Balet Národního divadla v Praze
Cimbálová muzika Hradišťan, umělecký vedoucí Jiří Pavlica

Předpokládaný konec ve 23.15 hodin, 2 přestávky
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
vstupenky



VITA CAROLI
Úterý 15. června • Audienční sál Státního zámku • 19.30 hodin

Hudebně-literární pořad s četbou ze životopisu Karla IV.

Vladimír Čech umělecký přednes
Bohemia Luxembourg Trio:
Carlo Jans flétna, Kateřina Englichová harfa, Jitka Hosprová viola

Předpokládaný konec ve 21.00 hodin, 1 přestávka



Jaroslav Křička: OGAŘI
Středa 16. června • Smetanův dům • 18.00 hodin

Pořad pro děti

Dětská zpěvohra o dvou dějstvích ze života valašských chlapců a děvčat; libreto napsal Ozef Kalda. Představení pro děti a mládež ve školním věku.
Režie Jiřina Marková-Krystlíková

Dětská opera Praha, dirigent Jan Chalupecký

Předpokládaný konec v 19.15 hodin, 1 přestávka
Jednotné vstupné 200.- Kč • invalidní vozíky 30.- Kč
Sleva 50% pro děti do 15 let a studenty
vstupenky



SOUS LES TOITS DE PARIS - JOEL BROS
Čtvrtek 17. června • Smetanův dům • 20.00 hodin

Pod střechami Paříže - autorský večer významného francouzského šansoniéra a kytaristy s jeho instrumentálním souborem

Joel Bros - zpěv, kytara, Jana Bros - zpěv, průvodní slovo, Klára Šmahelová - akordeon, Petr Vít - kytara, Ondrej Olos - klavír, Azar Abdou - perkuse



Wolfgang Amadeus Mozart: KOUZELNÁ FLÉTNA
Čtvrtek 17.6. • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

PŘIDANÝ POŘAD!

Pohádka o magickém putování za unesenou princeznou. Opera o dvou aktech na libreto Emanuela Schikanedera

Jan Kačer režisér
Jan Štych dirigent
Janáčkova opera Národního divadla Brno

Předpokládaný konec ve 23.45 hodin, 1 přestávka
A 890.- Kč • B 590.- Kč • C 490.- Kč • D invalidní vozíky 90.- Kč
vstupenky
POZOR AKCE! NA POSLEDNÍ VSTUPENKY PŘEDSTAVENÍ 17. ČERVNA 2010 VÁM JAKÉKOLIV PRODEJNÍ MÍSTO TICKETPORTAL POSKYTNE SLEVU 50%!!!



Wolfgang Amadeus Mozart: KOUZELNÁ FLÉTNA
Pátek 18.6. • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Pohádka o magickém putování za unesenou princeznou. Opera o dvou aktech na libreto Emanuela Schikanedera

Jan Kačer režisér
Jan Štych dirigent
Janáčkova opera Národního divadla Brno

Předpokládaný konec ve 23.45 hodin, 1 přestávka



Antonín Dvořák: SVATEBNÍ KOŠILE
Sobota 19. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr na slova balady Karla Jaromíra Erbena

Eva Urbanová soprán, Michal Lehotský tenor, Roman Janál baryton
Josef Pančík sbormistr
Jaroslav Kyzlink dirigent
Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno

Předpokládaný konec ve 22.30 hodin, bez přestávky
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
vstupenky



Jiří Pavlica: MISSA BREVIS
Neděle 20. června • II. zámecké nádvoří • 10.15 hodin

Známá Pavlicova Mše jako doprovod tradiční bohoslužby, celebrované Mons. Tomášem Halíkem

Smíšený pěvecký sbor KOS Litomyšl
sólisté Komorní filharmonie Pardubice, dirigent Milan Motl

Předpokládaný konec v 11.45 hodin, vstup volný



ČESKÁ FILHARMONIE - VIVAT OFFENBACH!
Neděle 20. června • II. zámecké nádvoří • 19.00 hodin

