pátek 30. dubna 2010

Mezinárodní festival Janáček Brno 2010



Během dnešní tiskové konference v pražském hotelu Aria byl detailně představen program Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2010, který se uskuteční ve dnech 16. - 28. listopadu 2010. Podtitul druhého ročníku festivalu zní JANÁČEK VERSUS EXPRESIONISMUS.

Předprodej vstupenek začíná 1. května, což je již zítra! Při nákupu vstupenek do 30. června získáte mimořádnou slevu 20% z ceny lístků, a to na všechna představení.

Prodejní místa:

Předprodej NDB, Divadlo Reduta - i online na www. ndbrno. cz/prodej
Student Agency - Dum pánů Z Lipé, Tic Hustopeče, KIC Rosice, IC Kyjov, TIC Vyškov - prouze přímá koupě
ClassicTic - pouze online prodej
Prodejní síte Tickeportal - i online prodej
Filharmonie Brno


PROGRAM
Mezinárodní festival Janáček Brno 2010
Janáček versus expresionismus
16. – 28. listopadu 2010

9. října, 19:00 Janáčkovo divadlo
slavnostní preview akce festivalu za účasti primátora – opera
L. Janáček: Její pastorkyňa
Národní divadlo Brno
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Zdeněk Kaloč

24. října, 17:00 Janáčkovo divadlo
preview akce festivalu
L. Janáček: Její pastorkyňa
Národní divadlo Brno
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Zdeněk Kaloč

Dále jen listopad
16. (úterý) 19.00 Mahenovo divadlo
preview akce festivalu – opera
L. Janáček: Věc Makropulos
Helikon-Opera Moskva
Dirigent: Gennady Rozhdestvensky
Režie: Dmitry Bertman

17. (středa) 16.00 Nová radnice
oficiální zahájení, komorní koncert
L. Janáček
Komorní opera HF JAMU v Brně

17. (středa) 19.00 Janáčkovo divadlo
slavnostní zahájení festivalu – balet a opera
L. Janáček: Sinfonietta – balet, L. Janáček: Výlet pana Broučka do Měsíce – opera (festivalová předpremiéra původní verze z roku 1917)
Národní divadlo Brno
Sinfonietta
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Choreografie: Jiří Kylián (III. věta)
Výlet pana Broučka do Měsíce
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Režie: Pamela Howard

18. (čtvrtek) 19.00 Starobrněnský klášter
přednáška a komorní koncert výběr archivních skladeb z dob Janáčkových studií
Ken Shifrin trio

18. (čtvrtek) 16.00 Janáčkovo divadlo (foyer)
vernisáž

18. (čtvrtek) 19.00 Mahenovo divadlo
činohra
K. Čapek: Věc Makropulos
Klicperovo divadlo
Režie: Věra Herajtová

18. (čtvrtek) 19:00 Divadlo Barka
scénický koncert
L. Janáček: Říkadla, Mládí, Zápisník zmizelého
Komorní opera HF JAMU v Brně
Říkadla, Mládí
Dirigent: Vít Spilka
Režie: David Kříž
Zápisník zmizelého
Dirigent: Ema Mikešková
Režie: Renata Fraisová

19. (pátek) 19.00 Janáčkovo divadlo
balet a opera
L. Janáček: Sinfonietta – balet, L. Janáček: Výlet pana Broučka na Měsíc – opera (světová premiéra původní verze z roku 1917)
Národní divadlo Brno
Sinfonietta
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Choreografie: Jiří Kylián (III. věta)
Výlet pana Broučka do Měsíce
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Režie: Pamela Howard

20. (sobota) 10.00 Památník L. Janáčka
matiné
výběr z Janáčkových klavírních skladeb
Jan Jiraský – klavír

20. (sobota) 19.00 Reduta (Mozartův sál)
alternativní koncert
Moravská lidová poezie v jazzovém hávu
Zuzana Lapčíková kvintet

20. (sobota) 19.00 Divadlo Barka
scénický koncert (2. uvedení)
L. Janáček: Říkadla, Mládí, Zápisník zmizelého
Komorní opera HF JAMU v Brně
Říkadla, Mládí
Dirigent: Vít Spilka
Režie: David Kříž
Zápisník zmizelého
Dirigent: Ema Mikešková
Režie: Renata Fraisová

21. (neděle) 10.00 aula JAMU
matiné
neobsazený termín

21. (neděle) 19.00 Janáčkovo divadlo (foyer)
multimediální projekt
Pocta abstrakcionismu – smyčcové kvartety A. Schönberga
Anna Maria Pammer – zpěv, Siegfried Meuser – klavír

21. (sobota) 19.00 kostel na Starém Brně
duchovní koncert
L. Janáček: Otčenáš, Hospodine!, A. Schönberg: Ten, který přežil Varšavu
Pražský filharmonický sbor, Kateřina Chroboková – varhany

22. (pondělí) 15.00 aula JAMU
workshop
Iva Bittová

22. (pondělí) 19.00 Besední dům
alternativní koncert
Moravská lidová poezie
Iva Bittová a Škampa kvartet

23. (úterý) 19.00 Janáčkovo divadlo
opera
L. Janáček: Káťa Kabanová
Národní divadlo v Praze
Dirigent: Tomáš Netopil
Režie: Robert Wilson

24. (středa) 19.00 Reduta (Mozartův sál)
komorní koncert
Smyčcové kvartety L. Janáčka a E. Schulhoffa
Henschelquartett

25. (čtvrtek) 10.00 aula JAMU
workshop
Roland Pöntinen – klavír

25. (čtvrtek) 19.00 Reduta (Mozartův sál)
komorní koncert
A. Schönberg: Verklärte Nacht, A. Webern: Kusy pro cello a piano
Pöntinen trio

25. (čtvrtek) 19.00
Mahenovo divadlo
opery
L. Janáček: Šárka – opera, B. Martinů: Ariadna - opera
Národní divadlo Moravskoslezské
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Rocc

26. (pátek) 19.00 prostor v jednání
činohra
B. Friel: Listy důvěrné
Divadlo Kolowrat
Režie: Lucie Bělohradská

26. (pátek) 19.00 Reduta (divadelní sál)
opera
L. Janáček: Šárka (světová premiéra původní verze z roku 1887)
Národní divadlo Brno
Hudební nastudování: Ondrej Olos
Režie: Kristiana Belcredi

27. (sobota) 10.00 aula JAMU
matiné
výběr z Janáčkových klavírních skladeb, písní a operních árií
Maroš Klátik – klavír, Michaela Jančaříková – zpěv

27. (sobota) 19.00 Janáčkovo divadlo
opera
A. Berg: Lulu
Theater Essen
Dirigent: Stefan Soltesz
Režie: Dietrich Hilsdorf

28. (neděle) 10.00 Besední dům
matiné
V. Kaprálová, A. Schnittke: Smyčcové kvartety
Kaprálová kvartet

28. (neděle) 16.00 Reduta (divadelní sál)
opera
L. Janáček: Šárka (původní verze z roku 1887)
Národní divadlo Brno
Hudební nastudování: Ondrej Olos
Režie: Kristiana Belcredi

28. (neděle) 19.00 Janáčkovo divadlo
slavnostní závěr
(v rámci slavnostního závěru site-specific performance)
L. Janáček, A. Schönberg, A. Webern
Filharmonie Brno, Národní divadlo Brno
Site-specific performance: Karine Guizzo
Dirigent: Zsolt Nagy
Klavír: Kirill Gerstein

středa 28. dubna 2010

PŘEDPRODEJ NA PŘÍŠTÍ SEZÓNU PŘENOSŮ Z MET ZAHÁJÍ KINA V SOBOTU


Předprodej vstupenek na příští sezónu populární série Metropolitan Opera: Live in HD bude ve vybraných kinech zahájen už tuto sobotu 1. května. A to během posledního přímého přenosu stávající sezóny, kdy je na programu Rossiniho Armida s hvězdnou Renée Fleming v titulní roli. Vstupenky a abonmá na sezónu 2010/11 bude možné během přenosu Armidy zakoupit ve Velkém kině ve Zlíně, v kině Centrál v Hradci Králové, v kině MAT v Praze na Karlově náměstí, v kině Kotva v Českých Budějovicích, v Domě kultury města Ostravy a v plzeňském a pardubickém CineStaru. Další z více než dvaceti českých a moravských kinosálů, které se série Met: Live in HD účastní, se budou se zahájením předprodeje přidávat během měsíce května. Pražská kina Aero a Světozor zahájí předprodej ve středu 5. května. Pořadatelé doporučují sledovat webové stránky projektu www.metinhd.cz a webové stránky jednotlivých kin, kde jsou zveřejňovány vždy ty nejaktuálnější informace.

Nejambicióznější projekt v dějinách Met

Sezóna 2010/11 bude už čtvrtou sezónou Met: Live in HD vysílanou do České republiky. Naplánováno je 11 atraktivních titulů s těmi největšími pěveckými, dirigentskými a režisérskými hvězdami. Příští sezóna přenosů z Met poběží od října 2010 do května 2011 a je zarámována prvními dvěma díly slavné Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungů v režii Roberta Lepage. Generální ředitel Metropolitní opery New York Peter Gelb označil nové nastudování wagnerovské tetralogie za nejambicióznější projekt v dějinách Met. Mezi pěvci, kteří se v příští sezóně objeví na stříbrném plátně nebude chybět Anna Netrebko, Susan Graham, Renée Fleming, Natalie Dessay, Diana Damrau, Joyce DiDonato, Deborah Voigt, Sondra Radvanovsky, Dolora Zajick, Marina Poplavskaya, Stephanie Blythe, Bryn Terfel, Mariusz Kwiecien, Roberto Alagna, Simon Keenlyside, Ferucio Furlanetto, Marcello Giordani, Plácido Domingo, Joseph Calleja, Juan Diego Flórez, Marcelo Álvarez, Dmitrij Hvorostovsky, Štefan Kocán, Jonas Kaufmann a další.



Ceny vstupenek zůstávají stejné jako letos

Přenosy z Metropolitní opery do českých a moravských kin byly zahájeny před dvěma a půl lety. Od začátku se těšily mimořádnému diváckému zájmu a byly vyprodány na dlouho dopředu. Tehdy se však jednalo jen o pár stovek diváků, protože se vysílalo pouze do žižkovského artového kina Aero. Postupně se však u nás přidávala další a další kina a dnes jde návštěvnost jednoho přenosu z Metropolitní opery v ČR do tisíců.

„Dosavadní návštěvnostní rekord drží Carmen z letošního ledna, kterou u nás sledovalo v přímém přenosu 6000 diváků,“ říká za organizátory přenosů Martin Cikánek a pokračuje: „Věříme, že i příští sezóna se bude těšit stejné oblibě. Dramaturgická nabídka je vskutku famózní a já upřímně nedovedu jmenovat jediný přenos nadcházející sezóny, který bych dokázal s lehkým srdcem oželet. Doufáme také, že diváky potěší naše cenová politika, kdy jsme se pro příští sezónu rozhodli zachovat ceny na úrovni sezóny letošní. K mírnému ale opravdu jen velmi mírnému zdražení dojde pouze v několika málo městech.“


Renée Fleming a Lawrence Brownlee v přímém přenosu již tuto sobotu
Devátý a poslední přímý přenos stávající sezóny 2009/10 se koná již tuto sobotu 1. května. Na programu je Rossiniho tříaktová opera Armida s hvězdnou sopranistkou Renée Fleming v titulní roli pohanské čarodějky. Zvláštností opery je hned šest tenoristů v dalších hlavních rolích. V roli rytíře Rinalda, kterého Armida tajně miluje, vystoupí americký tenorista Lawrence Brownlee. Toho si diváci v ČR určitě dobře pamatují z loňského přenosu Rossiniho Popelky, kde zazářil v roli Dona Ramira. Role Armidy je obecně považována za jednu z nejvirtuóznějších v celém belcantovém repertoáru. Renée Fleming svou současnou uměleckou kreací navazuje například na fenomenální Mariu Callas, která zpívala titulní roli v prvním novodobém uvedení Armidy v roce 1952 ve Florencii. Sobotní přenos bude dirigovat Riccardo Frizza. Bude přenášená před několika málo dny premiérovaná inscenace renomované a cenami Tony ověnčené režisérky Mary Zimmerman. Průvodkyní přenosu bude americká sopranistka Deborah Voigt.

Kina a divadla participující na Metropolitan Opera: Live in HD
Boskovice – Kino Panorama, www.kinoboskovice.cz
Brno – Národní divadlo Brno, www.ndbrno.cz
České Budějovice – kino Kotva, www.kinokotva.cz
Děčín – Kino Sněžník, www.kinosneznik.cz
Hradec Králové – kino Centrál, www.kinocentral.cz
Chotěboř – kino Družba, www.cekus.eu
Jablonec nad Nisou - kino Radnice, www.eurocentrumjablonec.cz
Karlovy Vary – kino Drahomíra, www.kinopanasonic.cz
Olomouc - kino Metropol, www.olomouckakina.cz
Ostrava – Dům kultury města Ostravy, www.dkmoas.cz
Pardubice – CineStar, www.cinestar.cz/pardubice
Plzeň – CineStar, www.cinestar.cz
Praha – kino Aero, www.kinoaero.cz
Praha – kino Světozor, www.kinosvetozor.cz
Praha – kino MAT, www.mat.cz
Teplice – Kino Květen, www.dkteplice.cz
Zlín – Velké kino, www.velkekino.cz
Žatec – Městské divadlo a digitální kino, www.divadlozatec.cz
Chrudim – Městské kino Chrudim, www.kinochrudim.cz
Kutná Hora – Modrý Kříž, www.kino.kh.cz

úterý 27. dubna 2010

Její pastorkyňa v ND v Praze - pozvánka na poslední reprízu v sezóně 2009/2010

Stalo se Vám někdy, že během operního představení cítíte něco zcela mimořádného? Jako byste byli součástí samotného příběhu - jednou z postav prožívající utrpení a strasti života přímo na jevišti? Málokteré operní dílo tohle u obecenstva vyvolá...

Poslední nastudování Její pastorkyně v Národním divadle v Praze toto kouzlo má. Již od prvních taktů jste součástí díla - ať chcete nebo ne.


Opera začíná zcela prostě na prahu obydlí, odkud vychází Jenůfa. S láskyplným a starostlivým výrazem ve tváři se obává o Števu- svého milého, kterého mají naverbovat. Nestane se tak. Števa se vrací s muzikanty a místní omladinou zpět do vesnice. Napůl opilý a v bujaré náladě laškuje s místními děvčaty. Již zde začíná Jenůfčino utrpení, před kterým ji varuje její pěstounka Kostelnička. Števův nevlastní bratr Laca, který Jenůfu miluje, může prozatím jen smutně přihlížet tomu, jak Jenůfa klečí u opilého Števy a snaží se uklidnit všechny kolem. A možná v tomto okamžiku už také sebe, protože vnitřně začíná bojovat se svým osudem. S osudem, který ji má přinést tolik utrpení.

Kostelnička potají schovává Jenůfu, která porodí malého chlapce. V domnění, že odjela do Vídně, je prozatím celá vesnice. Dítě je na světě, otec malého Števušky se nepřichází na syna ani podívat. Má strach? Snad i výčitky? Při scéně, kdy Kostelnička Števu na kolenou prosí, aby se na dítě alespoň podíval, jde divákům mráz po zádech. On ale odmítá. Je to opravdu pouze tím, že má Jenůfa zohyzděnou tvář, kterou ji pořezal Laca? Má snad obavy ze zodpovědnosti a ostudy? Utíká ze stavení ve chvíli, kdy zaslechne zpovzdálí Jenůfčin hlas.

