sobota 10. dubna 2010

Lékárník aneb POKUSNÁ LABORATOŘ


Psát dojmy z brněnského Lékárníka je pro mě mnohem těžší, než byl Netopýr. U něj jsem alespoň po čase objevila jeho kouzlo a nyní znám nazpaměť všechny árie a odříkám vám jednotlivé scény. Lékárníka už sice také mám naposlouchaného a svádí mě to zpívat některé árie s pěvci, ale tím to končí.

Myslím, že neexistuje častější návštěvník opery v Brně, všichni dobře vědí o mém obrovském nadšení pro všechno, co se zde hraje, úctě k výkonům... Proto pro mě nebude lehké napsat o Lékárníkovi, ale, protože jsem byla účastna také přípravy této inscenace a slíbila jsem to, dotáhnu svou práci do konce.


Účastnila jsem se celkem tří zkoušek - 24. 3. jen prvního dějství, 25. 3. kompletní opery s doprovodem klavíru a violoncella v civilu a 7. 4. hlavní zkoušky s orchestrem a v kostýmech. Na první zkoušce jsem o Lékárníkovi téměř nic nevěděla, slyšela jsem ho poprvé a marně jsem se snažila najít nějakou hlavní myšlenku toho, co se děje na jevišti. Den na to jsem shlédla kompletní operu v druhém obsazení s dějem opery v ruce - bez kostýmů a titulků jsem byla jen o trochu méně zmatená, než posledně, ale i tak jsem tápala, co se děje. S očekáváním, že kostýmy, titulky a orchestr konečně dají představení srozumitelnější a rozumnější podobu, jsem šla na hlavní zkoušku tentokrát s českým libretem, které jsem si předem několikrát přečetla, abych byla "v obraze". Ten obraz se rozmazal dost rychle, protože to, co se děje na jevišti a co se zpívá v libretu, k sobě vůbec nepatří...


Opustím teď už svět zkoušek a představím inscenaci tak, jak ji uvidí běžný divák a jak ji vidí ten, kdo tu operu "zná". Dojmy jsou z páteční premiéry...

Jak jsem psala už dříve, režisér dostal nápad přenést děj do současnosti, z Griletty udělal studentku medicíny na praxi v Itálii bydlící u svého strýce Sempronia, majitele lékárny. Myšlenka dobrá, i scéna připomínající plato ibuprofenu a skříň s léky v podobě této pilulky by také mohly připsat plus celé inscenaci, ale není to málo?


Začnu přímo scénou... všechno je víceméně v pořádku, dokud se ovšem nezačne otáčet točna, protože to obrovské plato je lesklá plocha a, když se do ní opře světlo reflektorů, hrozně oslňuje a ruší, když sedíte v prvních řadách v přízemí. Že se točna točí hodně rychle, jsem už psala v dojmech ze zkoušek a pořád obdivuji pěvce, že udrží rovnováhu a netočí se jim hlava. Mně se v některých scénách točila jen při pohledu na jeviště. V tercetu v 1. dějství se otáčí skoro pořád a nemluvím o tom, že Sempronio má zrovna cvičit jógu (stojí na jedné noze, druhou má pokrčenou a ruce sepnuté nad hlavou... a ke konci se začne otáčet točna - nebezpečná kombinace). O čem je zrovna děj, se zmíním později... Včera při premiéře se navíc stalo, že točna se otáčela rychleji, než bylo záměrem, takže zpívající postavy najednou zmizely vzadu za ibuprofenem a poslední tóny byly už slabě slyšet.


Vrcholem všeho jsou ale české "titulky", aneb nejsou titulky jako titulky! Tady se jedná o titulky z novin typu - Bude 25 stupňů Celsia, Dovolené v Turecku jsou letos levnější a jiné... pan režisér jistě měl určitý záměr, proč tam ty titulky jsou - Sempronio čte pořád noviny, ale jistě by se to dalo vymyslet jinak! Výsledkem je, že sledujete operu, ve které prakticky nevíte, co se "přesně děje" a o čem zpívají. Pokud se zahledíte s důvěrným očekáváním na titulkovací zařízení, budete zmatení ještě víc a začnete přemýšlet, co ta oznamovací věta má asi společného s tím, co se zpívá... (nemluvím o poněkud "obscéních" narážkách na děj, které z opery udělaly lacinou "sprosťárnu") Jestli Mengone se slovy "pista, pista..." opravdu oznamuje teplotu ovzduší pro dnešní den, nevím, nevím kdo se tím nechá nachytat... Než při sledování titulků přijdete na podstatu myšlenky (pokud ji vůbec najdete!, mnohdy je to úplně přitažené za vlasy), zjistíte, že na jevišti vám unikl kus děje a zapomněli jste vnímat samotnou hudbu. Sice každý dostane před představením "příbalový leták", kde má návod, jak vnímat titulky a inscenaci, ale spíš to vypadá jako "obava a předem omluva"...



Od scény a titulků přejdu rovnou ke kostýmům... nechápu bílé líčení obličeje Sempronia (že by se režisér inspiroval tím, že oba představitelé zpívají v Butterfly Gora?). Ten ještě jakž takž je oblečený "normálně", ale líčení ho háže na stejnou úroveň jako zbytek... Ještě snad Volpino vypadá k světu, o toho bych i okem zavadila, ač je to "ženská". Němé postavy oblečené jako "zkumavky", nebo jak to popsat, nejsou ani tak směšné, jako spíš pěst na oko. Snad jediná světlá chvilka je scéna sepisování manželské smlouvy, kdy Volpino i Mengone se převlečou za NOTÁŘKY (ne notáře) a originál mužský Mengone je "baba k pohledání". Na zkoušce i při premiéře jsem se neudržela a musela jsem se hodně smát. Ale to je sotva 10 minut z 90!!!!!



Zvukové efekty přidané k nádherné hudbě mě poněkud rušily... Na začátku jede Griletta vlakem (vlakem jezdím denně a že by to se mnou při jízdě tak nezadržitelně házelo, to jsem si nevšimla), kdy na rytmus vlaku navazuje začátek předehry - to byl dobrý nápad! Nejednou se pak ozve zvuk šumivé tablety a hlavně Grilettin český komentář. Z této křehké dívky se však rázem stává slečna trochu hrubšího ražení a nešetří slovy jako je "podělat něco" apod. Z nádherné klasické hudby se vytváří běžná fraška nelišící se od úrovně rádií řvoucích ve všech obchodech.


Co se týče režie jako takové, pořád jsem nenašla nic, co by mě přesvědčilo o "úžasnosti a obrovském humoru" v tomto nápadu. Režisér v nejednom rozhovoru zmínil, že opera bude o lásce, sexu a hlavně humorná. Pokud mi tohle někdo řekne, očekávám skoro představení nevhodné pro děti a výbuchy smíchu. Ani jedno se však téměř nekonalo. Nenechám se ovlivnit skupinkou mladých lidí (pravděpodobně studentů JAMU nebo konzervatoře), kteří se za mnou pochychtávali kdejaké "kravině" a doslova roztleskávali hlediště. Myslím, že nejvíce originální a zároveň velmi rušivá je postava hystericky-prach-utírající uklízečky se slucházky na uších, která se tam občas mihne.


Běžný divák neznající italštinu přijde do divadla a hodinu a půl poslouchá něco, čemu nerozumí v důvěře, že je to shodné s dějem na jevišti (připomíná mi to takový ten běžný vtip, nebo co to je, jak Mongol se zářivým úsměvem ve tváři říká "já tě zabiju" a vy tomu nerozumíte a čekáte úplně jiný děj). Pokud si však divák koupí program a doma v klidu přečte české libreto, bude zmaten. Najít scény, které aspoň trochu odpovídají ději ve zpívaném textu, je trochu obtížné. Nemohu se zbavit dojmu, že jsem byla na dvou představeních zároveň. Jedno vytvořil Haydn a to posloucháme a druhé Studený a na to se díváme. První je nádherné, druhé je zmatené. Zmíním ty "nejoriginálnější momenty":



V libretu připravuje Mengone prášky na žaludek a projímání. Na jevišti cpe Volpina nějakými halucinogeními tabletkami a ten z toho potom blázní. Hned za touto scénou pokračuje Volpinova halucinace, kdy se setkává s Grilettou. V libretu se pohádají, na jevišti jdou na romantickou procházku, kdy stojí na místě a jen hýbou zpomaleně nohama (vypadá to divně...). Když se Volpino naštve na Mengoneho a chce se mu pomstít, Grilettu unesou dva lupiči a začíná "přestřelka", kdy němé postavy běhají s kulkami nasazenými na dlouhých tyčích. V celé této scéně se neustále točí točna a vám hlava. Na konci Volpina zastřelí. Další změna děje na sebe nedá dlouho čekat a v závěrečném tercetu prvního dějství se nemáte prakticky čeho chytit. Mengone má připravovat lektvar a Griletta krájet bylinky. Místo toho po sobě hází krabičkami od léků a ve zpěvu neustále se vracející Sempronio studující mapy si na jevišti klidně ve vedlejší místnosti čte noviny a místo studování mapy s kompasem nacvičuje jógu doplněnou titulkem, že nějaký muž se chtěl zbavit své touhy po sexu cvičením jógy. Scéna končí tím, že Mengone s Grilettou odejdou z lékárny, zavřou se ve skladu a pacienti začnou mezitím vykrádat léky. Vběhne tam Sempronio a snaží se to zarazit. Uniká mi pointa roztančených pacientů s krabičkami léků v rukou... A mohla bych pokračovat s dalšími scénami...


