středa 3. března 2010

Ariadne auf Naxos - jak netradičně ale vkusně inscenovat Strausse

Po velice zajímavé recenzi Mozartovy opery Idomeneo Vám dnes přinášíme ohlédnutí za další operou z Curychu.



Toto bohužel méně uváděné dílo Richarda Strausse (1864-1949) mělo premiéru 4. října 1916 v Hofoper ve Vídni. Ariadna auf Naxos (Ariadna na Naxu) je složena ze dvou částí, z prologu a ze samotné opery. Prolog nás seznámí s příběhem odehrávajícím se "v zákulisí", druhá část opery je tedy samotná "opera v operě".
Prolog opery se odehrává v domě bohatého měšťana ve Vídni, kde se nervózní skladatel (ženská role) připravuje na uvedení svého díla. O jeho schopnostech ho přesvědčuje starý učitel hudby, ale také Zerbinetta (koloraturní soprán), která je ředitelkou herecké společnosti. Prolog končí souhlasem skladatele uveřejnit operní dílo.

prolog opery

Prolog této inscenace se odehrává velice vkusně na zcela prázdném jevišti, které je zakryto pouze bílým závěsem - zde sledujeme veškeré dění a přípravu skladatelova díla. Občas vykoukne nějaká tvář či humorně přitančí tanečníci a děti s maskami klaunů.



Během těchto veselých událostí na jeviště několikráte vchází uvaděč, který mluveným slovem provází a doplňuje děj příběhu. Této role se ujal samotný ředitel opery Alexander Pereira, který není ostatně žádným nováčkem na "svém" operním jevišti. Podal úctyhodný výkon.


nešťastná Ariadna v druhé části opery

Druhá část (samotný příběh opery v opeře) se v kontrastu k zcela jednoduché scéně prologu odehrává v interiéru kompletně vybavené a prostřené restaurace. Sem postupně příchází hosté, kteří si sedají a objednávají jídlo a pití. Vkrádají se také komedianti, kteří se předvádí a humorně provází diváka svým příběhem. Snaží se utešit nešťastnou Ariadnu, která touží pouze po smrti. O povzbuzení hlavní hrdinky se pokouší také Zerbinetta. Při dovádení komediantů se Zerbinetou, která má na sobě velice slušivé zelené šaty, se již všichni v hledišti srdečně smějí.

Najednou se objevuje Bakchus, kterého si Ariadna nešťastně splete s poslem smrti. Opera končí dobře, neboť se do sebe oba zamilují a k radosti Zerbinetty šťastně zpívají o nově nalezené lásce.

V roli Zerbinetty všichni obdivovali Sen Guo, která zpívala tak lehce, že to snad ani nebylo možné. Její hlas se přímo vznášel po operním domě jako by nic. Klobouk dolů před jejím hereckým ztvárněním role. Patřil ji zasloužený potlest a výkřiky BRAVA!!

Deborah Voigt je dáma, kvůli které jsem se na operu vypravila. Podle mého názoru patří k nejlepším operním pěvkyním naší doby. Ariadna je debutem paní Voigt na prknech opery v Curychu. Zpívala opravdu báječně (i přesto, že ji chvilí trvalo se rozezpívat). To ovšem neubralo nic na herecké bravuře a pěvecké dokonalosti této umělkyně.


s Deborah Voigt po představení

Všichni účinkující podali vynikající pěvecké i herecké výkony. Zajímavého režijního pojetí se ujal Claus Guth. Orchestr opery dirigoval příjemným tempem Mark Elder.

Obsazení:

Deborah Voigt (Primadonna/Ariadne)

Sen Guo (Zerbinetta)

Michelle Breedt (Komponist)

Eva Liebau (Najade)

Iréne Friedli (Dryade)

Sandra Trattnigg (Echo)

Michael Konig (Tenor/Bacchus)

Gabriel Bermudez (Harlekin)

Martin Zysset (Scaramuccio)

Reinhard Mayr (Truffaldin)

Peter Sonn (Brighella)

Martin Gantner (Musiklehrer)

Michael Laurenz Müller (Tanzmeister)

IOS (Offizier)

Davide Fersini (Perückenmacher)

Morgan Moody (Lakai)

Alexander Pereira (Haushofmeister)

3 komentáře:

Marci řekl(a)...

Hm, to muselo být opravdu perfektní, podle obrázků, super.

Vlasta řekl(a)...

Díky za velice zajímavé počtení i hezké fotografie.Operu neznám,ale určitě by stálo zato ji vidět.Obzvlášť s paní Deborah Voigt to musela být krása.

Richard řekl(a)...

Vážená, měla byste si nejdřív přečíst, o čem ta opera vlastně je, o komolení jmen ani nemluvě.