V posledním dějství vidíme přípravu svatby Jenůfy s Lacou. Během příchodu gratulantů z vesnice vtrhne do světnice Jano s hrůzostrašnou novinou o utonulém dítěti, které našli ostatní zamrzlé v ledu. Kostelnička je na pokraji šílenství. Jenůfa s hrůzou zjišťuje, že mrtvé dítě je její vlastní syn. Všichni přítomní odsuzují Jenůfu za tento hrozný čin až do chvíle, kdy Kostelnička přizná svou vinu a všem sděluje, že dítě donesla k řece a utopila ona sama. Jenůfa své pěstounce i po tom všem odpouští. Lacovi nabízí svobodu, nový život plný štěstí a lásky.

Poslední repríza opery se uskuteční 14. 5. 2010. Určitě si toto představení nenechte ujít, hned tak na něj nezapomenete....

Dirigent: Ondrej Lenárd
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Daniel Dvořák

Osoby a obsazení:

Stařenka: Lenka Šmídová
Laca: Tomáš Černý
Števa: Valentin Prolat
Kostelnička: Eva Urbanová
Jenůfa: Dana Burešová
Stárek: Vratislav Kříž
Rychtář: Luděk Vele
Rychtářka: Jitka Soběhartová
Pastuchyňa: Stanislava Jirků
Karolka: Alžběta Poláčková
Jano: Michaela Šrůmová
Barena: Lívia Obručník Vénosová
Tetka: Hana Beranová / Romana Kajzlerová
Muž: Pavel Novák / Jindřich Průša



pondělí 26. dubna 2010

Soutěžte s námi o další CD

Je tu další soutěž o CD! Dnes jsem zvolila neoperní nahrávku. Beethoven / Alfred Brendel / Simon Rattle - to je kombinace, která by neměla chybět v žádné hudební knihovně.




A zde jsou soutěžní otázky:


1. Legendární klavírista Alfred Brendel naposledy koncertoval před živým publikem. Věděli byste, se kterým dirigentem a orchestrem si naposledy zahrál?


2. Jak se jmenuje nadace (celý název v angličtině a španělštině), kterou v roce 1988 založil José Carreras?


3. Jak se jmenuje sopranistka na fotografii, která se narodila v roce 1898 a zemřela v roce 1976?


Odpovědi zasílejte do 9. května na emailovou adresu Brigadoon@seznam.cz. Přeji hodně štěstí...

neděle 25. dubna 2010

Pekelný nášup - Čert a Káča v Českých Budějovicích

Přátelé, přiznejte si upřímně - kolik z Vás vidělo na operním jevišti operu Čert a Káča?

Já osobně dvakrát. Asi před rokem překrásnou inscenaci v Národním divadle v Praze, která mne upoutala krásnou hudbou a solidními výkony sólistů.

Minulý měsíc jsem tuto operu viděla podruhé v Českých Budějovicích. Tato nová produkce měla premiéru 26. a 27. února 2010 v DK Metropol. DK Metropol není klasická divadelní budova. Je to sál, který slouží pro mnoho účelů - rauty, módní přehlídky, atd. Uvádí se zde mimo jiné i operní představení. Je pravda, že divadlu jako takovému se místo moc nepodobá, ale i přesto zde po celý večer panovala příjemná atmosféra.


Po příchodu pana dirigenta se orchestr rozezvučel ,,pekelnou" předehrou. Hudební nastudování bylo velice slušné, přípravu maestro jistě nepodcenil. Zaujaly také kostýmy, které svou veselostí a hlavně jednoduchostí (a to především kostým Káči) jistě upoutaly diváky v sále. Největší obdiv sklidil bezesporu kostým Lucifera (Peter Poldauf), který byl opravdovým ďáblem tělem i duší.

Michaela Kapustová byla veselou, rozdováděnou a umíněnou Káčou. Její herecké nadání a komediální kumšt byl nepřehlédnutelný. Křišťálově čistý mezzosoprán zajisté upoutal všechny přítomné. V těchto dnech se slečna Kapustová pilně připravuje na titulní roli Rossiniho Popelky, která má premiéru v květnu v Brně. Tato mladá a nadaná umělkyně je podle mého názoru jednou z velkých operních nadějí budoucnosti.

V roli ovčáka Jirky jsem měla možnost slyšet Václava Janečka. Jeho dramatický a zvučný hlas by se jistě lépe hodil pro roli Verdiho Otella než mladého ovčáka.
Velkým zklamáním byl pro mě Marbuel, v této roli bohužel ,,nešťastně" obsazen Františkem Brantalíkem, který svůj part téměř odříkával. Čert Marbuel by měl být živým, téměř skutečným ďáblem, ze kterého nejen dětský divák vycítí strach, později také veselost a hravost. Nic takového jsem bohužel nepostřehla.

Velký obdiv patřil sboristům a baletu opery Jihočeského divadla. Upozornila bych především na Pavla Klečku v roli hospodského a Vítězslavu Bobákovou jako skvělou mámu Káči.

Veselé a vkusné operní nastudování sklidilo veliké ovace. Já osobně byla nadšená a upřímně mohu konstatovat, že i v Českých Budějovicích se hraje a zpívá s chutí a na úrovni.
V sezóně 2010/2011 se můžeme těšit na další reprízy Dvořákova skvostu. Více informací ohledně nejen operních produkcí naleznete na http://www.jihoceskedivadlo.cz/

Hudební nastudování: Martin Peschík
Režie: Josef Průdek
Scéna: Pavel Krejčí
Kostýmy: Edita Kurková

Osoby a obsazení:
Jirka, ovčák: Václav Janeček
Káča: Michaela Kapustová
Její máma: Vítězslava Bobáková
Marbuel: František Brantalík
Lucifer: Peter Poldauf
Kněžna: Kateřina Hájovská
Maršálek: Josef Falta
Hostinský: Pavel Klenka

sobota 24. dubna 2010

Koncert, na který se nezapomíná


Filharmonie Hradec Králové zařadila ve čtvrtek do svého programu koncert, na kterém vystoupil pan Roman Janál. Pokud snad někdo z diváků do té doby to jméno neznal, věřím, že teď už bude dobře vědět, o koho se jedná. Lidé odcházeli z koncertu a bavili se o tom, jaký to byl mimořádný zážitek, že tohle byl nejlepší koncert, nadšeně povídali o celém programu...

Na koncertu zazněly Brahmsovy Čtyři vážné zpěvy, Dvořákovy Biblické písně a po přestávce Mendelssohnova 5. symfonie. V zajímavě sestaveném programu ke koncertu jste mohli najít nejen německý text a český překlad Brahmsových písní, ale i stručná povídání o tom, jak jednotlivá díla vznikala. Brahms i Dvořák složili své písně v době, kdy byli smutní - někdo jim zemřel, onemocněl, cítili se osamělí... Do tónů a do textu vložili prosbu o trochu radosti, pocit bezpečí i takovou víru a naději, že nakonec sami nezůstali, že je "Někdo" podržel...



Brahms zahájil celý koncert. Hudba byla zpočátku poněkud těžkopádná, velmi vážná až ponurá, trochu se přiznám, že se mi nelíbila, ale velmi brzy jsem se se zvědavostí zaposlouchala. První zpívané tóny zazněly jakoby opatrně, bez síly, kterou jsem zvyklá od pana Janála slyšet. Ale to byl jen záměr, během chvíle přinesl mohutné fortissimo a pak už zpíval přesně, jak ho znám. Pan dirigent písně nápadně i nenápadně propojil do jednoho celku, takže jsem občas trochu tápala, kterou už posloucháme. Text prvních tří vycházel ze Starého Zákona a poslední odvyprávěl doslova Velepíseň na lásku od sv. Pavla - Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku přitom neměl, nejsem nic než dunící kov a zvučící zvon.... Znám ten text v češtině zpaměti, takže jsem mohla pozorně poslouchat. Pan Janál svým zpěvem přesně dával důraz na důležité části. Celou píseň zpíval tak, že člověk nemohl pochybovat o tom, že je o pravdivosti Pavlových slov přesvědčen a závěrečnou větu - "NEJVĚTŠÍ Z NICH (láska, naděje, víra) JE LÁSKA" zazpíval tak silným hlasem a s takovým přesvědčením, že vám to až vyrazilo dech.


Následovaly Biblické písně. Ty pro mě byly hlavním důvodem (obzvláště 4.), proč jsem se vydala na dlouhou cestu do Hradce Králové. Nikdy jsem je neslyšela v orchestrální a k tomu barytonové verzi, takže to pro mě byla "premiéra". I když je doprovod klavíru dostatečný, orchestrální verze mi přijde mnohem více vypovídající nádheru melodií.

Pan Janál mi už několikrát říkal, že má rád role, ve kterých může "hrát", ne jen zpívat, ve kterých může stále něco objevovat. Biblické písně bych k tomu hned přidala. Jsou plné všech nálad - smutku, vzpomínání, radosti, úcty, obdivu, pokory... Všechny ty texty moc dobře znám, protože je zpívám v nedělních žalmech, znám i příběhy, o kterých vyprávějí... Tolik pokory a úcty jsem však nikdy nedokázala do zpěvu dát, jako jsem slyšela od pana Janála. Když zpíval radostné písně, oči mu zářily nadšením, při Zpívejte Hospodinu píseň novou, měl tak přesvědčivý projev, že by hned člověk začal zpívat, když zpíval o zajetí v Babylónii a vzpomínal na zaslíbenou vlast, v duchu jste se tam přenesli a slyšeli hrát citery... Nejsilnější zážitek z celého večera však přinesla 4. Biblická píseň Hospodin jest můj pastýř, kvůli které jsem vlastně přijela. Je mnoho krásných textů v Bibli, modliteb, vyznání..., ale žádný není tak hluboce upřímný, jako je tento Žalm...


"Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku...
Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

Duši mou občerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi...

A prut Tvůj a hůl Tvá, toť mne potěšuje...
"

Všechny ostatní písně zpíval "normálně", tato byla zcela jiná. Začátek v pianissimu... Z celého projevu jako by vyzařoval pocit bezpečí, jistoty, proto mohl zpívat "potichu", protože věděl moc dobře, že to bude slyšet, protože je klid, nic zlého a špatného se neděje... "Na pastvách..." V těch slovech je obsažena celá krása světa a s podporou hlasu jste v tu chvíli viděli všechna krásná místa, na která rádi vzpomínáte. "Byť se mi dostalo..." Vzpomenete si v mžiku na nějaké trápení, které ovšem čas vyřešil, i když jste tenkrát nedoufali v dobrý konec, nakonec se vše podařilo. Je ve světě spravedlnost, je ve světě láska... "A prut Tvůj..." Je někdo, kdo mi udává cestu, který mi nabídne hůl, kdybych klopýtala, stejnou holí bude odhánět nepřátele...


Hlediště bylo bez pohnutí, všichni pozorně poslouchali tu úžasnou modlitbu. Nejeden člověk byl i dojat k slzám. Nezapomenu ani na precizní výslovnost německého i českého textu! Hluboce se opět skláním před panem Janálem. S každým novým představením a koncertem poznávám stále více jeho obrovské umění a je pořád co objevovat.

To byla teprve první část celého večera. Po přestávce přišla Mendelssohnova 5. symfonie, kterou jsem slyšela poprvé v životě a, možná to bylo i důsledkem předešlého programu, byla jsem z toho velmi nadšená. Jakoby ke mně v hudbě promlouval určitý příběh... Byla jsem tak zabraná do poslechu, že jsem přeslechla pauzy mezi jednotlivými částmi a místo čtyř vět jsem napočítala jen tři. :-) Orchestr měl velmi příjemný zvuk, seděla jsem v první řadě nalevo a díky akustice i tomu, že jeviště nebylo nikterak vysoko, orchestr nepřehlušovaly přede mnou sedící housle a slyšela jsem všechno moc dobře. Pan dirigent během koncertu několikrát "komunikoval" v pauzách mezi jednotlivými částmi s hráči, působil velmi příjemně a bylo vidět, že si s orchestrem moc dobře rozumí, že k sobě patří.


Byl to nádherný koncert, opravdu na něj budu ještě hodně dlouho vzpomínat a vždy, když pojedu přes Hradec Králové, vybaví se mi ten příjemný pocit a mrazení v zádech, které jsem zde prožila!

středa 21. dubna 2010

Evropské operní dny v ND lákají na Martinu Jankovou, prohlídky, film i zlevněné vstupenky


V Praze, 19. dubna 2010 – Na enormní divácký zájem, který v uplynulých letech provázel Evropské operní dny, chce opera Národní divadla navázat i letos. Od 4. do 9. května proto bude v historické budově Národního divadla i ve Stavovském divadle probíhat pestrý program složený z komentovaných prohlídek nebo návštěv generální zkoušky nové inscenace Idomeneo od Wolfganga Amadea Mozarta. V ní se po letech na tuzemskou scénu vrací vynikající sopranista Martina Janková; právě její filmový portrét Všechno je dar bude v rámci Evropských operních dní (EOD) promítnut. Nejde však o jediný film: součástí EOD je také předpremiéra záznamu úspěšné opery A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude… v režii Jana Hřebejka (koná se v kině Světozor).

Podobně jako v loňském roce si zájemci budou moci v jeden den zakoupit vstupenky na všechna operní představení v termínu od 8. května do 25. června 2010 s 50% slevou. Tentokrát nabídnou pokladny Národního divadla tuto možnost v sobotu 8. května 2010. „Nahlédnutí do zákulisí Národního divadla může být zajímavou inspirací pro nové diváky i ty nejmladší. Návrat Martiny Jankové na první scénu považuji za nevšední dar českému opernímu publiku. Připravovaná premiéra Idomenea v režii fenomenálního herce a tvůrce Yoshi Oidy je součástí Evropských operních dnů. Věřím, že bude jedním z mostů k novému publiku opery Národního divadla,“ konstatuje Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla v Praze. Mimo předpremiéry záznamu opery Zítra se bude… a veřejné generální zkoušky na Idomenea je vstup na všechny akce zdarma. Více na www.narodni-divadlo.cz.

Mezinárodní akci Evropské operní dny pořádá prestižní asociace Opera Europa, jejímž členem je Národní divadlo od roku 2004. Během Evropských operních dnů se po celé Evropě otevírají operní scény široké veřejnosti, nabízejí divákům netradiční setkání a představují operu jako živé a atraktivní umění.

Tématem letošních Evropských operních dnů je „crossing bridges“ – tedy překračování mostů či hranic, spojování různých světů a přecházení z jednoho do druhého. Takovým překročením či spojením bude zcela jistě nová inscenace Mozartovy opery Idomeneo v režii japonsko-francouzského režiséra a herce Yoshi Oidy a jeho mezinárodního týmu. V jeho pojetí se spojí nejen evropská a východní kulturní tradice, ale také operní estetika s Oidovým vyhraněným divadelním stylem ovlivněným slavnými činoherními inscenacemi Petera Brooka, u nějž Yoshi Oida působil jako herec. V rámci Evropských operních dnů mají diváci možnost zhlédnout generální zkoušku inscenace Idomenea.

Podobným „překračováním mostů“ je i soudobá opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude..., která spojuje zdánlivě nespojitelné – operu s komunistickým procesem s Miladou Horákovou. Ve spolupráci s kinem Světozor připravila opera Národního divadla pro Evropské operní dny předpremiéru filmového záznamu této úspěšné inscenace. Na programu je dále projekce dokumentárního filmu o sopranistce Martině Jankové, která hostuje v inscenaci Mozartova Idomenea, a tradiční komentované prohlídky historických budov Národního i Stavovského divadla.

