sobota 27. března 2010

Zpěv andělů zněl Janáčkovým divadlem


Jak jinak popsat to, čeho bylo svědkem naplněné Janáčkovo divadlo, než přirováním ke zpěvu andělů? Ty nejkrásnější modlitby, melodie nabyté obrovskou duchovní sílou, vynikající sólisté a bravurní sbor a orchestr pod vedením Jana Zbavitele zazněly ve výborně sestaveném programu a věřím, že budou znít v uších diváků ještě hodně dlouho.

Začnu sborem, který získal za svůj výkon obrovský aplaus a výkřiky BRAVO. Předvedl nám bohatou škálu rejstříků co do hlasitosti, že byste skoro ani nevěřili, že je možné takové tóny vytvořit. Pianissimo, které dokázal vytvořit ve své kompletní sestavě (pokud jsem dobře počítala 66 pěvců), bylo téměř neslyšitelné a přitom dostatečně výrazné. Jeden člověk by při něm zanikl, ale celý sbor dal dohromady nádherný hlas. Na druhou stranu neskutečné fortissimo při závěrečném Te Deum z Toscy vám úplně dunělo v uších, ta obrovská síla vás přímo přibíjela k sedadlu a nemohli jste se pohnout, jen jste cítili, jak se s vámi "hlediště otřásá". Kromě partů se sólisty nám zazpíval sbor poutníků z Tanhäusera a sbor z Boitova Mefistofela.


Orchestr měl své hlavní chvíle při předehře z Tanhäusera a především při Intermezzu z Thais (jaká by to byla nádhera se v budoucích letech vypravit do Janáčkova divadla na kompletní operu - Intermezzo už umí skvěle, to se v celé opeře skoro pořád opakuje, ten "zbytek" se snadno doučí a pěvce na to máme... :-D Dělám si legraci, ale je to můj sen). Ani jednou za celý večer nezaváhal a byla radost pozorovat nadšeného dirigenta, který sám po všech partech sboru pěvcům zatleskal. Sbormistr Josef Pančík má obrovský obdiv všech! Houslista Jiří Jahoda potěšil nádherným zvukem svých houslí při Thais.


Pavla Vykopalová zazpívala modlitbu Desdemony s neskutečnou lehkostí a takovým procítěním, že vháněla slzy do očí. V tom zpěvu byla vroucí prosba... Kéž bych ji někdy mohla slyšet v celé opeře. Neméně citlivě zazpívala i modlitbu Jenůfy. Věřím, že v Brně má mnoho příznivců, a je radost navštívit každé její představení.

Ladislav Mlejnek, Daniela Straková-Šedrlová a sbor zazpívali slavný závěr druhého jednání Síly Osudu. Slyšet naživo La Vergine degli angeli... byl vždycky můj sen. Nádhera!


Hlavním hostem večera byla paní Eva Urbanová. Zazpívala nám Vissi d´arte z Toscy a Intermezzo z Cavallerie rusticany. Nemohu za sebe až tak říct, že by pro mě patřila k největším vrcholům večera. Na druhou stranu slyšet ji z druhé řady se mi nepoštěstí každý den (teď si skoro protiřečím... v druhé řadě budu i zítra na Aidě, tak tedy každý týden :-D).

Jan Šťáva se sborem zazpívali velmi působivou modlitbu z Braniborů v Čechách. Bylo mu nádherně rozumět a věřím, že svým výkonem příjemně překvapil většinu diváků (známe ho zatím jen z "malých" rolí v Aidě a Borisi Godunovovi, však to, co předvedl na koncertě, bylo něco neuvěřitelného).


Pavel Kamas nás všechny naprosto dostal závěrečnou scénou z 1. dějství Toscy, kdy se sborem zazpíval Te Deum. Vyzařovala z něj obrovská síla a byl to pro mě jeho největší výkon, jaký jsem zažila!


Hlavní hvězdou večera pak byla bezesporu čerstvá držitelka DIVY a Thálie 2009 Csilla Boross. Brněnské publikum ji odměňovalo obrovským aplausem doprovázeným BRAVA a dokonce i za áriemi někteří z diváků vstávali. Se sborem se pomodlila Regina coeli z Cavallerie rusticany, pak zazpívala dech beroucí Pace, pace ze Síly Osudu a její poslední árií byla modlitba Sestry Angeliky. Byla velice dojatá naší obrovskou přízní a pan ředitel Dvořák přišel za ní po první árii na jeviště, poblahopřál jí osobně k ceně Thálie a předal nádhernou kytici. Můžeme být opravdu hrdí na to, že ji máme a, když ona sama říká, že se v Brně cítí jako doma, že je jí tady moc příjemně, nemůže být nic krásnějšího.


Tak obrovský aplaus jsem dlouho nezažila. Jen se na jevišti objevili první sólisté z celé sestavy, hlediště jako na povel povstalo a nešetřilo BRAVO, BRAVA... Netrvalo dlouho a měli jsme tu opět skandovaný potlesk (pokud nebyl i na nějakém z představení, která jsem vynechala, od předminulého pátku se uskutečnil potřetí - Boris Godunov, Eugen Onegin a tento koncert). S kýmkoli jsem pak z diváků mluvila po skončení, všichni byli nadšení, dojatí... (až na pár výjimek jsem oplakala skoro celý koncert - hrálo se všechno, co mám opravdu ráda a v podání brněnských umělců je to mnohonásobný zážitek).


Právem se usmívající osazenstvo ředitelské lóže - Umělecký šéf opery Rocc a ředitel NDB Daniel Dvořák

Nevím, kdo dával dohromady program koncertu, až se to dozvím, půjdu mu/jí/jim složit poklonu. 26. březen je pro mě osobně už 5 let velmi významným dnem (souvisejícím právě s modlitbou) a tak nádherný dárek bych si ani neodvážila přát.

Vám všem z Janáčkova divadla, kdo toto čtete, moc děkuji, mám vás všechny ráda!

1 komentář:

ma--k řekl(a)...

Tak to mě mrzí, že jsem si to musela nechat ujít... :(