Na mou otázku, co bych měla říct člověku, který umí plynule italsky, nebo je přímo Ital a bude se zmateně dívat na toto představení, mi režisér odpověděl, že by měl být tolerantní a nehledat chyby. Mám pocit, že si z nás diváků dělá režisér srandu a považuje nás za "nevzdělané", kteří nemohou kriticky zhodnotit, co se děje, protože tu operu neznají. I kdyby se na jevišti děl sebevětší nesmysl, my to přece nepoznáme! Ve srovnání s tím, co vidím v jiných představeních nejen v Brně, ale i jinde, mi to příjde jako vrchol amatérismu. V nějakých "amatérských" spolcích hrajících operu by se to možná překouslo, ale v instituci nesoucí název NÁRODNÍ DIVADLO?...

Konečně se dostávám k tomu "druhému představení" a to k hudební stránce. Haydn (velmi obtížný pro zpěv i pro orchestr, ta hudba není ničemu podobná a má v sobě mnoho "záludných" míst) je jako Mozart - všechny chyby jsou slyšet, i kdybyste dílo neznali. Orchestr nehrál s lehkostí, jakou od něj slýchávám na jiných představeních. Nedokážu si představit, kdy se vlastně stihli na Lékárníka připravovat - zároveň se zkouškami Lékárníka probíhaly zkoušky na Borise Godunova a snad každý druhý den následovalo nějaké představení a k tomu Velikonoční koncert. V tomto představení chybí taková ta jistota, sehranost... Čeká nás ještě 5 repríz, věřím a doufám, že se to "vyčistí" a bude to představení od představení jistější.



Po pěvecké a herecké stránce nemohu pochopit, proč byla vybrána pro premiéru tato skupina z externích pěvců majících větší či menší zkušenosti s jevištěm. Přesněji řečeno 1 sólista z NDB a 3 externí versus druhá kombinace - 3 sólisté a 1 externí. Zpívali poměrně dobře, i když tomu v nejednom místě chyběla taková ta lahodnost v hlasu a ne všechny koloratury zazněly hladce a čistě. Občas to trochu drhlo, spíš to vyznělo v některých chvílích jako zápas s hlasem a snaha to alespoň nějak ze sebe "dostat".

Uvidím v neděli na druhé premiéře, kde už možná nebudou sedět přátelé režiséra a pěvců, ale "obyčejní platící diváci"...


Jaké byly reakce publika? Zpočátku se netleskalo vůbec a v hledišti bylo hrobové ticho. Pak skupinka za mnou začala za každou árií výskat a halekat a roztleskávat ostatní. Ne všichni se k tleskání přidali a bylo to spíš trochu zmatené. Mé ruce měly až na jednu výjimku (scéna s notářkami) dovolenou, možná bych si ale příště vzala vatu do uší, abych neohluchla z reakcí lidí za mnou. Závěrečný potlesk se na konci sice proměnil ve skandovaný (vůbec nikdo nevstal), ale nebyl ani nijak zvlášť dlouhý (3 opony). Říkám si, jaký bude další vývoj tohoto představení? Čeká ho podobný osud jako Netopýra, který z počátečního zděšení a "zavržení" upoutal pozornost diváků a řada z nich návštěvu divadla opakuje (nejednou), nebo bude pokračovat postupně do ztracena? Ne vždy musí být všechno ideální, tato inscenace mi přijde jako nejslabší ze všech, které jsem zde v Brně za poslední dvě sezóny viděla. Je to však jen můj názor, bavila jsem se o tom se spoustou lidí a mohli bychom se opravdu rozdělit na dva tábory - klasiku-milující a nenadšené proti příznivcům experimentu. Vyhlásila jsem zde mimojiné soutěž o vstupenky, nechci rozhodně svými dojmy odvrátit soutěžící od účasti na představení - vám se to může líbit! Naopak se těším, až se najde nějaký velmi spokojený divák, který se tu do mě "pustí" a ukáže tu hlavní myšlenku a krásu představení, které mi zůstaly skryty.