Program:

4. května

Veřejná generální zkouška opery Idomeneo
16:00, Stavovské divadlo
prodej vstupenek od 30. 4. v pokladnách ND

Zítra se bude…
20:00, kino Světozor
Předpremiéra záznamu opery A. Březiny a J. Nekvasila z Divadla Kolowrat
Režie záznamu: Jan Hřebejk
Vstupenky v ceně 120 Kč lze zakoupit od 5. dubna v pokladně kina Světozor.


8. května

Prohlídky historické budovy Národního divadla
9:00 – 16:00
Komentované prohlídky se uskuteční vždy po 45 minutách (dle zájmu).

Projekce dokumentu Všechno je to dar o sopranistce Martině Jankové
16:30, provozní budova ND

Prohlídky Stavovského divadla
9:00 – 12:00
Komentované prohlídky začínají vždy v každou celou hodinu.

9. května

Prohlídky historické budovy Národního divadla
9:00 – 12:00
Komentované prohlídky se uskuteční vždy po 45 minutách (dle zájmu).

Prohlídky Stavovského divadla
9:00 – 15:00
Komentované prohlídky začínají vždy v každou celou hodinu.

Stejně jako v loňském roce opera Národního divadla připravila speciální nabídku – v sobotu 8. května 2010 mohou zájemci zakoupit vstupenky na všechna operní představení v termínu 8. května – 25. června 2010 s 50% slevou! Tato nabídka je platná pouze na pokladnách ND v sobotu 8. května 2010.


V rámci EOD hrajeme následující představení:

B. Smetana: Libuše
8. května od 19 hodin v Národním divadle

W. A. Mozart: Idomeneo – 2. premiéra
9. května od 19 hodin ve Stavovském divadle

úterý 20. dubna 2010

Letní noční koncert VÍDEŇSKÝCH FILHARMONIKŮ

Vládám sem zajímavý zájezd pro případné zájemce! Na tento koncert se chystám, pravděpodobně však po vlastní ose (s operním představením den před tím).


Vídeň – zámek Schönbrunn
Termín: úterý 8.6.2010
Cena: 440,- Kč

14:45 sraz účastníků na stanovišti Čebusu v Brně na autobusovém nádraží u hotelu Grand
15:00 odjezd směr Pohořelice, Mikulov, Vídeň – Schönbrunn
17:30 předpokládaný příjezd do Vídně, prostor pro individulální prohlídku Schönbrunnu, možnost prohlídky zámku, procházky parkem apod.
20:30 začátek koncertu Vídeňských filharmoniků v parku u Neptunovy kašny, vstup zdarma!! Orchestr vystoupí pod taktovkou dirigenta Franze Welser-Mösta, který bude dirigovat i tradiční novoroční koncert Vídeňské filharmonie 1.1.2011 (Čebus připravuje zájezd na tuto akci).
Po skončení koncertu odjezd zpět do Brna, kam předpokládaný návrat kolem 02:00 hod ve středu 9.6.2010.

Cena zahrnuje: dopravu zahraničním autobusem, služby průvodce
Cena nezahrnuje: komplexní pojištění – lze sjednat za 25,- Kč/den při zakoupení zájezdu.

pondělí 19. dubna 2010

KRÁSNÉ HLASY - 9. část - Štěpánka Štěpánová

Štěpánka Štěpánová se narodila v české rodině v polském městě Bielsko-Biala 13. prosince 1906. S hudbou a zpěvem se setkávala v rodinném prostředí už od dětství.


V roce 1923 v Bratislavě poprvé veřejně vystoupila při školním představení Křičkovy dětské zpěvohry Ogaři v roli Ozéfka. Později zde studovala hudební vědu, absolvovala v roce 1932.

Již během studií v Akademickém pěveckém sdružení úspěšně zazpívala altový part Svatavy ve Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila, kterou řidil Dobroslav Orel.

Po shlédnutí Štěpánové v Bratislavě ji šéf ostravské opery Jaroslav Vogel ihned nabídl angažmá v Ostravě. Během tříletého působení (1930-1933) zde umělkyně vytvořila třicet klíčových altových a mezzosopránových rolí, patřila k nim i náročná sopránová role Neddy v Komediantech.

v roli Carmen s Beno Blachutem

V únoru 1932 se v Národním divadle v Praze poprvé uvedla jako Bizetova Carmen, Amneris ve Verdiho Aidě a Panna Róza ve Smetanově Tajemství. Od září téhož roku vystupovala střídavě v Praze i Ostravě. Když se podařilo ostravské scéně najít za ni náhradu, stala se Štěpánová v únoru 1933 členkou ND v Praze. Bylo to v době ostričilovské éry a pěvkyně na Otakara Ostrčila i po letech vzpomínala: “Vzácný umělec a člověk. Přímý, nezáludný – toho je třeba v divadelním světě nad jiné si vážit. Co řekl, to splnil...“


nezapomenutelná Káča (Čert a Káča)

Z ostravské opery Štěpánka Štěpánová kromě Isabelly z Fibichovy Nevěsty messinské a Dalily z opery Samson a Dalila převzala celý svůj dosavadní repertoár, který rozšířila ještě v období Talichově. S Václavem Talichem nastudovala ze smetanových rolí Ludmilu i Hátu (Prodaná nevěsta), v mnohém nedostižnou Pannu Rózu (Tajemství), Radmilu (Libuše), kterou po dlouhá léta zpívala bez alternace, Záviše (Čertova stěna). Později též Děčanu (Braniboři v Čechách) a Martinku (Hubička).

Z Dvořákových rolí to byla především nezapomenutelná Káča pod taktovkou Zdeňka Chalabaly. V jejím podání vždy vkusná, nikdy vulgární, komická..


Varvara (Káťa Kabanová)

Velkou pěveckou láskou byly pro Štěpánovou role v Janáčkových operách. Ještě za Talicha nastudovala znamenitě Varvaru v Kátě Kabanové, později i Rychtářku a Stařenku v Její Pastorkyni. Její melodický a upřímností oplývající hlas byl pro tyto role jako stvořený.

V Čajkovského Oněginovi ztělesnila Olgu, po čase i Filipjevnu. V Pikové dámě Pavlínu i Hraběnku.



Filipjevna (Evžen Oněgin)

V Chalabalově nastudování Glinkova Ruslana a Ludmily zpívala Ratmíra – tuto roli převzala pouhý den před premiérou. Podala vynikající výkon. Svědčilo to nejen o její všestranné hudební inteligenci, ale i o Chalabalově práci se zpěváky.

K dalším rolím Štěpánové patřila například Azucena (Trubadůr), věštkyně Ulrika (Maškarní ples), Dulciena (Don Quijote), Herodias (Salome) a mnohé další. Každá z jejích rolí byla odlišná, pro každou objevovala umělkyně osobitost protkanou ženským kouzlem a půvabem. Precizně a do detailů se věnovala každé své roli.


Dulcinea (Don Quijote)

Nezapomenutelnou se stala hlavně Carmen, kterou ztvárnila téměř 300krát!! Její Carmen byla nabitá energií od prvního momentu, kdy se objevila na scéně. Dramatická, výbojná, démonicky svůdná...

Štěpánová uplatnila svůj krásný hlas také v písních, kde vyniklo její všestranné umění. Její repertoár byl široký – od Leopolda Koželuha, W. A. Mozarta až k Honeggerovi. Jen málo operních pěvkyň věnovalo písňovým cyklům tolik cílevědomé pozornosti jako ona.

Velké úspěchy slavila též v zahraničí - při hostování v Záhřebu v roce 1931, kdy zpívala Amneris s vynikající Zinkou Kuncovou. V roce 1943 v drážďanské opeře v roli Acuzeny ve Verdiho Trubadůru. Karl Böhm ji tehdy pozval k hostování v Carmen a nabídl také smlouvu. Pěvkyně však odmítla. Vedle Böhma spolupracovala s mnoha osobnostmi hudebního světa; s Fjodorem Šaljapinem, Leo Slezákem, Adou Sari, Marií Némethovou a dalšími.