Komponovaný projekt věnovaný tvorbě Jacquese Offenbacha, v němž zazní výběr z opery
Hoffmannovy povídky a nejznámější ukázky z operet Krásná Helena
a Orfeus v podsvětí

Adriana Kohútková, Marie Fajtová soprán, Veronika Hajnová mezzosoprán
Miroslav Dvorský, Tomáš Juhás tenor, Ján Galla bas
Česká filharmonie, dirigent Ondrej Lenárd

Předpokládaný konec ve 21.00 hodin, 1 přestávka
A 990.- Kč • B 690.- Kč • C 590.- Kč • D invalidní vozíky 100.- Kč
vstupenky



LES MUSICIENS
Středa 23. června • Smetanův dům • 19:30 hodin

KONCERT K POCTĚ 700. VÝROČÍ NÁSTUPU LUCEMBURKŮ NA ČESKÝ TRŮN

Alexander Mullenbach: King John the Blind (Král Jan, zvaný Slepý)
- SVĚTOVÁ PREMIÉRA třídílné kompozice na téma 700. výročí sňatku krále Jana Lucemburského s princeznou Eliškou Přemyslovnou
CamilleSaint-Saëns: Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 a moll, op 33
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 4 B dur, op. 60

Françoise Groben violoncello, Nicholas Brochot dirigent
Lucemburský komorní orchestr „Les Musiciens"

Předpokládaný konec ve 21.30 hodin, 1 přestávka
A 250.- Kč • B 200.- Kč • C 150.- Kč • D invalidní vozíky 50.- Kč
vstupenky



Giacomo Puccini: TOSCA
Čtvrtek 24. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Hudební drama ve 3 dějstvích; libreto Luigi Illica a Giuseppe Giacosa.
Představení je nastudováno v italštině s českými a anglickými titulky.

Režie Martin Otava
Tosca Anda Louisa Bogza/Csilla Boross
Cavaradossi Sergej Ljadov
Scarpia Jiří Sulženko
Státní opera Praha, dirigent Ondrej Lenárd

Předpokládaný konec ve 24.00 hodin, 2 přestávky
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
vstupenky



Giacomo Puccini: TOSCA
Pátek 25. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Hudební drama ve 3 dějstvích; libreto Luigi Illica a Giuseppe Giacosa.
Představení je nastudováno v italštině s českými a anglickými titulky.

Režie Martin Otava
Tosca Maida Hundeling
Cavaradossi Michal Lehotský
Scarpia Miguelangelo Cavalcanti
Státní opera Praha, dirigent Ondrej Lenárd

Předpokládaný konec ve 24.00 hodin, 2 přestávky
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
vstupenky



Petr Iljič Čajkovskij: LABUTÍ JEZERO
Sobota 26. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Balet o dvou jednáních a čtyřech obrazech

Choreografie: Lev Ivanov Marius Petipa Pavel Ďumbala Hana Vláčilová
Režie Pavel Ďumbala Hana Vláčilová dirigent Pavel Šnajdr
Baletní soubor a orchestr Státní opery Praha

Předpokládaný konec ve 23.30 hodin, 1 přestávka



Petr Iljič Čajkovskij: LABUTÍ JEZERO
Neděle 27. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Balet o dvou jednáních a čtyřech obrazech

Choreografie: Lev Ivanov Marius Petipa Pavel Ďumbala Hana Vláčilová
Režie Pavel Ďumbala Hana Vláčilová dirigent Pavel Šnajdr
Baletní soubor a orchestr Státní opery Praha

Předpokládaný konec ve 23.30 hodin, 1 přestávka



Petr Iljič Čajkovskij: LABUTÍ JEZERO

Pondělí 28. června • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

PŘIDANÝ POŘAD!

Balet o dvou jednáních a čtyřech obrazech

Choreografie: Lev Ivanov Marius Petipa Pavel Ďumbala Hana Vláčilová
Režie Pavel Ďumbala Hana Vláčilová dirigent Pavel Šnajdr
Baletní soubor a orchestr Státní opery Praha

Předpokládaný konec ve 23.30 hodin, 1 přestávka
A 890.- Kč • B 590.- Kč • C 490.- Kč • D invalidní vozíky 90.- Kč
vstupenky
POZOR AKCE! NA POSLEDNÍ VSTUPENKY PŘEDSTAVENÍ 28. ČERVNA 2010 VÁM JAKÉKOLIV PRODEJNÍ MÍSTO TICKETPORTAL POSKYTNE SLEVU 50%!!!



KONCERT NA PŘÁNÍ – KLASIKA ČESKÉHO MUZIKÁLU
Úterý 29. června • II. zámecké nádvoří • 18.00 hodin

PŘIDANÝ POŘAD!
Nejslavnější melodie dnes již klasických českých divadelních a filmových muzikálů: Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe, Starci na chmelu, Noc na Karlštejně, Dobře placená procházka, Zločin v šantánu, Šíleně smutná princezna

Pěvečtí sólisté:
Taťána Roskovcová, Dagmar Zázvůrková, Petr Macháček, Tomáš Trapl
sbor ReBelcanto, umělecký vedoucí Petr Hostinský
zvláštní host večera Jiří Suchý
Komorní filharmonie Pardubice, dirigent Marko Ivanović

Předpokládaný konec ve 20.00 hodin, 1 přestávka
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
vstupenky
POZOR AKCE! NA POSLEDNÍ VSTUPENKY TOHOTO KONCERTU VÁM JAKÉKOLIV PRODEJNÍ MÍSTO TICKETPORTAL POSKYTNE SLEVU 50%!!!


ROSEFIELD LONDON TRIO - ZÁMECKÉ NOKTURNO
Úterý 29. června • Audienční sál Státního zámku • 21.00 hodin

Joseph Haydn: Klavírní trio G dur, Hob.. XV/25 „Cikánské"
Bohuslav Martinů: Klavírní trio č. 2 d moll, H. 327
Johannes Brahms: Klavírní trio H dur, op. 8

Rosefield London Trio (Leoš Čepický housle, Gemma Rosefield violoncello, Michael Dussek klavír)

Předpokládaný konec ve 22.30 hodin, 1 přestávka
Jednotné vstupné 250.- Kč • invalidní vozíky 50.- Kč
vstupenky



KONCERT NA PŘÁNÍ – KLASIKA ČESKÉHO MUZIKÁLU
Středa 30. června • II. zámecké nádvoří • 19.30 hodin

Nejslavnější melodie dnes již klasických českých divadelních a filmových muzikálů: Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe, Starci na chmelu, Noc na Karlštejně, Dobře placená procházka, Zločin v šantánu, Šíleně smutná princezna

Pěvečtí sólisté:
Taťána Roskovcová, Dagmar Zázvůrková, Petr Macháček, Tomáš Trapl
sbor ReBelcanto, umělecký vedoucí Petr Hostinský
zvláštní host večera Jiří Suchý
Komorní filharmonie Pardubice, dirigent Marko Ivanović

Předpokládaný konec ve 21.30 hodin, 1 přestávka
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
vstupenky
POZOR AKCE! NA POSLEDNÍ VSTUPENKY TOHOTO KONCERTU
VÁM JAKÉKOLIV PRODEJNÍ MÍSTO TICKETPORTAL POSKYTNE SLEVU 50%!!!




CARMEN & FLAMENCO - EXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH
Čtvrtek 1. července • Svitavy, Kulturní centrum Fabrika • 19.30 hodin

Komponovaný hudebně-taneční projekt operní pěvkyně Edity Adlerové a flamenkové tanečnice Jany Drdácké s živým doprovodem

Edita Adlerová - Carmen, mezzosoprán
Jana Drdácká - tanec flamenco, choreografie
Eduard Zubák, Zdeněk Žorna, Michal Cába, Miroslav Žára, Pavol Križovenský, Jan Rezek

Předpokládaný konec v 21.15 hodin, 1 přestávka



Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA
Pátek 2. července • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Komická zpěvohra ve třech jednáních na libreto Karla Sabiny. Úspěšná inscenace, která měla premiéru na 50. Smetanově Litomyšli v roce 2008

Soubor Opery Národního divadla v Praze
, Divadlo Continuo
režie Magdalena Švecová, dirigent David Švec

Předpokládaný konec ve 24.00 hodin, 2 přestávky
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
50% sleva pro děti do 15 let a studenty
vstupenky



VARHANNÍ MATINÉ

Sobota 3. července • Kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže • 11.00 hodin

Robert Schumann: Fantasiestücke' op.73
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Preludium d moll op.35, č. 3
Johannes Brahms: Sonáta op. 120/1
Bert Matter: Von Gott will ich nicht lassen
Jean Langlais: Ave Verum
Hendrik Andriessen: Offertorium Assumpta est Maria
Gabriel Pierné: Preludium
Louis Vierne: Toccata
Maurice Ravel: Náhrobek Couperinův
Francis Poulenc: Sonáta

Yfynke Hoogeveen
klarinet
Erwin Wiersinga varhany

Předpokládaný konec v 12.15 hodin, bez přestávky
Jednotné vstupné 180.- Kč • D invalidní vozíky 50.- Kč
vstupenky




Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA
Sobota 3. července • II. zámecké nádvoří • 15.00 hodin

Odpolední představení věnováno především rodičům s dětmi.


Soubor Opery Národního divadla v Praze
, Divadlo Continuo
režie Magdalena Švecová, dirigent David Švec

Předpokládaný konec v 18.00 hodin, 2 přestávky
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
50% sleva pro děti do 15 let a studenty
vstupenky



Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTA
Sobota 3. července • II. zámecké nádvoří • 21.00 hodin

Komická zpěvohra ve třech jednáních na libreto Karla Sabiny. Úspěšná inscenace, která měla premiéru na 50. Smetanově Litomyšli v roce 2008


Soubor Opery Národního divadla v Praze
, Divadlo Continuo
režie Magdalena Švecová, dirigent David Švec

Předpokládaný konec ve 24.00 hodin, 2 přestávky
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
50% sleva pro děti do 15 let a studenty
vstupenky



O ČEM NÁM VYPRÁVÍ LÁSKA...
Neděle 4. července • II. zámecké nádvoří • 19.30 hodin

Gustav Mahler: Blumine, symfonická věta
Chlapcův kouzelný roh, cyklus písní s doprovodem orchestru (výběr)
Antonín Dvořák: Symfonie č. 6 D dur, op. 60

Dagmar Pecková mezzosoprán, Ivan Kusnjer baryton
Pražská komorní filharmonie, dirigent Tomáš Netopil

Předpokládaný konec ve 21.30 hodin, 1 přestávka
A 790.- Kč • B 490.- Kč • C 390.- Kč • D invalidní vozíky 80.- Kč
vstupenky



EXTERNÍ KONCERT V ČESKÉ TŘEBOVÉ
Pondělí 5. července • Česká Třebová, kostel sv. Jakuba • 16.00 hodin

Koncert k poctě slovanských věrozvěstů a patronů Evropy, svatých Cyrila a Metoděje

Wolfgang Amadeus Mozart: Regina coeli in B, KV 127 pro soprán, sbor a orchestr
Michael Haydn (Arr. František Preisler): Cyrilometodějská mše pro sóla, smíšený sbor a orchestr

Hana Škarková soprán, Lucie Hilscherová mezzosoprán
Tomáš Kořínek tenor, Richard Novák bas
Český filharmonický sbor Brno
Komorní filharmonie Pardubice, dirigent Petr Fiala

Předpokládaný konec v 17.30 hodin, bez přestávky
Jednotné vstupné 250.- Kč • D invalidní vozíky 50.- Kč
vstupenky

pátek 4. června 2010

Komorní opera JAMU - Medvěd


Před nedávnem nastudovala Komorní opera JAMU operu Ivo Jiráska a Karla Bermana Medvěd na motivy Antona Pavloviče Čechova. Režie se ujal Tomáš Pilař, student operní režie, v hlavních rolích se představili Helena Tamelová, Roman Hoza a Peter Račko, studenti JAMU.