Na závěr chci poděkovat Národnímu divadlu, které mi umožnilo účastnit se tolika zkoušek, panu režisérovi za čas, který mi věnoval pro náš rozhovor, pěvcům, se kterými jsem mohla během zkoušek i po nich povídat o hudbě a inscenaci a paní fotografce Janě Hallové za odborné rady s focením. :-)

Zakončím to pozitivně! :-D Včerejší premiéra měla pro mě i řadu příjemných setkání - vedle mě seděl pan sbormist Pančík, který má můj obrovský obdiv za svoji práci, o tři místa na druhé straně režisér Nekvasil, hlavním hostem večera byl pan Vladimír Krejčík, ruku mi podal pan Caspar Richter, dostalo se mi příjemného přivítání panem ředitelem Dvořákem i uměleckým šéfem Roccem a své zážitky jsem mohla sdílet bezprostředně po představení s Peterem Bergerem, Janou Wallingerovou, Galinou Aleschkevich (klavíristkou a korepetitorkou) a dalšími.


Pokud máte příštup na Facebook, přijďte se podívat na rozsáhlou fotogalerii z hlavních a generálních zkoušek z tohoto týdne od paní Hallové!


Joseph Haydn (1732-1809)
Lékárník
komická opera o třech dějstvích
Libreto: Carlo Goldoni, úprava Carl Friberth?

Dirigent: Ondrej Olos
Režie: Tomáš Studený
Výtvarník scény a kostýmů: Eva Jiřikovská
Choreografie: Hana Košíková

Premiéra 9. dubna 2010, Divadlo Reduta
Osoby a obsazení
Sempronio Zoltán Korda
Mengone Ondrej Šaling
Grilletta Lucie Kašpárková
Volpino Jana Krajčovičová
Orchestr Janáčkovy opery NDB

27 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

:):):):):):):):):):):):):)

Dana Šimková řekl(a)...

Velmi výstižný komentář :-D

Anonymní řekl(a)...

Díky za názor, každopádně je to zajímavá zkušenost, potkat se s někým s tak radikálně odlišným pohledem na divadlo a estetickými názory. Jen mne trochu mrzí, že po našem rozhovoru, který byl z mé strany stoprocentně upřimný, jste mne poněkud dezinterpretovala. Absolutně není pravda, že bych považoval diváckou obec za nevzdělanou, jak zde píšete. Řekl jsem pouze, že když divák textu nerozumí, věřím, že mu nebude překážet disproporce mezi příběhem a textem. Což je myslím poměrně logické. Pokud se ten příběh snažíme vyprávět především nonverbálně. - Nevidím v tom nižádný despekt vůči publiku, které chovám v úctě. T. Studený

Dana Šimková řekl(a)...

To je mi líto, že to vyznělo, jako bych citovala Vaše slova! To jsem nechtěla!!! To byl můj pohled... Rozhovor sem dám hned zítra, nestihla jsem ho ještě celý přepsat. Jsem velmi zvědavá na zítřek, ač jsem zatím nenašla v představení zalíbení, už jsem od včerejška pozvala řadu lidí, protože mě velmi zajímá jejich názor. A dokonce ten článek povzbudil některé čtenáře, že se přihlásili i do soutěže o vstupenky! :-) Mám z toho velkou radost!!! I já jsem ráda, že jsem se mohla setkat s něčím mně tak "neblízkým" - i pro mě je to obrovská zkušenost!

Dana Šimková řekl(a)...

Jen pár dojmů z druhé nedělní premiéry - obsazení Levíček/Koplík/Merklová/Priechodská/Olos bylo vynikající, v hlasech byla jistota, Haydn dostal úplně jinou podobu, herecky zahrané tak dobře, že jsem zapomněla vnímat mně "nesympatickou" režii a sledovala zvědavě každý jejich pohyb. Orchestr chválím (nevím, zda byla stejná sestava, jako v pátek...), dnes jsem neslyšela jediné zaváhání, napjatě jsem sledovala dirigenta Olose, jak plynule přechází od dirigování k hraní na cemballo a zpět. Zvládal to levou "zadní", nebo přesně hlavně oběma předními :-D! Dnes se mi to moc líbilo, děkuji za hezký večer!

Michal Kutil řekl(a)...

Včerejší představení (neděle 11. 4.) mě příjemně překvapilo. Po přečtení této recenze jsem očekával nějaký slabý pokus o zmodernizování Lékárníka. Teď po představení si říkám, že jestli nějak "oživit" Haydna, tak právě takhle. Obsazení bylo perfektní. Nádherné hlasy, nádherná hudba. Šikovný pan dirigent. Nemocní přicházející pro léky mě hodně pobavili, stejně jako výstup manželů v hledišti, notářky, přestřelka,... Takhle podle mého názoru má vypadat pravá komická opera. Jediné, co se mi nelíbilo, byly odlesky od otáčejícího se Ibuprofenu a náhrada titulků za rádoby vtipné zprávy. Jinak to bylo krásné představení, moc se mi líbilo.

Anonymní řekl(a)...

Já jsem Lékárníka neviděla (a asi neuvidím), takže k představení se vyjadřovat nemůžu. Nicméně četla jsem rozhovor s panem režisérem, kde říkal něco v tom smyslu (nejde o citát, jen parafrázi, připomínám s ohledem na diskusi výše), že Haydn je dnes už nudný, či mohl by být nudný bez režijních nápadů. Jak od některého režiséra slyším tohle, naskakuje mi husí kůže už předem, protože v 90% případů z toho pak vznikne divadlo o panu režisérovi a nikoli opera, kterou jsem si přišla poslechnout...
Ronnie

Anonymní řekl(a)...

Pokud jsme četly stejný rozhovor (je např. na webu NDB), tak Tomáš Studený v něm netvrdí, že Haydn je nudný, ale že opera typu Lékárník je bez nosných režijních nápadů mdlá, "možná i trochu nudná". Já se na Lékárníka chystám přesně za týden a jsem zvědavá. Viděla jsem zatím jen dvě režie T. Studeného, a sice Společnou smrt milenců v Šinagawě a Zpěvy země na brněnské konzervatoři a musím říct, že se mi v zásadě jeho režijní vidění líbí. Takže o názor na Lékárníka se pak podělím.

Barbora

Anonymní řekl(a)...

Děkuji všem, co se na představení podíleli za úžasný zážitek. Je to jedno z nejlepších operních představení, které jsem poslední dobou viděla. Bravo všem obzvláště nové generaci mladých kreativních režisérů - v tomto případě panu Studenému. Na představení půjdu znova a znova.
Věrná operní divačka...

Dana Šimková řekl(a)...

Omlouvám se všem, kteří čekají na zveřejnění rozhovoru s panem režisérem Studeným, bohužel studijní a pracovní povinnosti mi nedostatkem času brání v dokončení přepisu. Nezapomněla jsem na to, dokončím to rozhodně co nejdříve.

Hezké dny všem, děkuji za Vaše reakce na toto představení, těší mě, že se Vám líbí, můj názor je jen jeden z mnoha, ráda se seznámím i s tím Vaším! Co člověk to jiný pohled. Pokud budou spokojení a nadšení diváci, není co víc jiného divadlu a pěvcům přát!!! Báro, jsem na Vaše dojmy moooc zvědavá!

Anonymní řekl(a)...

Ano, Barboro, to je ten rozhovor. A máš pravdu, trochu jsem to zkrátila, neměla jsem to zrovna před očima. Nicméně smysl mi připadá v podstatě týž a nic to nemění na faktu, že mi naskakuje husí kůže, jakmile slyším o nějaké opeře, že je ji třeba "vylepšovat" režijními nápady. Podle mě dobrá hudba není nudná nikdy, a já - i když je to možná staromilství - chodím na operu především kvůli hudbě a pěveckým výkonům a tudíž mi vadí všechno, co od nich odvádí pozornost, ať pod jakoukoli záminkou.
Ale to je náš dávný spor a nebudu jím zahlcovat téma :-)
Ronnie

Anonymní řekl(a)...

V tom případě mám pro Vás výborný tip. Pusťte si to doma na CD a nechoďte do divadla - neboť hudení drama je prostě hudební rdama a vždycky se najde nějaký režisér, který s ním bude pracovat - čili ve Vašich očích to patrně vždy zprzní - tedy pokud bude mít nějaký nápad. Kdyby to ovšem nedělal, nezasloužil by si nejen svoji gáži, ale neobhájil by ani svou existenci. Oblíknout zpěváky a stvořit výpravu umí výtvarník, nastudovat hudbu umí dirigent a stoupnout si na rampu a zazpívat svůj part umí každý průměrně inteligentní pěvec. Ve Vašem pojetí opery pro nás režiséry zkrátka není místo... Mimochodem, obdivuji vaši schopnost sebereflexe. Souhlasím s Vámi - jste se vší pravděpodobností skutečně staromilec ;-) Ale nic ve zlém - já Vám svůj názor přece nenutím...
Tom

Anonymní řekl(a)...

Tome, díky za názor. Ovšem není pravda, že v "mém pojetí opery" není pro režiséry místo. Například to, co předvedl Yoshi Oida ve Státní opeře Praha s Brittenovou Smrtí v Benátkách, nebo řekněme manželé Hermannovi s Mozartovým Titem ve Stavovském divadle, mě nadchlo, a to myslím ani vy nemůžete prohlásit za konzervativní režii. Ale to byla režie, která pořád sloužila autorovi a dílu, ne sebeprezentaci režiséra. Takovou režii obdivuju a takové tleskám. A pokud jsem z proto staromilec, jsem jím ráda.
Ronnie

bianca řekl(a)...

Překvapuje mě, že někdo jde na operu do divadla jen kvůli hudbě a zpěvu a vše ostatní mu připadá rušivé. To je pak skutečně lepší si doma pustit CD. Opera je ale přeci hudební drama, ke kterému patří i vizuální vjemy, tedy scénické ztvárnění, kostýmy, režijní pojetí a herecké ztvárnění rolí. Pro tohle všechno operu miluji a chodím na ni raději do divadla místo pouhého poslechu doma. Občas mě už některé režijní pojetí příliš nesedlo, ale opera se na jevišti přece nějak režijně ztvárnit musí, bez toho by to nešlo. V poslední době mě hodně baví srovnávat třeba stejnou operu v různých režijních pojetích, protože i u notoricky známých titulů jako je třeba Carmen, Traviata nebo třeba Lazebník sevilský dokáží šikovní režišéři objevovat stále nové aspekty těch příběhů. Takže zlehčovat úlohu operní režie mi přijde poněkud nemístné.

Anonymní řekl(a)...

Bianco, nenapsala jsem JENOM, napsala jsem PŘEDEVŠÍM. Jinak viz výše.
Ronnie

bianca řekl(a)...

Ronnie, naše příspěvky se křížily, takže když jsem poslala svůj, Váš poslední, který Váš názor vysvětluje, tam ještě nebyl.

Dana Šimková řekl(a)...

Hledala jsem nějakého Lékárníka na You Tube a našla kompletní operu v klasickém provedení - určitě stojí za srovnání (ještě jsem to neviděla celé), nebo alespoň pro seznámení s ne často hraným dílem - hudba je fantastická!!! http://operadream-ceskadivadla.blogspot.com/2010/04/lekarnik-v-klasickem-habitu.html

Anonymní řekl(a)...

Ronnie, tak to s Vámi souhlasím, ale nemůžete přece tvrdit, že ten režijní přínos u vámi zmíněných děl zde nevnáší něco nového a oživujícího partituru - pomiňme, že Haydn a Mozart nebo Britten jsou jako operní autoři na trochu jiné úrovni - Vy jste měla patrně z té mé věty z rozhovoru pocit, že dílo podceňuji a chci se prezentovat na jeho úkor. To ale já také nemám rád a vážně jsem to tak nemyslel. Jsem jen skutečně přesvědčen, že ta opera (a ztrávil jsem s ní opravdu mnoho času ;-) potřebuje výrazné uchopení. Viděl jsem např. inscenaci, která byla řemeslně dobře odvedená, ale mne osobně nudila, ba popuzovala určitými operními klišé a bezmyšlenkovitým splněním zadání. Snažil jsem se tedy příběh vyprávět zajímavě a s určitým otiskem dnešní reality, která se s Haydnovou hudbou může myslím doplňovat dobře. No, nic, nebudu to tu rozebírat. Přijďte se někdy přesvědčit, pokud Vám to vyjde, zda se nám to podařilo. Toto téma je skutečně velmi komplikované, odpusťte, že vstupuji do této debaty, kterou bych měl asi jen z povzdálí sledovat, ale moc nerad se nechávám házet do jednoho pytle s jakousi samozřejmostí - "je to jasný ten řekl tohle a tohle, tak to bude takovej a makovej..."
Tom
P.S.:
Já si s tím staromilcem nezačal ;-) Ale v každém z nás je trocha staromilce. Kdo si rád nezavzpomíná a neponoří se do dávných časů... Znáte to například U hodného psa? Tam se zastavil čas v blaženém okamžiku staromilného klidu a přívětivosti. Tam vkročíte o půl století zpět a je to krásné...

Anonymní řekl(a)...

Tome, mě tahle - polemika? diskuse? - ohromně baví a těší, od toho takovéhle blogy jsou :-)
Začala jsem to vlastně celé tím, že jsem vyjádřila své pocity z vaší věty - ona totiž byla do značné míry shrnutím jednoho režisérského přístupu, na který jsem alergická. Rozhodně jsem nehodnotila vás osobně ani vaši práci, protože ji - bohužel a snad zatím - neznám. Čili ne "ten T.S. je takovej a makovej", ale "režiséři, kteří mají k hudbě tento přístup, obvykle produkují inscenace, které mi vadí". Ale dost, nebo se do toho moc zamotáme.
Ještě k tomu, zda mnou zmíněné režie přinesly či nepřinesly něco nového: ano, samozřejmě přinesly. Já nemůžu než opakovat, že nejsem bojovník proti režisérům, ale proti režisérismu. Vadí mi valná většina režií páně Nekvasilových (obvykle v tandemu s panem Dvořákem - ti dva se hledali!), protože např. opravdu nechápu, oč budou Řecké pašije lepší použitím Marylin Monroe a nafukovacího osla, nebo proč během Elvířiny árie v Giovannim v popředí jeviště pobíhají a ruší komičtí sluhové (asi by se divák nudil, kdyby musel "jenom" poslouchat Mozarta). A tak dále. Stejně tak pokud pan Morávek v Tosce uzavřel na dlouhé pasáže opery hlavní protagonisty do jakéhosi okna, účinně jim znemožňujícího hereckou akci, a před nimi nechal válet nejrůznější podivné postavy jako ze sna kuřáka opia, je podle mě něco špatně.
Takže shrnuto podtrženo, nenapadlo by mě polemizovat s tím, že opera je záležitost komplexní a bez režiséra a jeho nápadů se neobejde. Vadí mi, pokud režisér staví na první místo sebe, bez ohledu na hudbu a libreto. Ale to, opakuji, nemá být útok proti vám, jen vysvětlení, proč nesedím doma a neposlouchám cédéčka :-)
Zdraví Ronnie/Veronika Volhejnová

Dana Šimková řekl(a)...

Pane Studený, já jsem velice ráda, že jste se do diskuze zapojil - je to pro všechny obrovská příležitost "mluvit s Vámi osobně" a sdělit Vám své dojmy a názory! Moc za to děkuji, že jste tady!!!

Já sice moderní režii také nemusím, ale na druhou stranu jsem velmi zvědavá. Pokud představení 1. má hlavu a patu, 2. vychází z původního libreta, 3. choreografie aspoň trochu rytmicky odpovídá hudbě (šílený nápad s diskotékou v pražském Oneginovi!), 4. pokud pochopím děj a režijní pojetí, aniž bych k tomu potřebovala nějaký výklad a 5. mám šanci aspoň trochu rozumět zpívaným textům (je zpíváno česky nebo s titulky), jsem spokojený divák. Když třeba jedna věc z toho není, dá se to jakž takž překousnout... Nevztahuji to teď na Lékárníka, ale na moderní režii pro mě obecně. Nezapomenu na Rheingold ve Vídni, kdy byly titulky pouze anglické a německé a scéna byla bílá (pak červená...), kde pro mě pobíhaly postavičky jedna jako druhá a kde jsem se neměla, coby divák, který tuto operu vůbec nezná, téměř čeho chytit.

Nadchnula mě moderní verze Cosi fan tutte ve Stavovském, kterou jiní roznesli v zubech, brněnský Netopýr, který je pořád některým trnem v oku... Zahlédla jsem včera část zkoušky brněnské Popelky a ta také nevypadá úúúplně klasicky, ale i v těch 10 minutách bylo vidět, že to má jakýsi řád, smysl... Možná se mi to jako celek nakonec nebude líbit! :-D Uvidím...

Vždycky si nakonec řeknu, že nějaký důvod to mělo, že jste soutěž vyhrál Vy, ne někdo jiný. Dobrých nápadů je v Lékárníkovi dost - to nepopírám ani já!!!

Dana Šimková řekl(a)...

Na internetu se objevila recenze na premiéru Lékárníka - můžete posoudit!!! Je to úplně jiný pohled. http://www.velkaepocha.sk/2010041112982/Recenze-opery-Lekarnik-svezi-atmosfera-svizna-a-vtipna-rezie.html

Anonymní řekl(a)...

Jak jsem slíbila, tak činím a připojuji svůj názor. A rovnou musím říct, že se, Dano, v mnohém neshodneme. Je pravda, že inscenace nejde přímo doslovně po libretu, což možná může lidi znalé dobře italštiny poněkud mást. Zároveň ale, aspoň co jsem si mohla všimnout, nejde nikde ani přímo proti libretu. Řekla bych, že se jím inspiruje a trochu ho možná posunuje, ovšem nijak dramaticky. Základní příběh se odehrává stejně. Novinové titulky také odrážejí situaci na jevišti. Trvalo mi asi pět, možná deset minut, než jsem si zvykla na způsob, jakým je vnímat, protože člověk je prostě zvyklý na titulkovacím zařízení číst překlad libreta. Trochu hrozí, že když budete sledovat úpěnlivě titulky, uteče vám mnohé na jevišti a to by byla škoda, protože se tam neustále něco děje. A to je podle mě jedna z největších devíz inscenace a Tomáše Studeného - není tam hluché místo. Herecky a pohybově je to skvěle rozehrané, všichni na jevišti jsou skvělí (včetně němých/mluvených rolí - mimochodem velká chyba, že jejich jména nejsou uvedena v programu), zásluhu samozřejmě nutno přičíst i choreografce Haně Košíkové. Herectví je stylizované. Píšete, Dano, že zpomalená procházka Volpina a Grilletty "vypadá divně". Mně to naopak připadá úžasné. A takových momentů tam je mnoho. Stejně stylizované jsou kostýmy (mimochodem laděné do aktuálně módní fialové a růžové), líčení, paruky... Scéna podle mě nemá chybu. Pochvala Evě Jiřikovské. Občas dojde i na hrubozrnnější komiku, ale rozhodně nejde o "lacinou sprosťárnu". Ostatně, je to Goldoni, jehož jméno nese i ten zpožděný mezistátní vlak Eurocity, co dosti zmatenou trasou veze Grillettu do Benátek. :-)
Píšete, že nechápete obsazení rolí zčásti sólisty souboru NDB, zčásti mladými externími sólisty, často čerstvými absolventy. Vždyť to je skvělé! Kde jinde, než třeba na takovém Haydnovi, by měli mladí zpěváci začínat profesionální kariéru? Pro mladé hlasy vhodná hudba, navíc v takovémto nastudování i velká herecká příležitost. Mimochodem zrovna Jana Krajčovičová, kterou jsem viděla před časem jako Jenůfu v KO JAMU, byla po všech stránkách skvělá a zaslouženě včera sklidila největší potlesk. Dobří ale byli všichni, Zoltán Korda měl s partem trochu problémy, ale u této role to snad až tak nevadí a komediant je to výborný. A Ondrej Šaling mě moc mile překvapil, podle mě je velkým příslibem do budoucna. Takže jsem ráda, že NDB dalo příležitost mladým pěvcům, je to záslužné a rozhodně na tom neprodělalo. Orchestr měl poněkud šedivý zvuk, nevím, čím to je. Snad tím, že hráči nejsou takovou hudbu zvyklí hrát.
Takže celkově velmi povedná, milá, živá inscenace, kde se člověk nenudí, ale naopak baví. A kdyby to náhodou někomu nesedlo, trvá to jen hodinu a půl. :-)

Zdravím všechny.

Barbora

Dana Šimková řekl(a)...

Barboro, děkuji!!! To jsem ráda, že se Vám to líbilo. Takhle to má být - každé představení má mít své příznivce i odpůrce. Nechystáte se náááhodou na to Il matrimonio segreto?

S tím obsazením jsem to myslela tak, že nechápu, proč byla obsazení premiér přehozená - druhá premiéra mi přišla hudebně i pěvecky mnohem lepší a není to jen můj názor... Ale mělo to tak být! Není třeba dál lamentovat. :-)

Anonymní řekl(a)...

Bohužel, Cimarosa mě mine, ač mě to moc mrzí a nemělo to tak původně být. Ale přátelé jedou v pátek, tak si pak nechám podrobně referovat. :-)

Barbora

Dana Šimková řekl(a)...

Tak to mě tam potkají :-D Dávám si repete... Klidně ať poreferují i na Blogu - je to skvělé představení!

bianca řekl(a)...

Přátelé, včera jsem měla možnost vidět Lékárníka na festivalu Opera 2011 v Praze a ráda bych zde připojila svoje čerstvé dojmy. Titulky jsem schválně nečetla, protože jsem dopředu věděla, že to není překlad italského textu. Obsah opery jsem si nestihla nastudovat, takže jsem byla odkázána čistě na optický a akustický vjem. Můj celkový dojem je, že jsem se po celou dobu báječně bavila, nadchla mě scéna, režie, kde bylo plno vtipných nápadů, skutečně tam skoro nebylo hluché místo. Zaujalo mě i pohybové ztvárnění, které bylo trochu laděno do pantomimy, vždyť také Goldoniho hry byly předchůdcem a inspirací vzniku pantomimy jako samostatného útvaru. Velmi se mi také líbil výkon orchestru. Určité výhrady mám pouze k některým pěveckým výkonům, konkrétně k výkonu Zoltána Kordyho v roli Sempronia.
V ději jsem se zorientovala docela snadno, vždyť náměty italských komedií se od sebe nikdy příliš neliší - a díky částečné znalosti italštiny jsem stále byla "v obraze".

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
jsem studentka JAMU,takže pravděpodobně spadám do pytle -hlučné a chechtající se každé kravině. Ale mě to opravdu bavilo, a bavilo to i přítele,kterého jinak opery k smrti nudí.ano, nejsme nadšení operní divíci,ale právě proto oceňujeme,když někdo má chut s operou experimentovat a posouvat ji někam dál.(a probouzí v nás,co operu uplně "nežereme" zájem o ni), že jsem nerozuměla mi vůbec nevadilo,a na titulky se dá zvyknout rychle a snadno.Je důležité že zábavnost byla ve všech složkách-výtvarné, herectví.. takže to podle mě byl jednolitý celek a nic nezaostávalo. myslím,že Reduta poslední dobou dělá výborné věci, tak držím pěsti:)
Iva