Hraběnka (Piková dáma)

Během 34 let působení v Národním divadle vytvořila Štěpánová přes 200 postav. Všem se věnovala naplno, s láskou. Její velkou předností byla srozumitelnost zpívaného slova.

Po ukončení své pěvecké kariéry se věnovala pedagogické činnosti. „Pěvcova práce je vysilující, nejen fyzicky, ale i duševně. Vyčerpává pěvce často v bezesných nocích, kdy přemýšlí o nové postavě a usilovně hledá pravý tón, pravou barvu...“

Společně s Martou Krásovou pozvedla prestiž altového oboru Národního divadla na vysokou uměleckou úroveň mezinárodního významu.

pátek 16. dubna 2010

Velmi originální Tajné zásnuby



Když jsem viděla na fakultě plakát zvoucí na premiéru Cimarosovy opery Il matrimonio segreto, kterou předvede Komorní opera JAMU ve velmi malém divadle Barka, zaváhala jsem, co to bude... Po zkušenostech s Lékárníkem už se bojím všeho, co zavání "originalitou" a "moderním pojetím". Našla jsem si o této inscenaci informace na internetu a byla ještě víc na rozpacích. PET lahve? Televize? Úplná náhoda, kdy jsem se setkala z Janem Šťávou, kterého znám z divadla a který hraje i v této opeře, dopomohla k tomu, že jsem se dostala na generální zkoušku, mohla všechno shlédnout, vyslechnout a hlavně nafotit. Zde jsou fotografie k nahlédnutí...




Po menším počátečním šoku, kdy opera probíhá jakoby v televizi, hlavní kulisou je stěna vytvořená z PET lahví a dámy mají místo paruk na hlavách také horní části PET lahví, pány zdobí umělé vlasy a nad některými režijními momenty mi zůstával rozum stát, jsem se zaposlouchala do nádherné hudby a překvapily mě vynikající pěvecké výkony. Velmi originálně zde byla ztvárněna postava hraběte - sotva se plazícího vetchého starce, který musel nejednou absolvovat dloooouhou cestu z jednoho konce jeviště na druhý. Hlavní skupinu šesti pěvců doplnilo pět "bratránků z ciziny" a dva televizní diváci sedící na kraji jeviště, kteří svými ovladači posouvali dopředu, nazpět, nebo zastavovali děj opery. Některé pasáže v opeře byly trochu zdlouhavé, když už slyšíte stále stejnou větu v árii podesáté se stále stejnou melodií, připadá to už trochu jako kolovrátek a jen čekáte, kdy to skončí. Rozhodně v režii nechyběla řada dobrých nápadů (i ty PET lahve do toho nakonec nějak patřily a nerušily, naopak stěna z nich, nasvícená různými světly, vypadala velmi dobře!) a komických scén. Titulky se v tomto divadle nekonají, v programu si můžete přečíst docela dobře napsaný děj opery (na první, ani třetí přečtení patrně budete tápat, kdo je vlastně kdo proti komu s kým - asi jako u Figarovy svatby :-) - ale při sledování opery vám bude všechno hned jasné), kterého se režisérka drží a nijak ho nemění. Zajímalo by mě zažít ji někdy přímo při práci. Nejednou jsem totiž během zkoušky poskočila úlekem na židli, když ze zadních řad se rozezvučel její pronikavý "ječící hlas" umravňující dění na jevišti. :-)



Překvapením pro mě byla i "akustika" ve velmi malém divadle. Orchestřiště je zde zcela jinak postavené, než v běžných divadlech, většina hráčů seděla až hluboko pod jevištěm. Mé místo bylo opět v první řadě a od dirigenta a orchestru mě dělila poměrně vysoká "zeď", takže úroveň jeviště jsem měla těsně pod úrovní očí. Nevím, jak v dalších řadách, které byly už mnohem výš, zde to mělo ten efekt, že orchestr nepřehlušoval pěvce (jako třeba v Janáčkově divadle), ale tvořil naopak v hlasitosti sehranou kulisu. Někteří hráči neměli zrovna svůj den, to se stává, jsem zvědavá na jejich výkony na nedělní premiéře. V těchto operách (Haydn, Cimarosa, Mozart...) je všechno slyšet. :-(



Vedle skvělých pěveckých výkonů mě velmi mile překvapila samotná hudba. První tóny předehry nápadně připomínaly Dona Giovanniho a nejedna árie se vyznačovala typickým Mozartovským stylem. Protože jsem Lékárníka slyšela za poslední 3 týdny asi šestkrát, našla jsem tam i několik motivů podobných této Haydnově opeře, závěry árií jako by byly "vypůjčeny" z pera Rossiniho. Překvapivě se tam ale objevilo i něco jiného - jako byste poslouchali Rybovu Českou mši vánoční. Když si tohle všechno dáte dohromady, vznikne z toho krásná hudba, u níž ani nepostřehnete, že samotná opera má délku téměř tři hodiny. Sólové party a recitativy jsou hezké, ale duety, tercety až sextety jen s údivem posloucháte, jak mohl někdo něco tak originálního vymyslet. Máte pocit, jako byste to znali, ale takový souzvuk tónů jste ještě neslyšeli.


Vím, že se většině z vás nepodaří na toto představení dostat, ale myslím, že si zasloužilo aspoň tuto krátkou zmínku. Komorní opera JAMU občas podobná představení pořádá, takže pro zájemce jistě bude příležitost něco podobného zhlédnout.




Generální zkouška 16. 4. 2010:
Carolina (bílá) - Marta Reichelová
Elisetta (zelená) - Lenka Turčanová
Fidalma (fialová) - Jaroslava Hatiarová
Paolino (na některých fotkách téměř nahý) - Pavel Valenta
Hrabě (s hůlkou) - Dario Grbič
Geronimo (s igelitovou "kravatou") - Jan Kučera
režie - Linda Keprtová
dirigent - Gabriel Rovňák



Premiéry:
Ne 18.4., Út 20.4.
Reprízy:
Pá 23.4., So 24.4.
Představení budou uvedena v Bezbariérovém divadle Barka, Svatopluka Čecha 35a, Brno vždy v 19:00.

pondělí 12. dubna 2010

Vyhlášení výsledků soutěží

Krásný den všem,

je mi potěšením dnes vyhlásit vítěže - v dnešním případě tedy vítězku soutěže o 2 CD komplet DAS RHEINGOLD.


Blahopřeji paní Marii Doležalové, která odpověděla bezchybně na všechny otázky.
(ohledně výhry mne prosím kontaktujte na Brigadoon@seznam.cz)

Pro kontrolu ještě upřesňuji odpovědi:

1. Parsifala v Bayreuthu dirigoval v roce 2008 maestro Daniele Gatti .

2. Hudbu Rudolfa Frimla můžeme slyšet například ve filmech The Vagabond King, The Firefly, Rose Marie, Anchors Aweigh, Northwest Outpost, ...

3. Na fotografii je legendární italský bass Tancredi Passero.


Anna Vlasáková


Také hned připojím vítěze soutěže o vstupenky na představení Lékárník:
Tereza Straková - 2 vstupenky
Marie Krepsová - 2 vstupenky
Alice Hálová - 2 vstupenky
Jan Maruška - 2 vstupenky
Všem moc gratuluji a těším se na setkání s vámi v Redutě. O předání vstupenek..., vás ještě budu informovat.

Správné odpovědi byly:
1. V jakém roce se uskutečnila premiéra Lékárníka?
1768

2. Napište alespoň dvě další role, ve kterých můžeme v Brně vidět Petra Levíčka a Zoltána Kordu, hlavní představitele Sempronia. (pomoci Vám mohou stránky NDB i náš Blog)
např: Goro v Madama Butterfly, Triquet v Eugenovi Oneginovi, Posel v Aidě, Malcolm v Macbethovi, Abdallo v Nabuccovi...

3. Napiště názvy alespoň dvou dalších oper, které Haydn složil
Alcide, Il mondo della luna, Orlando Paladino aj.

4. Který stát se může pyšnit Haydnovou hymnou?
(cituji přesnou odpověď pana Marušky) V současné době má německá hymna melodii, kterou složil Haydn. Tato melodie byla už ale i hymnou Rakouska-Uherska a první Rakouské republiky (1929-1938).

Dodatečná otázka - v příští sezóně bude v Brně uvedeno Haydnovo Stvoření - Die Schöpfung.
Dana Šimková

sobota 10. dubna 2010

Lékárník aneb POKUSNÁ LABORATOŘ


Psát dojmy z brněnského Lékárníka je pro mě mnohem těžší, než byl Netopýr. U něj jsem alespoň po čase objevila jeho kouzlo a nyní znám nazpaměť všechny árie a odříkám vám jednotlivé scény. Lékárníka už sice také mám naposlouchaného a svádí mě to zpívat některé árie s pěvci, ale tím to končí.

Myslím, že neexistuje častější návštěvník opery v Brně, všichni dobře vědí o mém obrovském nadšení pro všechno, co se zde hraje, úctě k výkonům... Proto pro mě nebude lehké napsat o Lékárníkovi, ale, protože jsem byla účastna také přípravy této inscenace a slíbila jsem to, dotáhnu svou práci do konce.


Účastnila jsem se celkem tří zkoušek - 24. 3. jen prvního dějství, 25. 3. kompletní opery s doprovodem klavíru a violoncella v civilu a 7. 4. hlavní zkoušky s orchestrem a v kostýmech. Na první zkoušce jsem o Lékárníkovi téměř nic nevěděla, slyšela jsem ho poprvé a marně jsem se snažila najít nějakou hlavní myšlenku toho, co se děje na jevišti. Den na to jsem shlédla kompletní operu v druhém obsazení s dějem opery v ruce - bez kostýmů a titulků jsem byla jen o trochu méně zmatená, než posledně, ale i tak jsem tápala, co se děje. S očekáváním, že kostýmy, titulky a orchestr konečně dají představení srozumitelnější a rozumnější podobu, jsem šla na hlavní zkoušku tentokrát s českým libretem, které jsem si předem několikrát přečetla, abych byla "v obraze". Ten obraz se rozmazal dost rychle, protože to, co se děje na jevišti a co se zpívá v libretu, k sobě vůbec nepatří...


Opustím teď už svět zkoušek a představím inscenaci tak, jak ji uvidí běžný divák a jak ji vidí ten, kdo tu operu "zná". Dojmy jsou z páteční premiéry...

Jak jsem psala už dříve, režisér dostal nápad přenést děj do současnosti, z Griletty udělal studentku medicíny na praxi v Itálii bydlící u svého strýce Sempronia, majitele lékárny. Myšlenka dobrá, i scéna připomínající plato ibuprofenu a skříň s léky v podobě této pilulky by také mohly připsat plus celé inscenaci, ale není to málo?


Začnu přímo scénou... všechno je víceméně v pořádku, dokud se ovšem nezačne otáčet točna, protože to obrovské plato je lesklá plocha a, když se do ní opře světlo reflektorů, hrozně oslňuje a ruší, když sedíte v prvních řadách v přízemí. Že se točna točí hodně rychle, jsem už psala v dojmech ze zkoušek a pořád obdivuji pěvce, že udrží rovnováhu a netočí se jim hlava. Mně se v některých scénách točila jen při pohledu na jeviště. V tercetu v 1. dějství se otáčí skoro pořád a nemluvím o tom, že Sempronio má zrovna cvičit jógu (stojí na jedné noze, druhou má pokrčenou a ruce sepnuté nad hlavou... a ke konci se začne otáčet točna - nebezpečná kombinace). O čem je zrovna děj, se zmíním později... Včera při premiéře se navíc stalo, že točna se otáčela rychleji, než bylo záměrem, takže zpívající postavy najednou zmizely vzadu za ibuprofenem a poslední tóny byly už slabě slyšet.


Vrcholem všeho jsou ale české "titulky", aneb nejsou titulky jako titulky! Tady se jedná o titulky z novin typu - Bude 25 stupňů Celsia, Dovolené v Turecku jsou letos levnější a jiné... pan režisér jistě měl určitý záměr, proč tam ty titulky jsou - Sempronio čte pořád noviny, ale jistě by se to dalo vymyslet jinak! Výsledkem je, že sledujete operu, ve které prakticky nevíte, co se "přesně děje" a o čem zpívají. Pokud se zahledíte s důvěrným očekáváním na titulkovací zařízení, budete zmatení ještě víc a začnete přemýšlet, co ta oznamovací věta má asi společného s tím, co se zpívá... (nemluvím o poněkud "obscéních" narážkách na děj, které z opery udělaly lacinou "sprosťárnu") Jestli Mengone se slovy "pista, pista..." opravdu oznamuje teplotu ovzduší pro dnešní den, nevím, nevím kdo se tím nechá nachytat... Než při sledování titulků přijdete na podstatu myšlenky (pokud ji vůbec najdete!, mnohdy je to úplně přitažené za vlasy), zjistíte, že na jevišti vám unikl kus děje a zapomněli jste vnímat samotnou hudbu. Sice každý dostane před představením "příbalový leták", kde má návod, jak vnímat titulky a inscenaci, ale spíš to vypadá jako "obava a předem omluva"...



Od scény a titulků přejdu rovnou ke kostýmům... nechápu bílé líčení obličeje Sempronia (že by se režisér inspiroval tím, že oba představitelé zpívají v Butterfly Gora?). Ten ještě jakž takž je oblečený "normálně", ale líčení ho háže na stejnou úroveň jako zbytek... Ještě snad Volpino vypadá k světu, o toho bych i okem zavadila, ač je to "ženská". Němé postavy oblečené jako "zkumavky", nebo jak to popsat, nejsou ani tak směšné, jako spíš pěst na oko. Snad jediná světlá chvilka je scéna sepisování manželské smlouvy, kdy Volpino i Mengone se převlečou za NOTÁŘKY (ne notáře) a originál mužský Mengone je "baba k pohledání". Na zkoušce i při premiéře jsem se neudržela a musela jsem se hodně smát. Ale to je sotva 10 minut z 90!!!!!



Zvukové efekty přidané k nádherné hudbě mě poněkud rušily... Na začátku jede Griletta vlakem (vlakem jezdím denně a že by to se mnou při jízdě tak nezadržitelně házelo, to jsem si nevšimla), kdy na rytmus vlaku navazuje začátek předehry - to byl dobrý nápad! Nejednou se pak ozve zvuk šumivé tablety a hlavně Grilettin český komentář. Z této křehké dívky se však rázem stává slečna trochu hrubšího ražení a nešetří slovy jako je "podělat něco" apod. Z nádherné klasické hudby se vytváří běžná fraška nelišící se od úrovně rádií řvoucích ve všech obchodech.


Co se týče režie jako takové, pořád jsem nenašla nic, co by mě přesvědčilo o "úžasnosti a obrovském humoru" v tomto nápadu. Režisér v nejednom rozhovoru zmínil, že opera bude o lásce, sexu a hlavně humorná. Pokud mi tohle někdo řekne, očekávám skoro představení nevhodné pro děti a výbuchy smíchu. Ani jedno se však téměř nekonalo. Nenechám se ovlivnit skupinkou mladých lidí (pravděpodobně studentů JAMU nebo konzervatoře), kteří se za mnou pochychtávali kdejaké "kravině" a doslova roztleskávali hlediště. Myslím, že nejvíce originální a zároveň velmi rušivá je postava hystericky-prach-utírající uklízečky se slucházky na uších, která se tam občas mihne.


