pátek 12. března 2010

Napínavý Boris Godunov


Na brněnské jeviště se vrací s posledními třemi představeními Musorgského Boris Godunov. Když budete o této verzi hledat nějaké informace, všude budete číst, že je kontroverzní, neklasická, skvělá, hrozná - názory kladné i záporné. Co z toho je tedy pravda? Na tu musí přijít každý sám... Z časových důvodů zde budu popisovat dojmy z hlavní zkoušky 9. 3. a ne z obnovené premiéry, která nás čeká dnes večer. Obsazení je stejné.



Nečekejte žádné klasické kostýmy, žádnou carevnu s korunou, oblečení sboristek jako z Mrazíka, ani chrám Vasila Blaženého. Ocitáme se v minulém století v zemi zmítané komunistickým režimem plným násilí, tajných spiknutí, neúcty, vražd a hlavně chudoby. Už první scéna vypovídá o všem - stojí zde domy v lešení, na jejichž dostavbu nejsou peníze, ale pomník ve tvaru kladiva září novotou. Policie nahání dav mezi mantinely a každého, kdo se jen pokusí vyběhnout, surově zbije. Lid je jako stádo ovcí hnán dělat, co oni chtějí - mávat červenými vlaječkami a transparenty, volat sláva... Všichni jsou v normálním oblečení a možná i vás překvapí, jak jsou jako celek barevní (to už se teď skoro běžně na ulici nevidí).


Pimen má svou knihu dějin schovanou v podlaze a píše další historii tajně v noci při svitu baterky. Ukazuje Grigorijovi obraz zavraždéného Dimitrije, který má na krku obrovskou řeznou ránu. Grigorij se svleče ze svého hábitu, obléká se do civilu, bere knihu s sebou a odchází z kláštera, aby se vydával za Dimitrije.


Hospodská si přiváží "krčmu" taženou za svým kolem, příchozí Varlaam a Misail se zde opijí a chovají se velmi hrubě. Vstoupivší strážníci je zklidní a podávají Grigorijovi list k přečtení. Ten jim pak uprchne po výstřelu z pistole. Výstřely jsou v tomto představení 2 nebo 3, tak se nelekněte. :-)


V domě Borise lká Xenie nad smrtí ženicha a drží v ruce svatební šaty. Její bratr si kreslí křídou mapu země a ukazuje ji i Borisovi. Ten se snaží zahnat z mysli vzpomínku na vraždu Dimitrije a zakrývá obraz.




Příchozí Šujskij mu ale čin připomíná a obraz znovu odkrývá. Boris začíná šílet.


Lid na náměstí je stále bídnější a nespokojenější. Objeví se v jeho středu Jurodivý, kterému děti ukradnou vyžebranou kopějku. Začne naříkat. Přichází výčitkami pronásledovaný Boris, ptá se, proč naříká a Jurodivý vysvětluje, že mu děti ukradly kopějku, ať je podřeže jako careviče. Boris je v šoku a sedá si vedle něj. Prosí ho, aby se za něj pomodlil. Jurodivý ho však odmítá a zpívá svou píseň o nešťastné Rusi. Přesto pak odvádí starostlivě cara do svého "doupěte" a zakrývá ho dekou. Sedne si k němu a s údivem pozoruje jeho zlatou korunu (mající velmi podobný tvar jako jeho čepice).



Schází se bojaři a přichází i šílený Boris. Šujskij pozval Pimena, aby vyprávěl carovi o tom, jak slepec najednou prohlédl na Dimitrijově hrobě.



Během tohoto vyprávění zaváže Šujskij Borisovi oči a "přehazují si ho" s mnichem mezi sebou. Náhlé procitnutí (oddělání šátku) před obrazem Dimitrije cara vyděsí a upadne do mdlob. Šujskij má připravené peníze pro Pimena jako odměnu, ten mu je ale hodí do tváře a udeří ho na výraz pohrdání. Přibíhá vyděšený Borisův syn a Boris mu říká, že je už blízko smrti. Hlavně, aby nevěřil bojařům. Po carově smrti hned Šujskij u obrazu Dimitrije zaškrtí syna a oba mrtvé pohřbí s bojaři do "podlahy".



Přichází dav a mstí se na bojarech za svou bídu. Varlaam a Misail se také vmísí do davu. Bojaři jsou zabiti a jeden mnich upálený. Je zvolen nový car Dmitrij (Grigorij) a pro lid to neznamená žádnou změnu. Poslední minuty opery patří Jurodivému, který obíhá zmateně všechny mrtvé bez rozdílu a zatlačuje jim oči.


Zastavila bych se hlavně u několika pěvců, kteří mě svými výkony uchvátili.


Především to je Jevhen Šokalo v roli Borise. Jeho car je přesvědčivý a hlasově velmi jistý. Herecky obdivuji ztvárnění všech pocitů radosti, hrůzy, zoufalství... Těšte se na něj v pátečním a v úterním představení!

Pana Jurije Gorbunova jsem viděla jen na dvou zkouškách, takže nemohu moc posoudit jeho výkon. Kdo budete na nedělním představení, můžete pak doplnit zážitky z jeho Borise.


