neděle 28. února 2010

Don Giovanni - bravo Mozart, bravo Janál, bravo Nekvasil!


Kombinace Mozart, Janál a Nekvasil dá dohromady něco, co se nedá popsat slovy a zanechá ve vás hluboké vzpomínky!!! Mozart si mě tímto už definitivně získal, před pány Janálem a Nekvasilem s úctou smekám!

V sobotu jsem se se svou pravidelnou spolunávštěvnicí Janáčkova divadla vydala na své první operní představení v Praze. Volba Dona Giovanniho nebyla náhodná. Je hrán ve Stavovském divadle, kde měl přímo i premiéru, představení se konalo přesně měsíc po Mozartových narozeninách, režii dělal Jiří Nekvasil a v hlavní roli zpíval Roman Janál, který mi nedávno řekl, že role Dona Giovanniho je jeho nejoblíbenější, že se v ní cítí jako ve svém živlu, protože si vedle zpěvu hlavně zahraje "jako herec" a že to prostě musím vidět. :-)


Těch přání a krásných zážitků se mi včera událo mnoho, jeden z nich - velmi silný - byl, že když jsem šla kolem budovy Národního divadla, zjistila jsem, že je otevřená a lidé vchází na odpolední představení. Přiznám se, ještě jsem tam nebyla na žádném představení a pokaždé, když jdu kolem, je zavřeno. Nedalo mi to, vmísila jsem se do davu a alespoň na krok vstoupila dovnitř bočním vchodem. Moc jsem toho samozřejmě neviděla, přede mnou už stála uvaděčka a chtěla vstupenku, ale konečně jsem překročila ten práh a přivoněla si k divadlu (nevím, jak vy, ale já už mám divadla spojená s určitými vůněmi. Když vstoupíte do Vídeňské opery a Mahenova divadla, ucítíte podobnou vůni, Janáčkovo divadlo má zcela odlišnou ve foyer, jinou v zákulisí a jinou v různých částech chodby u šaten...). Národní divadlo mi příjemně zavonělo! :-) (zvláštní, Stavovské divadlo nevonělo...) Však čas kvapil a musela jsem už spěchat do Stavovského divadla.


O oblečení některých lidí na odpoledním představení snad ani nestojí se vyjadřovat... Rifle a mikiny nebyly rozhodně neobvyklé. Divadlo bylo z většiny plné, ale našli byste ještě mnoho volných míst. :-( Mé místo bylo v první řadě uprostřed po levici dirigenta. Lepší jsem si přát nemohla, viděla jsem perfektně na všechno a na všechny a zároveň jsem si mohla vychutnat perfektní hru orchestru.

Byla jsem na představení nesmírně zvědavá a moc jsem se na ně těšila. Ale skoro vždycky, když se hodně těším, tak se to nějak pokazí. Tady však nebylo nic, co by mohlo rušit úžasný zážitek.


Leporela senzačně zpíval Luděk Vele (nejednou sklidil za svou árii velký aplaus doprovázený výkřiky "Bravo"!), člověk statné postavy a už od začátku jsem byla zvědavá, jak v tomto představení dopadne převlékání Giovanniho a Leporella... (dopadlo velmi komicky, kdy Leporello měl Giovanniho vestu zapnutou jen na dva knoflíky - dál to nešlo - a Giovanni se v jeho velkém plášti skoro ztrácel :-D) Hrál naprosto přirozeně, jako by si přišel na jeviště odpočnout!


Z dam byla pro mě největším skvostem celého představení paní Mida Hundeling v roli Dony Anny. Od jejího prvního tónu jsem si vychutnávala celý její part a s mrazením v zádech poslouchala neskutečně nádherná fortissima, která se tak mohutně nesla divadlem, že vás přímo pohltila.

Don Ottavio v podání Otokara Kleina na mě poprvé nepůsobil jako "nezajímavá role" a hlasově i herecky se mi velmi líbil.