Běžný divák neznající italštinu přijde do divadla a hodinu a půl poslouchá něco, čemu nerozumí v důvěře, že je to shodné s dějem na jevišti (připomíná mi to takový ten běžný vtip, nebo co to je, jak Mongol se zářivým úsměvem ve tváři říká "já tě zabiju" a vy tomu nerozumíte a čekáte úplně jiný děj). Pokud si však divák koupí program a doma v klidu přečte české libreto, bude zmaten. Najít scény, které aspoň trochu odpovídají ději ve zpívaném textu, je trochu obtížné. Nemohu se zbavit dojmu, že jsem byla na dvou představeních zároveň. Jedno vytvořil Haydn a to posloucháme a druhé Studený a na to se díváme. První je nádherné, druhé je zmatené. Zmíním ty "nejoriginálnější momenty":



V libretu připravuje Mengone prášky na žaludek a projímání. Na jevišti cpe Volpina nějakými halucinogeními tabletkami a ten z toho potom blázní. Hned za touto scénou pokračuje Volpinova halucinace, kdy se setkává s Grilettou. V libretu se pohádají, na jevišti jdou na romantickou procházku, kdy stojí na místě a jen hýbou zpomaleně nohama (vypadá to divně...). Když se Volpino naštve na Mengoneho a chce se mu pomstít, Grilettu unesou dva lupiči a začíná "přestřelka", kdy němé postavy běhají s kulkami nasazenými na dlouhých tyčích. V celé této scéně se neustále točí točna a vám hlava. Na konci Volpina zastřelí. Další změna děje na sebe nedá dlouho čekat a v závěrečném tercetu prvního dějství se nemáte prakticky čeho chytit. Mengone má připravovat lektvar a Griletta krájet bylinky. Místo toho po sobě hází krabičkami od léků a ve zpěvu neustále se vracející Sempronio studující mapy si na jevišti klidně ve vedlejší místnosti čte noviny a místo studování mapy s kompasem nacvičuje jógu doplněnou titulkem, že nějaký muž se chtěl zbavit své touhy po sexu cvičením jógy. Scéna končí tím, že Mengone s Grilettou odejdou z lékárny, zavřou se ve skladu a pacienti začnou mezitím vykrádat léky. Vběhne tam Sempronio a snaží se to zarazit. Uniká mi pointa roztančených pacientů s krabičkami léků v rukou... A mohla bych pokračovat s dalšími scénami...


Na mou otázku, co bych měla říct člověku, který umí plynule italsky, nebo je přímo Ital a bude se zmateně dívat na toto představení, mi režisér odpověděl, že by měl být tolerantní a nehledat chyby. Mám pocit, že si z nás diváků dělá režisér srandu a považuje nás za "nevzdělané", kteří nemohou kriticky zhodnotit, co se děje, protože tu operu neznají. I kdyby se na jevišti děl sebevětší nesmysl, my to přece nepoznáme! Ve srovnání s tím, co vidím v jiných představeních nejen v Brně, ale i jinde, mi to příjde jako vrchol amatérismu. V nějakých "amatérských" spolcích hrajících operu by se to možná překouslo, ale v instituci nesoucí název NÁRODNÍ DIVADLO?...

Konečně se dostávám k tomu "druhému představení" a to k hudební stránce. Haydn (velmi obtížný pro zpěv i pro orchestr, ta hudba není ničemu podobná a má v sobě mnoho "záludných" míst) je jako Mozart - všechny chyby jsou slyšet, i kdybyste dílo neznali. Orchestr nehrál s lehkostí, jakou od něj slýchávám na jiných představeních. Nedokážu si představit, kdy se vlastně stihli na Lékárníka připravovat - zároveň se zkouškami Lékárníka probíhaly zkoušky na Borise Godunova a snad každý druhý den následovalo nějaké představení a k tomu Velikonoční koncert. V tomto představení chybí taková ta jistota, sehranost... Čeká nás ještě 5 repríz, věřím a doufám, že se to "vyčistí" a bude to představení od představení jistější.



Po pěvecké a herecké stránce nemohu pochopit, proč byla vybrána pro premiéru tato skupina z externích pěvců majících větší či menší zkušenosti s jevištěm. Přesněji řečeno 1 sólista z NDB a 3 externí versus druhá kombinace - 3 sólisté a 1 externí. Zpívali poměrně dobře, i když tomu v nejednom místě chyběla taková ta lahodnost v hlasu a ne všechny koloratury zazněly hladce a čistě. Občas to trochu drhlo, spíš to vyznělo v některých chvílích jako zápas s hlasem a snaha to alespoň nějak ze sebe "dostat".

Uvidím v neděli na druhé premiéře, kde už možná nebudou sedět přátelé režiséra a pěvců, ale "obyčejní platící diváci"...


Jaké byly reakce publika? Zpočátku se netleskalo vůbec a v hledišti bylo hrobové ticho. Pak skupinka za mnou začala za každou árií výskat a halekat a roztleskávat ostatní. Ne všichni se k tleskání přidali a bylo to spíš trochu zmatené. Mé ruce měly až na jednu výjimku (scéna s notářkami) dovolenou, možná bych si ale příště vzala vatu do uší, abych neohluchla z reakcí lidí za mnou. Závěrečný potlesk se na konci sice proměnil ve skandovaný (vůbec nikdo nevstal), ale nebyl ani nijak zvlášť dlouhý (3 opony). Říkám si, jaký bude další vývoj tohoto představení? Čeká ho podobný osud jako Netopýra, který z počátečního zděšení a "zavržení" upoutal pozornost diváků a řada z nich návštěvu divadla opakuje (nejednou), nebo bude pokračovat postupně do ztracena? Ne vždy musí být všechno ideální, tato inscenace mi přijde jako nejslabší ze všech, které jsem zde v Brně za poslední dvě sezóny viděla. Je to však jen můj názor, bavila jsem se o tom se spoustou lidí a mohli bychom se opravdu rozdělit na dva tábory - klasiku-milující a nenadšené proti příznivcům experimentu. Vyhlásila jsem zde mimojiné soutěž o vstupenky, nechci rozhodně svými dojmy odvrátit soutěžící od účasti na představení - vám se to může líbit! Naopak se těším, až se najde nějaký velmi spokojený divák, který se tu do mě "pustí" a ukáže tu hlavní myšlenku a krásu představení, které mi zůstaly skryty.



Na závěr chci poděkovat Národnímu divadlu, které mi umožnilo účastnit se tolika zkoušek, panu režisérovi za čas, který mi věnoval pro náš rozhovor, pěvcům, se kterými jsem mohla během zkoušek i po nich povídat o hudbě a inscenaci a paní fotografce Janě Hallové za odborné rady s focením. :-)

Zakončím to pozitivně! :-D Včerejší premiéra měla pro mě i řadu příjemných setkání - vedle mě seděl pan sbormist Pančík, který má můj obrovský obdiv za svoji práci, o tři místa na druhé straně režisér Nekvasil, hlavním hostem večera byl pan Vladimír Krejčík, ruku mi podal pan Caspar Richter, dostalo se mi příjemného přivítání panem ředitelem Dvořákem i uměleckým šéfem Roccem a své zážitky jsem mohla sdílet bezprostředně po představení s Peterem Bergerem, Janou Wallingerovou, Galinou Aleschkevich (klavíristkou a korepetitorkou) a dalšími.


Pokud máte příštup na Facebook, přijďte se podívat na rozsáhlou fotogalerii z hlavních a generálních zkoušek z tohoto týdne od paní Hallové!


Joseph Haydn (1732-1809)
Lékárník
komická opera o třech dějstvích
Libreto: Carlo Goldoni, úprava Carl Friberth?

Dirigent: Ondrej Olos
Režie: Tomáš Studený
Výtvarník scény a kostýmů: Eva Jiřikovská
Choreografie: Hana Košíková

Premiéra 9. dubna 2010, Divadlo Reduta
Osoby a obsazení
Sempronio Zoltán Korda
Mengone Ondrej Šaling
Grilletta Lucie Kašpárková
Volpino Jana Krajčovičová
Orchestr Janáčkovy opery NDB