pátek 16. dubna 2010

Velmi originální Tajné zásnuby



Když jsem viděla na fakultě plakát zvoucí na premiéru Cimarosovy opery Il matrimonio segreto, kterou předvede Komorní opera JAMU ve velmi malém divadle Barka, zaváhala jsem, co to bude... Po zkušenostech s Lékárníkem už se bojím všeho, co zavání "originalitou" a "moderním pojetím". Našla jsem si o této inscenaci informace na internetu a byla ještě víc na rozpacích. PET lahve? Televize? Úplná náhoda, kdy jsem se setkala z Janem Šťávou, kterého znám z divadla a který hraje i v této opeře, dopomohla k tomu, že jsem se dostala na generální zkoušku, mohla všechno shlédnout, vyslechnout a hlavně nafotit. Zde jsou fotografie k nahlédnutí...




Po menším počátečním šoku, kdy opera probíhá jakoby v televizi, hlavní kulisou je stěna vytvořená z PET lahví a dámy mají místo paruk na hlavách také horní části PET lahví, pány zdobí umělé vlasy a nad některými režijními momenty mi zůstával rozum stát, jsem se zaposlouchala do nádherné hudby a překvapily mě vynikající pěvecké výkony. Velmi originálně zde byla ztvárněna postava hraběte - sotva se plazícího vetchého starce, který musel nejednou absolvovat dloooouhou cestu z jednoho konce jeviště na druhý. Hlavní skupinu šesti pěvců doplnilo pět "bratránků z ciziny" a dva televizní diváci sedící na kraji jeviště, kteří svými ovladači posouvali dopředu, nazpět, nebo zastavovali děj opery. Některé pasáže v opeře byly trochu zdlouhavé, když už slyšíte stále stejnou větu v árii podesáté se stále stejnou melodií, připadá to už trochu jako kolovrátek a jen čekáte, kdy to skončí. Rozhodně v režii nechyběla řada dobrých nápadů (i ty PET lahve do toho nakonec nějak patřily a nerušily, naopak stěna z nich, nasvícená různými světly, vypadala velmi dobře!) a komických scén. Titulky se v tomto divadle nekonají, v programu si můžete přečíst docela dobře napsaný děj opery (na první, ani třetí přečtení patrně budete tápat, kdo je vlastně kdo proti komu s kým - asi jako u Figarovy svatby :-) - ale při sledování opery vám bude všechno hned jasné), kterého se režisérka drží a nijak ho nemění. Zajímalo by mě zažít ji někdy přímo při práci. Nejednou jsem totiž během zkoušky poskočila úlekem na židli, když ze zadních řad se rozezvučel její pronikavý "ječící hlas" umravňující dění na jevišti. :-)



Překvapením pro mě byla i "akustika" ve velmi malém divadle. Orchestřiště je zde zcela jinak postavené, než v běžných divadlech, většina hráčů seděla až hluboko pod jevištěm. Mé místo bylo opět v první řadě a od dirigenta a orchestru mě dělila poměrně vysoká "zeď", takže úroveň jeviště jsem měla těsně pod úrovní očí. Nevím, jak v dalších řadách, které byly už mnohem výš, zde to mělo ten efekt, že orchestr nepřehlušoval pěvce (jako třeba v Janáčkově divadle), ale tvořil naopak v hlasitosti sehranou kulisu. Někteří hráči neměli zrovna svůj den, to se stává, jsem zvědavá na jejich výkony na nedělní premiéře. V těchto operách (Haydn, Cimarosa, Mozart...) je všechno slyšet. :-(



Vedle skvělých pěveckých výkonů mě velmi mile překvapila samotná hudba. První tóny předehry nápadně připomínaly Dona Giovanniho a nejedna árie se vyznačovala typickým Mozartovským stylem. Protože jsem Lékárníka slyšela za poslední 3 týdny asi šestkrát, našla jsem tam i několik motivů podobných této Haydnově opeře, závěry árií jako by byly "vypůjčeny" z pera Rossiniho. Překvapivě se tam ale objevilo i něco jiného - jako byste poslouchali Rybovu Českou mši vánoční. Když si tohle všechno dáte dohromady, vznikne z toho krásná hudba, u níž ani nepostřehnete, že samotná opera má délku téměř tři hodiny. Sólové party a recitativy jsou hezké, ale duety, tercety až sextety jen s údivem posloucháte, jak mohl někdo něco tak originálního vymyslet. Máte pocit, jako byste to znali, ale takový souzvuk tónů jste ještě neslyšeli.


Vím, že se většině z vás nepodaří na toto představení dostat, ale myslím, že si zasloužilo aspoň tuto krátkou zmínku. Komorní opera JAMU občas podobná představení pořádá, takže pro zájemce jistě bude příležitost něco podobného zhlédnout.




Generální zkouška 16. 4. 2010:
Carolina (bílá) - Marta Reichelová
Elisetta (zelená) - Lenka Turčanová
Fidalma (fialová) - Jaroslava Hatiarová
Paolino (na některých fotkách téměř nahý) - Pavel Valenta
Hrabě (s hůlkou) - Dario Grbič
Geronimo (s igelitovou "kravatou") - Jan Kučera
režie - Linda Keprtová
dirigent - Gabriel Rovňák



Premiéry:
Ne 18.4., Út 20.4.
Reprízy:
Pá 23.4., So 24.4.
Představení budou uvedena v Bezbariérovém divadle Barka, Svatopluka Čecha 35a, Brno vždy v 19:00.

1 komentář:

Dana Šimková řekl(a)...

Včerejší premiéra byla skvělá - dlouho jsem se tak moc nezasmála! Odcházela jsem téměř nemluvící. Orchestr hrál velmi dobře, pěvecky se mi to líbilo a herecky to bylo tak dobře zvládnuté, že člověk opravdu nepotřeboval titulky (akorát by ho rušily!). Ohlas publika byl nadšený, když jsem mluvila s několika diváky, nešetřili rozhodně chválou! Ještě alespoň jednou se půjdu podívat.