Zerlina a Masetto (Alžběta Poláčková a Lukáš Sládek) byli roztomilý pár a skvěle se k sobě hodili. Nezapomenu na Masettovo kňourání - tady mě to bolí a tam... :-D

Jestli jsem na někoho v Donu Giovannim skutečně zvědavá, tak je to postava Komtura. Už jsem viděla jedno živé představení a několik verzí na DVD a právě ne vždy mě tato role dokázala přesvědčit, tudíž jsem pak z večeře u Giovanniho nic neměla. Jiří Kalendovský ovšem do této skupiny rozhodně nepatří. Hlas byl pevný, temný, naháněl hrůzu a zcela si mě podmanil.


Jediný sporný bod v pěveckém obsazení celého představení byla pro mě Dona Elvira zazpívaná paní Jitkou Svobodovou. Všechno zazpívala čistě, dotáhla všechny výšky, jen byl na mě její hlas moc ostrý jak břitva a spíš byl "trpký" než "lahodný". O jejím herectví se to však říct nedá. Mimiku měla senzační a celkově působila velmi majestátně.

To nejlepší samozřejmě nakonec. Roman Janál, i kdyby zpíval nějakou malou roli, byl by hvězdou celého představení. Jeho včerejší výkon nemohu srovnávat s ničím, co jsem dosud viděla v Janáčkově divadle (Onegin, Sharpless, Escamilo). Vešel na jevistě a už od začátku jsem z něj měla pocit, že má obrovskou radost z toho, že může právě teď zpívat. Jeho herecký projev, paruka, kostým..., všechno působilo tak, že vypadal, jako by mu bylo třicet let, v jeho podání by Giovanni snad ani nepotřeboval slova, aby získal nějakou dívku. Všechno, co zpíval, znělo nádherným hlasem, který nelze zaměnit s jiným, do sebemenších detailů provedeným... Árie, kterou zpívá pod oknem služebné dony Elvíry, mi ještě teď zní v uších. Mám ji hrozně moc ráda a včera jsem zažila její pro mě zatím nejsilnější provedení. Giovanni poklekl na kraji jeviště zhruba uprostřed, natáhl před sebe sepnuté ruce a s takovou lehkostí v hlase zazpíval celou árii, že jsem ani nedýchala. Každý tón byl jako pohlazení, každé slovo, ačkoli jsem neznala doslovný význam a byla jsem tak zabraná pohledem na pana Janála, že jsem nestihla ani sledovat titulky, promlouvalo naprosto srozumitelně a nepotřebovalo překlad. Pane Janále, znovu Vám opakuji svá slova obrovského obdivu a díků!


Co mě nijak zvlášť neoslnilo, byl sbor - pár lidí v průměrném věku přes 40 let, kteří nebyli v první řadě skoro ani slyšet... Ti jediní mě zamrzeli. Snad to byla jen náhoda...

Orchestr pod vedením Zbyňka Müllera hrál senzačně. Konečně jsem se přesvědčila o tom, co dělá ze zvukem a akustikou poloha orchestřiště. V Janáčkově divadle je hodně hluboko a zvuk je velice silný a pokud sedíte zrovna nad dechovými nástroji, občas vám přehluší zpěv na jevišti. Ve Stavovském divadle je posazené mnohem výš a hudba zní velmi příjemně a "neruší" vás. Hráči měli Mozarta v malíku, hráli ho s úplnou samozřejmostí a naprosto mě dostali Komturovým výstupem na konci opery, kdy se rozeznělo obrovské fortissimo a pan Müller nasadil smrtící tempo. Přišel Komtur a až do chvíle, kdy se Giovanni propadne do pekla, jste neměli vteřinu na vydechnutí. Celá opera měla spád a jen jsem litovala, že je tak "krátká".