Obrovským překvapením je pro mě pan Václav Málek. Pokud se nemýlím, dosud jsem ho v žádné jiné roli neviděla. Ten hraje "potvoru" Šujského tak, že z něj máte až strach. Mísí se v něm podlézavost, ješitnost, vypočítavost, nenávist, zrada... všechno zlo, které vás napadne, najdete v této postavě. Boris, ačkoli je vrah, působí proti němu úplně nevinně, že stojí skoro i za politování. Pan Málek, nemohu posoudit, zda je to jeho pěveckou technikou, nebo schválně zvolil pro tuto postavu tento způsob, zpívá jako "přes nos". Tím pádem dává Šujskému ještě "podlejší" výraz. Má můj obrovský obdiv za svůj výkon!


Ivan Choupenitch mě poprvé získal svým zpěvem a herectvím. Dosud jsem jeho představení nijak zvlášť nevyhledávala, ale asi to změním. Ačkoli ho na jevišti moc dlouho neuvidíme, má tam své pevné místo a patří do opery!


Borisova syna zpívá teprve desetiletý Benjamin Horák a obdivuji, jak se dokázal tuto roli naučit, zapamatovat si nejen text, ale i nelehkou režii. Je to jeho první sólová postava. Rozhodně prý trémou netrpí a u opery by rád zůstal. Kéž se mu do budoucna daří!

Ladislav Mlejnek se svou postavou Pimena představuje strážce základních starých hodnot, které uchovává ve své knize. Chce, aby v Rusku znovu zavládla spravedlnost a byli potrestáni všichni zločinci. Pokaždé tiše přichází ve svém šedém dlouhém hábitu opřený o dlouhou tyč ze zadní části scény tajemně jako přízrak... Nenechá se v žádném případě podplatit a pohrdá všemi pozemskými statky.

Všichni ostatní - Jitka Zerhauová (hospodská), Andrea Priechodská (Xenie), Petr Jirák (Fjodor), Jan Hladík (Varlaam), Milan Rudolecký (Misail), Pavel Kamas (Andrej Ščelkalov) a další svými "nevelkými" rolemi dobře doplňují celý děj opery.


Ráda bych se zastavila na závěr u Petra Levíčka v roli Jurodivého. Ačkoli tato role není nijak důležitá a znázorňuje vlastně jen "hlas" lidu, v režii Ingy Levant má obrovské místo. Přiběhne bosý blázen, který je pod sakem nahý, na hlavě má čepici s bambulí a nezajímá se o to, kdo je kdo. Nerozlišuje. Sedí, hledí do prázdna, kýve se sem tam, kroutí hlavou, naříká nad ztracenou kopějkou... (jako bych viděla Dustina Hoffmana ve filmu Rain man - to bylo první, co mě při pozorování pana Levíčka napadlo - nepřítomný výraz, vlastní svět, neustálý pohyb...) Mrazilo mě v zádech, když zpíval svou píseň o Rusi. Nechal krutého cara, aby si sedl vedle něj a s úzkostí pozoroval, jak Boris stále víc propadá svému zoufalství. Bylo mu úplně jedno, jestli vedle něj sedí vrah, nebo obyčejný člověk. Stejně tak na konci obíhal mrtvé bojary i jezuitu. Je to blázen, ale jako by v něm byly ukázány ty správné lidské hodnoty - láska k druhým, láska k Bohu a láska k vlasti. Těším se asi z celé opery nejvíc na Jurodivého (není to poprvé, co mě dokázala zaujmout třeba jen malá "bezvýznamná" postava, která však má v sobě ukrytý hluboký smysl).


Brno by si mělo dát svůj sbor patentovat. Díky němu působí davové scény silněji nejen po pěvecké stránce, ale i po herecké. Nenajdete tam "stojící" zpěváky. V první řadě v přízemí jsem si opravdu vychutnala mohutný zpěv!

Jediné, čeho lituji, je, že uvidím toto představení už jen dvakrát. Přijeďte se na ně podívat, něco podobného už neuvidíte! Znovu jsem se snažila dívat na klasická představení na DVD a byla to "jen hezky zazpívaná dlouhá a nudná opera", nikoli silný příběh, nad kterým budete dlouho přemýšlet a vzpomínat na něj. Pokusím se během pátečního a úterního představení položit pěvcům a paní režisérce několik otázek, takže se můžete těšit i na dojmy představitelů a tvůrců tohoto velkého díla!

Další fotografie z hlavní zkoušky najdete zde.
Jak se připravovala opera? Dojmy a fotografie z nekostýmových zkoušek jsem zveřejnila nedávno.
Fotografie z archívu NDB a informace o obsazení najdete zde, soutěž pro studenty středních škol zde a, pokud jste na Facebooku, můžete se zapojit do diskuze a prohlédnout si fotografie z dalších zkoušek, na kterých jsem nebyla. Pro zajímavost sem přikládám ještě odkaz na recenzi Borise Klepala na premiéru (nevšímejte si fotky z Lazebníka).

Představení se konají:
V pátek 12. 3. od 19.00 do 21.50,
v neděli 14. 3. od 17.00 do 19.50
a v úterý 16. 3. od 10.30 do 13.20.

Před každým představením je navíc připraven lektorský úvod, který povede muzikolog Jan Špaček:
• 12.03. začátek Lektorského úvodu v 18:15 ve foyeru
• 14.03. začátek Lektorského úvodu v 16:15 ve foyeru
• 16.03. začátek Lektorského úvodu v 10:00 v hledišti divadla

Žádné komentáře: