středa 31. března 2010

V Brně už cinkají lahvičky s léky


Už jen dva týdny nás dělí od chystané premiéry Haydnovy opery Lékárník v divadle Reduta v Brně. Jaké bude toto ne často hrané představení? Jaké nápady přinesl režisér Tomáš Studený do příběhu? Stejně jako u Borise Godunova máte jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku a vidět, jak celá inscenace vzniká!

V tomto týdnu jsem shlédla jedenkrát celou operu (má něco přes hodinu a půl) a jedenkrát její část. Vystřídaly se mi obě alternující skupiny. V každé jsou dva sólisté z Janáčkova divadla a dva externí pěvci.

Trochu marně jsem se pokoušela najít děj opery (o existenci českého libreta přímo pochybuji). Našla jsem jen dva - jeden v pěti větách a druhý trochu rozsáhlejší. Přesto mi nijak zvlášť nepomohly. Samozřejmě, kostýmy také udělají svoje, takže se spousta věcí jistě "vysvětlí".

Režisér si pravděpobodně předsevzal vytvořit něco, co skutečně nemá obdoby. Celý děj převedl do současnosti, hudbu doplnil o mluvené pasáže, různé zvuky ze záznamu (vlak, šumivá tableta...), do lékárny dal halucinogenní prášky... V hlavní roli bych místo Sempronia napsala jevištní točnu. Ta se nám předvádí častěji, než kterákoli postava. Točna v Janáčkově divadle se otáčí poměrně pomalu, přesto, když na to nejste zvyklí, zamotá se vám hlava. Točna v Redutě je mnohem menší a točí se poměrně rychle. Obdivuji každého, kdo je schopný to ustát a nemotá se mu hlava. :-) A vlastně bych dala do hlavní role i růžovou barvu - vše, co jde, je růžové - skříň na léky, pistole, kulky, psací stroj, notebook...

Že to nebude "klasická stojící" opera, za to mohu dát ruce do ohně. Naopak pohybu je tam (možná až) dost. Uvidíme, co s inscenací udělá přidání orchestru (zatím byly zkoušky jen s klavírem a violoncellem) a hlavně kostýmy. Jediné, co už vím, je, že Sempronio bude mít fialový oblek! :-D Hlavně je zajímavé pozorovat zcela jiný příštup režiséra Lékárníka se zkouškami Borise Godunova...

Dovolím si jednu veselou příhodu, s režisérem Lékárníka jsem několikrát jela ve vlaku - buď jsme si k sobě přímo přisedli, nebo seděli přes uličku. Mám takový dojem, že jsem ho snad i osobně pozvala na nějaké představení do Janáčkova divadla (ano, nosit dříví do lesa!). :-D Při posledním setkání celou cestu studoval nějaké noty a byl mi značně "podezřelý" (myslím, že jsem zrovna jela na zkoušku Borise). Považovala jsem ho za pěvce... Samozřejmě, že ty noty byly Haydnův Lékárník! Až zas ve vlaku potkám někoho s notami, raději se příště zeptám rovnou, co to studuje. :-D

Žádné komentáře: