čtvrtek 11. března 2010

Stovky tváří Lazebníka sevillského


Většina představení postupně rok od roku ztrácí na lesku, až upadne v zapomnění. Kostýmy jsou představení od představení používanější, režie už nemá tu pravou jiskru... To však v žádném případě neplatí o Lazebníkovi sevillském v Mahenově divadle v Brně. Jeho "kariéra" byla zcela opačná. Premiéra nedopadla úplně nejslavněji, původní režie byla bez nápadů, nikdo se nesmál... Dnes můžete jít na představení třikrát za sebou a pokaždé uvidíte jiné nápady!


Viděla jsem ho zatím "jen" 5x. Vysřídali se mi 3 Figarové, 2 Rosiny, 2 Bartolové, 3 Basiliové, 2 Marcelliny, akorát jediný Almaviva je pořád stejný. Myslím, že více kombinací už být nemůže, že jsem je viděla všechny.

Scéna je jednoduchá se snadnou přestavbou a děj se odehrává nejen na jevišti, ale i v hledišti. Obě první lóže nad orchestřištěm jsou jedním z možných vstupů na scénu, Figaro přijde z hlediště, Rosina se běží do hlediště schovat před Bartolem, Figaro a Almaviva jdou z hlediště v noci unést Rosinu. Nechcete-li být středem děje, běžte raději na 1. balkón a výš. :-D V přízemí si nikdo nemůže být jistý (ale právě tam to stojí nejvíc za to!!!). Už jsem zažila všechno možné - Figaro, který při své vstupní árii obchází dámy a líbá jim ruce, dona Basilia s Bartolem při árii o pomluvě prodírající se plnou 3. řadou mezi diváky, Rosinu hladící po tváři děti ve vyvýšeném přízemí i Almavivu, který chodil namátkou v uličce mezi řadami sedadel a vyvýšeným přízemím a s pistolí v ruce každého přísně nabádal, aby byl zticha, což samozřejmě bylo díky tomu nemožné...


V každém představení se najde něco nového - pan Březina (Almaviva) si vymyslel senzační choreografii při Gioia, pace..., něco podobného chůzi holubů (to se musí vidět, tímto odrovná publikum pokaždé!), když se všichni snaží vyhnat dona Basilia, Figaro mu drží pod krkem břitvu, při posledním představení, kdy Bartolo odhalil učitele hudby a začal mu vyhrožovat, všechny napadlo, že si budou ten "ručník", který měl pod bradou prostě házet. Člověk by čekal, že na ně Bartolo vyletí a on právě naopak. Hodil jen ručník na Almavivu, ten mu ho hodil obratem zpět, pak letěl na Figara... Účinek to mělo obrovský!


Můj první Figaro byl Vladimír Chmelo - skoro bych řekla nejlepší z těch tří, které jsem viděla. Jeho lazebník je člověk, který se prostě baví tím, že "řeší problémy" druhých, hlavně, když to něco vynese, zpívá úplně jakoby nic... a jeho Largo al factotum si rozhodně zaslouží "bravo". Škoda, že jsem ho viděla jen dvakrát.

Jakub Tolaš je také dobrý Figaro, jen mi přijde jako moc "mladý", "nezkušený" Figaro (nikoli pěvec!!!). Ale rozhodně mu nemohu upřít skvělé nápady. :-)


Svatopluk Sem zazpíval svého Figara na mém zatím posledním představení a až na několik výpadků textu byl vynikající. Nevím, zda ho zpívá ještě někde jinde, u nás to nebylo nejméně půl roku. Hlas má mohutný a krásně se nese. Když začal zpívat v Mahenově divadle, najednou se celý prostor tím hlasem příjemně naplnil. Tak dlouhý potlesk po Largo jsem snad ještě neslyšela. Přišel také s tím nápadem zastavovat se u dam v přízemí a, když zpíval v Largu o dívce a pánovi, našel si jeden pár v 1. řadě a ukázal rovnou na ně. Doufám, že ho znovu jako Figara uslyším! (mimochodem je to skvělý Doktor Falke v Netopýrovi!!!)


Jaroslav Březina mě jako Almaviva nikdy nezklamal. Když jsem ho viděla poprvé, myslela jsem si, že je na tu roli "starý", ale rychle jsem se vyvedla z omylu. On má naopak "jemný hlásek", hraje si s koloraturami jako zvonečky a hlavně on vždycky nejvíc rozesměje publikum. Ty nápady by si měl dát patentovat, hlavně ten svůj holubí krok. :-)

Jiří Sulženko je skvělý herec a má dobrou schopnost rychle reagovat na nové situace (také nejednou výborně zareagoval v Netopýrovi coby Frank). Jeho "naštvané" reakce na Gioia, pace... jsou velmi komické.

Jevhen Šokalo byl pro mě příjemným překvapením. Znala jsem ho jen jako Gremina v Oneginovi a teď i Borise Godunova, tedy ve "vážných" operách. Přesto v komické působí jako "doma". A to nemluvím o neskutečné rychlosti a dobré výslovnosti při árii, kdy zpívá Rosině, že ji zamkne doma a nepustí ji ven. Oba Bartolové jsou pěvci na správných místech a potěší mě vidět kteréhokoli z nich.


Pavla Vykopalová byla mou první Rosinou. Je sice trochu "mírnější" v šílených nápadech, ale pěvecky rozhodně smekám. Musí to být dost obtížné zpívat sopránové role a pak se najednou vrátit k mezzosopránové (Rosina je v některých částech docela "hluboká").

Jana Wallingerová se jde na jeviště "vyřádit". I v civilu má obrovský smysl pro humor a na jevišti ho prodá se vším všudy. Vtipné nápady a skvěle zazpívaný part zaručují příjemný večer! S Jaroslavem Březinou jsou senzační sehraný pár a jen se těšíte, co zase nového vymyslí.

David Nykl je dobrý don Basilio, stejně tak další dva pěvci Martin Gurbal‘ a Ladislav Mlejnek. Všichni tři nešetří nápady a nezapomenu na pana Mlejnka, který si jednou ve chvíli, kdy ho všichni vyhání z domu, stoupl na kraj jeviště a začal nám ukazovat, jak je hrozně nemocný, vyplazovat jazyk, dělat grimasy... Hlediště se otřásalo smíchem.


Marcellina je sice malá role, ale Andrea Priechodská i Daniela Straková-Šedrlová se jí zmocní vždy s velkou chutí. (když jsem byla na Netopýrovi v obsazení Vykopalová - Rosalinda, Priechodská - Adéla a o 4 dny později na Lazebníkovi Vykopalová - Rosina a Priechodská - Marcellina, smály jsme se s paní Priechodskou, že vždycky musí hrát paní Vykopalové služebnou... :-D)

Pan dirigent David Švec se chodí na Lazebníka asi pobavit (v dobrém smyslu!). Při dirigování se směje všem komickým situacím, občas si myslím i potichu zpívá s pěvci... Už k tomuto představení prostě patří. Je na něm vidět radost a chuť do práce.


Orchestr představení od představení hraje čistěji a jistěji. Dávno jsou pryč doby, kdy předehra nebyla úplně vzorová. Teď je radost je poslouchat!

Zastavila bych se výjimečně u publika. S tím mám občas menší "problém". :-) Asi existuje nějaké nepsané pravidlo, které zakazuje smích. Část se může smíchy zbláznit, druhá část sedí zarytě a pohoršeně pozoruje první skupinu... Rozhodně patřím k té první. Přišla jsem na komickou operu, tudíž jsem se přišla smát!


Smutné je, že nás čeká v této sezóně už poslední představení a, těžko říct, zda bohudík nebo bohužel, je beznadějně vyprodané (já vstupenku bohužel nemám). V příští sezóně pravděpodobně nebude, takže nám bude muset stačit Figaro Mozartův :-).


Berte to tedy jako takové poděkování za jednu sezónu Lazebníků a skvělé večery plné smíchu! A samozřejmě, až se toto představení vrátí do repertoáru, přijeďte se pobavit. :-)

Fotografie s Janou Wallingerovou a Jaroslavem Březinou jsou ze soukromé sbírky paní Wallingerové z představení 7. 3. 2010, s Pavlou Vykopalovou a Vladimírem Chmelem z archívu NDB.

2 komentáře:

bianca řekl(a)...

Dano, díky za krásný článek, který přímo láká k návštěvě toho představení (což ale bohužel nezvládnu). Lazebník patří mezi moje nejoblíbenější opery a kolikrát jsem ho viděla, se snad ani nedá spočítat. Ráda vzpomínám na představení ze 70. let minulého století, které se dávalo ve Smetanově divadle v Praze ještě v české verzi. Tehdy se diváci smáli bez rozpaků, protože to byl nejen pěvecký, ale i herecký koncert. V roli Figara excelovali pánové René Tuček a Jaroslav Majtner, v té době moji nejoblíbenější pěvci v Praze. Jako doktor Bartolo vyvolával salvy smíchu Bohuslav Maršík a v roli dona Basilia zářil Eduard Haken. Zajímavé je, že se nepamatuji, kdo zpíval Almavivu ani Rosinu. Tenkrát jsem nevynechala jediné představení, takže jsem také měla možnost srovnávat a vychutnat si „improvizace“, které si protagonisté užívali stejně, jako dnes v Brně.

V posledních letech jsem viděla snad všechny verze Lazebníka, ve kterých Almavivu zpívá Juan Diego Florez. Je to jedna z jeho neoblíbenějších rolí, herecky a hlavně pěvecky v ní exceluje a taky si jí náležitě užívá. Myslela jsem, že už mě nemůže nic nového v té opeře překvapit, ale z omylu mě vyvedla zatím poslední inscenace, kterou jsem viděla loni v Londýně. Ještě nikdy jsem se při Lazebníkovi tak nenasmála, myslím, že se po mě taky někteří diváci dívali pohoršeně. Ale jinak to prostě nešlo. Spousta nových gagů, báječné herecké a pěvecké výkony a improvizace v nejvyšší míře, protože to bylo právě to představení, při kterém si Joyce DiDonato jako Rosina v prvním jednání nalomila kotník, takže druhé jednání odehrála s francouzskou holí, což byla improvizace naprosto nedostižná. A árie o pomluvě v podání Feruccia Furlanetta jako Basilia, při té jsme smíchy téměř padali ze sedadel. Moc doufám, že tenhle Lazebník vyjde na DVD. ( recenze tohoto Lazebníka vyšla na našem blogu zde http://operadream.blogspot.com/2009/07/barbiere-barbierissimo.html.

ma--k řekl(a)...

Škoda, že už Lazebník končí (bez něj si to už ani nedokážu představit) a je vyprodaný, jinak bych všem říkala, že ho prostě musí vidět!! Byla jsem na něm 7x a pořád mě neomrzel, pořád mě něčím překvapují nové nápady. :D Z velké části díky tomuto Lazebníkovi mě začala zajímat opera.
A od té doby je každé představení stále lepší a lepší.

Mně se Almavivové vystřídali 3, všichni byli skvělí, ale na vtípky pana Březiny prostě nikdo nemá!!!

Taky vůbec nerozumím lidem, kteří se na na komické opeře bojí smát, zvlášť když si i pěvci vyloženě užívají vymýšlení nových a nových kousků, zato ale vůbec nerozumím lidem, kteří měli neustále potřebu se pochechtávat při Aidě. :(