Scéna Josefa Svobody a kostýmy Theodora Pištěka byly velmi klasické a lahodily oku! Všechny "přestavby" proběhly během árií a duetů a nijak nenarušovaly představení (jen některé byly v první řadě "slyšet"). Poprvé jsem také zažila představení, kdy bylo světlo v hledišti. S každou velkou árií, duetem... se mírně rozsvítilo a působilo to velmi dobře. Mohl tak nastat i určitý kontakt pěvců s diváky a hlavně se ukázala celá nádhera hlediště za doprovodu mimořádné hudby.

Bylo to mé druhé představení, které režíroval pan Jiří Nekvasil. Přestože Butterfly je něco úplně jiného, měla s Giovannim společné určité drobnosti. To muselo být hodně zajímavé zkoušet a připravovat tuto inscenaci! Čím mě Nekvasilova postava Giovanniho zaujala, bylo, že za celé představení (nepočítám sem teď znásilnění Zerliny) se ani jednou nedotkl intimních míst jediné ženy. Dotýkal se tváří, rukou... Znásilnění se konalo za zataženým závěsem (však jen nakolik se podařilo Leporellovi ten závěs natáhnout, takže pár lidí sedících napravo v prvních řadách ho vidělo). "Nic nebylo vidět" a přesto to bylo naprosto jasné!



Nikdy jsem se u Giovanniho tak nezasmála, jako včera. Humor byl přirozený, nenásilný a vůbec nerušil. Naopak působil velmi dobře z psychologického propracování příběhu hlavně ve večeři v závěru opery, kdy se publikum hrozně smálo Leporellovi, který se "cpal" kuřecím stehýnkem a držel v rukou podnos s dalším jídlem a ve chvíli, kdy potřeboval mít ruku volnou, dal si podnos prostě pod paži a nic z něj nespadlo. Pak ho otočil i vzhůru nohama...

A po tomto smíchu přišla naprosto opačná scéna večeře s Komturem, která byla výborně vymyšlená - sluhové postavili svícny na přední a boční okraje jeviště, takže se děj odehrával "mezi plameny", Komtur vystoupil z podstavce sochy a po svém partu najednou odešel, že jsem to ani nepostřehla. Velmi děsivě pak vyzněl sbor doprovázený mohutným zvukem orchestru, kdy 2 sluhové měli na obličeji černou a 2 bílou (jako kostlivec) masku a vypadalo to hrozně moc děsivě. Chtěla jsem vždycky vidět tuto scénu tak provedenou, že se budu bát. Však včera bych se nejraději hned odstěhovala o deset řad dozadu. :-)


Úplnou třešničkou na dortu byly poslední tóny opery, kdy sólisté už jen stáli na jevišti po dozpívaném partu a najednou se na pravém bočním schodišti u jeviště objevil Giovanni a majestátně se poklonil divákům. Obecenstvo spustilo v tu chvíli obrovský aplaus a výkřiky "bravo", "brava" rozhodně nešetřilo.

Tohle představení musím vidět ještě minimálně jednou a zvu na ně každého.
Jak na vás, kteří jste ho už viděli, případně v něm přímo zpívali a hráli, tato inscenace působí?


PS: Chválím překlad libreta provedený Marií Kronbergerovou - byl výstižný a vtipný.

Don Giovanni
Wolfgang Amadeus Mozart
sobota 27. února, 14:00, Stavovské divadlo
91. představení
Dirigent: Zbyněk Müller
Režie: Václav Kašlík / Jiří Nekvasil
Scéna: Josef Svoboda
Kostýmy: Theodor Pištěk
Pohybová spolupráce: Števo Capko / Mirka Eliášová
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Pavel Petráněk

Don Giovanni: Roman Janál
Donna Anna: Maida Hundeling
Don Ottavio: Otokar Klein
Komtur: Jiří Kalendovský
Donna Elvira: Jitka Svobodová
Leporello: Luděk Vele
Masetto: Lukáš Sládek
Zerlina: Alžběta Poláčková

14 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dano, tak asi bych mel zacit sbirat statistiku, komu se DG ve Stavovskem libil a komu ne. X-krat jsem tam byl na predstavenich, na vsem moznem, jen ne na DG. Kvuli tomu, ze to divadlo je tak krasne a byla tam premiera, bych to tam chtel zazit, ale stale mi zni v usich DG, co dirigoval C.M Guilini a kde zpivaji E. Wachter, Joan Sutherland, E. Schwarzkopf... a nebo DG, co jsem slysel v Chicagu pres 5 lety (B. Terfel).

Kdosi fundovany mi rekl dost davno: Na DG do Stavovskeho nechod, je to hruza. Loni tam byla moje znama tady z Montrealu. Kdyz neco kritizuje, je velmi rezervovana. Nejvice ji zaujala budova...

Tak nevim. Ze by se casy zmenily?

Vaclav Tom, Montreal

Dana Šimková řekl(a)...

Václave, jak jsem se dívala do programu, v Praze je snad každých pár let nový Giovanni! Nevím, jestli Vaše známá viděla tohoto obnoveného, nebo toho, co tu byl ještě nedávno (jestli se pletu, tak se omlouvám, ale nějak něco mi říká, že tu teď bylo nedávno právě střídání dvou inscenací).

Co člověk, to názor, já jsem pro změnu byla z budovy divadla zklamaná. :-D Hlediště vzhledově hezké, ale nerada bych seděla v boční lóži, nebo šla na stání na balkón, ono ani v tom přízemí to pro nás menšího vzrůstu není úplně ok, protože vyvýšení jednotlivých řad není moc vysoké a na bočních stranách přes případné vysoké diváky není nic vidět. Sály... mi přišly úplně holé. Čekala jsem mnohem víc zdobnější budovu.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer Dano, nemůžu než souhlasit:-) Toto představení jsem shlédla loni v listopadu a ač s téměř úplně jiným obsazením,taky se mi moc líbilo. S tou režijí máte naprostou pravdu, také nemám ráda, když jsou Donové Giovanniové přehnaně "úchylní". Mě tehdy nejvíce zaujala Yukiko Šrejmová Kinjo a pan Martin Bárta jako Don Giovanni, ale i statní se mi moc líbili. Zklamaná jsem byla jen z výkonu paní Andy- Louise Bogzy, nic proti ní, ale prostě mi nějak nesedla:-( Ale jinak to bylo moc hezké a docela mě mrzí, kolik negativních kritik jsem na toto představení uč četla:-( Iveta P.

Anonymní řekl(a)...

Inscenace Giovanniho ve StD se opravdu poměrně často mění, ovšem tahle se hraje v této podobě už od roku 2006, předtím s minimálními rozdíly od roku 2002. Myslím, že z porevolučních Giovanniů byla nejlepší hned první inscenace z roku 1991 (režie D. Radok), kterou se otevíralo StD po rekonstrukci. Existuje z ní i oficiálně vydaný DVD záznam, bohužel není extra kvalitní, ale ta inscenace stojí za vidění. Pak se v letech 2000-2002 hrála inscenace režisérky Jany Kališové, která už byla hodnocená rozporuplněji. A v roce 2002 se rozhodli udělat remake ve své době zřejmě progresivní inscenace Václava Kašlíka z roku 1969, přizvali k tomu režiséra Štrose, udělaly se kulisy podle původních návrhů Josefa Svobody. Scéna vlastně kopíruje interiér hlediště StD, takže řady lóží jakoby pokračují na jeviště. V roce 2006 se toho ve snaze oživit tento sice mile pietní, ale poněkud muzeální kousek chopil Jiří Nekvasil, nechaly se udělat nové kostýmy od Theodora Pištěka (nutno říct, že velmi efektní), přidalo se pár gagů, Svobodova scéna zůstala. Celkově je to teď takový kočkopes - ani Kašlík, ani Nekvasil. Je to ideální inscenace pro záskoky, ať už z důvodu nemocí zpěváků, nebo kdyby se chtělo divadlo náhodou vytáhnout a někoho úžasného sem pozvat. Neříkám, že se na to nedá koukat, sama jsem to viděla mockrát, záleží taky hodně na konkrétních interpretech, jak mají postavy zvládnuté (teď nemyslím party, ale opravdu postavy), ale uměla bych si představit něco velmi jiného, a to pokud možno v brzké době. Včera bylo pozdě. :-)
Co se pěvecké úrovně týče, když se sejde nějaké lepší obsazení a ještě třeba ve své lepší dny, dá se to velmi slušně poslouchat. Ale to se jaksi nestane vždycky, jako ostatně u ničeho. Osobně si třeba myslím, že donna Anna pro Maidu Hundeling není, spíš Tosca a aspoň do Státní, rozhodně ne do menšího divadla. :-)

Barbora

Anonymní řekl(a)...

Ano, Anda-Louise Bogza je další zpěvačka, která by Annu zpívat neměla. :-)

Barbora

vele řekl(a)...

Vazeni anonymni.Je lehke kritizovat a vedet jak to vse delat lepe a nepodepsat se.Vam pani Simkova dekuji za vsechny ktere jste pochvalila.Vezte ze vsichni se snazili udelat vam v hledisti radost.Ludek Vele

Dana Šimková řekl(a)...

Pane Vele, já Vám děkuji za Vaše slova! :-)

Já osobně si dávám dost pozor ve svém kritizování kohokoli. Buď napíšu, že se mi líbil a popíšu třeba pocit, který ve mně jeho zpěv vyvolal, nebo napíšu, že se mi nelíbil, ale nikdy se neodvažuji něco kritizovat stylem, že tuhle roli by neměl zpívat. Ať už mám hudební vzdělání jakékoli, rozhodně já nejsem ten, kdo obsazuje pěvce do rolí a kdo ví přesně, pro koho se co hodí. Báro, tím nijak nenarážím konkrétně na Vás, ale na jakýkoli takový komentář. Jinak moc děkuji za ten přehled premiér! :-)

Anonymní řekl(a)...

Milý pane Vele, milá Dano,
mrzí mě, že jsem byla možná nějak špatně pochopena. Jmenované zpěvačky nekritizuji, zejména o paní Hundeling si myslím jen to nejlepší, jen se zkrátka domnívám, že jejich typ hlasu úplně přesně neodpovídá požadavkům partu donny Anny, ale spíš romantickým rolím. Možná se pletu, je to můj dojem. Chápu ovšem, že Anny se nehledají úplně snadno.
Jinak jsem si samozřejmě vědoma, že jakýkoli umělec se snaží odvést maximum, jaké je v dané chvíli možné. Snažila jsem se napsat svůj příspěvek nanejvýš korektně, myslím si totiž, že i kritika - v mém případě tedy kritika inscenace - se dá napsat slušně a bez urážek. Názor na tuto inscenaci může být velmi subjektivní a záleží hodně na vkusu konkrétního diváka. Napsala jsem tedy jen svůj názor (relativně poučeného) diváka - podepsaný, pane Vele, byť ne celým jménem, ale minimálně někteří pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí.
Přeji Vám, všem Vašim kolegům i všem nám divákům spoustu vydařených představení a přidávám odkaz na komentář Richarda Ermla z předposledních Divadelek, velmi s ním totiž souhlasím. To jen na vysvětlenou mého názoru na žánr kritiky. http://www.divadelni-noviny.cz/grandiozni-sikora/

Jana Švehlová

(to není mé pravé jméno, ve skutečnosti se jmenuji opravdu Barbora, ale takhle podepsané smyšleným jménem by to možná nikomu nepřišlo anonymní, takový je ten internet ošidné médium :-))

Pepa řekl(a)...

Tato inscenace v StD je opravdu velmi podprůměrná už od "gala" premiéry (která měla alespoň zajímavé obsazení). Viděl jsem ji poté ještě jednou, situace se bohužel nezlepšila. Když se zadaří, je to alespoň příjemné k poslechu (nejlépe se zavřenýma očima). Dlouho jsem si myslel, že Mozart se zajímavě inscenovat ani nedá, snad i proto jsem ho příliš nevyhledával. O opaku mě předsvědčil loni Don Giovanni v Theater an der Wien (mj. E. Schott, A. Kurzak, V. Gens), ve srovnání s touto inscenací jsou to však nebe a dudy, bohužel. Občas je mi líto pěvců, kteří chtě nechtě musí vystupovat v inscenacích, o jejichž kvalitě nemohou být přesvědčeni ani oni sami.

Dana Šimková řekl(a)...

To je zajímavé!!! Jedno představení a jaké na ně máme protichůdné názory! Já miluji klasiku, takže já si při něm připadám jak v bavlnce! Budu se muset na to přijet podívat ještě jednou... :-)

Anonymní řekl(a)...

Viděla jsem Giovanniho už - no, když řeknu málo, tak dvacetkrát, je to jedna z mých nejmilovanějších oper. Z toho jistě desetkrát ve StD. A musím potvrdit, že současná inscenace, ač skutečně "kočkopes", je pěkná, POKUD SE SEJDE KVALITNÍ OBSAZENÍ a pokud mají zpěváci "den", a to bohužel není vždy pravidlem; měla jste kliku. Pominu-li tristního Dana Hůlku (to bylo snad jedinkrát, co se po "šampaňské" árii netleskalo), viděla jsem i představení, kde se člověk o některé renomované interprety bál a držel jim palce, aby se jim nestal žádný kiks - a to je snad to nejhorší, co se může v opeře dít. Jinak se nedivím, že se vám inscenace líbila, viděla-li jste ji poprvé - mně se líbila i podruhé a potřetí:-) Nemůžu se ale zbavit dojmu, že změna by po těch letech opravdu neuškodila, začíná to být celé jaksi zaprášené a přiznám, že tak poslední dva-tři roky jsem na tom nebyla - nemám už nějak proč.
BTW, ještě k divadlu: Já naopak Stavovské miluju - ať tam přijdu na cokoli, dýchne tam na mě úžasná atmosféra a mám pocit, že kdybych zavřela oči a zase je otevřela, bude v hledišti sedět publikum v napudrovaných parukách (a ne v těch příšerných džínách - taky se mi vždycky otevírá kudla v kapse).
Zdraví Ronnie

Pepa řekl(a)...

Tak to abych si na vás, dámy, dával pozor! :-) Přiznám se, že do divadla chodím skoro vždycky v dřínách, tričku a maximálně svetru (podle ročního období). Je mi líto, když s tím má někdo problém. Do divadla se chodím bavit, tak proč bych se měl oblékat do něčeho, co mi není příjemné... Daleko více mi vadí, když se přede mnou usadí dvě matrony v úžasných róbách, které neumí zavřít pusu, a když tak konečně učiní, tak jen proto, aby konečně snědly ten bonbon, který předtím pět minut velmi nenápadně a potichu (to si myslí ony) rozbalovaly... To se pro změnu otevírá kudla v kapse mně! :-)

Anonymní řekl(a)...

Paní Šimková,představení Dona Giovanniho ve Stavovském divadle v titulní roli s Romanem Janálem jsem již viděla dvakrát a opravdu jsem si jej užívala, moc se mi líbilo. určitě na něj ještě někdy zajdu. U pana Janála je patrné, že role patří mezi jeho nejoblíbenější, je radost jej poslouchat i vidět hrát. I ostatní podali velmi dobré výkony, zejména pan Vele v roli Leporella.

Líba K.

Anonymní řekl(a)...

14.12.2010 jsme byli na představení Dona Giovanniho ve Stavovském divadle. V hlavních rolích se představili Aleš Jenis (Don Giovanni) a Anda-Louise Bogza (Donna Anna). Paní Anda-Louise Bogza byla ve své roli vynikající a měla velký úspěch! Děkujeme za krásné představení a těšíme se na další!