pondělí 24. května 2010

Zlatá Popelka zlatým hřebem sezóny Národního divadla Brno


Páteční první premiéra Rossiniho Popelky, která se uskutečnila v Mahenově divadle v Brně, byla plná překvapení. Po předpremiérovém oficiálním uveřejnění fotografií této inscenace leckdo (a přiznávám se upřímně, že i já) asi "lapal po dechu". S jakoupak novotou a modernou se předvedou tvůrci tentokrát? Je vůbec možné tuto humornou a skvostnou Rossiniho operu inscenovat takto "divoce" a přitom vkusně a decentně? Možné to vskutku je...

Nerada bych zde sáhodlouze rozebírala inscenaci, která byla na těchto stránkách již představena. Zde je stručné ohlédnutí za premiérou..

Již při úvodních taktech předehry bylo patrné, že orchestr je precizně připraven. Po celou dobu hrál svižně, s pravou dávkou rozverného veselí. Hned po příchodu sester Popelky, které byly oděny do pestrobarevných bláznivých šatů a obuty do roztomilých papučí, se obecenstvo s chutí smálo. O šílených parukách nemluvě!! Popelka vešla záhy, oděna do růžových montérek - v jedné ruce žehličku a v druhé žehlicí prkno.


Na scénu vstupuje Don Magnifico - otec Clorindy, Trisbe a Angeliny (Popelky). Je jakýmsi "maskotem McDonalds", oděný od hlavy po paty v korporátních barvách. Salva smíchu přichází ve chvíli, kde se strojí na ples - nasazuje obrovský červený cylindr s logem své milované společnosti. Musím podotknout, že Magnifico (Jevgen Šokalo) i sestry Popelky (Jana Wallingerová a Daniela Straková-Šedrlová) byli pravými komiky bez hranic.

Na druhou stranu mne ale zklamal Dandini - pro mě nepochopitelně převtělen do role jakéhosi odvázaného maníka ve stylu Michaela Jacksona. Bohužel nebyl ani hlasově v té nejlepší formě. Přiznejme si ale upřímně, že v našich luzích a hájích zrovna neoplýváme velkým počtem pravých rossiniovských pěvců. I tak se Jakub Tolaš se svou rolí (a to především herecky) vypořádal po svém.


Milým překvapením pro mne byl Alidoro, který se za žádnou cenu nemohl odloučit od svého kamaráda trpaslíka, kterého například koupal v dešťové vodě či mu předčítal z knihy. Krásný a čistý bas. Jan Šťáva ostatně není žádným rossiniovským začátečníkem, v minulosti nastudoval roli Podesta v Rossiniho opeře Straka zlodějka.

Tomáš Kořínek v roli prince neměl chybu. O svých pěveckým kvalitách mne opět přesvědčil minulý týden, kdy jsem ho slyšela v pražském Národním divadle v Kytici Bohuslava Martinů. Pravda, Rossini je hlasově odlišný než Martinů, to ale nemění nic na tom, že jeho jasný a srozumitelný tenor je pro roli prince jak stvořený.

Pěvecký part Popelky je obecně velice náročný, opravdu dobře ho zazpívá pouze hrstka pěvkyň. Toto se bezchybně povedlo Michaele Kapustové, která se rolí Popelky poprvé představila divákům na prknech Národního divadla v Brně. Pro slečnu Kapustovou je to druhá rossiniovská role, v repertoáru má již Rosinu z Lazebníka sevillského. Více informací o umělkyni naleznete na webových stránkách www.kapustova.eu

Všem upřímně doporučuji tuto inscenaci, ve které si jistě každý divák najde svoji oblíbenou scénu či árii. Do konce sezóny můžete Popelku shlédnout ještě 27. května, 6., 13. a 22. června. Přeji krásné zážitky...

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

To nepsala sl.D.Š.? Co věta, to opět perla!

Anonymní řekl(a)...

Díky za názor Víte Dvořáku, jste legrační.
Kamil

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že už bylo dost těch výpadů a výsměchů ! Stačilo!

Děkuji za pěkný článek a za názor na premiéru Popelky.Jakmile shlédnu jednu z dalších repríz,mohu porovnat se svými pocity a názory.Zatím nemám co dodat, než poděkovat za přiblížení inscenace.
Jana Tomášková