Krátká asi 45 minut dlouhá zcela neznámá opera byla příjemným zpestřením mezi všemi těmi běžně hranými. Doprovod tvořil jen klavír, housle a bicí. Všechny party včetně doprovodu byly velmi obtížné – časté střídání rytmu, nezvyklé melodie prokládané mluveným slovem... Všichni účinkující předvedli vynikající výkony a sklidili oprávněný úspěch. Režie byla vtipná, nejednou se publikum od srdce zasmálo. Režisér si vyhrál s každou postavou, truchlící hraběnku oblékl do černých smutečních šatů, předvedl ji jako dámu, která si nenechá nic líbit, pevně si stojí za svým a nakonec dojde ve svém postoji k velké proměně. Hrabě vymáhající svých 1000 rublů se pro změnu představil jako muž, který už poznal mnoho žen a nenechá si od žádné rozkazovat. Skvěle předvedl všechny své emoce s přehledem. Postava sluhy byla nepřehlédnutelná. Mírně shrbený mladík vždy přicupital, krčil se, když na něj někdo křičel, staral se věrně o svoji paní... Takový „dobrák od kosti“. Scéna byla jednoduchá, několik kulis, ale věřili jste, že za tím černým závěsem je opravdu otevřené okno, kterým dovnitř fouká vítr, pod oknem je nádvoří plné lidí a koní... Velmi dobrá práce!






Nezapomenu na několik skvělých momentů – počáteční slova, která zpívá sluha – „Milostpaní, milostpaní, proč se tak trápíte, proč se tak trápíte?“, když přišel hrabě pro 1000 rublů, na protest se posadil a hraběnka na něj vyjela: „Vy jste si sed?“ “Ano!“, měla ve svém pokoji obrázek svého zesnulého manžela, který pak hrabě vzal a pověsil na strop místo lustru a, když mělo dojít k souboji, hraběnka jej vyzvala, aby se utkali venku, že by tu mohli něco rozbít, a hrabě pohlédl ke stropu a jen tak mimochodem dodal – „Třeba lustr...“ Na fotografiích nenajdete pistole, nýbrž banány – to není vlivem moderní režie, nýbrž nepřítomností rekvizit, ale vypadalo to velmi dobře! :-))






Doufám, že se bude tato opera ještě někdy hrát a že vás na ni budu moci pozvat!

středa 2. června 2010

Oznámení

Milí čtenáři,

jménem bianky, marci a mne se oficiálně loučím s blogem Operadream, na který jsme velice rády psaly. Já osobně jsem se díky blogu seznámila s mnoha milými lidmi.

Jménem dam Vás všechny zdravím a zvu na náš nový internetový web Operapuls, který dnešním dnem zahajuje svou činnost na http://www.operapuls.cz/

Slečně Šimkové přeji do budoucna hodně zdaru a dobrých nápadů při psaní článků.

Krásný den všem...

Sbor a orchestr Janáčkovy opery zahájí strasbourgský festival


Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno zahájí ve čtvrtek 3. června v katedrále ve Strasbourgu 72. ročník FESTIVALU HUDBY VE STRASBOURGU.

Na programu je Mše KV 317 C-Dur „Korunovační“ a KV 626 d-moll „Requiem“.

Dirigentem je Gerd Albrecht.

Vystoupí sólisté: Petra Froese soprán, Franziska Rabl alt, Jaroslav Březina tenor a Carsten Sabrowski bas.

Doprovod – Orchestr a sbor Janáčkovy opery (sbormistr Josef Pančík) a Český národní sbor.


Brněnští umělci odjíždějí na vystoupení ve středu 2. června.

Koncert začne 3. června v 20.30.

Zpět do Brna návrat sboru a orchestru JO NDB v pátek 4. června.

Zdroj: www.ndbrno.cz